Tento TAG (alias blogová epidemie na určité téma) mě zaujal na blogu slečny z Beauty of body and mind a řekla jsem si, že ho jednoho dne taky napíšu. A protože právě v této době mám příležitost zabývat se i jinými věcmi, než kterými se běžně zabývám (čti: potřebuji přeladit mozkovou frekvenci), tak jsem rozhodla, že právě dnes do toho půjdu...Možná to udělám trochu po svém, já jsem nerada svazována nějakými "takhle to dělají všichni" pravidly.
Článek se týká mých oblíbených blogů a to, pro co mám je a jejich autorky ráda...Jak tak koukám, s některými body bude asi potíž (dosadit za ně někoho), u jiných zas bude adeptů více..Tak uvidíme, co z toho vyleze...já ještě nikdy nic takového nepsala. Doufám, že se mi podaří všechny mé oblíbené bloggerky představit v tom nejlepším světle a najít pro ně tu nejlepší kategorii (otázku).Musím to dobře promyslet, hm...
1.) S kým z blogové scény by si měnila vlasy? Po předlouhém hledání jsem zakotvila na blogu, který píše slečna Chuckina, líbí se mi jednoduše její barva vlasů...také jsem měla období barvení červeno rezavými odstíny, ale bohužel na mých tmavých vlasech se nikdy nesetkala moje představa s výsledkem a to ani u kadeřnice. Já ale věřím, že se to jednoho dne povede :-)
2.) Čí články si nikdy nenecháš ujít a otevíráš jako první? Svým zaměřením je mi velmi blízký blog Beauty of body and mind , protože, víte, jsem spíše typ hloubající a niterný a víc mě baví řešit právě nitro než povrch, tahle bloggerka ale podle mě výborně kombinuje obé - záležitosti duše i kosmetického stolku, což se, přiznejme si, málokdy vidí. Jen více takových jako je ona :-)
3.) Kdo má podle tebe úžasný styl? Úžasným PSACÍM stylem mě uchvátila Dia, která žije na Handbag for ladies protože píše s lehkostí a humorem, a to já můžu :-) Kromě toho si vybírá zajímavá (přestože jsou víceméně všední - ale právě proto je velká šance, že osloví hodně lidí) témata, o kterých nepíše každý.
4.) Jaká je tvoje nejoblíbenější bloggerka, která žije v jiné zemi? V současné době je to ještě Veve z Imperfect wonderland, která se už ale příští týden z Finska vrací domů na Slovensko, takže už zase nebudu mít žádnou spřízněnou duši, o které budu vědět, že v tom "jede se mnou" (tedy že taky momentálně žije ve Finsku jako já :-) ). Nechcete ji někdo nahradit?
5.) O které bloggerce víš, že se na ní můžes spolehnout? Nevím to jistě o žádné, prostě bych to musela risknout :-) Třeba u Pie Rette, protože dle článků se jeví jako bytost přemýšlivá a citlivá a tyto vlastnosti si spoluji i se spolehlivostí :-)
6.) Která bloggerka se podle tebe vyznačuje sebedůvěrou? Vybrala jsem slečnu Evelin z Evelin beauty a je to čistě pocitová záležitost, netvrdím, že žádná jiná bloggerka sebedůvěrou neoplývá.
7.) Kdyby mohla být nějaká bloggerka tvoje nejlepší kamarádka, která by to byla? "Nejlepší" je možná zbytečně přehnaný výraz, vždyť ani neznám žádnou bloggerku osobně a z písmenek věštit nejlepší kamarádku...no, nevím. Já možná ani žádnou nejlepší kamarádku nemám v reálu, nepotřebuji jim dávat takovéto nálepky. Každopádně jako kamarádky bych brala všechny zmíněné bloggerky, které jsem tu k nějakému bodu napsala. A ještě přidám slučnu An. z Propadla do života, protože už se mi k jinému bodu nevlezla, a já zároveň chci její prima blog a prima psaní vytroubit do světa :-)
8.) Který blog má podle tebe nejlepší název? Slovní prostitutka, samozřejmě :-)) Není to ale jen název, který dělá její blog jedinečným a nepřehlédnutelným. Byl to, myslím, můj první navštívený blog, který psal i o jiných věcech, než jen o tom, která řasenka nejlépe maluje a jestli si ofinu učesat nalevo nebo napravo :-)) Tahle slečna má názor a nebojí se ho otevřeně napsat. A to se mi líbí. A taky má ráda detektivky.
9.) S kým bys šla ráda nakupovat? Tady by to chtělo někoho, kdo se hodně vyzná. Takže nějakou už zaběhlou bloggerku. Tudíž nepřekvapí jméno Plum Foolery. Nejlépe samozřejmě v U.S., kde by mi byla přímo dokonalým průvodcem :-)) Též ovšem by mohla být úžasná společnice Stannah, protože všechny výrobky zkouší navlastní kůži :-)
10.) Je nějaká bloggerka, kterou sleduješ od jejích začátků? Pokud mě paměť nešálí, stala jsem se jednou z prvních čtenářek u slečny Francoise na Inner beauty, popravdě jsem od blogu s tímto názvem čekala něco jiného než další beauty blog...ale co není, může být. A bylo dost zajímavé sledovat někoho od úplného začátku.
11.) Která bloggerka má nejkrásnější úsměv? Toť otázka vkusu. Já si neumím představit škaredý úsměv, takže se mi líbí každý.
12.) Kterou bloggerku bys chtěla za svou starší sestru? Myslím, že bych brala Meduňku ze stejnojmenného blogu, ať už kvůli podobnému profesnímu zaměření, životním zkušenostem, které se promítají v mnoha jejich článcích s nekosmetickým tématem, nebo obdivuhodně uším-lahodícímu a uklidňujícímu hlasu, kterým by mi i ty nejhorší nadávky na mou osobu zněly jako rajská hudba :-D
13.) Od koho se vždy naučíš něco nového? Velmi inspirujícím nálezem byl pro mě web (nemá v názvu blog, ale svým charakterem určitě do blogového světa patří) slečny Natalie, která, ač to vůbec netuší, hodně přispěla k tomu, že tento článek píšu stovky kilometrů od svého domova v jedné finské rodině, které tady dělám "k ruce" slečnu :o) Ano, právě osud a odhodlání slečny Nat mi hodně pomohl v přeměně mého mnohaletého snu ve skutečnost a ukázal mi, že nepotřebuji chytit zlatou rybku ani upsat svou duši Ďáblu, aby se věci daly do pohybu a já se ocitla tam, kde jsem chtěla. Nepochybuji o tom, že jí to stálo dost odhodlání a hodně sil, ale všechno to popsala s takovou lehkostí a přímočaře, že čtenář (třeba já) mohl hned nabýt dojem, že stačí chtít a můžeš mít :-) A přesně to jsem udělala. Velký dík slečně Nat! (Nemluvě o tom, že píše tak vtipně, že se obvykle při čtení jejích příhod z Anglie usmívám od ufa k ufu :-))
14.) Kdo píše nejkreativnější články? JO, už to mám! Je to slečna Bebe z růžového chrousta. Už název napovídá, že to tady nevede nějaký neinvenční suchar bez kapky fantazie. No a články samotné pak smažou poslední zbytky pochyb.
A mám to za sebou :-) Já už dlouho tolik komplimentů najednou nepsala, takže si toho važte :-) Jen doufám, že jsem na nikoho, kdo by si to zasloužil, nezapomněla. Já jsem hlavně chtěla udělat reklamu mým oblíbeným bloggům, ten text už je vedlejší :-)
Mějte se hezky a příště už zase zpátky k mému aktuálnímu finskému dobrodružství :)
Přestože mám pro vás rozepsáno už několik zajímavých článků, mám akutní důvod napsat tento velmi neobvyklý a závažný článek. Protože si ještě nejsem jistá, jestli je úplně vhodné zveřejnit článek na takové ožehavé a navíc "intimní" téma, možná tu nakonec vůbec nebude, každopádně považuji jeho napsání za velmi dobrou formu terapie, kterou teď opravdu potřebuji. Za zveřejnění ale mluví fakt, že by se možná jednou (nikdy nevíte...) mohly mé draze a těžce získané zkušenosti někomu hodit (samozřejmě netvrdím, že všichni musí v dané situaci reagovat a cítit jako já, ale co kdyby náhodou...prostě nikdy nevíte a kdyby právě moje drobky citového odhalení pomohly a ulevily alespoň jednomu zoufalému človíčku, nebude moje oběť zbytečná...
Ponurá, úzkostná, beznadějná, dramatická, fatální, bezvýchodná - lepší písničku jsem jako předehru k tomuto článku nemohla vybrat.
Takhle a ještě o sto takových písní hůř se moje duše včera ocitla. Nevím, jestli důvod je potřeba nějak zvlášť pitvat, i když pro dokreslení scény beznaděje a zoufalství je to asi potřeba. Koho to nezajímá, nechť přeskočí následující odstavec až po symbol *Vy ostatní směle do toho (a já taky směle do toho - do psaní, protože to nebude nic jednoduchého, pořád to dost bolí a na mém obličeji ještě stále občas přechází dešťové přeháňky...!) Ano, i mně zkrátka "bouchla kamna". Stručně řečeno (ale nic není nikdy tak jednoduché, že!) jsem byla podruhé vyhozena od zkoušky v autoškole (přestože testy jsem tentokrát dala na 50 bodů, to byly nervy :) ). Kdyby bylo moje vyhození z jízd alespoň spravedlivé! Kdyby můj učitel nebyl zmetek, kterému víc záleží na penězích než na tom, aby jeho žáci u zkoušek obstáli!! Kdyby mě aspoň doprdeleně jednou jedinkrát povzbudil, za něco pochválil!!!! Ne! Ne a ne! Výcvikové jízdy probíhaly probíhaly stylem buzerace, buzerace, výsměch, buzerace ( a když jsem si párkrát opovážlivě DOVOLILA ohradit nebo své počínání ospravedlnit, přišla ještě větší buzerace, výsměch a naschvály), minimálně jednou během každé jízdy měl telefonát a pak se hrozně divil, že jsme zajeli někam, kam vlastně vůbec nechtěl nebo proč jsem něco udělala špatně, když mě na to kvůli kvákání do mobilu neupozornil, že! Ale to není vše. To, že jsem ho samozřejmě musela vozit tam, kam chtěl, a kde si následně něco zařizoval (nákup v obchodě, vyzvednutí věcí u něj doma, vykecávačka s kamarádem...) a já na něj samozřejmě musela čekat v autě (ani nápad, že by pak o poměrný čas čekání jízdy prodloužil, že!!). Velmi záhy jsem pochopila, že pro něj jsou nejdůležitější peníze a čím víc neúspěšných studentů u zkoušek, tím líp, protože budou další prachy, žejo!!! Takže proč by se milostpán obtěžoval vůbec někoho něco naučit? Nebo ho nedejbože (jak by učitelé měli dělat!!!) za něco občas pochválit. Což se první neúspěšnou zkouškou potvrdilo...že by třeba trochu lidskosti typu: " Z toho si nic nedělejte, to se může stát každému, příště to zvládnete..." (Pche, moje naivita, zdá se, nezná mezí). Místo toho jen: "Doporučuji vám kondiční jízdu, protože další termín je až za 3 týdny (COŽ NEBYLA PRAVDA, JEDNA STUDENTKA SI NA NĚJ DOŠLÁPLA A VYHROŽOVALA MU, ŽE PŘESTOUPÍ K JINÉ AUTOŠKOLE A TO NAJEDNOU VOLNÉ MÍSTO ZÁZRAČNĚ BYLO MNOHEM DŘÍV!!!), stojí to 600 a za další opravnou zkoušku platíte autoškole 400 a magistrátu taky". Za aroganci, se kterou to řekl, si už v té chvíli koledoval za nakopání do prdele! A to ještě nevíte, že mi během jízdy každou chvíli nenápadně šlapal na pedály a tím znesnadňoval řízení...zatímco studentovi, co jel přede mnou pomáhal, co to šlo...ale taky to nedal :) O.K. Sice to byl můj první neúspěch v životě, takže jsem se cítila jako zpráskaný pes, ale byla jsem rozhodnutá, že nejlépe se tomu hajzlovi pomstím tím, že to příště UDĚLÁM! A tak, abych mu udělala "radost" a on mi byl pozitivně nakloněn, že ze mě vyrýžoval další prachy, jsem si ty kreténské kondiční jízdy u něj objednala den před zkouškama. Hned na začátku jsem myslela, že mi uletí ruka a přistane na jeho tlamě, když si zaúčtoval ještě 300 kč za to, že jsem jednou nedorazila na jízdy, protože jsem si to o den popletla - jasně, moje chyba a za to se platí, jenže on mi to neřekl! Tvářil se tenkrát, že je to úplně v pohodě (ještě aby ne, těšil se, že budou další prachy!) a když jsem ho na to upozornila, že mi to NEŘEKL, tak arogantně zadržkoval, že ...no, to je fuk, já už nemám sílu to tady popisovat, když jsem řekla, že stačilo říct mi to dopředu, abych s tím počítala (měla jsem nachystané peníze přesně na ty poplatky, nic navíc), tak začal píčovat, že prý to je na jeho webových stránkách (někdo by mu měl vysvětlit, že mezi webovou stránkou a databází všech autoškol v ČR, na kterých má každá autoškola jen minimum informací, je rozdíl). Z toho všeho asi chápete, že můj názor na tohoto šmejda je stručný: KOKOT. A on to ví, protože já se neumím a ani umět nechci přetvařovat. Krom toho mu musí být jasné i to, že moc dobře jsem prokoukla jeho strategii popsanou výše (aneb nejdůležitější jsou prachy, na studentech nezáleží, čím víckrát budou opakovat zkoušku, tím líp!! Budou totiž další prachy, jupí!!). No a druhé zkušební jízdy dopadly ještě hnusnějším způsobem než minulé...pan Kokot mi totiž před křižovatkou se stopkou stoupl na brzdy - já jsem samozřejmě už připravena zabrzdit, ale byl rychlejší, takže zastavil ještě před hranou křižovatky, což samozřejmě není podle předpisů správně. A inspektor to ještě bral tak, že mi tím bržděním Kokot pomáhal nebo co! Byla jsem tak rozladěná, že jsem málem (ale jen málem!) vjela do zákazu vjezdu a tím má krasojízda skončila :-D Inspektor ještě zdůrazňoval (hlavně teda kvůli mé spolujezdkyni, která to samozřejmě taky nedala), abychom si přikoupily kondičky. Opravdu mě mrzí, že jsem hlasitě neřekla, že to radši vyhodím peníze oknem, než abych je cpala tomu šmejdovi! A že jsem měla kondičku den předtím a taky to bylo prd platný! Ale byla jsem tak paralyzovaná náporem propukávajícího návratu mé depresivně úzkostné poruchy, že jsem se zmohla jen na ironický úsměv, aby ten zmrd věděl, že MĚ neponížil...ale opak byl samozřejmě pravdou. Neumíte si nikdo ani představit, kolik úsilí mě i jiných lidí stálo, aby se mé sebevědomí zvedlo z popela , kde se mým složitým dětstvím ocitlo, a dostalo se alespoň tam, kde dosud bylo. Kolik terapií, léků a hlavně odvahy a vůle stálo za tím, abych se dokázala zase usmívat a cítit se na světě dobře a patřičně. A pak si přijde jeden šmejdský kokot a všechno tohle šmahem zprzní a zabije!! Už to samo o sobě zní velmi depresivně ...já prostě nebyla vychovávána k tomu, že se mezi námi pohybuji i jiní lidé, než milí, dobrosrdeční, čestní, pomáhající si...a věřte nebo ne, nemám potřebu vyhledávat ty "opačné", můj život ničím neobohacují a jsou jenom plevelem této společnosti.
Víte, normálně bych se jako vždy oklepala, použila něco ze svých zaručených triků, které mě ještě nikdy nenechaly na holičkách....jenže tentokrát...se sešlo těch "průserů" příliš (když se daří, tak se daří), stěhování do Finska (můj dlouholetý sen) se nekoná, naopak ale člověk, kvůli kterému se to tak (ne)stalo, se nedokáže vyjádřit, jestli se mnou vlastně chodí nebo ne, dále v srpnu musím každopádně najít nový podnájem, protože spolubydlící mě už stihly vyšachovat z bytu (není nad takové "kámošky", ty vole!), 1.8. jsem se musela zaregistrovat na pracáku, taky bezva. A mohla bych pokračovat a pokračovat. *Každopádně je potřeba zdůraznit, že NEZÁLEŽÍ na objektivní závažnosti důvodu, který vás sráží na kolena, 1) NEZAPOMEŇTE, ŽE JEDINÝ, KDO MÁ PRÁVO VÁŠ PROBLÉM BAGATELIZOVAT, JSTE VY SAMI! VŠICHNI OSTATNÍ SI MŮŽOU TRHNOUT NOHOU!
O.K., je tu krize, zatemňuje mozek a člověk ztrácí schopnost reagovat racionálně, ztrácí trochu kontakt s realitou, má chaos ve svých pocitech (to píšu proto, kdyby náhodou někdo měl to štěstí, že to ještě nikdy nezažil, tak aby tak nějak aspoň tušil, o co jde).
Pak přišlo to nejhorší. Přišla jsem domů, napustila si vanu a zůstala v ní sama se svým zoufalstvím. Se svým pocitem křivdy a nespravedlnosti. S bezmocí, což je vůbec nejhorší a nejzraňující psyhologická veličina. Se svými myšlenkami, které mi beze studu podsouvaly vlezlou otázku, jestli má cenu vůbec žít, když kokoty, které jsem potkala dnes, budu potkávat bez varování celý svůj život kdekoliv, protože kokotismus je věčný :-( A náhle jsem pocítila chuť nežít, protože jsem si nemohla vzpomenout, proč bych vlastně žít měla. Bylo to dost deprimující.
Z vlastní zkušenosti vím, že v takové chvíli je opravdu složité uvědomit si nějaké chytré poučky pro krizovou intervenci (přestože jsem ji měla ve škole) nebo cokoliv jiného. Zkrátka vám všechny ty kecy jako:
" člověk musí nejdřív spadnout na dno, aby se od něj mohl odrazit" nebo
" není ostuda upadnout, ale zůstat ležet",
"přece bys tomu šmejdovi neudělala takovou radost, že by ses kvůli němu zabila a vůbec se nějak trápila"
"to si nikdo z tvých rodičů, kamarádů, známých nezaslouží"
"máš tady spoustu závazků, lidí, kteří na tebe spoléhají"
ATD. ATD. ATD. ATD.
....stručně řečeno, v takové chvíli jsou vám všechny ty kecy naprosto bezpředmětné a nezáleží vám na ničem, natož na vašem životu. A proto si pamatujte alespoň JEDNU věc!!!!!! 2) NIC ZÁVAŽNÉHO NEROZHODUJTE! BYLO BY TO ZMANIPULOVANÉ ROZHODNUTÍ. AŤ UŽ SE TO TÝKÁ ČEHOKOLIV (VČETNĚ DILEMA ŽÍT NEBO NEŽÍT), UVĚDOMTE SI, ŽE KDYBY JSTE NEMĚLI KRIZI (ŘÍKEJME TOMU TŘEBA TAKHLE, PROTOŽE SLOVO DEPRESE JE VELMI ZNEUŽÍVANÉ) POČKEJTE V KLIDU, AŽ SE BUDETE CÍTIT LÉPE, POKUD JSTE SI I VE STAVU ZOUFALSTVÍ ŘÍKALI, ŽE SMRT JE NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ, BUDE VÁM SMRT PŘIPADAT JAKO NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ I POTÉ, CO ZOUFALSTVÍ OPADNE - A POKUD NE, ZNAMENÁ TO JEDINÉ: NEJSPÍŠ TO ZKRÁTKA NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ NEBUDE :-D
3) OPRAVDU FUNKČNÍ RADA PODLE MĚ (netvrdím, že zafunguje všem, ale za pokus "nic" nedáte, mně opravdu pomohla) OBRÁTIT SE NA LIBOVOLNÝ POČET SPŘÍZNĚNÝCH DUŠÍ A NECHAT SI OD NICH POMOCT. MYSLÍM SI, ŽE V PŘÍPADĚ EHM..ABSENCE CHUTI ŽÍT, NENÍ ÚPLNĚ NEJCHYTŘEJŠÍ PROZRAZOVAT ÚPLNĚ VŠECHNO, SPOUSTA LIDÍ PROSTĚ NENÍ PŘIPRAVENA VÁM POSKYTNOUT PROFESIONÁLNÍ KRIZOVOU INTERVENCI, KTEROU BYSTE TEĎ POTŘEBOVALI ZE VŠEHO NEJVÍC (NA DRUHOU STRANU HOVOR NA LINCE DŮVĚRY JE NEOSOBNÍ, PROTOŽE TI LIDÉ VÁS NEZNAJÍ TAK, JAKO VAŠE NEJ KÁMOŠKA...KTEROU BYSTE ALE OPRAVDU MOHLI SVOU UPŘIMNOU SDÍLNOSTÍ TYPU :"CHCI SE ZABÍT" DOST VYDĚSIT..
Mě tedy jediné, co napadlo a čeho jsem byla schopná , bylo napsat decentní sms s dotazem, jaký je smysl života, že já jsem ho nějak zapomněla ...několika spřízněným duším a čekala jsem, kdo se chytne. A doufala jsem, že je NĚCO napadne. Přesvědčila jsem se, že má intuice mě nezklamala, za minutu jsem se dočkala báječného půlhodinového telefonátu, který mě zase pomalu ale jistě postavil zpět na nohy. A proto: HÝČKEJTE SI SVÉ SPŘÍZNĚNÉ DUŠE, nikdy nevíte, kdy vám zachrání život! A nezapomeňte taky rozdávat vy. Protože kdo nic nedává, nemůže ani nic dostat, žejo!
A poslední důležitý bod: 4) NEBERTE TO JAKO SELHÁNÍ! NEDOVOLTE, ABY VÁM TATO EPIZODA ZPŮSOBILA POCITY MÉNĚCENNOSTI A VÝČITEK SVĚDOMÍ. PŘESTOŽE JE V TÉTO SPOLEČNOSTI BRÁNA NECHUŤ ŽÍT (JINAK ŘEČENO SEBEVRAŽEDNÉ MYŠLENKY) STÁLE JAKO TABU A AUTOR TAKOVÝCH MYŠLENEK JE HNED OZNAČEN ZA BLÁZNA, VY TO VŮBEC NEŘEŠTE!! KAŽDÝ Z NÁS SE MŮŽE LEHCE DOSTAT DO MEZNÍ SITUACE, KTEROU PROSTĚ BUDE MÍT POCIT, ŽE NEZVLÁDNE. DŮLEŽITÉ JE, ABY TO PRO VÁS NEBYL DŮVOD PŘESTAT SE MÍT RÁD A MÍT K SOBĚ ÚCTU JAKO PŘEDTÍM (TEDA JEŠTĚ VĚTŠÍ, PROTOŽE JSTE NAKONEC TU KRIZI ZVLÁDLI, ŽEJO!!!)
Mimochodem, není ani žádná ostuda obrátit se na odbornou pomoc. S některými stavy si neporadí ani ta nej nej nej kámoška a rozhodně to není její chyba, ani vaše, každý prostě neumí vše, no. Pokud se za "krizí" skrývá nějaká dlouhodobější epizoda (nemoc), platí, že čím dřív ji začnete léčit u odborníka, tím dřív si sbalí kufry a vyrazí o dům nebo planetu dál :-)
Jak říkám, nenechte se hlavně vyděsit tím, že ve chvílích největší krize nejste schopni vymyslet žádný důvod, proč to všechno nevzdat, a je vám všechno ÚPLNĚ jedno a nejspíš nejste schopni ani nějakého fyzického výkonu. Zkuste ale pomyslet na to, jak vám bude zase úžasně a jak na sebe budete PYŠNÍ, že jste to překonali a nevzdali. I krize patří k životu, ale byla by škoda ho kvůli ni předčasně ukončovat, opravdu si to nezaslouží :-)
Doufám, že jste si to přečetli jen pro zajímavost a ne proto, že se zrovna se smyčkou kolem krku chystáte udělat něco bolavého a nezvratného...chci se tu s vámi všemi setkat zase u dalšího článku (který už mám rozepsaný), jasné?! :-)
Co je vaše životní krédo nebo přesvědčení, kterým se řídíte? Samozřejmě vám nechci vnucovat to moje! Jen mám potřebu zveřejnit tady jednu povídku, která mě kdysi dávno přivedla k jednomu pro mě hodně důležitému životnímu názoru, kterým se snažím vždy řídit....
Je od John W. Schattera, jmenuje se MALIČKOST, najdete ji v Polévce pro slepičí duši a podle mě je prostě geniální.
Když se Mark jednou vracel ze školy, všiml si, že chlapec, který šel kousek před ním, zakopl a vypadly mu všechny učebnice, s nimi dva svetry, baseballová pálka, jedna rukavice a malý kazetový magnetofon. Mark se sehnul a pomáhal mu posbírat rozházené předměty. Měli společnou cestu, a tak mu s nákladem pomohl. Po cestě Mark zjistil, že se chlapec jmenuje Bill, že má rád videohry, baseball a dějepis, že má problémy s předměty, které mu nejdou, a právě se rozešel s děvčetem. Billův dům byl blíž, a tak Bill pozval Marka na cocacolu a na televizi. Strávili spolu příjemné odpoledne, hodně se nasmáli a napovídali, dokud se Mark nevydal domů. Chlapci se začali scházet, jednou nebo dvakrát šli spolu na oběd a oba zároveň postoupili na střední školu. Dostali se na stejnou školu a zběžně se vídali i dál. Dočkali se toužebně očekávaného posledního ročníku a tři týdny před jeho koncem se Bill zeptal Marka, jestli by si mohli popovídat.
Bill začal mluvit o dni, kdy se před léty poznali. "Nebylo ti divné, že jsem tehdy nesl tolik věcí?" zeptal se Bill. "Víš, vyklidil jsem tenkrát svou skřínku, protože jsem nechtěl, aby ji po mě musel někdo uklízet. Nastřádal jsem si máminy prášky na spaní a šel jsem se domů zabít. Ale když jsme si spolu tak povídali a smáli se, došlo mi, že kdybych se zabil, tak bych o to přišel a přišel bych i o spoustu dalších odpolední, která mohla být taky taková. Tak vidíš, Marku, když jsi mi toho dne posbíral učebnice, udělal si pro mě mnohem víc. Zachránil si mi život."
Možná se konec může zdát trochu patetický, ale jedno (spíš dvě) je jisté: nikdy nemůžete vědět, co se druhému honí hlavou (jestli třeba taky nepřemýšlí o něčem...co už se nedá vzít zpátky...) a kdy vaše slovo, úsměv nebo jen pohled ovlivní něčí život. Bylo by fajn mít tohle neustále na paměti, i když zrovna nemáte svůj den a život vám připadá jako sprosté slovo, a nešetřit zbytečně svou laskavostí. Protože nikdy nevíte...
Zdravíčko! (Moc dobře vím, proč vás tak zdravím...jsem totiž aktuálně obdařená nějakým vlezlým virem, momentálně potící se na loži, smrkající, chrchlající, ale už se mi alespoň vrátil hlas, juhů :) a nejen proto pociťuji potřebu stvořit článek na téma Boj s nudou. /Proto taky přibude v těchto dnech článků jako hub po dešti/
Chci vám tedy naservírovat nějaké nevšední tipy, po kterých byste mohli sáhnout, když už všechny zaručené možnosti selhaly nebo se nejeví jako vhodný nápad. Nejdou tedy všechny použít za každé situace, ale mohly by inspirovat; naopak ale přidám i sekci s weby, které možná neznáte a mohly by vás taky zaujmout, a ty se dají použít vždy, i když jste chorobou upoutáni na lože jako já :-)
Tak dost keců. Co jsem teda vymyslela?
1.Nemůžu si odpustit na první místo posadit jednu (sice trochu zbytečnou, ale naprosto funkční) radu: ÚKLID čehokoliv, je to tak osvobozující a i když to zní jako otrava, užijete si přitom mnoho zajímavých pocitů, zvlášť, když uklízíte ve svém pokoji a objevujete věci dávno ztracené a zapomenuté. Doporučuji pustit si k tomu nějakou dobrou hudbu a vlítnout na to ---vyhodit krámy (popřípadě zpeněžit na aukru, v antikvariátech, podarovat apod.), udělat si ve všem pořádek, opravit či zvelebit to, co už postrádá svůj původní lesk a slávu :-), urovnat...a tak, no, však víte nebo poznáte sami. Dřív či později to budete stejně muset udělat, tak proč ne teď?:-)
2. Vánoce jsou sice v létě
prázdným pojmem, to ale není překážka k naplánování nebo rovnou pořízení
vánočních dárků už teď (nebo taky narozeninových apod.). Jistě se mnou
budete souhlasit, že když člověk opravdu POTŘEBUJE koupit nějaký
originální a skvělý dárek (obvykle na poslední chvíli, že?), tak najednou
v obchodech nic takového není a tak nejenže si člověk užije hromadu
zbytečného stresu se snahou za každou cenu vymyslet nějaký ten nejlepší
dárek, ale často ho pak i za opravdu KAŽDOU cenu pořídí (aneb v zoufalství
vlítne do prvního obchodu poblíž, čapne do ruky první
"přijatelnou" věc, co mu přijde pod ruku a bez ohledu na cenu ji
koupí), takže ve výsledku utratí mnohem víc a radost udělá mnohem menší,
než kdyby měl víc času a vše si stihl promyslet...na což je právě teď
ideální doba. Navíc někdy narazíte v obchodě na NĚCO v úplně
"nevhodnou" dobu a pak, když to teprve potřebujete, tak už to je
fuč, proto jsem už poučená a kupuji hned, jak něco bezvadného uvidím
(neumíte si představit, jak byla moje máma nadšená, že jsem jí to úžasné
narozeninové přání koupila pro jistotu už v únoru - k jejím listopadovým
narozeninám. Nevím, co jí na tom udělalo tak velkou radost, ale budiž :-)
No a teď už vím minimálně o dvou dárcích, které budu k vánocům pořizovat.
Jen si vemte, jak skvěle si užijete předvánoční atmosféru, když ji
nebudete muset trávit v hystericky přecpaném obchoďáku, kde bude zas hlava
na hlavě a bacil na bacilu :-) Článek inspiratovník, ve kterém dám spoustu
tipů na dárečky, které jsem už kdy pořídila (já totiž vždy seženu ten
nejbáječnější dárek a obdarovaný je z něj úplně pav) se tu časem taky
objeví, ať může zazářit i nějaký další dárce :-)
3. Ideální chvíle na rozmazlování
a dopřávání svému tělu toho, na co nemáte jinak čas, třeba nějakou šíleně
piplavou manikúru. Nebo nanesení pleťové masky na chodidla (nojo, taky
potřebují naši péči, když toho za den tolik zkusí :-) ). A co takhle
uplést si copánky po celé hlavě nebo si do některých zaplést bavlnky? :o)
4. Že taky máte v adresáři nějaké
adresy, které jste už pěkně dlouho neopsali na žádnou obálku nebo pohled a
třeba si ani nevzpomínáte, jak dotyčný vlastně vypadal (je řeč o
kamarádech z letních táborů apod.)? Pravý čas se ozvat a ověřit, že adresa
pořád funguje :-D
5. Nevím, jak vy, ale já často na
internetu nebo jinde narazím na nějakou výzvu (brigádu, soutěž, akci...),
kde je potřeba fotka postavy a tváře, a můžu se skoro zbláznit, když
žádnou reprezentativní fotografii v počítači nenajdu...a proto vám radím,
abyste si takové fotky pořídili. Pro jistotu. Pro strýčka
Příhodu...protože nikdy nevíte, kdy je budete nutně potřebovat - nebo kdy
kvůli tomu, že je zrovna nemáte, příjdete o super nabídku - třeba
hosteskování nebo komparz ve filmu. Kromě toho v létě lidi vypadají o dost
lépe než jindy - opálenější, veselejší, méně zadržují vodu, takže i jejich
postava se cítí v lepší kondici :-) jsou atraktivnější atd. Vzhůru do
toho. Znáte to: nikdy neříkej nikdy...
6. Nachází se ve vaši blízkosti
halda přečtených starších časopisů ať už vašich nebo jiných příslušníků
domácnosti? Právě jste možná našli zábavu na příštích několik
hodin...nejen, že si třebas nostalgicky zavzpomínáte, ale dozvíte se nebo
si osvěžíte spoustu zajímavých věcí (které vás třeba kdysi, když jste
četli časopis poprvé, nezajímaly). Ale hlavně máte možnost objevit kouzlo
koláží!!! Koláže jsou úžasným prostředkem sebevyjádření a právě ty
časopisové koláže - tedy, že vystříháte z časopisů obrázky a uděláte z
nich dílo- jsou často využívané třeba při arteterapii (protože klienti se
často vymlouvají na svůj netalent, ale za obrázcích z časopisů se nedá nic
pokazit, takže hezký výsledek je zaručen, přitom ale i tento způsob tvorby
řekne o autorovi hodně). Můžete si sami pro sebe udělat nějakou svůj
tajnou snovou koláž - např. jak si představujete svůj život, čeho chcete
dosáhnout, jak by měl vypadat váš ideální domov apod. Nebo prostě jen
věci, které máte rádi a baví vás. A pak si tím ozdobit pokoj nebo pracovní
plochu a mít to jako motivační prvek nebo jen dobíječ energie :-)
7. Podobně se ale můžete kreativně
vyřádit i v jiných odvětvích - vyrobit si něco (naučit se novou techniku-
viz youtube, přešít si staré oblečení, obarvit fádní kousky), vyzkoušet
nové recepty (je lepší si vyzkoušet zejména ty, které plánujete na nějakou
speciální příležitost, abyste věděli, co od nich můžete čekat a nebyli pak
nepříjemně překvapeni, až to bude na ostro.
8. Nemáte tapetu na zdi svého
počítače už nějak moc dlouho?
9. Kdy jste si naposledy prohlédli
své fotky z dětství?
10. A co pořádek v digitálním
foťáku a mp3? Já si třeba vždycky vyčítám a nechápu, proč jsem si támhlety
fotky už dávno nesmazala, když jsem tenkrát měla čas, nebo proč mám v mp3
pořád tydle písničky, když už mi dlouho lezou krkem a chci je už dáávno
smazat a nahradit mými aktuálně oblíbenými.
11. Právě nyní je ideální chvíle na
oční gymnastiku - tzn. zakoulejte očima na všechny technicky možné strany,
dolu, nahoru, do rohů, na špičku nosu...posilujete svaly, které drží
bulvu, a čím lepší kondici tyto svaly mají, tím lepší zaostřování máte -
všechno souvisí se vším (tato oční gymnastika je základem receptu na
:"zbavte se brýlí navždy", ale o účinnosti vám toho moc nepovím,
nejsem asi natolik vytrvalá a disciplinovaná, abych cvičila několikrát
denně několik měsíců v kuse :-/
A nakonec moji oblíbení internetoví žrouti času (pokud nemáte pevnou vůli,
tak tam snad ani nevstupujte, můžou způsobit závislost! ...ale co dnes ne, že
:) )
12. www.zpovednice.cz poradit,
pobavit se, rozšířit si obzory....asi tak bych to řekla
www.vyplnto.cz
vyjádřete svůj názor v dotaznících obvykle studentů, pomůžete jim tak
www.taaz.com
taky jste vždycky chtěli fotku svého obličeje upravit různými účesy a
make-upem? Tady můžete.
www.dobyvatel.cz hra
a navíc vzdělávací, to se moc často nevidí. Proto je dost návyková.
www.modnipeklo.cz ty
diskuze plné netolerantních diskutérů, kteří neumí přijmout cizí názor, OMG
www.prekvapeni.cz online
křížovky o ceny, třeba se na vás usměje štěstí...
sfera.pravy.net
diskuzní fórum. Problém je, že je to poměrně uzavřená komunita lidí a mnoho příspěvků nečlenové ani noví
členové nevidí :) Ale stojí to tam za to.
www.fler.cz zde jsem
se už několikrát nechala inspirovat k vlastnímu tvoření. A párkrát i
nakoupila.
Jestli jsem něčím zaujala a něco z toho využijete, tak jsem šťastná jako blecha! :-) Mějte se. A nenuďte se.
Blogy se hemží plány, zmínkami a přípravami na letní dovolenou - slunce, pláže, moře nebo alespoň poznávací zájezd za populárními památkami. Nemám ani jedno z toho a přesto se těším jako blázen. A protože se i vám někdy v budoucnu může přihodit, že se budete vydávat na cestu mimo civilizaci a komerci a budete přemýšlet, co a jak, abyste se třeba z té necivilizace a nekomerce vrátili zase v pořádku a živí, sepíšu i já nějaké své poznámky inspirované mými zkušenostmi a četbou příručky o přežití (Jak přežít... ). Aneb co zabalit, co radši ne a co už vůbec ne :-) Kdoví, třeba je tohle fakt můj poslední příspěvek, tak si ho chci řádně užít :-)
Mimochodem, pokud vás ta příručka pro přežití zaujala, na googlu ji najdete ve zkrácené verzi tady . Já jsem (teda považuji se) veskrze praktický člověk, takže počtení jsem si náležitě užila a myslím, že pro člověka dnešního typu (který je, přiznejme si, trochu "zhýčkaný" dostatkem nebo spíš nadbytkem, který naše společnost produkuje, a čím dál víc vzdalován od přírody a jednoduchého způsobu života) je přečtení velkým přínosem, protože i když se nepovažujete za "cvoka, který by šel dobrovolně do divočiny", kapitoly sebeobrana, bezpečnost v domácnosti, přežití teroristického útoku by vás mohly přesvědčit, že některé informace se hodí vždy a všude. Alespoň pro dobrý pocit. Já teda nepočítám, že místo zasloužené dovolené budu bojovat o holý život a budu nucena sahat na dno svých skrytých sil, ale nikdy nevíte...Jo a věděli jste třeba, proč bojové komando (apod.) v džungli má pod očima nakreslené tmavé "šmouhy"? Není to kvůli maskování, ani rituální kresba, která má přinést vítězství nad nepřítelem :-) ale pouze náhrada za sluneční brýle...což nevím, proč sem tahám, protože na Islandu je dnes 13 stupnů, ale brýle si samozřejmě beru stejně jako opalovací krém, protože slunce svítí i tam a nechci na vlastní kůži zjišťovat, jestli je ozónová vrstva nad Islandem skutečně slabší než nad Střední Evropou :) Krom toho:
KROSNA
- 65 l snad bude stačit. Vzhledem k tomu, že na letišti je povoleno zavazadlo pouze do 20 kg (a já nehodlám platit za nadváhu jako při letu do Finska - jaký trouba vymyslel, že mi má na čtvrt roku stačit kufr o váze 20kg??!), ale v pátek jsem si náhodně koupila noviny a tam příloha o cestování letadlem (asi přímo pro mě) a...to byste nečekali! Většina leteckých společností (včetně té mé) snižuje povolenou váhu na 15kg! Milé! Takže se ted snažím najít někoho, kdo mi zaručeně pravdivě řekne, jak to teda je. Vůbec nemám představu, kolik bude vážit ten můj výtvor, protože krosnu mám sice doma, ale většinu věcí k balení v bytě (50 km odsud) a tam nemám váhu :-)
SPACÁK
- netuším, má mi ho půjčit spolubydlící, mráz by se nám měl uctivě vyhnout (a to i v noci), takže žádný arktický si tam nepovezu, tak snad bude stačit obyč. A spolucestovatel by mě jistě jako správný gentleman zahřál :-)
KARIMATKA
- původně jsem zamýšlela místo ni nafukovací lehátko do vody, kvůli většímu pohodlí...přecejen, když strávíte celý den túrou, dělají si vaše záda nárok na kvalitní odpočinek a ten ve stanu na karimatce prostě...ehm! Abych se přiznala, já se snažím stanování vyhýbat co nejvíc to jde :-)) A týden v kuse jsem snad (teda určitě) ve stanu ještě nespala, takže to bude hodně velká sranda :-D Nakonec mě napadlo, že do sebe zamotám alespoň karimatky dvě...na šířku to vyjde nastejno, z krosny bude přečuhovat tak jako tak a váhu nijak znatelně nezvýší :-)
STAN
- teď jsem ho šla konečně vytáhnout. Váží 3 kg :-( Takže doufám, že ten váhový limit bude platit tak, jak je napsáno pod e-letenkou (20kg) a ne kolik psali v novinách. Přinejhorším bych ho nacpala do příručního ...ne, tam by mě vlastně určitě se stanem nepustili - vždyt přece můžu tyčkou ze spacáku někoho umlátit, propíchnout a tak různě :o) To by určitě neklaplo.
OBLEČENÍ
Co si budeme povídat: spodní prádlo je základ, proto jsem s těžkým srdcem vysolila nemalé peníze za funkční termo kalhotky, protože pocit zpoceného zadku je prostě děsný opruz. Asi bych je mohla použít i jako plavky, ale budu rozmařilá a vezmu plavky zvlášť. Také sportovní ponožky se stříbrem, které dobře sají pot, mají u mě v krosně místo. Zato se zbytkem si nedělám hlavu vůbec- v jedné vrstvě oblečení přijedu a druhou - náhradní si povezu s sebou.
Trošku mi dělají starosti věty v průvodci, že pohorky se šlápnutím na sopečný prach zničí raz dva, mám totiž jen jedny...
JÍDLO
Tuto složku jsem řešila asi nejvíc. Konzervy jsem škrtla rovnou kvůli váhovému omezení a úctě k mým zádům. Plynový ani jiný vařič s sebou taky netáhnem a ohýnek nebude, protože na Islandu nejsou stromy a bez stromů není dřevo...a oheň bez dřeva nehoří, žejo :-) Takže první myšlenkou byly proteinové tyčinky a hroznový cukr, možná nějaké nutridrinky. Nakonec jsem ustoupilam i jiným alternativám (i když, řeknu vám, je mi z nich špatně už teď, když je vidím - trvanlivý salám- nikdy jsem snad nesnědla víc než 2 kolečka herkulesu, protože k těmto věcem mám trochu odpor: řídím se heslem, že čím delší to má trvanlivost, tím je to méně zdravé...no, já vím, žádné vitamíny to teda nebudou - těch mám konec konců s sebou dost v šumivé i cucavé podobě. Pak mám nějaký úžasně trvanlivý fitness chleba - vypadá jako slisovaný tousťák a z předešlé otřesné zkušenosti vím, že chutná hůř než ty nejhorší představy, takže doufám, že nikdy nebude tak velká nouze, abych ho snědla :-D Pak mám mraky müslli a jiných tyčinek, plněných polštářků, instantních polívek - snad narazíme na kemp s rychlovarnou konvicí alespoň jednou. Nějaké polystyrenové chleby, pytlík oříšků se sušeným ovocem, jesenky a spol., paštiky (opět to samé co u trvanlivých salámů, ale nedá se nic dělat...). Zítra se mi snad poštěstí ještě koupit v autobuse Student A. cestou do Prahy na letiště nějaké sušené maso. A samozřejmě pro případ nejkrizovějí nechybí malá krabička s čokoládou (ale se chudina nerozmačkala)
OSTATNÍ
Vzhledem k slunečnímu svitu, který je teď v době polárního dne, na Islandu (i jiných skandinávských zemích) doslova nonstop (světlo je fakt i v noci) jsem si pořídila "masku" na spaní - na oči, určitě víte, o co jde. Maminka mi ji ušila :-)
Co bych byla za pořádného trampa, kdybych neměla KPZ?? Takže ta moje z plechové krabičky po energetických bonbonech, obsahuje jehlu, nit, krabičku sirek, spínací špendlík a pinzetu (bez pinzety ani ránu :-D) Za mých malých let, když jsem chodila do turistického kroužku, měla teda správná KPZ trochu jiný obsah, pamatuji si ještě křídu, knoflík, březovou kůru - kdyby bylo všechno dřevo mokré, nějaké drobné, papír...ale to mě nějak netankuje :-)
Hodně dobrá věc na cesty je podle mě dezinfekční gel na ruce, bez toho už taky nedám ani krok, ušetřím tím místo i za septonex. Osobně doporučuji i jedlou sodu, abych místo na úžasné zážitky nevzpomínala na pálení žáhy od rána do večera (navíc bych se ani moc nedivila, když tam budu požívat takové "ňamky"...).
Svíčky a vteřinové lepidlo, nějaký provaz...klasika.
...když jsem to kupodivu vše nacpala do krosny, byla jsem fakt šťastná! Do chvíle, než jsem si to dílo potěžkala v ruce! Podle ruční váhy (která nemusí být přesná) je to 15 kg. Jsem fakt zvědavá, jak se to monstrum dopraví zítra až na letiště!!!
A mimochodem před chvílí jsem zjistila, že nebudu vstávat ráno ve 4 hodiny (autobus do Prahy mi jede v 5, letadlo odlétá v 11,15), ale mnohem dřív, protože jediné vyhovující MHD na nádraží (vzdálenost čtvrt hodiny) mi jede už 4:14 !!! Pomoc!! V jakém Bezdíkově to žiju, proboha!?
No nic, jdu spát. Sice stejně neusnu, ale jsem po dnešku tak mrtvá, že už na nic nemám sílu (to mě ještě nečekaně potkala dnes práce, protože mé klientce onemocněla asistentka, tak jsem za ni musela zaskočit, i když chodím jen ve čtvrtek, no, to je jedno).
Mějte se krásně, až se vrátím (jestli se vrátím), tak se zase ozvu. Hezký den a plňte si své sny stejně jako já! :)
15ti kilové monstrum (to šedé)
To jsem zvědavá, kdo to dovalí na letiště!!! ! :-)
Existuje pár věcí, které mám spojené s tímto kouzelným slovíčkem... Jednoznačně doporučuji!
Byla to láska na první pohled. Naprosto mě uchvátila. Žádný podobný hypnotiký zážitek jsem do té doby nezažila :-) Jak tam ten vosk bublinkuje, vznáááší se a zase líně klesá, jé je jé!! To je něco pro mě. Dolů a nahoru, dolů...nahoru...v půlce si to rozmyslí, tak zase dolů, a znova a znova, pořád je to baví :-) V příštím životě chci být bublina vosku v lávové lampě. Definitivně.
Prosím vás, aby nedošlo k nějaké mejlce, nejsou to Venušiny kuličky, jak se mi snažila namluvit spolužačka, ale v ezoterickém obchůdku by mohli mít pochopení i pro tohle označení a určitě takto formulovaný dotaz již nejednou slyšeli.Pokud ale chcete působit jako znalec, ptejte se po čínských
meditačních/akupresurních koulích, to je přece jen o něco
přesnější název :-)
Uvnitř jsou nějaká cingrlátka, která údajně vyluzují zvuky jin (hlubší tón) a druhá koule jang (vyšší tón), mně je to celkem putna, hlavně že mi jejich koulení v dlani (po směru nebo proti směru hodinových ručiček, hlavně se nesmí třít vzájemně o sebe, protože správné napětí se utváří mezi koulemi jen tehdy, když se navzájem nedotýkají) opravdu pomáhá! Třeba při bolesti hlavy (když mě bolí levá hemisféra, tak v souladu s neurologickými poznatky proženu koule po pravé dlani a naopak. Přisahám vám na svůj život, že to zvonění v koulích je absolutně geniální, uklidňující a já nevím, jaké ještě, kdo nezkusil, neví a vědět nebude, protože to se nedá v ničím srovnat.
_______________________________________________________________________
Moje další "láska" se jmenuje aromatická lampa. Zrovna teď mi tady tiše a spokojeně doutná a pouští do mého pokoje aroma červeného pomeranče (citrusy dobře působí na psychiku, grep je ještě možná o něco lepší). O aromaterapii určitě v budoucnu napíšu na blog nějaký článek, protože je moc fajn.
________________________________________________________________________
Povedená věcička. Popravdě ještě jsem nepochopila, proč se některým lidem po prvním použití rozlije po obličeji škleb a výraz odporu. A to jsem přitom JÁ masážový exot, protože dotéky maséra mě buď 1) moc bolí nebo 2) moc lechtají, takže jsem při každém druhu masáže (myslela jsem, že je to třeba jen tím člověkem nebo tím druhem) místo slastné relaxace zažívala dosud pocity "ježiš, ať už je konec".
A TEĎ, ČÍM BYCH JEŠTĚ VELMI RÁDA DO BUDOUCNA SVOU SBÍRKU ROZŠÍŘILA...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Neznám lepší posed než v tomhle. Možná, že si do svého bydlení jednou nepořídím vůbec žádné židle, ale jen a pouze tyhle pytle :-) Myslím, že obědy pak budou stát za to :-))
A sním i o vlastní sauně. No, jestli se mi podaří usídlit se ve Finsku, tak to nebude žádný problém, tam je sauna v KAŽDÉ domácnosti, ve školách, v parlamentu...ale o tom více v připravovaném článku, který konečně napíšu.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na konec tohoto článku se nehodí nic jiného, než písnička od Enyi, moje nejoblíbenější....
Díky za pozornost, mějte se blaze.
:-)
Co by to bylo za správný blog, kdyby v něm chybělo nějaké krásné žvížátko, že jo? :-) Jsem kočkomil. Neříkám, že psi mě nezajímají, ale tak nějak je u mě prostě kočky porazily. Ale do budoucna mám velké plány, ve kterých se myslí na oba zvířecí druhy.
Od dětství jsem chtěla nějaké domácí zvíře (ne, mami, rybičky za studeným sklem akvária fakt za domácí zvíře nepovažuji, spíše je to pohyblivá dekorace), ale nebylo mi přáno. Měla jsem jen bratra a spoustu alergií, podlomenou imunitu a úzkostnou maminku (a tatínka). Ale v 15 přišla moje velká chvíle, kdy už rodiče prostě nemohli dále odolávat...a pořídili mi křečka. Byl to sameček (jak řekli ve zverimexu). Ale ne nadlouho. Do týdne porodil několik krvavých tvorečků - nerozplývejte se, protože v poporodní psychóze všechny kromě jednoho snědl - a o to poslední se nedokázal moc dobře postarat a tak mládě skončilo celkem záhy v křeččím nebi, které máme na zahradě u vinné révy....a jeho maminka ho jednoho dne také odešla navštívit.
To už jsem ale měla doma můj SPLNĚNÝ SEN. Moje nej kámoška (jak jinak :-) ) už nemohla déle poslouchat moje ódy na kočičky - jak jsou krásné, elegantní, něhu vzbuzující a k zulíbání a k 16. narozeninám jsem si od ní přivezla v krabici od bot (aby mě řidič autobusu nevyhodil)...
Ano! Najednou byla tady! Malá, bezbranná, mňoukající a po mamince tesknící Laura (dovezla jsem si ji na 1. června). Nejdřív jsem ji chtěla před našima zatloukat (narozeninový dárek byl totiž tajná hurá akce), tak kočka putovala do kotelny (promiň, Lauro), ale já jsem tak poctivá, že prostě nedovedu lhát, a tak Laurinka ještě téhož dne nastartovala svou hvězdnou kariéru nejoblíbenějšího člena domácnosti, kterým je doteď. Máma dřív nechtěla o kočce ani slyšet...a hádejte, kvůli komu se teď může přetrhnout, koho pusinkuje jako první, když se vrátí z práce, komu ochotně hledá jeho nejoblíbenější i když už značně jetou hračku- myš, a s kým spí v jedné posteli??
A takhle šel čas s naší superstar...
1) Laura dítě
...ten zvyk lézt do stísněných prostor (zvláště pak do krabic od nových spotřebičů apod.) má asi právě kvůli tomu transportu domů :-)
2) Laura teenager
Začala vystrkovat drápky :-) (ale můžu vás ujistit, že ten pták toto setkání přežil, čestně!)
A i jinak si ověřovat svou identitu :-)
Z původně nejistého a opatrného posedu na mamčiných zádech... .
...se stal sebejistý posed vládce vesmíru, jehož jediný pohled vás odkazoval do patřičných míst :-)
3) Laura žena
A taky se začala vzdělávat! Protože práce na PC je dnes základ.
Začala i spát v posteli místo táty :-D
Alespoň tedy ve chvílích, kdy ji jí to dovolil :-) Slavná fotka, která se objevila v několika časopisech
.
Pro mě je však nadosmrti vítěznou a nejoblíbenější fotkou tahle ta. Její kvalita sice není 100%, ale při snaze o unikátní záběr se prostě musí dělat kompromisy. Pět let stará fotka. Možná i víc.
Mám tu ještě tak tisíc dalších fotek, protože Laura je velmi fotogenické stvoření a já zas velmi fotograficky zdatná :-D (autorem všech fotek jsem já), ale...dobrého pomálu, jak se říká. A ani fotky vám beztak neřeknou, jak moc celá rodina Lauru zbožňujeme. Teď se blíží její 8. narozeniny (čímž jsem nechtěně prozradila i svůj věk, no což), a ani si nechci pomyslet, co si počneme, až tady nebude. To bude na vyhlášení státního smutku, fakt.
A veledůležité sdělení všem: pořiďte si kočku, změní vám život k lepšímu :-) Ne, to je trochu legrace. Ale jen trochu. Každé splnění snu, o kterém spoustu let sníte (zvlášť když je to kočka :-) ) vám změní život k lepšímu. A když tím změníte život k lepšímu i dalším lidem (rodičům, třeba) je to rovnou významná položka na váš osobní životopis vašich úspěchů a sebehodnoty (doporučuji si sepsat...ale o to až někdy příště - stojí za samotný článek). Tímto článkem zdravím hlavně svou alergoložku, která mi předepisuje léky na mou alergii na kočky a jiné moje alergeny :-D Láska je prostě láska, no!
Díky za pozornost, mějte se blaze.
Na světě je spousta záhad a tajů, které mi zůstávají bedlivě utajeny, přitom to žádné detektivní pecky nejsou -upřimně řečeno to ani nezastírám a taková Agatha Christie by mě s tím poslala do Paďous (cože? Vy neznáte "do Paďous" ? Tak to tedy asi ani nebudete znát odpovědi na mé záhady, o kterých už přemýšlím spoustu let, a jsem tedy i nadále odsouzena k jejich nerozluštění až do konce života :-( Škoda, a já už se tak těšila, že budu spát lehčeji. Pokud však náhodou nějaký inteligentní nápad (a dokonce i ty neinteligentní beru) máte, vůbec se nežinýrujte a do komentářů ho vpalte, již včera bylo pozdě. Dík :-)
Takže jdeme na to!
1. Proč se říká desetikoruně "pětka" (např. profláklá akce: za dvě pětky (za 20Kč) u Mac Donalds :o)
2. Jak to, že sportovní komentátoři (zejména u ledního hokeje) vždy tak pohotově hlásí jména hráčů s pukem, i když hrají tak rychle, že člověk prostě nemá šanci postřehnout ani číslo natož jméno hráče na dresu! A jak vůbec můžou s takovou jistotou křičet, že je gól, když pohyb puku na ledě je sotva kdy vůbec okem postřehnutelný - nehledě na to, že oni křičí ještě dřív, než vůbec na ledě a na tribuně zjistí, že se vlastně něco stalo! :-)
3. Proč se kočky a psi přirozeně nemají rádi (o výjimkách nemluvme)
4. Proč nejde kýchnout se zavřenýma očima
5. Napsalo se už tolik (varovných) sci-fi románů, které líčily hlavně technické výdobytky budoucnosti, a lidstvo se přesto snaží tímto směrem jít (např. klonování, virtuální (ne)realita, roboti, závislost fungování téměř všeho na počítačích...). A já se ptám proč? (mimochodem už jste někdy viděli nějaký díl Krajních mezí?)
6. Proč má člověk žízeň po konzumaci sladkého
7. Jak vzniká prach
8. Na co mají prsní bradavky i muži
9. Co způsobuje zvuk při "praskání" kloubů
10. Proč se "dcera" vyslovuje cera
...a další otázky nepochybně ještě přidám.
Jasně, že existuje spousta zásadnějších otázek (smyslem života počínaje, vznikem vesmíru konče), ale tady u těch je nějaká naděje, že se společně dopracujeme k nějaké odpovědi :-D
Díky za pozornost! A doufám, že mě v tom nenecháte!
Jen tak se mi něco chce napsat. Je docela jedno co a nemusím se vůbec nechat znervozňovat tím, jak to bude vypadat, působit, protože si to stejně nikdo nepřečte. Docela by mě zajímalo, jak si počínaly bloggerky, co teď mají stovky čtenářů, nějak pochybuji, že si sedly, založily blog a pak hned psaly majstrštiky (:-D) s vědomím, že jsou úspěšné bloggerky s několika sty čtenáři na kontě. Když se na navštívených blozích vždy dívám na příspěvek s nejstarším datem, najdu akorát takový, který ničím nevyčnívá nad ty ostatní...akorát trochu jakoby byl "vytržený z kontextu". Jasně! Už to mám! No, blik :-) Asi svoje začátky (pokud nebyly opravdu hned skvostné) prostě vymazaly :-) Tak to jo. Takže já vlastně tento příspěvek taky později smažu, tak to se mi ulevilo....Nebo by tu naopak mohl zůstat..právě jako podpora nových bloggerů, kteří se koukají, jak se vlastně začíná blogovat...ještě to promyslím.
Aby tady však byla alespoň mala pidi kostička něčeho obsažného, tak chci napsat, co vlastně hodlám s tímhle virtuálním prostorem tady...víte, o té epidemii blogů jsem se dozvěděla prostředníctvím beauty blogům, na které jsem jednoho dne prostě musela narazit, holka mého věku se jim prostě asi nevyhne, no, možná některá ano, já ne. Neříkám, že bych proti nim něco měla, to vůbec ne!
Naopak se pozoruji, že se vždycky těším, až si budu moci odskočit odpočinou do blogového světa mezi šmínky a hadry a podobné povrchnosti (ať je váš vztah ke slovu povrchnosti jakýkoliv, nemůžete prostě popřít, že je to slovo na svém místě. Nemyslím to špatně).
Člověk (já) se pořád nemůže zabývat otázkami života a smrti, etikou, problémy tohoto světa a svého života...občas (často :-) ) musí i vypnout u nějakých naprosto neškodných věcí, jaké kosmetické a módní věci jsou (a to ještě nevíte jisté okolnosti z mé minulosti, které dělaly vztah k těmto "povrchním" věcem dost problematické), ráda si v tom světě taky zabrouzdám, ale sama bych to prostě dělat nemohla. Stejně je tento svět (jako támten, o kterém píšu, víte co) už dost objemný, takže další beauty blog by byl prostě házení hrachu na zeď, nošení dříví do lesa apod :-) Možná si taky jednou za čas něco takového zkusím (protože moje krédo je, že zkusit se má vše), ale moje specializace to fakt nebude.Sice tímto teď příjdu o spoustu potenciálních čtenářů, ale co už.
Nejsem materialista. Teda tak nějak střídmě. Bez jídla a vody se živá bytost těžko obejde a na posteli v pokoji se také spí o něco líp než někde uprostřed louky nebo na hromadě hnoje (pozor, to je taky materiál :-)) . Myslím to tak, že mi prostě nezpůsobuje potěšení hromadění věci - a když vidím KOLIK věcí ty beauty bloggerky prezentují na svých stránkách, a pořád, pořád, pořád...trochu mi to nahání strach. Taky by mě zajímalo, jak na to některé z nich stačí vydělávat - když třeba ještě studují a na jejich stránkách se to hemží samými nelevnými záležitostmi -a to je pořád koupila jsem si tohle a támto, nemohla jsem se rozhodnout a koupila jsem si obě...zajímavé. To jen takový zhmotněný vnitřní dialog, kterým si obhajuji sama před sebou své rozhodnutí :-)
To je už ale moc myšlenek v jednom příspěvku, to už by nešlo dobře požvýkat (a já přitom chtěla napsat jen to, že se nemůžu rozhodnout, jestli mám zítra vzít svůj kašel na návštěvu k doktorce nebo ne :-) , přitom jsem se ani nikam neposunula (na poli objasňování témat, o čem budu psát), ale bystřejší už možná vědí :-) A už brzo příjde odhalení toho HLAVNÍHO záměru, který je v podtitulu blogu :-)
Za pár dnů (11 - teda myslím, že 11, nechce se mi to radši znova počítat) budu skládat SZZ. Pro ty, kteří se s tímto ohavným zkratkoslovem ještě nesetkali, jsou to jednoduše státnice (taková ta maturita na vysoké škole, předchází jí psaní nebo padělání bakalářské či diplomové práce). No a já tak nějak ztrácím naději, že to udělám. Dokonce se čím dál zhmotňuje vize, že se k ní ani nedohrabu, i když je to UŽ za 11 dnů (vlastně asi už za -1 dnů, už je totiž po půlnoci, čili nový den). Já totiž otchořela. A jak se tak už skoro čtvrt století znám, mám šanci to dotáhnout i k zápalu plic. Takže nakonec kdoví, jak to všechno bude. Přesto jsem si (když už nic jiného) alespoň připravila strategii (protože strategie je všechno, žejo! Věděli to skoro všichni správní hrdinové akčních filmů, přinejmenším Kevin, který byl Sám doma) Takže, moje akční strategii spočívá v tom (krom toho, že jsem si přikázala alespoň přečíst, v lepším případě i zapamatovat, 5 otázek denně), že si prostudované (ehm, ehm..to nic, to je ten kašel ze začínajícího zápalu plic :-) ) otázky nechávám poblíž polštáře, na kterém spím, a doufám, tak jako někdy na základce, že mi tam to učení trochu naskáče (z praktického hlediska se můžu kdykoliv přes noc, když se mi honí hlavou všechny ty již přečtené bláboly, pohotově podívat do příslušných lejster). Pak (tedy podpůrný plán č. 2) je pozitivní myšlení. Zamáznu tím 2 mouchy jednou ranou - jednak budu myslet pozitivně (nečekaně!) a pak podám konečně nezvratný a nezaujatý důkaz světu, jestli to pozitivní myšlení fakt funguje, nebo to jsou jen kydy.
Žolíka v rukávu si ovšem nechávám na samotný den D, okamik O, a poradila mi ho parťačka (tímto ještě jednou díky): Zcela vážně mi řekla, že když bude nejhůř a poteče do bot, mám se (v tomto pořadí): nejprve rozbrečet a pak poblít. Před komisí, samozřejmě, pak už to nemá ten efekt, žejo! Uznejte sami, že tuhle hozenou rukavici přece nenechám na zemi ležet dlouho, takže jsem si tento myšlenkový pochod (kdoví jestli :) ) hned přivlastnila - tímto se parťačce omlouvám, pokud si tento geniální nápad chtěla nechat patentovat, už to asi neudělá, protože teď už o tom ví...vlastně neví o tom nikdo, protože na tento blog stejně nikdo nechodí :-D
Když už píšu o těch strategiích, mohla bych si zoficiálnět i nějakou strategii pro tento blog...bylo by to asi na samostatný příspěvek, ale dost možná by to nemělo vůbec žádnou kalorickou hodnotu, takže jednoduše a jasně: Hlavním cílem je psát o své cestě za svým cílem (štítek přibude brzy) a o všem okolo (protože můj život začíná být celkem dost výživný pro psaní příspěvků, které nikdo nečte) a pak taky nějaké ty věci, co možná budou zajímat širší masy (ale nechci to tady mít jako nějaký typický beauty blog, protože těch je fakt přehršel...no, uvidíte sami, co pro Tebe, milý čtenáři, chystám.
S blogy se zkrátka roztrhl pytel (což jste určitě netušili, dokud jste nevstoupili na tuto stránku..eh, vlastně blog, a bohužel to nadále ani netušíte, pokud ležíte doma v posteli zakrytí od hlavy k patě peřinou, jen občas ji kvůli přísunu čerstvého vzduchu lehce nadzvednete, žádnou adresu se záhadným blog.cz nebo blogspot.com jste nikdy do vyhledávače nezadali a vlastně vůbec nemáte internet, neznáte ho, ignorujete, a tyto řádky nyní nečtete). Důvod neznám a ani vás nemám v plánu s ním seznámit, žádný sociologický průzkum jsem totiž nedělala. (Teď by tu asi měl být smajlík, aby autorka textu vypadala na tolik, kolik jí je, než na tolik, kolik jí není :-).
Sečteno a podtrženo (a pár dlouhých filozofických úvah vynecháno) jsem se i já pokusila o veledílo zvané blog. Myslela jsem si, že to bude zajímavé a legrační a žůžo...a pak jsem zjistila, že to blogování zase tak jednoduché není! Že ono to chce snad i nějaké programátorské znalosti a orientaci nebo co! A že ne vždy se na obrazovce dá vytvořit přesně to, co mám v hlavě. Ale když to zvládají dvanáctileté školačky, tak proč bych to nezvládla i já, že jo? No, řekněte sami: proč si nepořídit blog? Konkrétně já třeba...Na tom přece vůbec nezáleží, že mám teď milion dalších věcí (obsahující např. autoškolu v polovině výcviku, dobrovolnický program v nemocnici, pracovní povinnosti jednou týdně, za 14 dnů státnice a chřipku k tomu všemu!) A teď? Teď budu mít ještě i blog :-) A až se nějak dozvím, jak si na něm udělat chlívečky pro jednotlivá témata, tak možná příjdu zpět a napíšu další nicneříkající příspěvek.
Do té doby se mějte blaze.
