Anglie 22)

Kufr sbalený, dárky koupené, konto na nule...aneb váánoce, vááánoce přicháázejíí. Ve čtvrtek ráno pro mě přijede taxi (které mi snad host rodina zaplatí, slíbili to, jináč budu muset pěšky, mno :-)) ) a pak po DVOU LETECH (viz loňské Finsko) konečně zas české vánoce. Jo, člověk se mnohem víc těší, když to není každý rok to samé :-)

V sobotu jsem měla pátek 13., evidentně. Vydala jsem se do Londýna. Poprvé jsem odsud jela vlakem. Netušila jsem ještě, kde je vlakové nádraží, teda tušila, ale nevěděla přesně. No a jistě..vlak mi ráno ujel a jak jinak než PŘÍMO PŘED nosem. Běžela jsem jako blázen a jakmile se moje noha dotkla nástupiště, vlak se dal do pohybu... Tak jsem mu zamávala a šla do města na kafe. A za hodinu jsem svůj pokus tentokrát úspěšně, zopakovala. V plánu jsem měla 3 věci (kromě nákupů, které se nakonec stejně neuskutečnily s výjimkou jedné drobnosti...nechápu, kdo vymyslel tu pomluvu, že v Londýně se senzačně nakupuje!!! Když nevíte PŘESNĚ, kde se nachází obchod, který PŘESNĚ zrovna potřebujete, tak si můžete trhnout nohou. V centru Londýna je velký kulový. Samé banky, kanceláře a kavárny. A památky. A miliony lidí, jinak nic, čestně. A do obchodních center na perifériích přece nebudu jezdit do Londýna, ty jsou v každém větším městě, joo, možná ještě tak Oxford street, ale ta to nezachrání. 

No, prostě měla jsem v plánu toto:

1.) vánoční strom na Trafalgar sq. (myslela jsem, že to bude trochu anglický vánoční Staromák, prostě hlavní vánoční strom Anglie :-)) )

2.) vánoční trhy na břehu Temže

3.) Winter wonderland, což je spojení vánočních trhů a takové nějaké anglické vánoční Matějské v Hyde parku

Výsledek:

Strom na Trafalgaru byl děsnej. KAŽDÉ obchodní centrum má mnohem hezčí, větší a pompéznější stromeček. To i modrá kýčovitá socha kohouta tamtéž byla působivější. Jediné, co tam stálo za to byl chlápek v převleku Mistra Yodiho z hvězdných válek, ten byl fakt dobrej, a to mě jinak SW moc neberou.

Trhy na břehu Temže- malé, nezajímavé, nechutně moc lidí.

A konečně se dostávám k třešničce na závěr: Winter wonderland, kam jsem se těšila nejvíc. Už v metru hlásili každou chvíli, že kdo tam plánuje jít, at radši, prosím, vystoupí o zastávku vedle, protože ta hlavní a nejbližší je úplně ucpaná, přetížená, zkolabovaná. Mělo mě to dostatečně varovat...ona už i ta zastávka před byla taková...předimenzovaná :-) Děsivé fronty na eskalátory...čekala jsem asi 10 minut, než jsem se z té zastávky dostala na povrch zemský. Ono taky žádný div, když je na eskalátorech všude cedulka: držte se vpravo a všichni se jako idioti téhle zásady drží...takže jsem šokovaně z té x-metrové fronty pozorovala, jak se před schodama kupí stovky lidí, ale eskalátory jezdí zaplněné jen zpoloviny, protože ti idioti opravdu jezdí jen vpravo!!!! Bože!!!! Pokoušely se o mě mdloby asi stejné jako když jsem v přecpané MHD v ČB byla naprosto nepohyblivě namačknutá na dveře a přitom kousek ode mě bylo volné místo k sezení a nikdo si na to místo nesedl!!!!  Lidská demence je nekonečnááááá. Ale nečekala jsem, že i tady. Nečekala jsem plno jiných věcí. Nečekala jsem třeba ani to, že i v Anglii jsou kreténi. Ale tento zážitek v metru mě přesvědčil o opaku. 

(Video bohužel nejde zatím nahrát, snad brzo...v kostce šlo o "chuligány" v metru opilé a vypatlané, s nulovým zájmem o to, co si o nich okolí pomyslí, škoda, že jsem nestlihla nahrát i to, jak společně skřehotali na celý vagon nějakou písničku. Myslela jsem, že to se může stát jen u nás, když prohraje Slávie nebo tak nějak...ale ne, no .-) ) 

Jo a ten wonderland? Tam jsem se ani nedostala....ve frontě, kterou muselo organizovat několik policistů a ve které jsem stála na jednom místě zcela bez hnutí asi 10 minut, mě přešla chuť. Brrr. 

Místo toho jsem konečně jukla na Downing street. Teda na zamřížovaný vchod do ulice :-( Netušila jsem, že Premiér už nechce, aby mu lidi očumovali barák (já myselela, že je normálně přístupný až k chodníku nebo tak, no :-) Prostě, že uvidím toto: 

http://imagene.youropi.com/

A místo toho to bylo takhle:

Ale viděla jsem i pár úžasných věcí:

 

Takže vánoční Londýn ale sečteno a podtrženo nic moc. Doufám, že Silvestr bude lepší :-) Ještě že to večer zachránil Bruce Willis ve Smrtonosné pasti (můj nejoblíbenjší vánoční film :-D ), který tu na jednom kanále běžel. A na nákupy jsem pak vyrazila do malého městečka poblíž nás, kde jsem konečně všechno nakoupila. Teda...už podruhé jsem byla zraněna na svých plánovacích citech, a to, když jsem v neděli ráno přišla do kuchyně a tam jen tak ležel fondue set, který jsem jim plánovala koupit náhradou za ten neštastný foto rám. Takže jsem tak chodila po obchodech a až úplně před odjezdem autobusu jsem neplánovaně vešla do knihkupectví, kde mě praštila do očí knížka kreslených vtipů o hvězdných válkách (pan otec i syn to hrozně žerou!!), ty vtipy mi příjdou strašně trapný, ale tak to by mohlo být dobré znamení (anglický humor, že!). Takže ještě něco koupit host matince a hotovo. Rozhodla jsem se ovšem, že jim dárky dám až se vrátím. Páč Santa chodí až 25. a ne předtím..

(btw, hrozně by mě zajímalo, jestli děcka ještě fakt věří na Santu....zvlášt když vidí skoro každý den u nás pošťáka s krabicema z amazon.com :-) ) Ale nejsem taková svině, abych se jich na to ptala :-D :-D A jak jsem šla s nákupem (dvě tašky v rukou a batohem na zádech) od zastávky domů (40minut chůze) začalo hnusně pršet. A přestože jsem měla deštník, tak jsem doma musela vylévat vodu nejen z batohu!!!!!!! Uáááá. Nenávidím toho čúráka, co vymyslel v Anglii počasí!!!!! Všechno bylo rozmočené (všechny papírové obaly), mobil i foták měly sprchový den, můj pas (který nosím vždy u sebe) se suší u topení ještě ted!!!!! No, na mrtvici.

Ale dnes jsem se přecejen trochu vánočně rozdala a upekla jim jedno cukroví...oni včera dělali perníčky. Já dnes upekla ořechové dortíčky. Jo, mají být kulaté, ale vykrajovátka čtverečků byly mnohem levnější (a já poslední prachy dala za ořechy a čokoládu, abych jim to cukroví mohla upéct :-)) Ale povedly se nepopsatelně!! OO, jsem tak šikovná...rodinka byla v sedmém nebi. A hrozně překvapená, protože kdybyste viděli ty místní tradiční vánoční přeslazené a kýčovitě barevné sušenky a muffiny, blééé. Takže jsem pokládala vyloženě za svou povinnost dopřát jim taky něco poctivě udělaného - ne z polotovaru, s čerstvým krémem!!! To asi taky viděli poprvé v životě :-))) Obal od pudinku jsem jim radši ani neukazovala, aby jim nevypadly bulvy (tady se samozřejmě nesežene...leda v polských obchodech...já si ho dovezla schválně ještě z ČR).

A protože dnes jsem toho napsala už mooc, příhodu o tom, co mi provedl včera hajzlík malej (a pak si to večer žehlil "vánočním přáním" na papíru z notesu, že jsem ta nejlepší dětská pečovatelka na světě :-)) ) si nechám do budoucna :-)

Anglie 21)

Jasně, to všechno kvůli té šťastné náhodě na vánočním bazárku, jak jsem si tam vylosovala v tombole tu kouli do koupele od LUSH, už je mi to jasné...patrně jsem za to zaplatila daň. Teda hned dvojnásobnou. Měla jsem hned dvakrát ukrutný pech. Dobře, jednou ukrutný a podruhé spíš takový..škodolibý.

Tahle příhoda se stala minulý týden přesně před týdnem (to je ta ukrutná):

Bylo odpoledne a byl čas odejít s malou vyzvednout staršího ze školy. (Přesněji nacpat malou do kabátu a bot, narvat ji do kočáru, zamknout a vyrazit- ale na tom zas tak moc nezáleží). Jenomže. Přesně v čase, kdy už jsem měla podle psaného časového harmonogramu zamykat dveře (a to ve skutečnosti nebylo splněno nic v té závorce), zazvonil pošťák. Tak jsem mu šla otevřít. A nevím úplně přesně, čí to byla vina a nejsem taková svině, abych obviňovala tu malou, i když klidně to mohla být ona stejně jako já. Prostě jeden z psů vyběhl z obyváku taky přivítat pošťáka. Jsou to pokojoví domácí psi, pouštím je jen 5x denně  na zahradu. A od chodby s vchodovýma dveřma je dělí další dveře vedoucí do obýváku. No a ty jaksi z nějakého důvodu byly otevřené. Fakt si nedokážu přesně vzpomenout, jestli jsem je zapomněla zavřít, nebo naopak malá je ve své zvědavosti ("Kdo to zvoní?") otevřela sama.
Pes nejdřív zastavil před poštákovýma nohama, zatímco jsem podepisovala převzetí a už jsem chtěla chňapnout psa a zavřít dveře. Jenže pošťák mi začal vysvětlovat, že musím podepsat ještě jedno políčko a přitom ustoupil stranou. Takže psa už nedělilo od svobody nic, žejo. A já v tom šoku ani nevěděla, co mám dělat dřív. Jestli nakopnout pošťáka, že přece moc dobře věděl, že se mu u nohou motá pes, nebo proklít hostotce, že si objednává pořád nějaké debilní balíky, přičemž ten dnešní byl vysoký zhruba mně po prsa!! Nebo nechat dveře dokořán, děcko napospas svému osudu doma a vypálit za vzdalujícím se psem nebo volat zoufalá  hostmatce...
A jak jsem se nemohla rozhodnout, tak jsem prostě nechala psa vzdalovat se mi z dohledu, odtáhla jsem balíky, zavřela dveře pod heslem: ted se musím hlavně vrátit k původnímu programu - tedy jít do školy pro staršího a psa vyřeším pak, jsem mechanicky stále s šokovaným výrazem v obličeji nacpala malou do bundy, bot a kočáru a vyrazila jsem do školy. Můj relativní klid a nehysterčení podporovalo vědomí, že pes je vykastrovaný, očipovaný a má obojek se jménem a mobilním číslem. Ale po cestě mě polilo horko při představě, že by ho třeba zajelo auto a rodina by mi ho dala k náhradě. Velmi sobecké a pokrytecké, já vím, ale já jsem holt víc na číčiny. Takže se ve mně praly dvě naprosto protichůdné myšlenky: 1) je to přece pes, věrný přítel člověka, doma mu nic nechybí, on se určitě vrátí, domů jistě trefí, je to přece zvíře. Až se vrátím ze školy, tak už bude sedět před domem. A 2) Přejede ho auto, budu ho muset rodině zaplatit a vyhodí mě, vrátím se do ČR a budu doma sedět na zadku, protože práci nenajdu a budu viset rodině na krku a ... :)

A přitom jsem ještě řešila dilema, zda zavolat nebo nezavolat hostmámě... Protože co když se čílím zbytečně a pes fakt bude v pohodě před domem, až příjdeme ze školy...to bych pak dělala vlny zbytečně, žejo. Pochopte, mně nikdy ještě pes neutekl, vůbec jsem netušila, jak k tomu přistoupit. Ale osud zasáhl :-) A jak jsem se tak ploužila domů, na poslední křižovatce před domem (mimochodem slušně se rozpršelo a nikdo z nás neměl deštník (kromě malé v kočárku) na mě kdosi volá.
Kdosi, kdo viděl toho našeho psa na ulici (na té křižovatce!!) a tak ho vzal k sobě domů. Řekl jen: mám vašeho psa, počkejte, vezmu si plášť. Tak jsem se za ním rozběhla, kluk na nás zíral  s otevřenou pusou, nechápal, která bije (jasně, že jsem se mu nepochlubila, on by to hned napráskal matce). A ten hodný pán donesl pod paží v tom hustém dešti toho "děsného čokla" (no..už se na něj nezlobím) až k nám domů. Já samozřejmě zas naprosto ztratila veškerou schopnost anglické konverzace, takže jsem mu pořád dokola jen děkovala :-)) Doma jsem si musela dát panáka (nepráskněte mě, dík :-) ), protože s těma rozklepanýma rukama bych určitě dobrou večeři neuvařila. A stejně jako "nevolat to matce" se i tohle ukázalo jako dobrý nápad. Když jsem se totiž kájícně u večeře přiznala, co se stalo, dostala jsem takové káuzání, že jsem si připadala malá jako drobeček toastového chleba ...Prý nesmím nechat pobíhat psa venku!!!! Musím za ním hned utíkat a přivést ho domů. Bez ohledu na to, že bych zrovna měla být na cestě do školy vyzvednout děcko. Však ono počká. Wtf? 

Nevím, jestli to spolu souvisí, ale v sobotu jeli do vánočního Londýna a mě nechali doma...:-/ Jako já vím, nemají povinnost mě brát s sebou, ale když mě na začátku tak namlsali, jak jsme pořád někam jezdili...mno, nevadí, vydávám se do Londýna zítra sama.

Moje druhá pech situace se stala, když jsem jela do nedalekého města koupit dárek k vánocům pro právě tuhle rodinu (a taky dárky pro moji rodinu, ale to nehraje zásadní roli). Jela jsem schválně během týdne, protože jsem měla vyhlídlý trochu rozměrnější dárek, a nechtěla jsem, aby mě s ním náhodou při příchodu domů zahlédli, že jo. Jednalo se o tento multi rámeček na fotky:

obchod Matalan: www.matalan.co.uk

Byla to láska na první pohled už někdy  v květnu, když jsem ho v tom obchodě uviděla poprvé...a hned jsem si říkala, že ten rám musím koupit k vánocům právě host rodině, ať už budu u jakékoliv (chápete, já ten rám viděla dřív, než jsem se seznámila se současnou host rodinou).

A asi už tušíte, co se stalo. Zatímco VŽDYCKY, když jsem tento obchod navštívila, kochala jsem se při pohledu na tenhle fešácký rámeček a těšila se, jak z něj bude mít příjemce radost, tentokrát jsem došla k prázdnému regálu. Byla jsem zdrcená. Nejspíš nevíte, co slovo zdrcená přesně znamená v souvislosti se mnou. Já, zdeformovaná zejména svým povoláním speciálního pedagoga, děsně bazíruju na tom, aby všechno bylo tak, jak si to naplánuji. Musí, prostě!!! To je můj první světový zákon, prostě. Je mi fuk nějaká gravitace, newtonovy pohybové zákony, archymedův zákon a podobné blbiny :-)). Prostě když věci nejsou tak, jak jsem je detailně naplánovala, tak to je konec...nejraději bych ze sebe zuřivě strhala šaty, rozcuchala vlasy a za neartikulovaného jekotu utekla do nejbližší džungle dožít někde v jeskyni. (Když nic neplánuju, tak mě nic nerozhází, i když se věci vyvíjejí tím nejhorším možným směrem. Ale já tak hrozně ráda plánuju, sakra! A pak jsem ochotná položit klidně i svůj život, abych se udržela svého plánu...to byla jen taková odbočka) V každém z nás je někde schovaný kousek autisty, no o:-) (fakt, to nás učili ve škole). 

Pochopitelně ani na skladu už neměli žádné kousky a na e-shopu taky nebyl k dostání. Ted se tam teda před včerejškem objevil, ale mají v tom nějaké zmatky, v popisu píšou o bílém rámu, ale v možnostech je jen černá varianta (tu nechci). Možná se dokonce na tom e-shopu objevil jen kvůli mně, ještě ten večer jsem totiž napsala srdceryvný mail na centrálu obchodu, jestli a jak je možné získat ten rám, že ho nutně potřebuju :-D Ještě neodepsali...

Každopádně jsem samozřejmě začala vymýšlet záložní plán (i přes přehnané lpění na Plánu jsem docela dobrá na improvizaci, to zas jooo :-) a tím je fondue set ..protože holátka nechtěji papat zeleninu a ovoce, tak že bych je trochu podpořila v jejich chtění. Ale nedošlo mi, že jsou tak nehorázně drahé (pokud teda nehodlám darovat něco, co vypadá jak aromalampa), takže to bude ještě dost zajímavé. Abych jim nakonec nemusela jen nakreslit obrázek :-) 

Právě probíhá vánoční školní besídka toho staršího. Hrají Betlém (jako každý rok), ale ani mě moc nemrzí, že tam nemůžu být. Jeho příspěvek už jsem slyšela u večeře asi dvacetosmkrát. Podobně tak v případě malé, která zpívá pokaždé nějakou koledu, které 1) není vůbec rozumět 2) a když tomu rozumět náhodou je, tak to vůbec nedává gramatický smysl ("here we is" ??? Cože to???), ale maminka se vždy rozplývá jak měsíček na hnoji a říká, jak jí to skvěle jde - já většinou raději lovím něco pod stolem nebo si minimálně zarývám nehty do dlaně, abych se nesmála - i když bych spíš měla držet hubu a šoupat nohama, když si zrekapituluji své skvosty, co už tady vypadly ze mě, že.

Včera se otec vrátil ze služební cesty v New Yorku a pojí se s tím další zajímavá příhoda. Šla jsem pro staršího do školy a ten dělal na zpáteční cestě neskutečný bordel. Většinou takový není, ale tentokrát mě fakt musela nějaká neviditelná ruka držet mou ruku, abych mu nedala pár facek. Tak jsem na něj aspon zařvala, že všechno povím jeho otci, který už čeká doma...a bylo ticho. Nebo spíš nebylo...začal mě prosit, at to neříkám, že už bude hodný, a rozbrečel se....jsem zlá, takže když jsme došli domů, ještě jsem mu připomněla, ať jde za otcem a přizná se mu dřív, než mu to povím já. Odešel do svého pokoje jak zpráskaný pes, ale za minutu byl zpět a velmi formálně se začal omlouvat a dodal, že byl tak vyjevený dnes proto, že byl příliš rozrušený z toho, že se vrátí jeho otec (no já z něj nemohla, ještě že jsem zrovna umývala zablácené boty  malé a byla k němu otočená zády, jinak bych asi vyprskla smíchy. Přišlo mi, že to snad ani nemohlo být z jeho hlavy, že mu to určitě přikázal otec (v minulé rodině to tak taky fungovalo, že když děcka zlobila, dostala kázání, která končila slovy: jdi a Martině se omluv!), ale jelikož na konci dodal: prosím, neříkej to otci..., tak... Mno, zajímavé, každopádně. A je dobré vědět, co na něj platí, žejo. :-)

Pravá anglická mlha. Vidět nebylo lautr nic. Pojem bílé vánoce tady dostává úplně nový rozměr :-)

Anglie 20)

Navazuji v nadpisu na minulou éru anglických zážitků. Opět pár špeků na začátek: od neděle máme ozdobený stromeček!! Fakt, nekecám! Je samozřemě umělý, ale steně z něj jehličí opadává. A tím to (bohužel) neskončilo, máme vánoce už po celém domě...Santa je v kuchyni, Santa leze po ledničce, Santa sedí na skříňce v jídelně, Santa se placatí na dveřích a má 24 pytlíčků s vánočníma čokoládovýma vajíčkama (?). A těch sobů a věnců a svíček! A vánoční světýlka na domě taky nemůžou chybět, že jo. Ale neříkám nic, protože ve srovnání s některýma domama v ulici, je náš dům ještě ÚPLNĚ v pohodě. Udělala jsem si malou hitparáda nejkýčovějších vánočních výzdob v městečku. A věřte, bylo to hodně těsné..Nakonec vyhrál přízrak, jehož balkon v prvním patře je skoro kompletně z velké části vyplněn nafouknutým mega Santa Clausem, před domem má svítící stádo srnek a sobů, kteří hýbou hlavičkama, na garáži má severní pól (tuleně, ledního medvěda a iglů), po stěnách domu další nezbytné dekorace a na trávníku ještě ozdobené stromečky. Aby to náhodou nebylo málo "dokonalé", tak si dnes přes svou cihlovou zídku (která předtím vypadala naprosto v pohodě) přehodili plachtu s cihlovým vzorem (asi se jim zdály ty původni cihly málo červené nebo tak) :-D  Zatím mám vyfocenou jen včerejší verzi, na které zvěř nesvití a Santa ušle visí přes balkon (přes den od 9 do 15 je to vypnuté), ale doplním brzo :-D

Poslední listopadový den se konal tradiční vánoční bazar ve školce, který zahrnoval prodej domácího cukroví od místních dobrovolných maminek, vystoupení místní dechové kapely (ale ti teda váleli!! Zvlášt Merry Xmas od skupiny Slade byla hodně cool :-) ) několik tombol (z toho štěstí, které mě tam políbilo, se vzpomatovávám ještě ted - na stole bylo pár desítek očíslovaných cen a člověk si mohl za půl libry vylosovat z krabice číslo a když z těch asi 200 čísel končilo to jeho na 0 nebo 5, tak vyhrál cenu podle toho jaké bylo celkové číslo na lístečku. A na stole ležel například  malý balíček od LUSH, který mě k té tombole přilákal. No a teď mi tady leží na mém stole v pokoji!!!! Mazec. A to jsem si koupila jen jeden lísteček (ostatní z rodiny nevyhráli nic, sorry no! :-P). Na síle pozitivního myšlení asi fakt něco bude!! No a pak tam byl samozřejmě Santa Claus a jeho elfové. Jasně, že za ním děti musely jít...malá nejspíš už tu vánoční anglickou šaškárnu prokoukla, protože se celou dobu u Santy tvářila jako kakabus a ani kvůli pozování na tátovu fotku svůj výraz nezměnila. Chacha.

1. prosince (ano, uznávám, hloupý nápad) jsem se vydala na výlet do Readingu (když sem se hostotce ptala, proč se to vyslovuje REDINK, když se to píše úplně stejně jako čtení, které se ale vyslovuje RÍDINK, tak mi odpověděl: "Protože by to znělo hloupě!!" :-D ). Mno, radši si ani nechci představovat, jak to bude v obchodech vypadat těsně před vánoci, když už toho prvního to bylo na masový atentát. Fuj! Ale město je krásné, doporučuji k vidění. 

Bohužel jsem zmeškala (zapomněla) vánoční Santa běh našim městem, kde se desítky obyvatel převléklo za Santa Clause a na podporu charity běželo "závod" městem. Já už pak viděla z autobusu jen vracející se Santy, jak šli domů. Bylo fakt celkem vtipné vidět Santu Clause řídícího auto, tlačící kočárek, jedoucího na kole apod. :-))

Jo ta předpovídaná krutá zima, která má na Ostrov přijít, se zatím ještě nedostavila, zatím až moc teplo, řekla bych. Momentálně 8 °C.

Na ty všudypřítomné vánoční songy jsem si už vytvořila silnou závislost a když je den neslyším, tak jsem nervozní. Jde to se mnou z kopce :-D Ale ty písničky jsou prostě tak návykové! Nemyslím jen profláklé All I want for christmas nebo Jingle Bells, já ulítávám na:

 A neříkejte, že jste nebyli varováni :-) Po vánocích asi umřu na chronický nedostatek těchto písní...protože už je nebudou hrát několikrát denně v televizi, béééé.

Možná ale umřu už dnes večer...stane se totiž něco, co dřív nebo později prostě muselo přijít. K večeři bude kapusta...!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! S těmi, kterým se nenavalilo už z této věty, se musím bohužel rozloučit, vy asi nepochopíte jakou hrůzu pro mě tato informace znamená, Navíc ji musím uvařit já sama, ještě lepší!!! Stačilo, že jsem byla o hladu už v neděli, kdy hostmáma uvařila katastrofu z podobné kategorie (a já už tehdy myslela, že je to kapusta, protože to bylo hrozné a já se při každém soustu musela úpěnlivě v duchu modlit a později i pod stolem zatínat nehty do kůže (ještě ted mám škrábance), abych se nepoblinkala. Nakonec se ukázalo, že to bylo asi jen dušené zelí s kroupama, ovesnou kaší a jehněčím masem. O to větší šok byl, když jsem včera při rozhovoru na téma dnešní večeře zjistila, že mezi cabbage (byla v neděli) a kale (bude dneska) je vlastně rozdíl..nebo snad není? Prosím angličtináře, aby mi to vysvětlili, dík. Já vždycky myslela, že cabbage je kapusta a večer jsem s hrůzou zjistila, že kale je taky kapusta. To je ten blivajz hoden dvou jmén?? To si dělají srandu, ne?? Jinak ale musím trošku pyšně říct, že moje komunikace se přece jen trochu zlepšuje, už nekoktám tolik :-) Občas dokonce řeknu i delší větu bez záseku. Tadá!!!

A ještě jedna perlička z dnešního rána: děti mají nařízeno, že musí snídat kaši a pak teprve mají nárok na toast. A ta malá opice dělala jako vždy ofrky, ale tentokrát si nenechala kaši kaši nacpat do pusy, tak víte co? Řekla jsem ji, že když tu kaši nechce, tak si ji dám sama. Asi mi nevěřila, každopádně já si pochutnala. Kašička s jahodovou marmeládou a kolečkama banánu růžovou lžičkou Hello Kitty, dobrota, jami jami :-D Ta čuměla! Konečně po dlouhé době nebyly žádné zbytky po snídani :-D A já se po delší době nasnídala (jinak nestíhám). Tak uvidíme, co bude zítra, jestli to výchovně zapůsobilo ;-)

Obrazová příloha 

Tohle ještě taková malá odbočka do Oxfordu - nějaká vyhlášená cukrárna a její skleněná výloha

Tak to je on. Taky si myslím, že nic moc, ale pst, neřékejte jim to :-)

Nebudu sem dávat vše, šetřím vírtuálním místem :-)

Vedle nich jsem se svými nazdobenými dveřmi a vločkama na okně úplný žabař. A jestli vám trpaslíci -tunttut příjdou povědomí: ano, měla jsem je i vloni ve Finsku

Reading

Co asi budou prodávat v červenci??

Taky vás ten název naprosto odrazuje od toho, abyste vkročili do tohoto lokálu? No já z něj měla málem psinku :-)

A tady už hlavní hvězdy mého dnešního vyprávění. Včera dopo + dnes k večeru

A tady kandidát na druhé místo mé exkluzivní hitparády o kýč roku

P.S. Večeři jsem přežila!!! :-D Překvapivě to chutnalo skoro jak špenát...ale tak, vařila jsem to já, žejo 8-) A jako odškodnění za psychickou ujmu jsem si přivlastnila z ledničky jeden kelímek dětského čokoládového krému :-)