Anglie 9)

V pátek zde nemohl přibýt tradiční příspěvek, protože...jsem si byla vyhodit z kopýtka /ožrat se jak dobytek, teda chci říct pozvednout své umění anglické konverzace na vyšší úroveň :-D

Opět jsem se jela au-pairsky družit. A to do Lutonu. Už podruhé v rozmezí 2 týdnů. Je to teda docela dálka a nad cenou jízdenky by člověk zaplakal...nebo možná spíš i zaklel - vzhledem k tomu, že cesta tam mě stála 11,7 pand :) a stejná cesta nazpět mě stála jen 8. No nic. Nebudu radši ani přemýšlet nad tím, že když jsem tam jela poprvé, jela jsem tu druhou etapu cesty (tentokrát jsem musela přestupovat a místo abych jela rovnou z bodu A do B, musela jsem nejdřív v bodu C do A...nebo spíš do Z, které předcházelo tomu bodu A...jasnačka, ne? :-) ) právě o jednu stanici méně a platila jsem zpáteční jízdenku za 4,8 pand. Uááááá! Tak co už. Luton je zde nemile proslaven množstvím přistěhovalců zejména z řad Poláků a Muslimů (Co já jich tam potkala) a s tím související kriminalitou. Od února letošního roku už tam bylo zabito 10 lidí. Na ulici. Nějaká válka gangů nebo co. A právě tam jsem se vydala na pozvání své nové známé au-pairky, které odjeli host rodiče na dovolenou (do Polska :.-)) souvisí s řádkem výše) a přenechali jí volný dům. No a když jsem jí říkala, že jsem ještě v Anglii nepařila, tak bylo rozhodnuto, že mě pozve na dlouhou lutonskou noc :-D

 Takže jsem tady konečně strávila noc mimo dům. V pátek jsem sbalila fidlátka (doufám, že starší malej při pohledu na můj ohoz předčasně nedospěl :) zašla si 3 km na vlak, nastoupila, přestoupila, vystoupila, na vlastní ..ehm, oči..se přesvědčila, že muslimská pověst o Lutonu je pravdivá (nebyla jsem tam ještě ani 5 minut a už se mě snažil jeden nabalovat: prý jestli jsem vdaná a jestli mám přítele...ale tak uznávám, že sedět na opuštěné lavičce je blbej nápad), to je takový klasický příběh, který se vám v Lutonu může stát...mladíci tmavé pleti si sem jezdí pro nevěsty. Zas si říkám, že to se hodí vědět, že kdyby bylo v životě nejhůř...:-D
Naštěstí se do půl hodiny kamarádka dostavila, takže žádné další historky tohoto typu nemám.
Na anglických hospodách je super, že se tam uvnitř nemůže kouřit. Takže se pak nevrátíte ráno domů s hlavou vytáhnutou z komínu. Už míň super je (pro mě teda) chlast repertoár a jeho cena. O pivu se snad už ani nebudu rozepisovat. Dokonce i muži pijí raději cidery než klasická piva, to už o něčem svědčí. Ale pozor, paradoxně jsem konečně objevila nějaké konečně dobré (alespoň mám ten dojem, přecejen, po prvním už chutná kdeco).

 

Bylo to v nějakém rockovém doupěti (jehož jméno si už nepřekvapivě nepamatuji, bohužel (? no, i když...) si ale moc dobře pamatuju, co se tam odehrávalo a s kým jsem si tam povídala. Zhruba tak se všema, když to zestručním :-)  Vím jistě, že na začátku, když na mě začal mluvit jeden Iro-Angličan (vím, že se svěřoval, že má matku z Irska a přitom tam byl poprvé až vloni), tak jsem mu vůbec nerozumněla a jenom jsem kývala (tak co taky jiného, že), ale Trooper mi pomohl dost rychle s konverzací (jak nečekané :-) ) , takže mi začalo být jedno, že nerozumím, a mluvila jsem hlavně já. A gramaticky správně, to si pamatuju! Když jsem se vrátila z toalety (kde jsem se smála tak hlasitě, až musela kamarádka vysvětlovat, že jsem v pořádku :-P ), tak měl "náš" stůl úplně jiné složení a s panem Iro-Angličanem jsem se už neviděla. Zato přišel na řeč nějaký "Taťka", který měl doma 4leté a 9měsíční dítě. Z té konverzace si už opravdu naštěstí moc nepamatuju, stačí, že vím, že jsem se ho ptala, jestli nepotřebuje Au-pair :-D To vlastně nikoho moc nezajímá,  popojedeme. 

 Hlavní bod programu byl klub, kde se schází tak čtvrtka pártyschopného Lutonu. Kromě zákazu kouření tu bylo ještě další zajímavé omezení (nevím, jak to funguje u nás): ochranka nepustí dovnitř nikoho s kapucí (páč kapuce je tam synonymum pro průseráře, no, co si budeme povídat, určitě to má racionální podtext) a v některých klubech je i zákaz vstupu v botaskách.  

Ne že bych mohla až tak moc srovnávat (já, světice :-) ), ale myslím, že to byla pařba "na úrovni" - tím, že tam neopruzovali kuřáci a ochranka nepustila dovnitř nikoho podezřelého, to byl fakt naprosto bezpečný tah v naprosto nebezpečném městě :-D 

Trendem v párty drincích č. 1 je teď momentálně jegemaister s energiťákem ve vychytaných sklenicích..

 

Uprostřed v černém koflíku napevno je likér, okolo ten energiťák

Tady jedna "reprezentativnější" bez skleničky. Nemůžu upravovat fotky, krútíbrko!! Zapojte fantazii.

   Když konečně můžu nahrávat fotky (juhů!!), tak sem s nějakým pořádným nášupem. Třeba nakupovacím. Nakupování je tady fakt mor. Když tady je tolik hezkých věcí :-( A hlavně tolik, které v ČR neseženu a nechce se mi ho objednávat (tse..). Jeden takový můj typický nákup v anglickém stylu

S detailem, aby bylo co závidět :-)

- Miluju rebarborové jogurty, yumi yumi! Mám dojem, že po tom "zázračném" másle na kůži okolo nehtů Lush mám dotyčnou věc ještě víc hnusnou a suchou a o chodidlech platí to samé. Navíc je to nechutně mastné, na nic nemůžu pak sahat, pěkná šitka, mno :-)  Ale MUA pastelka na rty je supeeer. Než jsem se dověděla, že MUA e-shop jde i k nám, měla jsem v plánu trochu tady zkoupit drogérky a poprodat doma. No, nevadí, zbohatnu na něčem jiném. (Hlavně na tom, že jsem si naordinovala nakupovací hladovku, fakt. NIc nepotřebuju! Šetřím na Paříž a cestu po jižním pobřeží. Takže už mám definováno jen omezený počet věcí, který si tu můžu koupit. Tak. )
Ale nejlepší věc, kterou jsem tu objevila, je ....TRAMTADADÁÁÁ

Spací overal :-) Má i kapuci (takže v něm by mě do klubu nepustili :-D ) a dlouhý zip :-) A potisk dalmatína. Boží. Ještě si koupím růžový pruhovaný.  A to okolo je můj au-pair pokojíček. Nestěžuju si. Ve stěně napravo, která už není vpředu vidět jsou malá dvířka (tak 1,5m), za kterými se skrývá šatna lépeřečeno stojan na ramínka. A moje spižírna. A jeden nechutný (tyjo, doufám, že jen jeden!!!!) pavouk! Který na mě zamával, když jsem dorazila domů z lutonského tahu ještě asi s malou hladinkou v krvi.

Pro představu rozpětí hnát asi 2,5 cm. Jsem si skoro cvrkla. Hlavně ten pocit jít večer spát a vědět, že dveře od šatny jsou jen metr od mého polštáře na posteli. A pod těmi dveřmi škvíra....Takže před škvíru putovala moje červená deka z postele :-) No, po pár hodinách ze zdi zmizel. Ale nevím, jestli je to výhra. Protože když není na zdech ani na zemi ani na stropě, tak kde do hajzlu je?? Nabízí se jen pár možnosti (přímo úměrným počtu mým svrškům na ramínkách a sáčkům a krabičkám s jídlem - v šatně je totiž nižší teplota než ve zbytku pokoje) a není to moc příjemný pocit, to mi věřte!!! (Btw: takže děcka a matka mají/měli vši, já mám pavouka, no, bomba :-D ) . Ale rozhodla jsem se, že uzavírám s pavoukem imaginární smlouvu: já nechám na pokoji jeho, on nechá na pokoji mě, zatím nám to funguje :-D

Jo a dnešní předposlední bod a poslední fotografie: host daddy měl narozky. (Věděla jsem, že je má v úterý, zkontrolovala jsem všem pasy :-) Věděla jsem o něm jen to, že má rád žlutou, motorky, formule 1, čokoládu - ale nikoliv čokoládové věci jako zákusky apod. , a opravuje doma vše, co je potřeba.
A tohle jsem mu koupila.

čokoládové nářadí, pero ve tvaru závodního auta (i s kolečkama) a nápisem birthday boy :-)) a přání: průvodce divokým životem :-)) Původní plán vypadal jinak, ale tak občas je potřeba improvizovat. Ještě jsem mu upekla pár zázvorových sušenek ve tvaru motorky :-)) Vypadal, že ho to fakt potěšilo a usmál se. Doufám, že nikdy nezjistí, že ta čokoládová sada nářadi je z poundlandu, kde stojí všechno 1 libru (jak já říkám pandu)...něco jak náš "vše za 25" apod. (ovšem pozor, nesrovnatelně kvalitnější věci, i značkové, např. jsem zde koupila i ústní vodu Listerine, 1/4 litru, mazec, tu si taky nakoupím do zásoby, až pojedu domů. To byla snad první věc, co jsem tady pořídila za levnějc než u nás....pak jsem objevila Nottinghill, což je obchod s oblečením, kde je vše za 5 pand a tam jsem si koupila hustý boty...nikoliv nějaké žabky nebo baleríny, ale opravdové boty - semišové, na podpatku na zavazování, wow! ). Jak jsem se v sobotu vrátila, tak jsem se dozvěděla, že v ledničce je dort a prý si můžu dát kolik chci, protože otci stejně nechutná (byl čokoládový uvnitř). Tak jsem se ho ptala, jestli už oslavili jeho narozeniny. Řekl, že ne. Ptala jsem se i té matky. Ta řekla, že "teoreticky ano" :-))) že chtěli oslavovat (beze mě?? ), ale že on se urazil, když zjistil, že je vevnitř ta čokoláda. Tak jako, snad nejsem blbá a v obchodě otevřu hubu a zeptám se, z čeho je ten dort udělanej, sakra, ne, matinko?  Fakt jsem na ni byla až skoro naštvaná. I když...po 10  letech manželství a dvou porodech by mi možná už taky byly manželovy chuťové preference u zádele :-)) To píšu jen proto, že v úterý, kdy měl ten chlap ofiko narozeniny (a kdy jsem mu i dala ten dárek a upekla ty sušenky - a on si vzal volno v práci a zůstal doma, jsem myslela, že mě šlak trefí a musela improvizovat a být hrozně tajná a rychlá, mission imposible, chápete), měli i výročí svatby. A on jí nechal na sporáku v kuchyni dopis (to osolovení (wifey) nemůžu důvěryhodně přeložit, google to nezná, ale hádám, že to bude nějaká zdrobnělina od manželky, něco jako ženuška nebo tak :-) V jednu chvíli mě napadlo (to jsem o tom výročí ještě nevěděla), jestli se třeba nechystá spáchat sebevraždu, protože když jsem šla vyzvednout staršího ze školy, řekl, že musí odjet do práce a že se vrátí v 5hodin (což mi nikdy předtím neřekl - jako myslím čas příjezdu), a že nemůže vzít mladšího s sebou, tak se o něj mám postarat sama...a vůbec celý ten den byl takový patetický, furt se muchlal s tím mladším, a ten dopis na sporáku...fakt jsem o tom začala uvažovat ("hm, takže možná dělám ty sušenky úplně zbytečně, sakra!"), ale neměla jsem čas to řešit, protože se při skládání puzzle s malým zapomněl a já měla na čtvrthodinovou cestu do školy jen 10 minut...Tak ještě, že jsem se neptala :-D

Poslední věc: ČR byla opět ve zdejších BBC zprávách. A doufám, že už naposled. To už je potřetí za necelé 3 měsíce, co tu jsem! (nejdřív výbuch u národního v Praze, pak povodně a teď...jak jinak než taškařice v politice...tak jsem slyšela i slovo česky, než Nečase přerušila anglická tlumočnice :-) Ty vole, lidi, už se vzpamatujte, co to tam vyvádíte? Už mám fakt zlost. Možná by bylo (pro mě) fakt nejlepší, kdyby se z ČR stal zas totalitní stát, zavřely se hranice a tentokrát už skrz naskrz. Tudíž bych se nemohla vrátit :-P A pěkně bych si tady musela najít práci a bydlení a žít spokojeně až do smrti. He he. Tak jen do toho!

Anglie 8)

Pokračujeme. Vši s námi. No jo, je to boj na dlouhé lokte :-) Nejen s vešmi. Začaly se tu dít další "zajímavé" věci...třeba by to spolu mohlo nějak souviset, nebo já už fakt nevím. Věc se má tak, že tento týden řešíme každý den strašné chování toho staršího mladšího...Ten si totiž rád hraje na české Velikonoce a mlátí mě vším možným! Včera cestou ze školy vzal před barákem bambusovou tyčku a začal mě s ní doma švihat. Jen tak, z legrace, dobrý, ne? Den předtím mě zas kopl do ledviny, když jsem seděla na zemi (takže navíc útok zezadu ve znevýhodněné pozici!). Navádí proti mně navíc toho mladšího, který ničemu nerozumí a rozum u něj ještě ani neklíčí, takže ideální cíl ke zmanipulování - starší na něj zařve třeba: "Zabij ji" a malej harant už se na mě sápe. A když to neudělá, zmydlí ten starší mladšího...

Proč? Soudím toto:

- koukají moc na televizi - a na špatné pořady, to jsou samí Pokemoni, želvy Ninja ...

- starší se potřebuje vydovádět - ve škole je totiž za vzorného šprta, takže si to chce asi doma vynahradit

- já jsem jim sem nepřijela dělat služku nebo je rozmazlovat, od toho jsou rodiče a prarodiče, že. Takže chápu, že když někdo neskáče tak, jak oni pískají, a když se poprvé setkají se slovem "ne", je to šok. 

Ale já to nevzdávám. Kupodivu ani nemám chuť je (za)bít a to ani v sebeobraně. 

Jedinou pozitivní věc, kterou na tom vidím, a za kterou bych mohla toho staršího přece jen pochválit je, že nelže a nevymýšlí si, obvykle stačí trocha otcova naléhání a už sype z rukávu (pravda, neochotně), jak to doopravdy bylo a že říkám pravdu.  

Je to na palici, mno. Vždy když začne zlobit a já na něj křiknu, že to povím rodičům, začne dělat psí oči a prý : prosííím, neříkej to, prosííííííííím. A o chvíli později zas vesele pokračuje. Začnu si zapisovat přesný seznam toho, co vyvede, a pak to sem zapíšu, to se nasmějete. K těm dnešním prohřeškům (já totiž naštěstí rychle zapomínám, pokud v tom nejde o mou osobu) patří např: v půlce cesty ze školy si vyzul botu a šel jen v ponožce až domů - a to jsem mu asi 100x řekla, at se OBUJE!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vyhazoval ji do vzduchu, plácal se s ní po hlavě, po zadku, plácal malého. Pak ji hodil i do silnice. Když se malej nevezl v kočáře a šel pěšky, žduchnul do ten starší přímo do silnice, naštěstí nejelo zrovna auto, ale malej samozřejmě, jak byl tím žduchancem rozjetej, přeběhl půl silnice až na ostrůvek, kde se naštěstí zastavil před autama - ta se zastavila taky a všichni řidiči čekali, až si pro něj příjdu a odvedu si ho nazpátek!!! To, že skákal na kočárek za jízdy a mlátil se s tím mladším, nezmiňuji - to je taková rutinní záležitost, že to ani není zajímavé. 

Už dost o něm, xxxx! Názor a pojmenování si udělejte sami. 

Teď naopak z toho veselého soudku. Moje nejlepší "atrakce", kterou jsem tu navštívila, a na kterou jsem se těšila, jakmile jsem dočetla první knihu od  NI! Poklekla jsem před hrobem Agathy Christie! 

Dlaní zdůrazňuji nápis "Agatha Christie", který ale beztak není na fotce vidět...

Můj život je naplněn, už můžu umřít :-D Nebo se vrátit do ČR (Mimochodem: to několikrát už dnes zmíněné ďáblovo sémě mi včera řeklo: "Go back to Czech Republic"  a hned začalo manipulativně na mladšího: že ji tady taky nechceš??! Že jo?" Mladší odkýve všechno, takže samozřejmě začal přizvukovat, milé. 

Když o tom ještě píšu, musím připustit, že moje "trauma" z Finska není úplněně zahlazené...mám některé nehezké následky pořád u sebe - např. že si všechno kladu za vinu, že když má třeba máti špatnou náladu, už v tom hned vidím nějakou příčinu z mé strany apod. Třeba minulý týden mi lehce přeskočilo, když jsem po návratu ze školy požalovala matce, co zas vyváděl (víte kdo) a když pak přišel domů táta a odvedl si ho stranou a začal na něm vyzvídat, co provedl, já mu to po delším mlčení ze strany toho ďábla řekla, a otec se na mě podíval naštvaně a že prý chtěl, aby mu to řekl sám...A pak jsem slyšela, že se o mně v kuchyni s matkou baví, ale nerozumněla jsem přesně co. Ten den si měli jet vyzvednout nové auto - rodiče, já měla hlídat děti, jenže malej začal dělat cavyky, že musí jet taky, a tak to matka nabídla i tomu staršímu (i když měl zaracha a měl ve svém pokoji přemýšlet, co dělal :-)) No a tak všichni odjeli a já dostala hrozný strach, že se v autě dohodnou, že mě pošlou domů. Je fakt, že jsem těsně před jejich odjezdem dostala ještě opožděný dárek k narozenininám - dvě knihy od Agathy Christie, které ten den zrovna přišly, ale stejně mi ta záležitost úplně zkazila náladu. ...A začala jsem uklízet jako divá :-D Mešuge, no. Jak je vidět,ještě nejsem úplně "zahojená" po jistých událostech ve Finsku. Ale tak nejsem tady ještě ani polovinu pobytu, času dost :-)

Naopak skákat radostí jsem mohla minulý víkend, kdy jsme navštívili všichni společně (po dlouhé době) v jejich novém autě nedaleké Safari. A viděli jsme hrochy, žirafy, opice, tygry, lemury...no, prostě, podívejte se tady.

To je pro dnešek vše, dámy a pánové, ale buďte v klidu, už teď vím, na co se v dnešním díle nedostalo :-)

Anglie 7)

No, prosím vás, nevyhnutelné se stalo skutečností :-D Starší malej má vši :-D Osvětové články se sice snaží přesvědčovat, že chytnutí vší nemá s úrovní hygieny moc společného, ale já vím své...V jeho třídě je nikdo nemá, objevili jsme je navíc o školních prázdninách (týden!! To bylo peklo!), s nikým jiným se nestýkal (malej je naštěstí nemá). Jenom jaksi je tu taková tradice umývat děti jen jednou týdně. No, tak teď to mají. Poprvé jsem viděla živou veš na vlastní oči, ty vado!  :-D Takže se vypralo všechno povlečení a plyšáci, co měl v posteli, koupil se hřeben všiváček a nějaký sprej. A tím to haslo. Ještě včera jsem viděla mámu, že mu ty vši vyčesává (a hlásila, že má za ušima ještě plno hnid), ale dnes už na to asi prdí a vsdím se, že zítra už bude ticho po pěšině....

Mno, s tou hygienou to není až tak něco zvláštního tady, už jsem slyšela stejné nebo ještě horší informace od jiných zdejších au-pairek, takže klasika. Pátrat nad důvody je si ztráta času. Nejdřív jsem si naivně myslela, že jsou třeba tak hrozně eko, že nechtějí plýtvat pitnou vodou...ale počítač, který NIKDY nevypínají a televize, která jede skoro celý den, mě rychle přesvědčily o opaku :-D

Je fakt, že občas se poštěstí a starší má kontakt s vodou častěji -ve škole mají plavání...ve venkovním bazénu, který má asi tak 19°C ! A léto začalo mimochodem až tak tenhle týden. Matka říkala, že je to způsob, jak se oni (škola) zbavují dětí - páč čím víc nemocných, tím míň ve škole, žejo :-D

  Aby bylo skóre vyrovnané, teď si něco povíme o malém. Aktualita je, že ukradl ve školce autíčko :-D Ráno ho vedl do školky taťka, takže jsem nevěděla, jestli si něcoé přinesl s sebou nebo ne. Oni tam všechny věci přinesené z domova odkládají do "krabice s pokladem". (Dotyčný tam vždy odevzdává svou nechutnou háčkovanou deku...kterou pořád žužlá, muchlá se s ní, šlape po ní, válé po zemi apod...). No a když jsem s ním odcházela, tak prý, že chce autíčko! Jako ano, tato informace by mohla znamenat sto různých věcí, ale já jsem to v té chvíli dešifrovala jako: donesl jsem si do školky autíčko a teď je v krabici a já ho chci zpátky. Se vzrůstajícím křikem se mi moje myšlenka potvrzovala, takže jsem se vydala zpátky do školky a omluvila se, že malej zapomněl v krabici autíčko...Učitelka vytáhla dvě,z nichž jsem ani jedno u nás v životě neviděla, ovšem malej po jednom (samozřejmě) hned chňapl. A jseš si jistý, že je tvoje? zeptala jsem se ho. Samozřejmě, že byl. Doma na otce: je to jeho autíčko?  Samozřejmě, že ne!!! Hajzlík, no. Bohužel se to stalo ve středu a on chodí do školky jen úterý, středa. Navíc týden na to byly prázdniny. Mno, snad okradené dítě moc nebrečelo...

Ten týden školních prádznin byl strašnej! Fakt nevím, co budu dělat v létě, to si asi hodím mašli...ale je fakt, že celý týden bylo HNUSNÝ počasí, takže jsme nemohli chodit ven.  Mlátili sebe, mlátili mě, mlátili do nábytku...V jednom zlomovém momentu jsem je prostě vyhodila ven a že jdeme na procházku (i když bylo po dešti, všude bláto, hnusně...). No, nepomohla jsem si. Radši bych si naliskala...ale zas, kdo ví, co by se za tu dobu odehrálo doma. Donesli jsem domů kila bláta, nemluvě o tom, že malej vztekloun trval na vytáhnutí kola, na kterém stejně nešlapal, protože je LÍNEJ, takže jsem ho musela celou cestu tlačit...ke konci jsem strkala jen kolo, protože velkej na kolo naházel další bláto a malej odmítl na špinavém kole sedět. Zvlášť když jsem musela v jednu chvíli tlačit vřískající kolo s děckem do kopce po rozblácené mazlavé cestě, druhý na mě cosi zlostně křičel a moje boty ADIDAS, dosud tak sněhově bílé, nabíraly každou vteřinou víc a víc hnědého bláta, to jsem jako fakt neměla daleko k zlostnému breku. To kolo už pak ani nešlo pořádně tlačit, protože kola byla naprosto obalená blátem, takže už se ani netočila, spíš se jen tak klouzala :-)) Mno, kapku jsem si spravila chuť, když jsem si doma svoje ubohé botičky osprchovala v té krásné vaně v koupelně :-) 

Jeden den však týdenní galeje narušil...byly to moje narozeniny...které dopadly teda mnohem úžasněji, než jsem čekala, byla jsem úplně v šoku! :-) Na chování kluků se teda ten den nijak neprojevil, ale ráno, když jsem si v kuchyni chystala snídani, tak tam nakoukl otec a prý: mimochodem, veselé narozeniny. Jé, to bylo boží! Já si vůbec nebyla jistá, že si datum mých narozenin zapamatovali :-)) Když přišla z práce máma, tak vůbec nic, nic zvláštního nenesla (jako třeba dort :-)) od minulé au-pair jsem totiž věděla, že jí dort koupili), z okna jsem špehovala otce, který přijel z práce a taky žádnou krabici nenesl :) (jsem hrozná, já vím :-D), tak jsem si dělala své věci v pokoji a najednou přilítli kluci: máš dole dort, pojď. Tak jsem teda šla. A oni se mnou opravdu oslavili narozeniny úplně stejně jako s tím starším, co měl nedávno 6. Zazpívali mi při příchodu do místnosti Happy Birthday, na krásném čokoládovém dortu hořely dvě svíčky, otec mě vyfotil, když jsem je foukala (kruci, já si přitom nic nepřála!! Jsem to nestihla prostě, jak jsem byla překvapená...). Dostala jsem přání a dvd s anglickým filmem a o pár dnů ještě dorazil poštou další objednaný dárek...a to autobiografie Agathy Christie a jedna z jejich detektivek, wow wow wow. Na klávesnici nemám ani dost znaků, abych se plně vyjádřila! Prostě WOW!  A pak nám starší "zazpíval" a mladší "zatančil". Ó, jak rozkošné :-D

O dost méně rozkošné bylo, když mi druhý den řekl s nadšením starší, že jsem jako královna dne...o.k., tak chce být milý, říkala jsem si, to je od něj hezké. Jenže! Pak to pokračovalo slovy: A já jsem tvůj otrok, a budu dělat, co budeš chtít, můžu tě namasírovat?  !! No, ty vole. Samozřejmě, že se mi hned sápal po zadku a prsou...! Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není vhodné ---nevěděl, co to znamená!! Ehm, dobře, asi toto téma ještě doma neprobírali. No, phew, to bylo! 

Je dost pozdě, tak to zkrátím a zbytek dopíšu příště (hlavně tu slíbenou nejlepší cestu) : Tento týden už se zase chová starší jako magor - což mu říká i máti. On se tomu hrozně směje...včera se pak zeptal, co to znamená :-D. A taťka říkal, že když se bude chovat zle, že nepojedeme do Legolandu.. No, výborně. Už od dubna o tom Legolandu mluví, jenže pak prodali auta a čekalo se, až se koupí větší. V pondělí ta slavná chvíle konečně nastala, takže už snad konečně začnu s nimi jezdit na výlety (kéž by!). No a když konečně auto je, tak se Legoaland zakáže, protože starší se chová jako dement...proč mám za to sakra trpět já? :- D 

Mno, uvidíme...Ale co, důležitější je přece správná výchova, žejo! :-)