Level 4.0

Kde jsem to skončila? Poslední dny v rodině č. 3 proběhl v klidu. Balit jsem začala už 6 dnů předem a stejně jsem ještě v den odjezdu neměla hotovo :-) Fakt nevím, jak jsem do tak malého pokojíčku mohla nasyslit tolik věcí, fuj na mě. Stěhovala jsem se jak kolotočářka - mega kufr, narvaný batoh, taška přes rameno, dvě igelitky, polštář a dva kabáty pod paží...radši nevzpomínat X-) Naštěstí tu budu mít už o víkendu príma návštěvu z nejmilejších a už mám přichystanou tašku ne nutně potřebných věcí, které rodičům předám, aby ji s sebou vzali zpátky domů :)
Místo večeře na rozloučenou v nějakém honosnějším stylu jsem musela vařit jedno z mých nejneoblíbeněších jídel tady (chilli con carne)....ovšem potom...přišel čokoládový dortík s čerstvýma jahodama, yam! A pak překvapení z největších: parádní taška z jednoho fakt zazobaného butiku tady...i když to je pořád prd ve srovnání s tím, co jsem si vyslechla v den odjezdu od otce, to byl totiž pro mě milionový dárek. Já se totiž řádně překonala (což by pro mě už sám o sobě velký dar) a řekla jsem panu Otci, co mi leželo na srdci od ...no, řekněme od druhého dne mého pobytu tam (nesmějte se, já jsem opravdu řádně zakomplexovaná): že je mi jako fakt líto, že jsem nepřekonala svou trému a nemluvila s nima víc, ale že jsem byla prostě strašně nervozní. Že vím, že to vypadá, že vůbec neumím anglicky, ale že ve skutečnosti umím, jen zkrátka ztrácím odvahu, když jde na věc. (Fůůů, to byla nejdelší půl minuta mého krátkého života!) a ten úžasný chlap přestal věšet prádlo na věšák, otočil se (ano, do očí bych mu to neřekla nikdy) a zcela vážně povídá: " ale to je úplně zbytečné být nervózní. Na tom vůbec nezáleží. Člověk nemusí mluvit dokonale, stačí, když bude mluvit dobře. Jediné, o co jde, je, aby se lidi dorozuměli, je jedno jak. Já taky nemluvím perfektně, žádný Angličan nemluví perfektně, pořád se dozvídám nové věci. Když píšu obchodní maily, udělám někdy chybu ve spelingu, moje maily nejsou dokonalé, no a co? Jenom se uklidni a všechno bude dobrý." Já roztála jak zmrzlina :-D No, nezamilovali byste se do něj za tohle? Já teda jo :-))) Ale den ještě neskončil, (aneb proč se zamilovat za den jen jednou, když to jde i dvakrát, viď?)....nevěděla jsem, že tohle je jen zahřívací kolo, přípravka :-D Ale u první společné večeře s NOVOU rodinkou mi to hodně rychle došlo. Ano, je mu sice asi už přes 40, ale
má naprosto neodolatelný boží medový a neuvěřitelně klidný hlas. A zpravidla mi musí všechno dvakrát opakovat, protože já vůbec nevnímám, co mi říká, já vnímám jen ten nadstandardně příjemný hlas :-)) (jo, ten zbytek taky ujde, ale ten HLAS! Ten hlas! A dokonce mi už došlo, kde jsem ho slyšela, takže vám můžu zprostředkovat o něco bližší náhled do mého anglického dobrodrůža. Celkem rychle jsem si uvědomila, že to je na tuty stejný hlas jako jeden český dabér...a  nelenila jsem, projela si českou databázi všech dabérů....abych to objevila. A tramtadadá, je to anglická podoba hlasu Jakuba Saice (který daboval do češtiny např. Jacka Sparow z Pirátů v Karibiku). Stejně se ale musím pochválit (když už jsem si v té minulé rodince zadupala své sebevědomí do jádra zemského): na to, že v tom lítám až po uši (jo, to dává smysl, o Angličanech se říká, že nejsou kdovíjací krasavci...jenže tohle je Ir :-D ), zvládám s ním v pohodě konverzovat - rozuměj: nekoktám, netřesu se jak osika a občas dokonce řeknu i celou větu. :-) (za vydatné pomoci vzpomínky na slova minulého Pantáty)

Jo, jinak se tu mám moooc pěkně, zmínila jsem se už? :-) Nádherný pokoj vzhledu hotelového pokoje (včetně plně vybavené koupelny s mým oblíbeným Body shopem, Aussie šamponem, dokonce i zubní pasta tam byla). Věřím, že mě čeká příjemný půl rok (minimálně po akustické stránce bude příjemný velice, to je mi jasné už teď :-D je načase se mít dobře ;-) (a vyřídit si tak účty s velice hnusným lednem, kdo si ještě pamatuje).
Co bylo dál a jaké "pikantnosti" se skrývají za noblesními dveřmi č. 13 na jedné ulici v Maidenheadu se dozvíte zase příště....dnes jsem šůrovala celý dům, takže mám na spánek už minimálně půl hodiny nárok.
Vše nejlepší k mým narozeninám! :-) (Paní domu se mě dokonce zeptala, co si přeji zítra k narozeninové večeři, oooo milé).

jedna z posledních fotek u minulé rodiny

Anglie známá i neznámá

Než se začne psát můj nový příběh v nové (už čtvrté, bože!! Nevěřím!) host rodině, oblažím vás několika postřehy a zjištěními, které v hodinách zeměpisu nebo angličtiny jen sotva dostanete :-D Možná se budu u pár bodů opakovat (nechce se mi hledat, co všechno už jsem tady psala), ale říkám si, že je lepší něco říct dvakrát, než abych to neřekla vůbec...

1) ŠKOLA

- do školy i ze školy musí školáka doprovázet rodič/zástupce/pověřená osoba. A to až do 3. třídy, pak už může chodit dítě samo

- v tomto koutu Anglie frčí koloběžky. Každý školák má koloběžku (s výjimkou těch, kteří si vozí zadek v autě...i když ani to není úplně vyloučeno - mnoho rodičů prostě zaparkuje opodál od školy a vytáhne koloběžku z kufru)

- na podporu toho, aby školáci do školy chodili zdravým /ekologickým/ ekonomickým způsobem, měli v této škole razítkový systém, kdy každý žák měl svou papírovou kartu, na kterou sbíral razítka (jedno za jednu cestu, na které se nevezl sám s rodičem v autě :-D ) a po nasbírání 20 razítek mohl použít kartičku jako vstupenku do bazénu v nedalekém městě

- domácí úkoly!!! Z těch budu mít ještě dlouho noční můry. Pro člověka z české školy naprosto nepochopitelné osnovy (brát nejdřív násobení a dělení do 20, pak odčítání do 100, pak zlomky!! pak určování času....no, ty bláho..a to vše během jednoho měsíce, 2. třída. A ještě lepší bylo, že kluk dostával vždy jeden pracovní list na týden a já mu tu látku musela vysvětlovat, protože se tím ve škole nezabývali. Prostě učitelka jim rozdá papíry, řekne, že se na ně můžou podívat až doma a nazdar bazar! Jak to jako má vypadat? To si jako myslí, že děti v Anglii jsou tak geniální a přídou na to samy? Nebo prostě spoléhají na to, že jim to doma vysvětlí rodiče?

A co teprve ty úlohy samotné!!! Samé sporné slovní úlohy a nejednoznačné příklady, ze kterých jsem se zapotila i já, úča.

2) DROGY

Británie je světovou velmocí v konzumaci kokainu (vzpomeňme na Kate Moss, že?). Uvádí se, že 9 z 10 librových bankovek má na sobě zjistitelné stopy kokainu (nemusely být použity přímo ke šňupání, mohly se jen "otřít" o bankovku, která k tomu účelu posloužila....Doporučuji shlédnout dokument jak fungují drogy...Kokain

3) AUTOBUSY

V autobuse si můžete koupit rovnou zpáteční jízdenku, která výjde cenově mnohem výhodněji, než si kupovat zvlášt cestu tam a cestu zpět. Stejně je ale jízdné nehorázně drahé. A na autobusových zastávkách nenajdete jízdní řády podle čísel autobusu, ale podle času.

4)  VLASTENECTVÍ

Na žádném výrobku koupeném a vyrobeném tady jsem ještě neviděla Čechům dobře známou formuli Made in EU. Vždycky jen Made in UK, pokud je to tuzemský výrobek. A ani u dováženého zboží se to moc nenosí, naopak jsem tady překvapivě už několikrát viděla Made in Czech Republic (slipové vložky od privátní značky drogerie Boots :-D , sýr Lerdamer....když jsem na to překvapeně upozornila Hostmámu, tak už ten sýr nikdy nekoupila :-D Je vidět, že české jídlo tu má asi stejně "dobrou" pověst jako u nás jídlo polské (minimálně teda můj táta je militantní odpůrce všeho polského) Na každém možném místě britská nebo anglická vlajka. Člověk by vůbec neřekl, že je v Evropské Unii.

5) NOVÝ HIT V AUTOMOBILOVÉ DOPRAVĚ

To tady taky vidím na každém kroku

 

A když jsem u té automobilové dopravy, věděli jste, že v Anglii si můžete dát i jedno pivo před řízením? 

Jo a na veřejnosti se nesmí nasávat...tedy nesmí vás přistihnout při pití alkoholu z jeho lahve. Očůrat se to tedy dá tím (stejně jak prý v USA), když si flašku dáte třeba do papírového pytlíku.

6) NAKUPOVÁNÍ

Nesporná výhoda u nákupů je to, že všechno zboží můžete bez důvodu do 28 dnů s účtenkou vrátit. Čehož tedy bohužel spoustu vyčůránků zneužívá....potřebujete nějaké extra šaty na párty, ale víte, že je využijete jen jednou? Prostě si je koupíte těsně před párty a pak je zas vrátíte do obchodu. Nebo chcete dobře zapůsobit na pracovním pohovoru, ale nemáte žádný dechberoucí outfit? Nevadí, koupíte a pak zase vrátíte, takže je vlastně na tom pohovoru máte úplně zadarmo. Fuj. Dobré na tom je naopak to, že když si zboží nechcete v obchodě zkoušet, nebo spěcháte a z kilometrové fronty před kabinkama je vám na blinkání, tak si je bez rizika můžete koupit.

Dostupnost nepřeberného množství zboží dělá bohužel ze spousty lidí tady konzumní materialistické kretény, nejlépe je to poznat v levnějších obchodech jako třeba Primark. Poházené a rozházené zboží, které málokdo (asi kromě mě) vrací na původní místo a odkládají ho úplně kamkoliv (největší peklo je sekce bot...tam musí člověk nohou vyloženě odsouvat ty haldy vyzkoušených bot, aby se vůbec dostal na zkušební židli), lidi do sebe bezohledně vráží a znechuceně pomlaskávají, že si jim někdo dovolil stát v cestě, kam oni zrovna chtějí jít, místo toho, aby toho člověka prostě obešli. S prodavačema mluví smutně velké množství zákazníků jako s póvlem, který je tam jen od toho, aby jim sloužil a vyhověl každému jejich požadavku.

Všude vám bez ptaní dávají zboží do tašky. Pravda, skoro všechny jsou recyklovatelné, ale ony se pak doma nakupí a když třeba odjíždíte po 7 měsících od host rodiny a ve skříni máte jednu celou poličku narvanou taškama, není to nic, z čeho byste jásali. Když stihnete u pokladny říct, že ne, děkuji, tašku nepotřebuji, mám svou, tak se na vás koukají jak na exota.

7) Ted něco pozitivního...CHARITA

To je tady POJEM! Místo sekáčů tady najdete tzv. charity shops, kam lidi nosí své nepotřebné věci (hlavně oblečení, knihy, hračky, puzzle, ale občas objevíte v regálech i kosmetiku, vybavení domácnosti - příbory, kuchyňské náčiní, různé lapače prachu apod. ) a celý výdělek z prodeje těchto předmětů jde přímo na určitou charitu, podle které se obchod jmenuje...je tu např. charita pro výzkum rakoviny ve Velké Británii, pro hospicovou péči, britská "srdcová" nadace, oxfam - ten je na boj s chudobou. Prodavači v těchto obchodech pracují veskrze dobrovolně bez platu. Dobrovolnictví tu obecně velmi frčí. Každou chvíli se koná nějaká zavedená akce, jejíž zisk jde na charitu - různé dětské hry, pikniky s tombolou a nějakou sportovní událostí (regaty, kriket - to je téměř britský sport č. 1 ...) a lunaparkem  a zařízení zřízené charitou (obecně jich je tu opravdu HODNĚ, hlavně spousta škol a školek je neziskového původu) si organizuje spoustu charitních akcí i sbírky na svůj provoz - každé 2 měsíce byl např. ve škole, kam chodil ten starší ) prodej dortíků (muffins, cupcakes, cookies), které pečou maminky vybrané třídy. Skoro v každém obchodě se setkávám u pokladny s pokladničkou, která dělá sbírku na nějakou charitu nebo dobročinný projekt. To se mi moc líbí. Na ulicích jsou taky často "výběrčí" s pokladničkou, ale neprodávají za to nějaké tretky, plyšáčky, srdíčka, propisky apod. , nevnucijí se  ...a navíc to nedělají školáci, ale vesměs postarší lidé. A skoro každý jim přispěje, žádné: " nemám čas, dejte mi pokoj". Ale nevím, jak v Londýně, za ten mluvit nemůžu, to je (jako ostatně každé hlavní město) takový samostatný stát ve státě :-D )

A jako poslední perličku, kterou jsem za pár měsíců sbírání nasbírala, je pro mě opravdu překvapivá stále ještě nemrtvá obliba rozhlasových her a vůbec takových užvaněných pořadů v rádiu, v době internetu, kabelových televiz a nekonečné řady placených filmových kanálů a online půjčoven filmů, je to pro mě dost pozoruhodné.

A jeden opravdu dobrý vtip, který mě tady (jako jeden z mála...alias anglický humor, viď?) rozesmál - kvůli pointě ponechávám v angličtině, sorry neangličtinářům, v čj to není vtipné.
- Knock, knock
. Who is there?
- Doctor.
. Doctor who?
- Doctor Who.
(Podle nátury vypravěče se můžou poslední dva řádky opakovat ještě několikrát. Pro vysvětlenou: Doctor Who je anglický kultovní sci-fi seriál, populární asi ještě víc než Červený trpaslík).

Obrazová příloha....dnes na téma....anglická fauna (varování všem pavoukofobikům: nashledanou příště :-)

(už jste odešli, všichni ti, co se bojíte pavouku? Fakt?!!)

 Slyšeli jste už někdy řvát veverku? Já přísahám na svůj život, že se mi to stalo před asi 2 týdny.  Obraz sice není vůbec průkazný, protože kameru jsem použila jen takovou provizorní tedy na mém mobilu, ale musí vám prostě stačit moje upřimné slovo, že jsem na vlastní oči viděla, jak se jí v souvislosti s těma zvukama hýbě držtička. Pak odskákala a zvuky přestaly. Nutno dát hodně nahlas. A ano, až uslyšíte zvuky jako krákání vrány křížené s papouškem, tak to je ono. Bylo to fakt strašidelné :-) Bála jsem se, že na mě ta veverka zaútočí a ublíží mi, proto jsem ani nešla blíž, vypadala fakt nas.... . Věřte nebo ne, ale proč bych si vymýšlela zrovna takovou kravinu? Když už bych chtěla lhát a být zajímavá, vymyslím si něco lepšího, žejo! :-) Dejte zvuk hodně nahlas.

https://www.youtube.com/watch?v=ELDivZWXcd4&feature=youtu.be

Hele, mně jako pavouci neva...v jejich přirozeném prostředí! Ale umyvadlo v koupelce, ve kterém si chci zrovna vyčistit zuby, rozhodně za přirozené prostředí nepovažuji. Uááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá. A měl tak 5 cm v průměru. Brrrr, hotové tarantulí dítě. Kdyby už děcka vedle v pokoji nespaly, tak bych asi na férovku z plna hradla začala křičet. Takhle jsem jen na 3 minuty zasekle stála ve dveřích koupelny jak solný sloup a nechala svůj strach, aby mi vytesal díru do mozku.

A to je vše, přátelé, příště se nechte překvapit mým odchodem z finsko-anglické rodiny (a že to teda stálo za to :-))) bez humoru i dojemné chvilky upřimnosti se to neobešlo) a utábořením se na nové adrese.  A ano, bude to stát za přečtení, to říkám už teď. :-)

Anglie 32)

Po chmurném minulém článku zase jeden pro potěchu nebo pobavení ducha, to by bylo fér, né? Ať je vesmír zase v rovnováze. Karta se navíc obrátila. Po včerejším telefonátu už vím, že ani na konci května ze mě nebude bezdomovec. Ano, sobotní pohovor dopadl víc než dobře a tak si odsud přesunu kufr jen o pár kilometrů dál do další host rodiny...tentokrát už snad OPRAVDU poslední  (ale to jsem minule říkala taky....a taky jsem se zmiňovala, že věřím, že to je úžasná nejlepší rodina a že mě čeká skvělý čas...takže tentokrát už to radši veřejně psát nebudu, ale věřit v to nepřestanu - koneckonců jsem poučená a budu se snažit vyvarovat všech přešlapů a omylů...akorát teda nevím přesně jakých - ano, utekl mi jednou pes, řekla jsem staršímu děcku, že je imp (ó, bože, zabijte mě!), ve volném času jsem místo vnucování radši byla u sebe v pokoji, vždy jsem ve všem vyhověla, všechno jsem odkývala, i když jsem s tím nesouhlasila, nikdy se nebránila, když mi něco vadilo nebo mi něco bylo vyčítáno....a právě proto mi nezbývá nic jiného, než tyhle chyby napravit v nové rodině a odžít si to ve správné variantě. Budiž.

Jsem tomu už ráda. Opravdu už se odsud začínám těšit. (Já vím, že nejspíš budu mít stejné pocity, až budu končit i v té další rodině....ale na to je ještě času dost). Ale prostě čeká mě nový nadějný začátek s novou plínou..a to se počítá. Ať už to pak dopadne jakkoliv. Já ráda začátky. A věřím, že k horšímu to nebude :-))

Jedno (!) dítě, žádný pes, trvalé teplo doma (doslova podle budoucí panimámy: "nejhorší věc je chladný domov..." :-) (jo, ten její původ v Jižní Africe je znát), škola 5 minut (!) od domu (tady je 25), blíž Londýn, otevřená a lidsky nakloněná mamča. Teď bych si ani nemohla přát víc :-) 

Jediná vráska je termín. Chtějí mě na šest měsíců. Takže se do ČR pravděpodobně vrátím až v prosinci...což se podle mě bude hledat práce asi hůř než v září. Ale co, stejně jsem původně chtěla zůstat obecně v Anglii co nejdéle to půjde (už teda nevím přesně proč, už jsem dávno ztratila růžové brýle a hlavně těma vzteklounama a nepříjemnostma a přímým i nepřímým jednáním Angličanů kolem mě jsem dávno ztratila chuť tu žít "šťastně až do smrti", prostě jsem asi jen chtěla oddálit ponurý návrat do krušné reality české kotliny, která se ze zahraničí přece jen sleduje o dost pozitivněji, když člověk ví, že je daleko od ni...pardon, je to tak).

Současná hostmáma (po tom půlroce by teda více sedělo spíše hostbosska) mi srdečně gratulovala, když jsem jí řekla, že rodina si mě vybrala! (Jo jasně, taky mi moc budeš chybět...) a jestli jsem si trochu škodolibě myslela, že ji šokuju sdělením, že by mě ta nová rodina chtěla už nejlíp poslední týden v květnu - domlouvali jsme se totiž, že nastoupím 2.6.), tak bosska opět nezklama: no, mi už jsme si taky našli novou aupair a ta by mohla nastoupit 27.5. !!! WTF? Takže kdybych si tuto novou rodinu nenašla, tak bych tam do konce května čuměla jak péro z gauče nebo co? Nebesa, za co mě trestáte? :-D  Nene, je to samozřejmě dobře, člověk (zvlášt ten, co má pracovat s lidma) by se měl co nejdřív seznámit s různou paletou lidských charakterů a povah. Beru to jako plus. 

A na závěr to zabiju opravdu kvalitním humorem - teda mě to vždy rozesměje, autoři to bohužel myslí smrtelně (teda spíš nebesky :-D) vážně. Ale to mně, netolerantní ateistické svini nezabrání si z toho dělat největší srandu. Tento kostel mám po cestě se starším do školy.

PŘED VELIKONOCEMA

PO VELIKONOCÍCH

TENTO TÝDEN

To nevymyslíš!! Už se těším, co bude příště :-D Já sem asi normálně budu z toho nového městečka jezdit jen kvůli tomu kostelu, abych se pokochala, co  tam zase vyzvraceli na nástěnku.

Více humoru zase příště.

 

Anglie 31)

Lidi zlati, co já tady ještě nezažiju :-( Takto: kdokoliv se mě ptal, jak dlouho tady ještě budu, odpovídala jsem vždy: co nejdýl to půjde, nebo alespoň do konce prázdnin (tady 2. týden v září - jak jsme se koneckonců domlouvali při přijímacím pohovoru). S touto vizí jsem se i k 1. lednu odhlásila ze zdravotní pojištovny, což je možné minimálně na dobu 6 měsíců, jinak se platí zpětně za všechny měsíce jakobych odhlášená nebyla plus penále, že. Takže můj návrat nepřichází v úvahu do 30.6. ...
A v pondělí si tak vařím, dokončuji večeři a najednou Máti přichází z práce domů a ptá se, jak se mám (což se tady ptá samozřejmě každý na potkání, ale od ní jsem to neslyšela ani nepamatuji) a celkově byla taková milá (kdyby byla kočka, tak řeknu, že se lísala). A zrovna jak krájím papriku na čtverečky, tak vybalila: Ještě jsme se nebavili o tvém odchodu. Na konci příštího měsíce by to bylo ideální. Říkám ti to radši už ted, abys měla čas se podle toho zařídit. Takže na konci května mi padla. Paráda, vůbec neva, že mám zrovna narozeniny, a naši si už koupili letenky do Londýna, aby se mnou ty narozeniny mohli oslavit, když se pak ještě tak dlouho neuvidíme, viď? Bože, nechápu, proč mě vyhazují ještě před koncem školního roku (24.7.), má to nějakou logiku? Nemááá! A ted jsem si přečetla jejich nový inzerát na au-pair world...hledají v něm novou au-pair s nástupem červenec- srpen. WTF???
Do hajzlu s touhle zemí, už. Jelikož to mi ale problém s pojištěním stejně nevyřeší (a taky to, že jsem se nestihla dostat ani do půlky svého chci-našetřit limitu), byla jsem neplánovaně a nedobrovolně donucena hledat si další ČTVRTOU host rodinu! Hrůza se mnou! Stačí jen na červen, kdyby to bylo na celé prázdniny, tak se zlobit nebudu, ale hlavně ten červen! Snad mám šanci vysokou, beru fakt cokoliv, jeden měsíc to vydržím všude, i kdyby mě bili a zavírali do chlívku k prsatům (doufám, že jsem to ted nepřivolala :-) ), pak přinejhorším zdrhám. No a v době, kdy se objevil tento příspěvek na blogu (sobota 11 hodin) už mám první pohovor s rodinou žijící jen pár km odsud :-) Máti totiž opět další den významně přišla do kuchyně a zeptala se, jak se mám. To už jsem skoro padala do mdlob v předtuše, co zas příjde. A prý, že v práci mluvila s nějakou rodinou, která hledá au-pair, tak se jim o mně zmínila.
 Při psaní svého inzerátu na au-pairský web jsem se taky vyznamenala. Psala jsem, že jsem připravena udělat to nejlepší, co budu moct, a nabídnout své služby v péči o děti, domácích zvířat, chodu domácnosti a vaření, ale že nejsem žádná služka nebo otrok,  jen jsem trochu přetížila mozek z tak dlouhé věty asi a místo otroka (slave) jsem naťukala na klávesnici slayer (vrah). I přesto se mi ozvali už 3 rodiny (které rozhodně odmítnu, vsadím se, že si to ani nečetli a prostě píšou všem).
To bude asi vše zásadní pro tento čas. Jo, starší pes měl krvavé oko, tak ho objednali k veterináři - o dva dny později!!!! (stejná debilita jako s těma lidskýma doktorovama praktickejma tady) a to už samozřejmě měl oko v cajku, Ale stejně dostal kapičky. A na ulici ležela přejetá veverka :-(