Anglie 19)

Zazvonil zvonec a mého prvního pobytu v Anglii a také nejdelšího pobytu mimo domov je konec!

(Varování: tento článek obsahuje více či méně sentimentu).

Poslední příspěvek jsem zakončila zmínkou o víkendu, do něhož jsem vkládala velké naděje...tak by bylo na místě vyjevit pravdu, jestli byly mé naděje zbytečné nebo ne :-)) Podržte se.. V neděli (dni obvyklém pro rodinné výletování) jsem rodinu zastihla v chystání na sbírání hub (nutno dodat, že místo v obvyklých 10:00 + jsem přišla do obýváku tentokrát mnohem dřív), panimáma mluvila o nákupu, takže jsem se už už začala těšit, že si snad dokonce budu vybírat, kam se mi chce víc :-D A pak si obuli boty, já stála celou dobu v obýváku jak péro a odešli. Tak zase prd, říkala jsem si. A tak jsem se smířeně obrátila a odcházela po schodech zpět do pokoje. V tom se otevřely dveře a v nich panimáma: "Chtěla jsi jet s náma?" :-D To nevymyslíš, fakt. Nevím, čí byla ta překvapivá iniciativa, ale poslední společný výlet (býť do lesa na houby! Ale! V Anglii!) se hustě vydařil, měla jsem úplně největší radost! A nejen to! U jednoho stromu v "lese" ležel místo hub obrovský jelení paroh! (Wow, to se mi nestalo ani ve Finsku, tam jsem našla tak maximálně sobí lebku nebo úlomky paroží). A tady je, krasavec! (Starší dítě z něj bylo nadšené pomalu víc než já a hned se ho chopilo a že si ho odnese domů)

Měla jsem velkou radost, že se pro mě ráno nevrátila panimáma zbytečně, že jsem jim byla co platná.

V týdnu pak starší pyšně odnesl paroh do školy a tam ho měli dva dny na "pozorování" a všichni z něj byli naprosto paf. (Známý ze Slovenska mi k této fotce vložené na FB napsal, že nosit shozy z lesa je ilegální a můžou to dělat jen myslivci, takže jsem přecejen šla vyzvednout staršího ze školy ten den trošku s dušičkou, že tam na mě budou čekat už policajti a odvedou mě :-)), ale koneckonců, já ho jen našla! Ale host otec říkal, že v Anglii to trestné není. A ten ví všechno - alespoň se tak vždycky tvářil. 

Poslední týden utekl rychle. Jeden den jsem si ještě zajela do města nakoupit "nezbytnosti" na cestu (potřebovala jsem v jednom obchodě koupit dárek pro kamarádku a objednat v e-shopu bych to už nestihla. Jenže jsem tam přijela a tam samozřejmě tu věc neměli. Chjo. Další den zůstal host otec doma, protože se mu ozvala vyhřezlá ploténka, chudák :-( (V Anglii to neoperujou, prý jen když už je člověk úplně odepsanej a nemůže si dojít sám ani na WC. Kreténský anglický zdravotnictví.) Ale aby děti odešly v klidu ráno do školy, sehráli jsme na ně divadýlko, že táta odchází do práce (ten opravdu odešel...v teplákách, odjel i autem jako obvykle, a když jsem odvedla děti a vrátila se, už byl doma...na ty anglický děti se fakt berou zbytečný ohledy...na 2. stranu, možná to byla i laskavost ke mně, protože by bylo naprosto nad moje síly odvést děti, kdyby věděly, že daddy je doma, že.

Pak jsem si inteligentně zabalila věci - inteligentní složka toho balení spočívala v tom, že jsem napřed snesla svůj obří loďák po schodech dolů a teprve pak stejným směrem přesunula i obsah polic a šatníku, protože mi bylo jasné, že sbalený kufr dolů nikdo neodnese (a nemohla bych si přece vzít na svědomí, kdybych zmrzačila host otcova záda ještě víc, než už byla). A pak už jsem jen nemilosrdně vyhazovala věci do popelnic, protože bezedný kufr ještě nevynalezli, bohužel. Nakonec jsem ještě pár důležitostí (hlavně dárků - čajů a čokolád) poslala v krabici od bot poštou domů...je to už 5. pracovní den a pořád nic nepřišlo...a to měl přijít právě do 5 dnů :-( Začínám mít docela obavu....

Poslední den byla "rozlučka", v tom smyslu, že jsem dostala od rodinky dárečky! Hodinky a plyšového méďu, který má v sobě nahřívací štěrk :-) Poslední večeří byly palačinky. Myslím, že jinak než s cukrem a citronem už je nikdy nepozřu. Taky jsme udělali společnou fotku. Je příšerná (alespoň ta moje). Nevím, co za to přesně mohlo, ale vypadám na ní takto:   

 Na neupraveném originále barva mého obličeje docela koresponduje s mým trikem (asi proto, že jsem seděla tak blízko host otci...lá la la lá....nemám  k tomu co dodat...radši :-) Doufám jen, že na fotce na jejich foťáku vypadám líp. Požádala jsem ho o fotku s parohem v lese, kde jsme se s parohem a dětma taky fotili. Byla na jeho mobilu, ale na ten můj se nedoručila. Tak jsem jim to připomněla ještě při loučení. Jenže oni nemají můj e-mail. A mně se ten ode mně pro ně vrátil nazpět, že schránka neexistuje (do té doby jsem si myslela, že nereagují proto, že už objevili to "překvapení" na kuchyňské lince :-) nebo že jsou naštavní z jiného důvodu...že vyšel na povrch jiný můj prohřešek...ano, pár jich bylo). Asi jim pošlu dopis klasickou poštou...protože to je jediný kontakt, který na ně mám...Jo, host otec je sice na FB, ale...stydííím se mu napsat. Poštovní schránka to jistí.

A pak mě ráno odvezli do Londýna, rozloučili jsme se u autobusu (hádejte, kdo mě kromě dětí objal ...:-) Máti mi poděkovala, že jsem od nich neutekla :-D ) a já byla po 18,5 hodinách jízdy (uteklo to až moc rychle, fakt, stihla jsem se podívat jen na Sherlocka Holmese: Hra stínů a Yes man - ten byl hodně faajn) zase v té nudné divné zemi plné věčně si stěžujících omezených hlupáků, v zemi, jejíž prezident jí dělá všude jen ostudu...v zemi, kde většina občanů má nějak moc krátkou paměť a někteří dokonce volají zpátky po zlatých bolševických časech!!!!!!! Myslím, že jsem z toho autobusu měla vystupit někde úplně jinde, po cestě. Mno, ještě že už jsem si včera koupila letenku zpátky. Ten návrat byl krušný. Navalilo se toho na mě tolik! Myslím, že ještě pořád nejsem skutečně doma. A až si zvyknu, tak už budu zase balit kufr, chi chi. 

Netvrdím, že všechny novoty byly špatné. Já se třeba vrátila do domu, který vypadá úplně jinak než před půl rokem, protože naši ho za tu dobu stihli zateplit a změnit fasádu. V mé vesnici jsou nové chodníky! Autobusová zastávka nevypadá už jako squoterské obydlí, juhů! Ještě pořád žasnu kamkoliv se teď podívám. Někdy ale žasnu i dost nepříjemně. Doma vysklávávám nádobí z myčky...a nevím, kam patří některé kousky! Nebo se otočím od kuchyňské linky s jistotou, že na TOM MÍSTĚ najdu NĚCO a ono tam to NĚCO není (protože jsem v jiné kuchyni, než ve které jsem se pohybovala půl roku, žejo!) Nebo si jdu do lednice pro něco (konkrétního), otevřu ji a pak si uvědomím, že to vlastně v naší české lednici nenajdu (rebarborový jogurt třeba...nebo kousky ananasu v rosolu - teda v želé, aby to neznělo tak nechutně). V kuchyni se mi zdá všechno moc malé (a divně rozmístěné :-)), smeták zase moc velký...k příjemnějším věcem patří, že už se do šuplíků a skříněk v kuchyni nemusím dobývat přes dětské bezpečnostní pojistky. 

Kamkoliv se doma hnu, tam bych okamžitě začala uklízet, protože je to na mě "až moc" špinavé a chaotické. 

Pozn. k návratu: vybalování je ještě mnohem horší než balení (pokud to za vás teda neudělá maminka, což mi nehrozí). A té pošty, co na mě čekalo, fůůů!

Šla jsem zase poprvé od navrátu nakupovat do českého supermarketu a šly mi oči navrch hlavy! Většina věcí mi přišla (pochopitelně) levná, naopak něco jsem musela těžce rozdýchávat (úplně stejná lahvička ústní vody Listerinne, kterou jsem si v Anglii koupila za 1 libru na mě z českého regálu vybafla za 103 korun, děláte si prdel???!). V otázce oblečení jsem se ovšem v Anglii nesnesitelně rozmazlila, při prolézání jednoho obchodního centra mě zavalovaly pocity zhnusení: tak drahé a tak hnusné věci tady máte? (a lemrovsky dodávám: chudáčci). (Hořká poznámka: A Češi si přejí opět vládu komunistů, jak se už za týden ukáže ve volbách...Krása, fakt). 

Teď už jsem stihla naštvat svýma "namyšlenýma" kecama kde koho, takže nebude vadit, když si jen tak sama pro sebe (všichni už přece naštvaně odešli) udělám rekapitulaci svého pobytu v Anglii č. 1:

 - poklonila se hrobu Agathy Christie v Cholsey (důvod, proč do Anglie jela :-))

 - udělala si nádhernou dovolenou v Paříži, Penzance a Torquay (kde nestihla nalezení busty A.Christie, a neměla dost času na její expozici v tamním muzeu, proto jede do Anglie znova)

- strašně se zklamala v jednom člověku...ale pantáta (i když nevědomky a ne záměrně) ji přesvědčil, že ne všichni chlapi musí být mizerové, a vlil ji novou krev do žil...díky, host táto! 

- nechala si píchnout na památku další naušnici do ucha

- viděla Londýn!!! London Eye, ách!! Nástupiště 9 a 3/4 s její kámoškou!! Bombááá!

- poprvé jedla smaženou bedlu...a celkově se k jejímu překvapení naučila jíst houby...s oblibou! (taky co jiného dělat, když je máte na talíři skoro každý týden...po čase vám začne být hloupé si je pořád vybírat na okraj talíře :-D :-D 

- byla s rodinkou na anglické pravé farmě a na Safari

- potkala spoustu zajímavých lidí

- ochutnala spoustu nových zajímavých jídel (fish and chips s octem, chilli con carne, golden syrup, mrkvový dort, anglické sušenky, masový nákyp - vařil host otec..., cidery, plněnou pečenou bramboru zvanou jako Jacket popato, krevety, sushi, cream tea, fudge (= měkké karamelky), a šneky a levandulovou zmrzlinu v Paříži...bombaaaa!

 - viděla spoustu veverek, koček, psů, pávů, pavouků na ulici a jednoho přejetého jezevce na krajnici

 - ustála mraky hysterických záchvatů mladšího a spoustu neplech toho staršího - včetně pár fyzických i slovních útoků)

- s pomocí host mámy se zařídil bankovní účet, který mi ulehčil spoustu věcí...a sama se zvládla registrovat u obvodního lékaře

 - zažila atmosféru narození královského potomka a vlnu nadprůměrných veder

 - vnesla do hostitelské rodiny (snad, doufejme!) spoustu dobrého, byla vždy v pravou chvíli na pravém místě...alespon se o to snažila

 - sbírala ostružiny a houby
 - ztratila poslední zbytky iluzí o ČR ...za všechno jmenujme např. jejich dětská knížka o nejvýznamějších lidech (vědcích, vynálezcích, objevitelích...), kde jsem v kapitole o hudebních skladatelech marně hledala Smetanu, Dvořáka...zato ale našla nějakého skladatele z Japonska, o kterém v životě neslyšela ani slovo....Takže oni nám v hudebce lhali. Prý světoví umělci...Jo, leda ve snu. Zas další jména, která mají v Češích vzbudit (falešné) pocity národní hrdosti, a za humnama po nich pes neštěkne (?)

 - pekla pro rodinku muffiny, buchty, cookies....které jdu právě teď upéct i pro svou českou rodinku - protože jsem konečně sehnala čokoládové kousky, které do cookies patří, a protože si chci alespoň kousek Anglie zase přivolat...spolu  s horkou čokoládou Cadbury...hm....

A až mě něco chytrého zase napadne, vrátím se... .

Anglie 18)

Ho, ho, ho, mně začaly vánoce už dnes :-) Koho si totiž vybrala ta anglicko-finská rodina za svou příští au-pair? ;-)) Ten život je fakt legrační...Takže nejdřív jedu do Finska dělat au-pair finské rodině, potom do Anglie do česko-anglické rodiny a nakonec (přísahám, že toto je už fakt poslední štace!) opět v Anglii do finsko-anglické rodiny. Ha, ha. Takže si vybrali mě (chudáci :-)) ). Ne, slibuju, že tentokrát už fakt budu ta nejlepší au-pair na světě :-D Kluk 6 let, holka 3 roky a dva ťuťu ňuňu King Charles Spaniel Cavaliers (moje nejoblíbenější psí plemeno, o jehož koupi jsem nedávno uvažovala- až po kočkách, samozřejmě. Mno, uvidím, možná že díky soužití s nimi pod jednou střechou změním názor :-)) )
Tématem dnešního týdne byla....(co bych pro sledovanost blogu neudělala, že? :-D) nová epizoda Pata a Mata v mém podání. To bylo tak. Chtěla jsem si vyprat prádlo. V přihrádce na prášek byla ale ztvrdlá dávka z minula, která svou konzistencí připomínala šutr. Tak co udělám? Vytáhnu a rozmlátím kladivem, žejo? Mno, kladivo jsem nenašla. Bohužel. Tak jsem si vzpomněla na drcení čokolády a šutrák putoval, do sáčku, který ale nebylo čím rozmlátit. O.k. nevadí, prostě se sáčkem rozmáchnu a udeřím s  ním o  kuchyňskou linku (je ze dřeva mimochodem) :-) Nebyl to teda moc dobrý nápad, uznávám, ale já drsná dívka ze Severu se s ničím moc nepářu. Ani s tím "kráterem", který zůstal na zmíněné kuchyňské lince po bližším setkání s hroudou pracího prášku, která šutr připomínala nejen vzhledově, ale hlavně vlastnostmi - nebyl sice tak těžký, ale ostrý teda zajisté. Takže v kuchyňské lince asi 0,5x0,5x0,5 cm ďoura. No a nebyla bych to já, abych okamžitě nezahájila restauratérskou činnost. Vyhlásila jsem pátrání po tmelu, kterým bych krátůrek vyplnila a pak něčím dřevu-podobným přetřela :-)) Pátrání bylo korunováno úspěchem. Nebo něčím takovým. V garáži jsem našla kyblík sice-nevím-přesně-s-čím (ani google to nepřeložil), ale psali na tom něco o dřevu a konzistence byla uspokojivá a zdála se i vhodná, tak jsem ji použila (něco jako malta?) :-D Ještě zahladit šroubovákem (zednické dláto jsem kupodivu nenašla..) a hurá počkat na výsledek. Držím se zásady, že lak na nehty opraví vždycky všechno, takže jsem jeden tělový šoupla i na tohle. To už začalo dílo i barevně připomínat kuchyňskou linku. Protože mám smysl pro detail, zaťoupala jsem do schnoucí vrstvy laku ještě zlatobronzový oční stín :-) To už jsem se musela smát fakt nahlas, takže se mi trochu klepala ruka, ale zvládla jsem to. Mno, řeknu to takhle: nevím, jestli to vypadá hůř nebo líp než předtím, ale mám rozhodně pocit dobře odvedené práce. Při bližším zkoumání je sice poznat, že "tady něco nehraje", ale povrch je celistvý a hlavně nikdo si ještě ničeho nevšiml (kromě mě). Počítám sice, že nejpozději zítra to možná praskne (to dělá panimáma většinou větší ordunk v kuchyni), ale pořád lepší objevit něco, co vypadá jako skvrna na kuchyňské lince, než díru na kuchyňské lince, no ne?
To jen tak pro změnu, abych pořád nepsala o harantech...už mě to jejich vyvádění fakt přestává rozrušovat. Ve středu jsem to sice viděla trochu jinak, když jsem do školky opět táhla za ruku vzpouzející hystericky vřískající monstrum, od  kterého mi musela jedna dobrá duše ve školce pomoct tím, že mi ho "vyrvala" z náruče -drželo se jak klíště, hajzlík (i přes mé varování a zakazování se hned za rohem baráku rozeběhlo a protože byla mokrá silnice, hodilo tlamičku hned v první zatáčce, začalo vřískat a chtělo svou deku, která byla doma, a ten druhý sobecký prevít mi nedovolil pro ni domů zajít, takže tak....)
Mimochodem: ve středu jsem s velkou radostí odvezla narvanou tašku svého oblečení a JEJICH hraček (které vůbec nezaznamenali, že chybí, přesně jak jsem čekala, a bedna s hračkama vůbec nevypadá, že by v ní bylo méně věcí než před tímto bohulibým činem) do charity (na děti s rakovinou). Hrozně jsem se musela smát, když jsem viděla o půl hodiny později ve výloze toto:

(své červené boty, které jsem koupila v obchodě s oblečením "vše za 5 liber" a které byly ultra nepohodlné, takže zbavit se jich byla jasná volba...měla jsem je tak asi 3x. Jejich současná cena? 6,5 liber :-D

P.S. Dnes mi došla naprosto zásadní věc (a nemyslím balík nebo dopis) totiž to, že tady ta (příšerná) západní výchova (alias všechno mu dovolit a čím víc sobecký a bezohledný rozmazlenec z něj vyroste, tím líp - nadneseně řečeno) má vlastně (bohužel) své opodstatnění - tenhle dravý bezohledný sobecký svět totiž takové lidi potřebuje nebo jak to říct...prostě přizpůsob se nebo zhyň...tak to teda asi vidí ti rodiče, že takovou výchovou mu poskytují to nejlepší pro jeho budoucnost. Protože doba se hnula, vyrůstá nová generace, která je a bude někde jinde než já nebo vy...proč vychovávat skromného slušného ohleduplného člověka? Vždyť takového by dav převálcoval nato tata. Takový už se nanosí, vyšel z módy...takový už by v dnešním světě (nebo spíš ve světě až dnešní generace dětí dospěje) jen trpěl..Je to smutné, ale je to tak. Je úplně jedno, jestli s tím nesouhlasíme, protože tak to prostě je a zákon přírody: přizpůsob se nebo zhyň, je neúprosný. (ámen :-D )

A mě čeká poslední víkend s rodinkou...nezlobila bych se, kdyby mě vzali někam na výlet...na rozloučenou...ale asi zůstane jen u zbožného přání. No...Legoland stejně nebude, s tím už jsem se smířila dávno...tak je to asi fuk.

Lékárna? Ne, tradiční bonbonkárna :-)

Hallowen je za dveřmi...mňam