Anglie 3)

Prosímvás, já vím, že při nemoci je důležitá hlavně pozitivní mysl...ale....pomóc!! Všechno špatně! Katastrofa! Já chci domů, mamíí, přijeď si pro mě (8-) ). Mno, dostala jsem angínu (papír na to sice nemám, ale když ji má někdo minimálně 1x ročně, nemá s diagnostikou žádný velký problém :-) ). To je tak, když musíte dennodenně přicházet do styku s malým usmrkánkem, který nejenže neumí smrkat, ale neumí si ani dávat ruku před pusu, když kašle, a vy mu musíte dělat osobní asistenci a ani si nemůžete vyležet v klidu svoje vlastní nachlazení. A ten stres z cizího prostředí, rozmazlených dětiček a všeho dalšího vám taky nepřidá... Takže prostě horečka (vtipné bylo, že jsem ani nemohla najít normální teploměr...jen digitál do ucha, který ani nefungoval...a pak takový teplocitlivý pásek, který se přiloží na čelo a on po chvíli začne ukazovat barevnou škálu k vyznačeným číslům, problém je, že po sejmutí z čela barvy do pár vteřin zmizí, takže zjistit přesný výsledek je dosti nesnadné), žiletky v krku, uzliny jako golfové míčky...s nasazením vlastních antibiotik z ČR (doktorko, díky) jsem dlouho neváhala...i když teď se začíná ukazovat, že jsem měla váhat ještě míň, protože ty breberky mi začínají expandovat i do průdušek soudě dle hnusného kašle alá ovčácký pes a tlaku na hrudi...to je tak v pytli!! Dneska už se ale (přece) ten účinek penicilinu musí projevit, prostě MUSÍ! Vsugerovávám si, že v tom krku už mě bolí o něco méně (a nezkoumám, jestli je to pravda nebo ne). Vzhledem k tomu, že mi host máma řekla, že je zbytečné se zde registrovat u doktora (protože, jak jsem psala už dřív, na všechno stejně ordinuje jen brufen a horký čaj), tak jsem jednak nepojištěná (cestovko samozřejmě mám) a druhak opravdu po setkání s doktorama tady netoužím. 

 Prosím všechny, kdo to čtou, ať na mě přinejmenším myslí, věřící ať přidají nějakou tu modlitbičku a mistři reiki by mi sem mohli taky něco poslat. A vůbec složit se mi na zdraví by nemusel být tak špatný nápad...každý pošle kousek (ždibíček stačí, pokud vás bude dost) a za pár dnů jsem jako rybička. Ne, že bych vám nechtěla dopřát report, jaké je anglické zdravotnictví na vlastní kůži, jaké jsou třeba anglické nemocnice apod. ...ale vlastně NE, NECHTĚLA! :) (šíleně závidím spolužačce z gymplu, která se jako au-pair dostala do rodiny lékaře, takže v případě její angíny měla servis zajištěný - já ještě pořád ani náznakem netuším, co dělá ten "můj" daddy, přišlo mi nevhodné se ptát, kam to vlastně každé ráno odchází...kdoví, třeba dealuje drogy :-) Víc by mě ale potěšilo, kdyby byl zubař, protože moje zuby mi ještě půl roku asi v úplné pohodě nevydrží - zvlášť když je tady vše (o.k., mám na mysli sladkosti) tak přeslazené. 

Abych neotravovala jen se svým chatrným S.O.S. zdravím (spíš nezdravím), tak doplním, že dnes má být nejspíš ta oslava narozenin staršího mladého, a mě hrozně mrzí, že mu nemůžu upéct ty plánované muffiny do těch krásných speciálních košíčků (dokonce i čokoládové kousky do těsta jsem si koupila), které jsem hrdě ukazovala minule. Mám pro něj alespoň přáníčko s kosmonautem...a napíšu mu tam, že mu přeju hodně velkých objevů (to by pana vědátora - rozumbradu mohlo snad potěšit)...a muffiny budou někdy v budoucnu, sorry! (pokud "neprozkoumám" i anglickou márnici...). Zítra každopádně v jakémkoliv stavu odjíždím s Panimámou do města, kde jsme objednané do banky, kde mi konečně zřídí účet - výplatu jsem tudíž stále ještě nedostala....a prý ji budu dostávat na účet jednou za měsíc, takže ne po týdnu). Dnešek trávím ale v posteli (občas teda slezu dolů do kuchyně pro něco k jídlu) a počítám hodiny a minuty do další dávky antibiotik. A čekám na tu pozitivní energii a zdraví od vás :-) Smrt streptokokům všech tvarů, barev a velikostí, mdloby na vás !!! (to jako na NĚ!)

P.S. Tématicky k tomuto "zdravotnímu" článku, mám tu další zajímavost z Království: víte, že zde na ostrovech nikdy nebyla vzteklina? Proto také každé zvíře dovežené z jiného státu musí strávit první měsíc doma v karanténě. To mě dost uklidňuje, protože se tu prý běžně potulují lišky a dokonce!! Před nedávnem se stal u sousedů kuriózní připad, kdy jedna liška vlezla do baráku vchodem pro kočky a dostala se až do dětského pokoje, kde spícímu miminku ukousla prsty na ruce!  I přes hanění anglického zdravotnictví měl tento horor happyend - prsty jsou zpět přišité tam, kde byly (to mě také dost uklidňuje).

(Na tomto místě mělo být foto výstražné cedule pro zloděje o tom, že tato čtvrť je chráněna: "název bezpečnostní služby" , ale můj netbook je dnes obzlášť neschopný...asi to ode mě chytnul)

Anglie 2)

Au-pairkovství není jen o vodění dětí do školy, přidržování pindíka mladšího při čůrání a udržování morálky a spokojenosti těch dětí na únosné mezi. Je to taky o užívání si života v Anglii, vstřebávání nových informací a ....ano, co si budeme povídat...o nakupování :-)

Takže tentokrát o mimopracovních věcech (kromě poznámky o mém dementorství, se kterým jsem v minulém příspěvku napsala, že malej bude mít v sobotu 3. narozeniny...opravdu by mě zajímalo, kde jsem na to přišla :-D Narozeniny budou za prvé až příští týden a za druhé ne toho mladšího, ale toho staršího :-D Jo a prý pojedeme do Legolandu, woooow! Teda přemítám, jestli si budu muset zaplatit vstupenku sama, to už by nebylo tak woooow, že).

Začínám ochutnávat populární anglické pochutiny - teda na octové brambůrky jsem ještě nesebrala odvahu, ale právě se láduju worchesterovýma ....to asi, zdá se, bude předstupeň octových. Bůh žehnej Anglii, že tady prodávají chipsy po opravdu miniaturních porcích (32,5g). :-) S nelibostí zjišťuji, že opravdu s jídlem roste chuť a já jím každým dnem víc a víc jídla...jsem opravdu zvědavá, o kolik (desítek) kilogramů víc se mnou přicestuje domů...po 8 a půl dnech zde naštěstí moje váha (kupodivu) nezměnila. Teda ty worchesterové...ty jsou docela kekel, příště jdu radši do krevetových :-)) Jo a bacha na čokoládu...některé tyčinky vážně nechutnají tak dobře, jak vypadá jejich obal. Obzvlášť se mějte na pozoru před touhle:

Možná jsem se už minule stihla pochlubit, že jsem ji musela nemilosrdně vyhodit do koše hned po dvou soustech, protože to bylo tak sladké, že se to prostě nedalo!! Fakt se mi udělalo fyzicky zle. (Když 52g tyčinka obsahuje cca 24g cukru, tak žádný div! Alespoň, že to na obalech přiznají).

Celkově jsou všechny sladkosti (zvlášť dorty a koláče) hrozně přeslazené: koblihy, muffiny, mrkvový dort obzvlášť! a podobné. Myslím, že tady neumí udělat MÍRNĚ sladkou sladkost. Obávám se, že lidi už jsou tady tak zdrogovaní tím cukrem, že by po něčem takovém (z předešlé věty) vlastně ani netoužili. Zajímala by mě statistika cukrovky >:-) Já jsem místo toho závislá na opečených toastech...už by mě ani nenapadlo strčit do pusy ten měkký houbovitý neopečený toast, fůůj.

Pryč od jídla. Koupila jsem si britský cosmopolitan. K mé radosti v něm bylo mrtě vzorků včetně toho, který mě zajímal nejvíc. A to CC krém L'Oreal, o jehož fialové odrůdě už psala Černá Moora, jež mi tím vyfoukla CC Lorealové recenzo -prvenství v českých vodách :o) Ale zas taková škoda není. Já se kromě fotky totiž zmůžu jen na popis: WTF?! A to si někdo zdravý jako fakt koupí? 

(Reálně ta ruka vypadala až fosforově!! Je však pravda, že na obličeji to nějakým zázrakem tak oranžové nebylo - ale zkusila jsem jen malý kousek, nechtěla jsem riskovat, že si budu muset celý obličej zase odličit.

Přesto mám chuť si myslet, že ten třetí (zelený) sourozenec s této Loreal CC rodiny už nemůže být tak zlý, že alespoň jeden se přece musel povést :-D Uvidíme.

Btw:

Vy vidět můžete také a na vlastní oči, tady vám pošlou vzorek zdarma :-)

http://www.loreal-paris.co.uk/cc-cream/sample-login.aspx

Abych pravdu řekla, ten časopis jsem si koupila jen kvůli dárku, co v něm byl, opravdu mě nezajímají britské drby či dějiny britského boje za rovnoprávnost žen  (jo, to tam fakt je!). Na to, že to má být zázrak britského kadeřnického světa, moje vlasy zvysoka kašlou a vesele ho ignorují :)

Taky máte dojem, že české časopisy na své čtenáře tak trochu kašlou? Já si úplně představuji, že si v redakci mezi sebou všechny vzorky rozdělí a čtenáři utřou nos :-))

Klíčovým sdělením tohoto příspěvku je ale můj první výlet za útratou ve společnosti dvou dalších českých au-pairek z okolí, juhůů.

Jeli jsme do nákupního centra (kam jinam tady taky :-)). A já si udělala ukrutnou radost běžeckýma botama, mýma prvníma opravdovýma Adidaskama :-))

Už se těším, až s nimi budu brázdit místní a okolní hrabství :-))

A pak jsem taky vkročila do populární drogerie The Boots

a trochu škodolibě a trochu chlubivě a hlavně hodně nadšeně vám musím ukázat výsledek ....

Tadáááá!

V ČR nejsou a ani nebudou, jak jsem četla - popravdě ale asi bych za ně 75Kč ani nedala, ty 2 libry anevímpřesněkolik, ale přes 2,50 to asi bylo, nemůžu najít účet, přece jen trhají žíly míň :-) Já ty plechovčičky (jak minibalení nivea krému) miluju. Ten obsah žádný světový zázrak není, ale voní (a naštěstí nechutná! :-)) ) fenomenálně. 

Ale abych udělala radost nejenom sobě, udělala jsem útratu i v oddělení domácích potřeb (nutně jsem potřebovala voňavou svíčku...teď ji tu mám a nemám ji čím zapálit :-) ) a vyzbrojila se na pečení (což je věc, která mi dost možná pomohla v tom, že si ze zbylých kandidátů vybrala rodinka právě mě!), hlavně proto, že jsou příští týden ty narozeniny a já se chci taky nějak zapojit...

 Myslím, že za sušenky ve tvaru dopravních prostředků (na kterých teď malej mocně ujíždí) mi zmiňovaný utrhne ruce :-)) 

A pro toho staršího na narozeniny toto:

A na závěr ještě něco méně materiálního ...vlastně teda peníze jsou taky materiál, co? :-)) Tak teda alespoň něco, co jsem si nekoupila. Dozvěděla jsem se totiž něco fakt geniálního, čím vám taky rozšířím obozory (teda doufám, že nejsem jediná, kdo to doposud nevěděl :-) ). Jde o britské mince (mimochodem ještě pořád v nich mám totální guláš, připadá mi, že jsem ještě neviděla v peněžence dvě stejné :-) No, posuďte sami. A to mi ještě chybí dvou libra. Alespoň, že na rubu jsou jednotné :-)

A teď k tomu obr zjištění. Některé mince (podle roku vydání a sérií) mají totiž jiné rytiny, než vidíte výše, a to konkrétně části královského erbu. Pence všech hodnot (správného roku vydání) dají dohromady kompletní erb. Já mám zatím jen 4 kousky...taky proto, že 50pence s tím znakem je hrozně vzácná. Dokonce ji někteří lidé prodávají na ebay apod. 

Spousta Britů se snaží nasbírat kompletní obrázek, který pak vypadá takto:

Odsud

Tak vzhůru za novými zážitky!

Anglie 1)

Nevím, čím začít. Tím, jak děti testují, co všechno vydržím? Mrtvým jehňátkem? Nebo snad tím naprosto odporným a k poblití počasím?

Ještě včera bych začala nadšenými superlativy a radostnými výkřiky na téma: tohle je má odměna za to, co jsem musela ve Finsku přežít, je to nebe a dudy...Ne že by se něco změnilo. Ještě pořád si to myslím. Alespoň VÍC NEŽ POLOVINU DNE :-) Jen se začalo ukazovat, že bude o čem psát (hlavně tedy o kom!) a škodolibci si můžou mnout ruce...

Takhle: V PONDĚLÍ mě čekal první den na ostro...nebo spíš ostrý den - ve škole byly speciální prázdniny (training den...něco jako školení pro učitele), takže jsem měla hned na úvod možnost okusit hlídání obou lvíčat najednou. Kdybyste to náhodou netušili, dát je do jedné místnosti na delší než únosnou dobu se rovná odjistit bombu...takže chápete...pošťuchování, hádání, rvačky...(děti jsou 3 roky mínus 1 den a skoro 6 let, takže věk docela krize). Ten starší pořád obvinuje toho mladšího, že ho kopíruje (co jiného taky čekat od mladšího bráchy, vždyť pocházíme z opice a opice se opičí, to byl jeden z důvodu přežití a vývoje lidstva....tyjo, ale to je skvělý argument, to mu příště řeknu! On totiž celkem baští vědu a jakékoliv nauky, umí popsat, jak se vyvíjel život na zemi, zná všechny státy a vlajky světa, ví, co to byl velký třesk a co následovalo....wow, prostě! Ten mladší nezná nic, není mu rozumět a pořád fňuká. Asi tak bych to zestručnila :-D Ale tak roztomilý je, to jo...teda do chvíle, kdy mi řekne, že potřebuje wee-wee a já ho musít jít podržet i s pindíkem nad záchodovou mísu! Včera mi to třeba neřekl, ale o tom později... Teď jsme v pondělí. Děti doma a já s nima. Postupně mě zmlátily asi polovinou svých hraček :-D Což byla vzácná chvilka, kdy se na něčem shodly, jinak byly na nože. Samozřejmě jsem se bála otočit se k nim zády, aby něo neprovedly, takže jsem byla pořád u nich a nestihla si dojít ani na wc. 

ÚTERÝ byl můj první školní den (už zase)...Mommy si vzala volno, aby mi mohla všechno ukázat, co a kdy a jak probíhá, vyplnila ve školce formulář, že můžu vyzvedávat malého (protože převzetí dítěte se musí vždy podepisovat) a představila mě jeho učitelkám a tak. 

A ve STŘEDU už to celé bylo na mně. Ráno o půl deváté vyrazit do školy (začíná v 9), rozloučit se s jedním, obejít školu a dovléct do školky malého, který má záchvat, že nikam nejde...krom toho jsem mu zapomněla doma jeho deku, kterou MUSÍ všude tahat sebou, takže tyjátr jak vyšitý. Učitelka ve školce mě uklidňuje, že to bude v pohodě a že se pro deku domů vracet nemusím (je to prý 3/4 míle, což je teoreticky 1,2km..no, nevím, tak jak to chodím minimálně 4x denně - ÚT a STŘ dokonce 6x - malý končí ve školce už po 12., starší ve škole v 15,30, takže mi to už tak nepříjde...Vracím se sama domů a užívám si naprosto volného dopoledne. Objevuji kouzla tohoto maloměsta (rozuměj potravin, kde nakoupím plno kazičů zubů a postavy a následně dokonce jednu čokoládovou tyčinku nedojezenou vyhazuji, protože je tak příšerně sladká, že je mi z ní fyzicky zle...obsah cukru v 52g tyčince je 24g...co dodat?! Snad jen to, že to vysvětluje ty hroudy neforemného tuku, které se tu mezi obyvateli pohybují -oproti Finsku, kde jsem za celou dobu neviděla jediného obézu - možná jeden byl lehce na hranici, je to sakra rozdíl. Také Mommy mě večer upozorňuje na "prokletí au-pairek v Anglii"  - alespoň těch normálně stavěných...au-pairka chce ochutnat nejlépe všechno, co tu vidí a co u nich doma nemají...a to je tady to, tady támto...a pak odjíždí s 10 kg navrch....no potěš koště....asi na tom něco bude, během těch hodin, co trávím doma s malým vzteklounem mě hrozně honí žravá..a to ještě nepíšu o jídelníčku a běžné zásobě potravin, co mají doma...a o tom, že jídlo je tu mnohem kvalitnější, takže víc vyživí, ale člověk ho sní stejně, na kolik je zvyklý z domova, že! No, nic, zpět ke středě. Odpoledne při cestě ze školy začínám odhalovat první problém - malý má problémy s chozením, takže nevydrží dlouho jít, takže mě pořád nutí, ať ho nosím !!! Při odjezdu asi budu mít ruce vytahané jak gorila. A když náhodou už fakt NEMŮŽU, začne dělat scény...

  Teprve ve ČTVTEK přišla opravdová třešnička na dortu. Když jsem zavelela odchod do školy, začal starší pobýhat a něco hledat a u toho rozrušeně povykovat. A že musí mluvit s mámou...v domácím telefonu jsem její číslo v adresáři nenaašla... můj služební mobil - ano, správně, byl vybitý a vypnutý. Z čehož on začal brečet...snažila jsem se z něj dostat, co se děje, co potřebuje. ale  řekl, že stejně nevím, o co jde. Aha. Divadlo se stupňovalo...moje věty o tom,  že se nic neděje, že to donese do školy příště (stále ještě jsem nevěděla, o co vůbec jde)  a že to nevadí, ho naopak dostávaly do ještě většího amoku. Oba jsem je vypakovala ven, jenže do toho začal řvát i ten malej. Nějakou náhodou jsem pochopila, že chce na cestu autíčko, tak jsem vlítla do haly ke krabici jeho asi 50 autíček a vláčku a popadla dvě, co mi přišly pod ruku. Jenže jsem se jaksi netrefila do jeho chuti. Takže řvaní přidalo na intenzitě. Přepnula jsem na ignore režim, zavelela jsem, že jdem a zamkla jsem dveře. (Bylo skoro 8,45...máme odcházet v 8,30) Oba unisono řvali. Ten malý to vydržel do asi půlky cesty, pak usnul (novinka: ode dneška vozím řvouna v jeho sportovním kočárku). Větší to udržoval až před školu. Po cestě mě s úsměvem zdravili úplně neznámí lidé  (poprvé tady) a to své "good morning" si jistě škodolibě užívali. No, hlava mi neexplodovala, přecejen, z Finska mám hodně kvalitní základ. Dokonce jsem necítila ani touhu je zabít :-) I když působilo ještě spoustu dalších hnusfaktorů - třeba kokoťácký vítr, to si neumíte představit. A. Já. Nesnášíííííím. Vítr. Nejvíc. Na. Světě. Uááá. (Jestli někdy někoho zabiju, tak to bude určitě kvůli větru :) ). Já bláhově myslela, že s větrem budou v Anglii problémy jen v přímořských oblastech. Jo prd. Všude. A určitě hlavně tady :-)) Orientačně tak kolem 40km v hodině...občas to normálně pohazuje i s ptákama za letu!! Mám za ten týden úplně ošlehané tváře od toho větru...a to jako doslova!! Úplně cítím, jako by byly lehce spálené...a to není žádná blbost, i Mommy říkala, že tady se jaro-léto vyskytuje fenomén wind-burnt, který je skoro jako spálení od sluníčka. Ježiš, co jsem si to vybrala za idiotskou zemi? :-) Ne, sranda, žádné pochybnosti ani smutek mě během prvního týdne (právě mám týdenní výročí, jupí) nepotkaly.

Jo..před školou k nám přišla nějaká jeho vychovatelka a ptala se, co se děje, tak jsem ji vysvětlila, že když to dítě začne řvát, tak mu přestávám rozumět :) Patrně to tam nezažila poprvé, protože ho vzala za ruku a se slovy: "řekni mamince ahoj" ho odváděla :-)) Po návratu Mommy z práce se ukázalo...víte, co? Že trojčil kvůli svému školnímu pytlíku na tělocvik...který má jen tak mimochodem ve škole (ale myslel si, že ho nemá - přitom mu ho máma v úterý ve školní kanceláři kupovala- školní kancelář to je věc, kde všichni rodiče kupují svým dětem pomůcky do školy - školní uniformy (chtěla jsem napsat kroj, nemohla jsem si vzpomenout :) , školní "aktovky" - vypadají spíš jako látkové kapsy na dokumenty A4...vše v červené barvě, teda uniforma je od pasu dolů černá nebo šedá. Ale to ten den ještě nestačilo...po obědě si malej zamokřil kalhoty při hře s vodou, tak jsem mu je sundala. Suché si obléct nechtěl. Pak jsme si hráli...on po mně začal lézt a najednou si sundal i slipy...ne, pissing se nekonal :o) na dotaz, jestli se mu chce, zarputile tvrdil, že ne, ale že slipy si neobleče. A pak vypálil na záchod, a než jsem tomu mohla zbránit, bylo počurané prkénko, podlaha u wc, koberec u wc, měl počurané nohy (přičemž má na koleni nezhojený strup, takže si to určitě náležitě užil - dobře mu tak)...

A v PÁTEK se předváděl pro změnu malej...nechtěl jít ráno do školy (do školky chodí jen úterý a středa, ale doma ho nemůžu nechat samotného, že), zuřivě si rozházel koleje pro vláčky a pak chtěl, at mu to znovu postavím - zase (tůdle nůdle). 

No, nemůžo to rozepisovat všechno, je toho fakt mraky. Zítra slavíme narozeniny mladšího ...objednali mu dort od Mark&Spancer...trval na tom, že chce dort z jakože cigaret vyskládaných po obvodu, což Mommy dost šokovalo, ale nakonec ho nějak ukecala na ježka :-) 

Tak jsem tady viděla nějakou telenovelu...byla teda taková o ničem, ale pochvalovala jsem si, že v ní není tolik sexu - aneb, že tam po sobě všichni tolik nelezou a neolizuje se každý s každým jako v českých skvostech...no, vydrželo mi to do dalšího seriálu (který se mimochodem jmenoval Doktoři a děj se vůbec v nemocnici neodehrával :) ústřední zápletka dílu byla v tom, že rodiče rozhodli, že se dcera půjde léčit ze své anorexie, jinak ji vyhodí z domu, a ona cestou na kliniku sáhla svému řidiči (mimochodem nějakému doktorovi) na stehno a tak se vybourali :-D Teda jim se nic nestalo, ale za nima v autě jelo auto jejich rodičů, které dostalo smyk a narazilo do stromu a její otec dostal infarkt...už se těším na další díl :-D (hej, no, o tohle jsem se musela podělit, uznejte...a příště vás obeznámím s dětskými seriály, které běží na dětském kanále). 

kostel  - prosímvás, to mi připomíná, jak jsem opět hrozně šťastná, že jsem v poločeské rodině...tady se naštěstí totiž v Boha nevěří i pan otec je militantní ateista a starší dítě je ve třídě jediné, které není pokřtěné a nevěří v Boha :) Ani nechci pomyslet, jak bych dopadla v jiné domorodé rodině.

škola - ano, vedle kostela a tedy církevní :-) To ovšem rodičům neva

A ještě, jak to bylo s tím mrtvým jehňátkem...hned první víkend jsme udělali výlet na...anglickou farmu, takže místo sobů ve Finsku jsem tady koukala na ovečky, prasátka, kravičky, upozornění na bakterie e. colli, poníky, traktory ..:-) No a jedna ovce tam právě rodila, a to poslední dítě se ji narodilo mrtvé. Tak ho tam ošetřovatelka oživovala, ale bohužel. 

Ano, i tady je jaro...a kreténský vííítr

P.S. Právě mi za oknem šíleně duní techno, už asi půl hodiny, dost mě to překvapuje...jaktože na ně ještě někdo nepřijel? Vždyt je to rušení nočního klidu!! No, alespon jsem si ty špunty do uší nevezla zbytečně :)

Divím se a žasnu

Jelikož všichni určitě napětím ani nedýcháte, jestli moje přeměna z finské hrdinky na anglickou začala dobře (nebo spíš hlavně jestli vůbec začala), tak nebudu za potvoru a vašemu napěti (možná i zvědavosti) učiním přítrž :-)

Během čtvrtka mi konečně ona kouzelná zpráva (budu tě tam čekat, na sobě budu mít...a moje tel. číslo je....) dorazila. Tak jsem mohla odletět s klidem (i když jsem z té předchozí nervozity byla stejně už "poškozená" - znáte to podobenství o prkně se zatlučenými hřebíky, ve kterém i po vytažení hřebíků už stejně napořád zůstanou díry? Tak tak jsem to přesně měla...a pořád si můžu říkat, že je zbytečné si s něčím dělat dopředu starosti a pořád to stejně budu dělat, achjo.

Odlítala jsem zase vytočená (tentokrát se vsadím, že ti lidi kolem mě to prostě fakt věděli, že odjíždím, tak mi to ještě chtěli řádně osolit), díky tomu jsem si víc a víc děkovala, že tuhle zemi uvidím (doufám) na dalších 6 měsíců jen na obrázcích z netu :-) 

Při letu jsem rozšířila obzory o dnešní hity náctiletých :-D protože jsem seděla vedle 12ti a 13ti letých..ehm..dětí. Víte třeba, co je to 1D? Já už jo, heč :-) 

A pak se letadlo dotklo půdy Spojeného Království, jou! 

Možná se pletu, ale první, co mě dostalo jako rozdíl oproti našemu letišti, byla pasová kontrola po příletu, normálně jsem měla malou dušičku, že mě čeká i nějaký vstupní pohovor (stylem: proč jste přijel do země?), ale naštěstí se konal jen PÍP PÍP sken pasu. Setkání s Mamkou proběhlo dobře a za chvíli už jsem poprvé seděla v autě s volantem napravo. Hustota :-)) Bylo už dost pozdě, když jsem dojela, takže děti spaly...první setkání s nimi proběhlo další den ráno takto: šla jsem do koupelny osprchovat se (v noci jsem už nechtěla rušit)  a když jsem proházela kolem dětského pokoje, ozvalo se: "Martýna" a to na mě volal ten starší, tak jsem sprchu odložila na později a vydala se za ním. Podle pokynů mám na něj mluvit česky...on odpovídá vždy anglicky a to byste nevěřili, jak je to složitý (zajímavé ovšem, že ve Finsku jsem s anglicko- finskou komunikací problém neměla), stejně se občas neudržím a odpovím mu taky anglicky...Setkání s tím mladším :-D se odehrálo v koupelce, když jsem se sprchovala (ve vaně bez závěsu...grr, jak já takovou věc nesnáším) a on si otevřel zmčené dveře :-)) 

A čemu že se tady divím a žasnu? (není to vše na stejné úrovni...nad něčím koulím očima, něco je jen takové malé diveníčko a žasníčko :-) ) Je to zároveň takové malé srovnání s Finskem (tomu se prostě nevyhnu)

1) kliky od dveří jsou dost nízko posazené...asi kvůli dětem?

2) můj pokoj obsahuje: velkou postel, křeslo a policovou stěnu. Až o den později jsem zjistila, že malá dvířka, o kterých jsem si myslela, že nejdou otevřít, jsou vlastně malý šatník...teda věšák s několika ramínky (no já si hned říkala, že je divný, že nemám v pokoji žádnou skříň...)

3) žádný stůl...nejen v mém pokoji, ale tam momentálně ani nejedí jídlo u kuchyňského stolu, protože jídelna tam tak nějak není... talíře si prostě vezmou do obýváku na pohovku a nazdar...protože Matka měla pochopení, že Češce prostě asi stolování chybí, posadila mě na večeři k PC stolu, tak jsem jedla jen kousek od klávesnice :-)) Ono teda až se oteplí, tak to bude trochu normálnější, protože přecejen se v domě jeden jídelní stůl skrývá...je to takový zastřešený altánek nebo jak to říct....jelikož je v něm příšerná kosa (asi tak o 2 stupně víc než venku, řekla bych, tak místnost budí dojem, že není součastí domu, i když vlastně je...)

4) To, co je u umyvadla a u vany si neumíte ani představit (nebo jsem zase za mimoně já)...jako byla jsem dopředu obeznámena z průvodců, že v Británii mají páčku zvlášt na studenou a zvlášt na teplou - neplést s českým modrým a červeným kohoutkem...jsou to prostě dvě pákové baterie,v případě vany se teda nezvedají, ale otáčí doprava nebo doleva), ale hlavní pecka je to, co se stane, když těma pákama otočíte...možná je to specialita jen téhle rodiny, nevím, ale zjistím, ale není u toho ta trubka (?), ze které jsme zvyklí, že voda teče, ale přesto se nedá říct, že by tekla ze zdi nebo jen tak z nějaké díry...těšte se na fotku, je to fakt mazec. 

5) Byla jsem tady dnes nakupovat v Tesco extra. Mazec. Fakt jsem si musela ty oční bulvy tlačit zpátky do jamek :-) Nejradši bych tam snědla a vyzkoušela úplně všechno, hrůza. Jo a pokud chcete vidět všechny národnosti světa na jednom místě, běžte v Anglii nakupovat do Tesca. Nebo možná stačí napsat jen: jděte v Anglii nakupovat :-)

6) moje topení v pokoji je asi jen na ozdobu. A je tu fakt kosa. A určitě proto jsem se dnes probudila nachlazená :-( Ještě je teda možné, že za to mohl jeden polštář na mé posteli, který je z peří (na něž jsem alergická) a třeba jsem to chytla už v letadle a ze stresu a pocit zimy je jen důsledkem, ale ...no, uvidím časem...zatím je tady venku "mnohem" víc kosa (11°C :-)) ) než u nás a právě teď fouká venku jako prase.

 7) dům je opravdu hodně typicky britský jak venku tak uvnitř (včetně dřevěných koulí na vnitřním zábradlí), ale o tom až s fotkou.

8) Co mě šokovalo asi nevíc je to, že prý lékařská péče (podle Matky) je tady příšerná...sice jsou bezplatně všichni pojištění (včetně cizinců, když si o to bezplatně požádají...? Nevím a věřte, že OPRAVDU zjistit nechci)  , ale ta péče za to taky stojí...doktoři na vše "ordinují" paralen apod. , před pár týdny na blízké pohotovosti zemřelo dítě,které mělo záchvat kašle přímo v čekárně, ale nechtěli ho vzít, protože nebylo na řadě, a když už začalo modrat a otec na ně vlítl, že ho prostě MUSÍ vzít, tak už bylo pozdě...! Pak je nikoliv neobvyklé spousta případů zanedbané rakoviny, na kterou se přišlo pozdě....Protože doktoři jsou tu prý na diagnostická vyšetření skoupí -jsou moc nákladná, že ano! 

9) Zatímco finská rodina televizi ignorovala, tady hraje téměř celý den...alespoň se dřív dostanu do opravdové anglické komunikace (Otec - mimochodem učitel angličtiny...!!!! se tváří, že žádná tázací slovesa "do" neexistují), Matka naštěstí na televizi zapla titulky pro neslyšící, takže té huhňající nesrozumitelné řeči alespoň trochu rozumím a nestačím se divit - skoro pořád mám dojem, že říkají úplně něco jiného, než co je v těch titulcích :-)))

Jinak vše o.k. Ta možnost mluvit s Matkou česky mi zas tak moc nepomáhá...třeba odhodlat se a říct jí, že je mi v pokoji zima a že se tam netopí je pro mě úplně stejné jako bych to musela říct jakémukoliv cizinci, prostě je mi to hloupé

Tak já jdu vyšťourat další divnosti a nové zážitky. Howg!

Dobrou noc a díky za pozornost :-)

A je to tady zase...

Mám chuť zas trochu přemýšlet a rozumbradovat, co vy? :-) Zaplavuje mě totiž opět cestovní horečka. Jo, je to tak..za týden už budu psát příspěvek z Východní Anglie!!! A začínám být nervózní jak pes! Já vím, že nemusím, ale...jistota je jistota :-)

Tyjo, půl roku...to se mi zdá strašně dlouhá doba...je to opravdu zvláštní představit si, že za pár dnů už bude (na šest měsíců) všechno úplně jinak, než jak bylo doteď. Přecejen jsem teď byla doma skoro 3 měsíce, takže se mi celkem podařilo odstřihnout tu divokou finskou zkušenost a přivyknout zase poklidnému domácímu způsobu života tak, jak ho znám já...i když nepochybuji, že TAM na ni (finskou zkušenost) ještě budu vzpomínat :-) 

Jo, fakt začínám mít strach. I když věřím, že předešlé zkušenosti se opakovat nebudou. Jsem chytřejší, odolnější, líp připravená a kdyby nic jiného, tak alespoň poznám novou zemi, že. Myslím, že žádné problémy a konflikty mě už tam nemůžou zasáhnout tak moc jako ve Finsku, právě proto, že Finsko byla moje modla, všechny jsem s tím kolem sebe obtěžovala a skálopevně byla přesvědčená, že se tam odstěhuji na furt, protože Finsko je přece úžasné a dokonalé :-) O to hůř jsem pak prožívala každý zádrhel, který nastal, a cítila to jako zradu a své selhání (o.k., taky to bylo tím, že ta rodina byla prostě magoři, ale to je vedlejší :-) ). K Anglii žádný nadstandardní vztah nemám, takže věřím, že nic podobného nehrozí. Upřimně řečeno tam jedu hlavně proto, abych se zajela podívat na hrob Agathy Christie...(poslední přečtená kniha od ní má zatím pořadové číslo 23, ale další 2 (minimálně, ještě vydrancuji antikvariáty v Brně) si vezu s sebou :-P Ó, já budu číst knihu A. Christie přímo v Anglii - a to si pište, že si ji vezmu i na výlet k jejímu hrobu, hustýýýýý :-)))) (jsem musela).

Když už píšu o tom strachu....udělala jsem šílenou věc (ale to jsem taky "musela", fakt!). Naskytla se mi příležitost...jít ke kartářce. A já k ní šla. Nojo, smějte se, zasloužím si to :-) Za 200 korun (byla akce, víte?) jsem se dozvěděla, že si mě TAM (paní asi myslela Anglii) budou velmi vážit a že je na obzoru velká láska. A že tam získám peníze (no né, to mě těší, že za svou au-pair službu nebudu muset platit já jim :-D ).

Aby toho nebylo málo, moc mi nepřidává ani to, že mi pořád neodpovídají na můj poslední ujišťovací mail, že v pátek opravdu přijedu, tak ať mě čekají na letišti. Mail se mi pořád vrací zpátky jako nedoručený...Je fakt, že oni jsou teď na dovolené a vrátí se až zítra, ale i tak. Bude to chtít mít připravený nějaký krizový plán. Na druhou stranu před odjezdem do Finska jsem tohle vůbec neřešila. Poslední mail s nima byl asi tak 10 dnů před odjezdem a nevěděla jsem na ně ani mobil, takže když jsem pak stála v příletové hale a oni nikde, tak to bylo fakt veselé....(pro jistotu bych si měla nacvičit věty jako: "Můžete mě zaměstanat? Umím fakt všechno a moc toho nesním", až se budu zoufale ploužit z letiště poté, co mě tam nikdo nevyzvedne :-D )

Už začínám pomalu balit. I když mám tentokrát k letence váhový limit 32kg (jo a poprvé jsem se odbavovala sama přes internet!), stejně jsem nervozní z toho, že si nezabalím to, co pak budu hrozně v Anglii potřebovat. To chce ale klid, stejně nikdy nemůžu být připravená na všechno. Myslím, že bobříka improvizace jsem už ulovila (hádejte kde :-) ), takže zas takové nervy z toho mít nemusím. 

...Spíš bych si měla dát pár facek za svou lenost....původní plán byl (o své cestě vím od února), že měsíc před odletem zase studijně vlítnu na anglinu, aby můj prvotní šok nebyl tak vražedný...haha, co myslíte, jak to dopadlo? Moje veškerá aktivita začala a skončila tím, že jsem si předevčírem ! otevřela britský Cosmopolitan :-D :-D No co, když ostuda, tak pořádná :-P Zvyk je železná košile. 

Jo, prosímvás, pokud vás ještě nezastihla tahle petice (na podporu lepší dostupnosti moderní léčby nádorů - protonové centrum v Praze, které má výrazně lepší výsledky než jiná centra, protože léčba je přesnější a má tak méně vedlejších účinků), tak neváhejte, podepište a epidemicky šiřte na všechny strany. Když jsem ji včera podepsala, měla přes 54 tisíc podpisů, dnes už tam bylo 64 tisíc a právě teď má 66 289 podpisů...co s tím uděláte vy? :-)

http://www.hlasprozivot.cz/category/petice/

Na té vlně dobré vůle ještě: pro všechny brněnské, blízko-brněnské, do Brna se chystající...akce Plná miska, říká vám to něco? Charitativní bazar, kde lidi donesou své nepotřebné věci (nemyšleno odpad!), jiní lidé je pravděpodobně koupí a zisk se rozdělí mezi vybrané psí a kočičí útulky. Já už se tam s naditou taškou  vydávám podruhé... knížky, DVD, bižuterie, kosmetika. Nejenže si udělám pořádek ve věcech a zbavím se nepotřebného, ještě tím někomu (a nějakým) udělám radost. A těch pokladů, co jsem tam už našla. Nejlepší kup byla knížka (výborná knížka) Terapie smíchem, kterou jsem tam koupila za asi 30 Kč. Pevně věřím, že mi pomůže i na mé druhé au-pair jízdě :-) Zatím čau, příště už z Království.