Převrat! Velká událost! Zatrubte famfáry! To mi takhle jednou ráno ten otec stranou povídá:....musíš na něj být přísnější, tvrdši! já: přísnější? To já jsem, ale když na něj zařvu, tak se mi akorát směje. On: Tak mu jednu liskni a pošli ho do pokoje! !!!! To je revoluce, co? Takže já už můžu oficiálně liskat, juhů.
(A všímám si, že i ze strany rodičů občas padne nějaká ta facka). Ale kdybyste věděli, co tomu předcházelo!!...Mám tu pro vás zase jeden horror day, po kterém se právě hnuly ledy... Vezmu to stručně, ráno mi parchant plivl na ruku svůj chrchel. Tím naprosto vyčerpal můj příděl tolerance pro tento den. Sice mi teda milostivě tu ruku utřel, když jsem ho k tomu donutila, ale vyhodit do koše papírový kapesník mu vnukl další ďábelský plán. A tak než jsem se nadála, odpadkový koš se válel otevřený v obýváku, po chvíli i přímo na pohovce, sáček s odpadkama kdesi v kuchyni....K úklidu se samozřejmě neměl. Místo toho se odporoučel do koupelky, ve které vytahal všechny skleněné lahvičky rodičů (počínaje mamčiným Burberry Brit a konče tátovou Lacoste kolínskou a začal si hrát na chemika...výsledná směs v plastové odměrce, kterou používají na oplachování hlavy, když si myjí vlasy, měla růžovou barvu (protože do ní nalil i dětský sprchový gel). Byla jsem v šoku a v koupelce to děsně smrdělo (zlatý sirovodík, který se k nám často line z blízké čističky odpadních vod). Přinutila jsem ho ten hnus vylít...místo do wc ho ale vylil do kyblu na umývání podlah, který stál hned vedle wc. A když už tam je, tak proč rovnou nevytřít, žejo?? Vzal mop a začal se s ním ohánět na všechny světové strany, několikrát jsem jeho smrduté třásně pocítila i na vlastní obličej...Než jsem tu spoušt uklidila, napustil si již zmíněnou odměrku až po okraj vodou a začal s ní pochodovat po domě. Rozplácl se u kuchyně. Zařvala jsem na něj, ať to uklidí. Vzal utěrku na nádobí!!!! A začal zprostředkovávat kontakt utěrky a mokré země tak, že ji jakoby bičoval, jestli si to umíte představit. Takže země zůstala skoro stejně mokrá jako na začátku...mokrou utěrku hodil do odpaďáku, který se ještě pořád válel na zemi. To stejné udělal i se sáčkem s odpadkama - s tím rozdílem, že místo, aby ho tam prostě dal, tak ho tam VYSYPAL! Což se do ležícího koše dělá fakt špatně, takže to na zemi vypadalo jako ve chlévě. Už jsem se rozhodla, že to jako fakt nebudu uklízet, jen ať maminka hezky vidí, co to porodila za hňupa! Ale nebojte, už se blížíme do finále. Ještě zbývá to, že se vysvlíkl do naha (doma), vyčůral se do toho kýblu na utírání země ( ještě se mi s tím vesele chlubil!) a udělal v obýváku ještě větší bordel, než tam byl předtím. Lego všude, slupky od ananasu všude, semtam nějaká ta šunka (protože si donesl z ledničky vaničku šunky, ten mladší taky chtěl, jenže v rukou jí třímal ten starší, a ten mu řekl: o.k., dám ti šunku, ale musíš říct: "XX je nejlepší" - XX= jeho jméno. Načež když to ten mladší řekl (ten trouba taky udělá vše, co mu ten starší parchant nakuká), tak mu tu šunku hodil na zem a řekl: "přines" ...poslala jsem ho oblíct se, on mi tvrdil, že nemá čisté triko, tak jsem na něj zařvala, ať si vezme čistý ve svém pokoji (logika zdejších dětí je 8. div světa jako!!), místo aby si ho vzal, tak všechno oblečení ve svém pokoji vyházel na podlahu...a pak přišla máma!!!! Konečně! Už jsem myslela, že mé utrpení nikdy neskončí. A začal další kolotoč. A to se o těch věcech dozvídala postupně, ne jako já všechno ráz na ráz. Byla tak vytočená, že jsem pomalu měla strach, že nějakou slíznu za neschopnost ho uhlídat. Nejprve ho poslala do pokoje, ať tam zůstane, že už ho nechce dnes vidět. U večeře začala všechny ty hnusy sepisovat na papír (bylo milé, že ten ranní flusanec na mě dala na první místo seznamu). Chtěla jsem se jít proběhnout, rozbolela mě hlava z těch zmetků tak moc, že jsem myslela, že mi exploduje (než jsem sem přijela, nevěděla jsem, co je to bolest hlavy, když nepočítám chřipku), tak jsem se jen ploužila (už jste někdy zkoušeli běhat s bolavou hlavou? Auuuu). Každopádně účel splněn (u návratu otce z práce a jeho konfrontace s průběhem dnešního dne, jsem fakt být nepotřebovala), když jsem se po 18. hodině vrátila domů, ležel už lotr ve své posteli...(obvykle má večerku až ve 20,00, dobře mu tak). A co následovalo ráno, už víte z úvodu článku. V noci mi opravdu ta hlava explodovala, bylo to přesně v 0,44 , tak jsem se zfetovala nějakýma práškama a zažila moc prima hadrový den následující ráno. Těžko říct, jestli za celou tu událost s nezvladatelným spratkem jsem byla víc naštvaná na rodiče já nebo oni na mě, páč mi to jednoznačně dávali za významnou spoluvinu. Já už ovšem nedokážu pořádně rozeznat, co je ještě o.k. a co ne, za co ho mám už potrestat, a co velkoryse přehlédnout. A rozhodně si kvůli němu tady nebudu odrovnávat hlasivky, zapomeňte!
Jestli má nějaký efekt, že už ho můžu liskat? Ani nevím...množství jeho debilních nápadů a chuť k jejich realizaci se bohužel nemění...ale reakční čas mezi zákazem/příkazem a uposlechnutím se docela zkracuje. S potěšením jsem zjistila, že už začíná zlobit i před rodiči...takže mi teď už určitě víc věří, když jim líčím ty hrůzy, a už si umí lépe představit váhu mých slov :-) Musím ovšem říct, že věc, kterou tahle jejich (divná) výchova má fakt propracovanou, je překvapující pravdomluvnost toho zlotra...když na něj uhodí, jak to bylo, tak všechno vyklopí do nejmenšího detailu, o kterém bych třeba já osobně už radši pomlčela :-)) Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží...opravdu nejsem takový idealista, abych si myslela, že nafurt, nejpozději v pubertě se to zlomí, na to vezmu jed...I teď už to někdy začíná zkoušet, ale já mu to vždy překazím a uvedu věci na pravou míru, když se snaží něco hodit na toho mladšího třeba...
Tenhle týden se nenechám vytočit. Tak! Blíží se totiž moje dovolená, moje odměna!! Za týden touto dobou bych měla bloumat někde pařížskými uličkami a o pár dnů později i óchat nad krásami jihozápadního anglického pobřeží. Bude to můj nejkrásnější týden tohoto roku. Tak.
 |
| Viděli jste už Barbie domeček v životní velikosti? My ho tady máme |
