Den 47- 53

Než to zas všechno zapomenu...
Spíš několik zajímavostí, dnes to takový horor nebude :-) Ono totiž mi už všechno připadá jako pohoda, když už jsem přežila to, co jsem přežila. Ke zklamání některých lidí, kteří čekají další šokující zážitky, jich bylo tentokrát nepoměrně méně, rodiče si asi vzali moje slova k srdci. Ale ke sdělení toho pár je :-)
Svoje portfolio jsem rozšířila o další profesi, a to profesi holičskou. Mamka mi řekla, ať ostříhám nejstaršího. Strojkem, takže se to zdálo jako pohoda úkol. Jen mě šokovala Matka, když mi v půlce se slovy "buď víc statečná" snížila nástavec té vlasové sekačky z nejdelší délky na nejkratší. Připadala jsem si jako vrah, když jsem z toho kluka dělala vlastníma rukama skoro skinheada ( "stříhali do hola, malého chlapečka..."). A před koncem, když jsem se chystala na přední část (jež je nejvíc vidět) strojek chcípl a Matka řekla, ať to dodělám nůžkama!! Ale tak neskončilo to nejhůř, příště mi to asi zase svěří.
V jednom z těchto dnů jsem si udělala předčasné Vánoce (i když na Vánoce není nikdy brzo :) ) a za své těžce vydělané peníze jsem si koupila digitální foťák. Na "štědrovečerní večeři" jsem si dala bagetu ze subway s kuřecím masem a opravdu to byla bašta hodna svého štědrovečerního účelu, protože s kuřecím jsem v této rodině ještě neměla čest!! Dvakrát bylo krůtí a jinak se pořád opakuje písnička vepřové mleté, vepřové mleté, jednou byl losos, vepřové mleté, los, vepřové mleté....na to, že v ČR už jsem vepřové vůbec nejedla (a hovězí jen svátečně) se jako držím fakt statečně. Ale teď začne sezóna sobího masa, když ho máme plný mrazák. Když jsem byla v té civilizaci na můj Štědrý den, měla jsem tam schůzku s jednou finskou studentkou, která byla před rokem v Praze a půl roku tam studovala češtinu, tak jsem zase slyšela něco českého :-)) Pomohla mi s dalším krkolomným úkolem od rodiny. Den předtím jsem totiž dostala bojový úkol (a lísteček s finskými informacemi): kup brzdový válec :-D To jsem nikdy nedělala ani v ČR - takže opět takový typický úkol, jaký tady dostávám. Větší starosti, než s jeho sehnáním mi dělala představa, že mi pak rovnou i řeknou, abych ho sama v autě vyměnila :-) Naštěstí jsou (kupodivu) natolik soudní, že to neudělali. A já brzdový válec šťastně přivezla.
Vtip však přišel v závěru mého "štědrého dne". Matka mi (opět) tvrdila, že z města jede ve 14 hodin autobus rovnou přes naší samotu, takže vystoupím rovnou před domem...Nikoliv, ten autobus jel POUZE do vesnice (7km od domu), takže jsem dojela zas tam, co minule, když jsem se vracela z města (minule jsem se vydala na cestu pěšky, ale tentokrát se mi fakt nechtělo). Tak jsem přemýšlela, co budu dělat. Na mou předešlou sms Matce, že autobus přes naši zastávku nejede, mi napala jen to, abych řekla řidiči, že chci jet do další vesnice, která je za naší samotou - tam, mimochodem, autobus taky nejel :-D Byly 3 hodiny odpoledne a mě napadlo, že by mě mohl vzít domů Taťka, který se domů vrací odpoledne kolem 4. Nebyla jsem si sice jistá, kde vlastně v té vesnici pracuje a jestli ho tam vůbec najdu, ale vzpomněla jsem si, že doma se válí spousta reklamních předmětů s logem UPM, tak jsem si to v hlavě spojila s tou kanceláří uprostřed vesnice, která má taky logo UPM  a vydala jsem se to zkusit :-) Auto jsem nikde před budovou neviděla, tak už jsem to chtěla vzdát, ale v tu chvíli mi zavolalo jedno z děcek a řeklo, že mám jít za Tátou, že mě odveze domů :-)) Což mě povzbudilo, abych to přecejen zkusila.K mému překvapení Otec opravdu seděl za stolem hned za dveřmi. :-) (Auto parkovalo ve dvoře).
Poslední dny byly ve znamení velkých příprav na prázdniny rodičů, kteří právě dnes odjeli do Helsinek, aby zítra odletěli na Kanáry....což je tady velmi oblíbená destinace. Co mi Matka vyprávěla, tak vztah mezi Finy a Kanárskými ostrovy bude asi podobný jako mezi Čechy a Chorvatskem nebo Bulharskem, taky tam jezdí "každý". No a dnes teda ten okamžik nastal...Naštěstí mi zajistila posilu v podobě finské studentky, která bude chodit každý všední den od 15 do 21 hodin. A na víkend přijede teta, na kterou se děcka už hrozně těší. A v pátek pojedeme všichni do Ikea, na což se zas hrozně těším já, protože poznám nové město :) No ale noci budou asi docela divoké, protože děcka se k posteli přikurtovat nedají :-( Hned po dnešním odchodu studentky vylezl ten klučina (Down) z postele (4 ze 7 dětí se nasáčkovaly do ložnice rodičů, aby "hlídaly" to nejmladší dítě - původně tam měla spát jen ta nejstarší dcera :-) ) a začal šmejdit po domě, hrát na klavír apod. No, to bude ještě veselé. ...
Mimochodem: odjezd rodičů se odehrál někdy večer. Připravovala jsem si "proslov" na rozloučenou, jako že ať si užijou zaslouženou dovolenou a vrátí se hlavně v pořádku...Přemýšlela jsem, jestli je na rozloučenou obejmu nebo se to nehodí. Matka mě poslala roztopit saunu - což znamenalo donést si z venku kýbl břízového dřeva, uklidit v peci v sauně popel z minula, 10 minut se vztekat, proč to jako nehoří, umazat si přitom ruce jako čertův švagr a pak to vzdát....tak jsem šla do kuchyně, a rodiče nikde. Tak se ptám té studentky, a ona:" jo, oni už odjeli". Milé.

Včera jsem začala pátrat po zpáteční letence, protože evidentně do konce života tady asi fakt nebudu :) (pokud to teda nevyjde toho 21.12. 2012 :-D ). A našla jsem jednu víc než sympatickou na 14.1. 2013. Myslím, že to ale fakt nebude den konce mé au-pair kariéry, už se začínám poohlížet....no, uvidím.  
Ode dneška vás navíc kromě mé osoby zdraví i moje díra na přezůvce, která vznikla, když jsem hrabala žhavý popel z pece v kuchyni a najednou ven vyskočil rozžhavený hřebík (dřeva, kterými se do pece přikládá, jsou jich plné :-( ) a vypálil mi hned vedle žirafy na přezůvce díru. No, ještě, že jsem je měla - tady nikdo z té rodiny přezůvky nenosí, jen já jsem jediný exot :-) Matka ovšem zase nezklamala a pronesla: "teď budou mít tvé prsty víc větrné počasí". No a až se dosmějeme, můžeme jít spát :-)