Já vím akorát to, že cítím takové nepopsatelné prázdno a trochu pachuti, když sleduji bloggerku a ta se potom prostě vypaří, jako by úplně přeměnila své skupenství nebo co.
Možná už mě všichni, kdo mě kdy na mých bláznivých cestách přes monitor doprovázeli, dávno vymazali z hlavy i ze sledování na svém bloglovinu, ale kdyby náhodou....
Na návrat v původním rytmu to teda úplně nevidím, ono totiž původní témata už těžko čím překonám a raději bych ani snad nechtěla :-D ale přece jen je tu jistá záležitost, která s mým původním severským i britským hrdinstvím a au-pairováním souvisí a krásně by mohla celý ten můj životní román posunout na vyšší metu a dát mu ještě další nečekaný rozměr...protože finská hrdinka opět nezklamala a dostála svému jménu...;-))
To bylo tak.
Po šesti letech od mého posledního příjezdu do Finska a stejně dlouhé době od mého posledního návratu (chci-li být přesná, ten návrat byl tenkrát až v lednu, takže jsem měla to šestileté výročí až před měsícem, ale nebudeme hnidopiši) jsem přestala ignorovat své abstinenčí příznaky po Finsku a začala plánovat VELKOU životní cestu (to jsem ale říkala i před cestou na Island a Tenerife :-D)
sestavujíce se z příletu do Helsinek z Prahy, přeplutí trajektem z Helsinek do Tallinnu a postupným přejezdem mezi dalšími hlavními městy Pobaltí, následovanými ještě Varšavou a pak tradá zpět do Brna. Pro úplnou úplnost bych ještě dodala, že původně jsem v tom samém termínu chtěla a plánovala dovolenou v Rio de Janeiro, ale osud tomu nepřál (za což jsem mu byla posléze velice vděčná ;-) ). No a jak jsem se v tom listopadu balila do batůžku a těšila se na svou holubí roli (viz nadpis), dostala jsem angínu. Byla dost zvláštní (rozuměj v krku mě nebolelo, teplotu jsem neměla) a já se snažila nalhat si, že ty zhnisané mandle se mi jenom zdají a že to je jen projev velkého těšení na cestu do mého milovaného Finska. Ale praktická doktorka mi druhý den mi můj brilantní diagnostický talent potvrdila a poštemplovala receptem na penicilin. Taky se značně divila, že jsem zcela horečky prostá. A mně se začalo v hlavě dávat dohromady 1+1 (myšlení byla vždycky má silná stránka, jen s naší matematikářkou jsme o tom někdy vedly spory :-D) , že to asi má svůj důvod a to zcela konkrétní...a hned další den jsem mohla s jistotou konstatovat, že rozhodně vyvracím mýtus, že být jednou au-pair je ta nejlepší antikoncepce do konce života. Není :-D
Aby nedošlo k omylu, můj nový podnájemník je a byl chtěný a očekávaný a defacto i plánovaný (i když jsem ještě měsíc předtím říkala, že mít dítě by ode mě bylo to největší sobectví vzhledem k mému ne úplně perfektnímu zdravotnímu stavu :)) a brala jsem to naše snažení spíš s postojem: "stejně to nevyjde, ha ha ha..." načež příroda odvětila: " HA HA HA HA HA!" a prásk, byly tam ty dvě čárky.
Bylo to den před mým plánovaným odletem do mého milovaného Finska. A teď nastalo dilema, proti kterému byla i Sofiina volba jen plytká soap opera...jet nebo nejet? Létání v prvním trimestru se nedoporučuje, beru antibiotika na angínu, bude tam zima, bude to stres, několik dloooouhých přejezdů autobusem, většinu zaplacených peněz už by mi nikdo nevrátil, musela bych vysvětlovat rodičům i v práci, proč jsem zrušila dovolenou (což takhle brzo ještě fakt nechci...bude to až dárek pod stromeček), ležela bych doma s angínou a čučela do zdi a stresovala se, jestli je všechno o.k., jestli test nebyl jen falešně pozitivní, jestli ale fakt joo, tak se teď asi doost dlouho nikam nepodívám, byla bych tam na čerstvém finském a pobaltském vzduchu a nacpávala se čerstvým lososem a dalšími zdravými mňamkama a hlavně - byla bych happy jak dva grepy...no, dilema jak bejk, to vám povím!
Výsledek rozhodování byl tento:
Ale strach a výčitky jsem měla, to ne že ne, a až do prvního ultrazvuku jsem si nemohla být jistá vůbec ničím. Ale prostě jsem si řekla, že příroda ví nejlíp a se pokusím prostě si to užít teď a tady - koneckonců je to asi má poslední nezávislá žůžo dobrodrůžo cesta a kdo nezvládne cestu do Finska, o toho se starat nebudu :-P
Mno...ta párty v mém břiše, která probíhá právě teď, opravdu nenasvědčuje tomu, že by to podnájemník nezvládl. Doufám, že byly všechny části a součásti mého těla s dovolenou spokojeni a Finskem nadšeni stejně jako já, však jsem tam do svých útrob taky poctivě posílala všechny slíbené dobroty jako lososa s koprem, masové koule s brusinkama, ovesné kaše s borůvkama a nemohla jsem odolat ani té nejlepší kávě na světě, která mě tam tenkrát před šesti lety držela nad vodou a dodávala naději, že všechno dobře dopadne. To dělala i tentorkát :)) Bylo to super, nelituji. A myslím si, že i ta návštěva s číslem 5 taky jednou proběhne. Jen už bude potřeba kupovat víc letenek ;-)
A tímto patetickým závěrem se prozatím loučím, děkuji za přečtení a přeji všem (včetně mně) vše dobré...
