Anglie 30)

Nazdar kočičáci!
Tak nám dnes skončily nekonečné velikonoční prázdniny (mladší byla doma od 2.4. a starší od 5.4. ...mezitím jsem naštěstí čerpala týden dovolené - neplacené :-( i já, když dorazila posila aneb dědeček a babička ze Severu...smíchy jsem se mohla umlátit, když jsem děti pokaždé, když jsem se odněkud vrátila, nebo se konečně odhodlala dát najevo, že už nespím, tím, že jsem se dovalila dolů do kuchyně, našla děti před zapnutou televizí...a to se prarodiče vždycky tvářili, že oni tady tomu všemu šéfují a všechno musí běžet jako na drátkách (ani se nedivím, že Pantáta odjel na celý týden na "služební cestu" do Německa, byla tu opravdu silná finská nadvláda)...a místo toho jsem "dědu" nejčastěji viděla v křesle čtoucího knihu nebo venku na zahradě bafajícího z dýmky, a "babču" rýpající se na zahradě v hlíně...no a děti právě před televizí nebo řvoucí kvůli nějaké šaškovině v obýváku. Takže mě velmi potěšilo, že nejsem jediná, kdo si tady už s nima neví rady :-D Svou první řádnou (i když neplacenou) dovolenou jsem si řádně užila přesně dle pokynů Máti, abych se cítila volná jako pták. Takže jsem tak v deset vstala (přesněji se probudila :-) ), vypadla co nejdřív z baráku a jala se prozkoumávat okolí...ve kterém je tolik pěšinek a stezek, které vedou na naprosto nečekaná místa, až jsem z toho byla jelen :-) To jsem tak typicky vykročila někam do lesa, šla jsem nevím kam (ono taky, když směrovky tady vypadají takto :o))

 na křižovatce jsem vždycky někam zahla, jak se mi chtělo,  a pak už jsem byla jen napnutá, kde vylezu a jestli budu muset volat host rodičům nebo na policii, že jsem se ztratila, nebo se přemáhat a ťukat někde na dům s dotazem, kde to jsem. Zklamu vás, nestalo se tak. Vždy jsem překvapivě trefila domů a ani jsem si nemusela moc zacházet, asi to s mým orientačním nesmyslem není tak zlé.
Počasí bylo (na to, že byly prázdniny!!) neskutečně dobré...a bylo dokonce tak nechutně hezky, že jsem si zvládla zprasátkovatět obličej, když jsem se jednoho dne vydala (přes poledne a bez opalovacího krému a klobouku - kdo by tady čekal slunce, natož silné!! ) do 5km vzdálené vesničky, pěšky po silnici :-) A pak už jsem večer v koupelně jen žasla, proč mám do háje tak rudý obličej, jestli mám nějakou novou alergii nebo jsem už v posledním tažení :-)
  Ústředním bodem tohoto článku je ovšem velikonoční společná večeře, u které se sešla celá rodina - teda jak anglická tak finská větev, tedy kompletní tchánská sestava, rodiče...a já :-) Děti byly naštěstí moudře poslány spát...resp. naše žaludky musely počkat až do večerky, protože stůl není nafukovací. No naštěstí! Takhle veselo jsem tady ještě neměla!!
Finský tchán se opil a začal velmi špatnou angličtinou zato velmi hlasitě popisovat své příhody z cestování po Rusku, omezeno na jeho setkání s ruskýma policajtama a systémem ruských úplatků (pochybuju, že tu část o táákhle velkým kalašnikovu - nebo jak se to skloňuje - anglická část stolu pochopila), jeho dcera tedy Panimáma si rukou zakrývala střídavě ústa a oči a snažila se tvářit, že tam není (což popravdě já taky). Anglický tchán mě naopak přesvědčoval, že jméno Petr se česky píše Pitr (pak to vylepšil na Pietr), protože u něj ve firmě pracuje nějaký Pitr z Československa.
Korunu jsem tomu nasadila (jak jinak) svým vyprávěním o tom, jak se v ČR slaví velikonoce. Což v zemi, kde hledají v parcích čokoládová vajíčka od velikonočního roztomilého králička nebyli schopni pochopit a málem už sepisovali bonz k soudu pro lidská práva :-D Ať se jdou bodnout. Jenomže já asi uschnu :-( To mi teda ještě scházelo.
Ještěže už alespoň skončily ty prázdniny...tím pádem totiž začínají zase mně :-D

Nebyl někdo z vás na královských dostizích v Ascotu? Pořád přemýšlím, jestli má cenu tam v červnu jet.

Magoři jsou všude...ve Finsku Lutheráni, tady Baptisté...achjo.

Anglie 29)

Drby nelhaly a v peklíčku přiložili pod kotlem :-) - aneb začaly další dlouhatánské prázdniny - školka skončila už 1.dubna a škola tento pátek. Návrat do normálního módu je až 23. dubna. Tady jsou prázdniny každou chvíli...a není to jediná zvláštnost, nad kterou by se mohly kulit oči - však už o tom připravuji příští článek, doufám, že bude dost zajímavý i pro vás. Snad to vynahradí mou neomluvitelnou odmlku (to je tak, když je někdo silný jako ze železa...a to železo začne korodovat).
Parádní ovšem je, že hostrodiče mají rozum, a nadělili mi týden volna, kdy se o děti budou starat jejich prarodiče, juhůůů. Takže prázdniny už se vlastně nezdají tak strašidelné jako se zdáli. Ale ještě týden to musím zvládnout. V sobotu mám svoje osobní výročí - přesně 12. dubna minulého roku totiž moje noha poprvé vstoupila na britské území. Takže s dvěma přestávkami tu už budu rok - děsivé!  Příznávám na rovinu, že už mi ta země prostě pomalu ale jistě začíná lézt na nerva!! Já se snad začnu i těšit zpátky do  ČR nebo co...to jsou věci! Přijala jsem fakt, že sem prostě nikdy nezapadnu a už mi to ani nevadí. Na tu jinou mentalitu si prostě nemůžu zvyknout. Jiné návyky, tradice, pojetí života, životní filozofie. Ta propast je moc velká. No nic, já už zas moc přemýšlím u klávesnice.
Když už to s tou emigrací nevyjde, aspoň jezdím hodně na výlety a užívám si i těch  kladných stránek života tady. A spravedlivě i těch méně kladných...ta konzumnost a materiálnost (přeji té pipině, co si přivlastnila můj prsten zanechaný na umyvadle na toaletách v restauraci v Henley, aby si ten prst zlomila. :-P )
HENLEY-ON-THAMES

Tak prý magnólie...a já myslela, že je to strom z Alenky v říši divů :-(

Copak to asi bude??

Přesně tohle to je. 1008 kousků

 

Tak, a už jim nic péct nebudu. Malá měla donést do školky nějaké KEJKY (což je v angličtině skoro vše sladké, co se upeče...žádné dělení na dorty/ zákusky/buchty/koláče...trapnej jazyk prostě :-P ) a já jelikož jsem věděla, že všechny ostatní matky originálně upečou nějaké muffiny či cupcakes (páč tady snad nic jiného doma ani upéct neumí) a polijí to nechutně přeslazenou polevou a ozdobí nějským marcipánovým kýčem, tak jsem se sama nabídla a upekla skořicové linecké prostě (bylo to na jarní koncert, tak co víc může být jarního než kytky, žejo) a máti z toho měla psotník málem a i ve školce se na to koukali všelijak. Džízis! Já vám tady taky nehaním (nahlas) ty vaše nechutně přeslazené hnusné mrkvové dorty a ty prokleté cupcakes...ale měla bych začít asi >:-)