Země 187 888 jezer

Je pětkrát větší než České republika, ale žije tam o polovinu méně lidí.
Má přístup k moři a dokonce i k oceánu.
Byl to první stát, ve kterém získaly ženy volební právo, a proto asi nikoho nepřekvapí, že v čele státu je prezidentka!
Když budete mít štěstí, zahlédnete tam na obloze polární záři, během polárních dnů (až půlroční doba) se nestmívá, naopak během polárních nocí je tmy víc než dost.
V každé domácnosti sauna.
Prochází tudy severní polární kruh - a na něm bydlí opravdový Santa Claus (pohádkám o severním pólu nevěřte).
Spolu se Švédském hostí letošní MS v ledním hokeji (zlatí ale byli vloni jen oni :) ) 
Kdo nikdy neviděl přírodu v této zemi, nemůže vědět, co je příroda.
Mika Waltari, The Rasmus, Sunrise Avenue, Nightwish, Mika Häkkinen, Kimi Räikkönen, Nokia, tisíce sobů a losů v lesích i na silnicích, lososi ve vodách....a brzy snad už i já :-)

Ano, právě jste odhalili, jakým směrem vede moje cesta a kam bych se už letos chtěla vypravit a strávit zde alespoň jeden rok jako au-pair...ideální by bylo, kdybych se už nikdy nevrátila, ale to asi nebude jen tak a nechci být zklamaná, když to nevyjde. Ale kdoví...když jsem byla malá, tak jsem ani netušila, kam mě osud zavane a která země mě tolik okouzlí.
Abyste věděli, to, že žiji FINSKEM a chci v něm žít, není výsledkem nějakého náhodného zapíchnutí prstu do mapy nebo poblouznění při naslouchání někomu, kdo už tam byl. Dostala jsem možnost tuto krásnou zemi (sedmou největší na světě) navštívit. A hned dvakrát. A celkově jsem v ní prožila už úžasných cca 102 dnů svého života. Živote, díky! Protože je dojmů a podrobností z obou návštěv TOLIK a já si nemůžu odpustit vám je neříct, budou tu ještě další a další příspěvky a já doufám, že jejich čtení vás bude bavit alespoň z desetiny tolik jako mě psaní a hlavně prožívání všech těch zážitků. A pak snad popíšu i to, jak za svým cílem kráčím, přibližuji se, až snad konečně se tady objeví i příspěvky z.....klapka, kamera..Finsko potřetí :-)

A do té doby se mějte finsky :-)  

První

Čím dál víc mám pocit, že mít úsměv na tváří nebo dokonce radost je to nejtěžší na světě, někteří lidé si snad i myslí, že je to asi nelegální, nebo co! Já teda dělám věci, které by ostatní označily za dost náročné, a setkávám se při nich s velmi smutnými záležitostmi - proto pokládám za dost důležité obklopovat se věcmi veselými ba přímo radostnými a třeskutě vtipnými...

1) Nejblbější bezpečnostní varování (nikdy nezklame :-) )
zdroj: http://www.dumazahrada.cz/specialy/urazy/2011/10/25/clanky/navody-k-pouziti-bezpecnostni-varovani/?article=9178&utm_source=BF&utm_medium=Sklik&utm_campaign=n%C3%A1vody

Ze světa:

• „Nepoužívat v blízkosti otevřeného ohně!“ Krbový zapalovač značky "Aim-n-Flame", USA
• „Nežehlete na těle!“ Žehličky Rowenta, Německo
• „Nepokoušejte se zastavit čepel rukou.“ Motorová pila Husquarna, Švédsko
• „Před konzumací odstraňte obal!“ Oplatky Roll-Up, USA
• „Neotáčejte!“ Na spodní straně krabice od džusu Tesco, Velká Británie
• „Pozor! Tento program neslouží k výuce opravdového ovládání letadla. Následkem může být smrt nebo vážné zranění.“ Počítačová hra Microsoft Flight Simulator

Nalezeno v ČR:

• „Nevhodné pro děti do 36 měsíců!“ Narozeninové přání pro dvouleté dítě
• „Tato pomůcka neslouží jako záchranná pomůcka.“ Nafukovací míč pro děti
• „Dekorační předmět. Neslouží jako sportovní pomůcka!“ Na dětském švihadle

2) Existuje jeden úplně zvláštní svět. Ne každý ho pochopí, chich :)) Na netu se nalézá na www.cilichili.cz a v tištěné verzi v časopise ČILICHILI (vydává to vodafone, a reklamní kecy doplňuje tímto mega nářezem - důkaz, že ne všem stánkům mobilních operátorů se musíte vyhýbat jako čert kříži :) tento časopis mají a dají právě na stáncích vodafonu, já měla to štěstí a narazila jsem na něj poprvé ve stojanech na koleji VŠ. A nejvíc mě vždycky dostane už první stránka (ne titulka). Tohle je jedna z nich:

anebo je hodně dobré dvacet facebookových přikázání

3) Miluji tuhle kočku :-D 

A existují i "večerníčky" s tímhle kočičákem. Na YOUTUBE. Bohužel je jich docela málo. Jeden je třeba tady:http://www.youtube.com/watch?v=nn2h3_aH3vo&feature=relmfu

Hlavně ten zvuk!! :-D Musím si koupit i knížku :-) Ale ta není animovaná, bohužel.

4) A když jsem u toho youtube, musím zaznamenat i tento odkaz, protože autor těchto videi vždy připraví nějaké,  které mě smíchy rozbrečí! Díky!! http://www.youtube.com/watch?v=KiQO9eKLL6A&feature=related
On vůbec TVarchív obsahuje spoustu pekelných věcí a většina lidí o nich bohužel ani neví :-)

Ráda se dozvím, čím se baví i jiní, protože smíchu není nikdy dost.
Ale příjdu ještě se spoustou dalších dílů.
A do té doby se mějte blaze.

Noční filozofie

Jen tak se mi něco chce napsat. Je docela jedno co a nemusím se vůbec nechat znervozňovat tím, jak to bude vypadat, působit, protože si to stejně nikdo nepřečte. Docela by mě zajímalo, jak si počínaly bloggerky, co teď mají stovky čtenářů, nějak pochybuji, že si sedly, založily blog a pak hned psaly majstrštiky (:-D) s vědomím, že jsou úspěšné bloggerky s několika sty čtenáři na kontě. Když se na navštívených blozích vždy dívám na příspěvek s nejstarším datem, najdu akorát takový, který ničím nevyčnívá nad ty ostatní...akorát trochu jakoby byl "vytržený z kontextu". Jasně! Už to mám! No, blik :-) Asi svoje začátky (pokud nebyly opravdu hned skvostné) prostě vymazaly :-) Tak to jo. Takže já vlastně tento příspěvek taky později smažu, tak to se mi ulevilo....Nebo by tu naopak mohl zůstat..právě jako podpora nových bloggerů, kteří se koukají, jak se vlastně začíná blogovat...ještě to promyslím.

Aby tady však byla alespoň mala pidi kostička něčeho obsažného, tak chci napsat, co vlastně hodlám s tímhle virtuálním prostorem tady...víte, o té epidemii blogů jsem se dozvěděla prostředníctvím beauty blogům, na které jsem jednoho dne prostě musela narazit, holka mého věku se jim prostě asi nevyhne, no, možná některá ano, já ne. Neříkám, že bych proti nim něco měla, to vůbec ne! 

Naopak se pozoruji, že se vždycky těším, až si budu moci odskočit odpočinou do blogového světa mezi šmínky a hadry a podobné povrchnosti (ať je váš vztah ke slovu povrchnosti jakýkoliv, nemůžete prostě popřít, že je to slovo na svém místě. Nemyslím to špatně). 

Člověk (já) se pořád nemůže zabývat otázkami života a smrti, etikou, problémy tohoto světa a svého života...občas (často :-) ) musí i vypnout u nějakých naprosto neškodných věcí, jaké kosmetické a módní věci jsou (a to ještě nevíte jisté okolnosti z mé minulosti, které dělaly vztah k těmto "povrchním" věcem dost problematické), ráda si v tom světě taky zabrouzdám, ale sama bych to prostě dělat nemohla. Stejně je tento svět (jako támten, o kterém píšu, víte co) už dost objemný, takže další beauty blog by byl prostě házení hrachu na zeď, nošení dříví do lesa apod :-) Možná si taky jednou za čas něco takového zkusím (protože moje krédo je, že zkusit se má vše), ale moje specializace to fakt nebude.Sice tímto teď příjdu o spoustu potenciálních čtenářů, ale co už. 

Nejsem materialista. Teda tak nějak střídmě. Bez jídla a vody se živá bytost těžko obejde a na posteli v pokoji se také spí o něco líp než někde uprostřed louky nebo na hromadě hnoje (pozor, to je taky materiál :-)) . Myslím to tak, že mi prostě nezpůsobuje potěšení hromadění věci - a když vidím KOLIK věcí ty beauty bloggerky prezentují na svých stránkách, a pořád, pořád, pořád...trochu mi to nahání strach. Taky by mě zajímalo, jak na to některé z nich stačí vydělávat - když třeba ještě studují a na jejich stránkách se to hemží samými nelevnými záležitostmi -a to je pořád koupila jsem si tohle a támto, nemohla jsem se rozhodnout a koupila jsem si obě...zajímavé. To jen takový zhmotněný vnitřní dialog, kterým si obhajuji sama před sebou své rozhodnutí :-) 

To je už ale moc myšlenek v jednom příspěvku, to už by nešlo dobře požvýkat (a já přitom chtěla napsat jen to, že se nemůžu rozhodnout, jestli mám zítra vzít svůj kašel na návštěvu k doktorce nebo ne :-) , přitom jsem se ani nikam neposunula (na poli objasňování témat, o čem budu psát), ale bystřejší už možná vědí :-) A už brzo příjde odhalení toho HLAVNÍHO záměru, který je v podtitulu blogu :-)

A do té doby se mějte blaze :-)

Moje strategie

Za pár dnů (11 - teda myslím, že 11, nechce se mi to radši znova počítat) budu skládat SZZ. Pro ty, kteří se s tímto ohavným zkratkoslovem ještě nesetkali, jsou to jednoduše státnice (taková ta maturita na vysoké škole, předchází jí psaní nebo padělání bakalářské či diplomové práce). No a já tak nějak ztrácím naději, že to udělám. Dokonce se čím dál zhmotňuje vize, že se k ní ani nedohrabu, i když je to UŽ za 11 dnů (vlastně asi už za -1 dnů, už je totiž po půlnoci, čili nový den). Já totiž otchořela. A jak se tak už skoro čtvrt století znám, mám šanci to dotáhnout i k zápalu plic. Takže nakonec kdoví, jak to všechno bude. Přesto jsem si (když už nic jiného) alespoň připravila strategii (protože strategie je všechno, žejo! Věděli to skoro všichni správní hrdinové akčních filmů, přinejmenším Kevin, který byl Sám doma) Takže, moje akční strategii spočívá v tom (krom toho, že jsem si přikázala alespoň přečíst, v lepším případě i zapamatovat, 5 otázek denně), že si prostudované (ehm, ehm..to nic, to je ten kašel ze začínajícího zápalu plic :-) ) otázky nechávám poblíž polštáře, na kterém spím, a doufám, tak jako někdy na základce, že mi tam to učení trochu naskáče (z praktického hlediska se můžu kdykoliv přes noc, když se mi honí hlavou všechny ty již přečtené bláboly, pohotově podívat do příslušných lejster). Pak (tedy podpůrný plán č. 2) je pozitivní myšlení. Zamáznu tím 2 mouchy jednou ranou - jednak budu myslet pozitivně (nečekaně!) a pak podám konečně nezvratný a nezaujatý důkaz světu, jestli to pozitivní myšlení fakt funguje, nebo to jsou jen kydy.
Žolíka v rukávu si ovšem nechávám na samotný den D, okamik O, a poradila mi ho parťačka (tímto ještě jednou díky): Zcela vážně mi řekla, že když bude nejhůř a poteče do bot, mám se (v tomto pořadí): nejprve rozbrečet a pak poblít. Před komisí, samozřejmě, pak už to nemá ten efekt, žejo! Uznejte sami, že tuhle hozenou rukavici přece nenechám na zemi ležet dlouho, takže jsem si tento myšlenkový pochod (kdoví jestli :) ) hned přivlastnila - tímto se parťačce omlouvám, pokud si tento geniální nápad chtěla nechat patentovat, už to asi neudělá, protože teď už o tom ví...vlastně neví o tom nikdo, protože na tento blog stejně nikdo nechodí :-D

Když už píšu o těch strategiích, mohla bych si zoficiálnět i nějakou strategii pro tento blog...bylo by to asi na samostatný příspěvek, ale dost možná by to nemělo vůbec žádnou kalorickou hodnotu, takže jednoduše a jasně: Hlavním cílem je psát o své cestě za svým cílem (štítek přibude brzy) a o všem okolo (protože můj život začíná být celkem dost výživný pro psaní příspěvků, které nikdo nečte) a pak taky nějaké ty věci, co možná budou zajímat širší masy (ale nechci to tady mít jako nějaký typický beauty blog, protože těch je fakt přehršel...no, uvidíte sami, co pro Tebe, milý čtenáři, chystám.

A do té doby se měj(te) blaze!

Mít či nemít blog?

          S blogy se zkrátka roztrhl pytel (což jste určitě netušili, dokud jste nevstoupili na tuto stránku..eh, vlastně blog, a bohužel to nadále ani netušíte, pokud ležíte doma v posteli zakrytí od hlavy k patě peřinou, jen občas ji kvůli přísunu čerstvého vzduchu lehce nadzvednete, žádnou adresu se záhadným blog.cz nebo blogspot.com jste nikdy do vyhledávače nezadali a vlastně vůbec nemáte internet, neznáte ho, ignorujete, a tyto řádky nyní nečtete). Důvod neznám a ani vás nemám v plánu s ním seznámit, žádný sociologický průzkum jsem totiž nedělala. (Teď by tu asi měl být smajlík, aby autorka textu vypadala na tolik, kolik jí je, než na tolik, kolik jí není :-).
Sečteno a podtrženo (a pár dlouhých filozofických úvah vynecháno)  jsem se i já pokusila o veledílo zvané blog. Myslela jsem si, že to bude zajímavé a legrační a žůžo...a pak jsem zjistila, že to blogování zase tak jednoduché není! Že ono to chce snad i nějaké programátorské znalosti a orientaci nebo co! A že ne vždy se na obrazovce dá vytvořit přesně to, co mám v hlavě. Ale když to zvládají dvanáctileté školačky, tak proč bych to nezvládla i já, že jo? No, řekněte sami: proč si nepořídit blog? Konkrétně já třeba...Na tom přece vůbec nezáleží, že mám teď milion dalších věcí (obsahující např. autoškolu v polovině výcviku, dobrovolnický program v nemocnici, pracovní povinnosti jednou týdně, za 14 dnů státnice a chřipku k tomu všemu!) A teď? Teď budu mít ještě i blog :-) A až se nějak dozvím, jak si na něm udělat chlívečky pro jednotlivá témata, tak možná příjdu zpět a napíšu další nicneříkající příspěvek.
Do té doby se mějte blaze.