Ztráty a nálezy - Finsko

Na popich (nemůžu napsat na přání, protože kdoví, jestli si to fakt přála :-) ) Melanie, jsem se rozhodla přestat předstírat, že neexistuji, že mě ovládá a paralyzuje lenost, a risknout své zatracení čtenáři tohoto blogu, když už z článků nebude dýchat finská exotika okořeněná neuvěřitelnými příhodami, nad kterými laik žasne a odborník se diví :-)) - na druhou stranu se to o tom zatracení nedozvím, když to nezkusím (nerisknu). A na třetí stranu...To, že jsem se vrátila z Finska neznamená, že už jsem napsala vše, co jsem měla na srdci. TA rodina totiž s mým odchodem nepřestala existovat, že. A já mám stále své zdroje informací, co se tam děje...a ty informace jsou natolik ...hi hi hi...zajímavé, že je přihodím k dobru společně s mou rekaptulací, co mi vlastně ta au-pair (lépeřečeno o-trok) zkušenost přinesla a odnesla. Sepsala jsem si to už během posledních dnů ve Finsku, tak uvidím, jestli se na to s odstupem koukám jinak, sama jsem zvědavá :-)

Tak, otvírám svůj cestovní deníček:

CO JSEM TEDY NAŠLA?

• Pochopila jsem, že ne všichni lidé žijí jako "normální" lidé (tedy tak, jak normalitu vymezuji, cítím a jak jsem k ní byla vychována já) a norma je tedy zas o něco křehčí slovo
• uvědomila jsem si, že ČR není přece jen tak hrozná země, hlavně pro:

- českou kuchyni

- českou kulturu

- český humor 

- českou mentalitu .....nó, tak po prezidentských volbách už si nejsem tak jistá :-D, ale učím se být tolerantnější a chápat, že i lúza a komunisti jsou lidé. Také se učím ignorovat diskuze na novinky.cz a jinde. Radši.

- český ateismus :-)

- českou výchovu dětí (jakože z jedné facky se nedělá trestný čin a dítě se nepovažuje za poloboha, který může VŠECHNO...tak jsou i výjimky, já vím, ale to určitě i ve Finsku)

- české památky, historii

- české počasí :-)

- krátké české vzdálenosti

- širokou nabídku služeb a věcí, dostupnosti ...jste naštvaní, že tady nemůžete koupit nějakou americkou kosmetiku, oblečení, které jste obdivovali někde na západě, nebo kvalitní potraviny? Haha, buďte 4 měsíce ve Finsku na samotě v lese, kde medvědi dávají dobrou noc, a párkrát navštivte jejich "všechnošopy", kde se sice prodává "vše" od hřebíků po spací ponožky a štětky na WC, což uznávám, že Finům asi stačí, ale kdyby se někdy ocitly v hypermarketu v ČR, tak mám intenzivní pocit, že by asi dostaly infarkt z té šíře zboží , a taky by viděli spoustu dosud nevídaných druhů věcí....asi to líp nevysvětlím, to byste museli zažít

• zjistila jsem, že umím fakt všechno a nezaleknu se ničeho :-)
• že mám přirozenou soc. inteligenci - i beze slov rozumím, co mám dělat, jaká je situace apod.
• poradím si v každém prostředí a vždy si zachovávám svou tvář
• porvu se úspěšně s každým úkolem
• zabývám se věcmi tady a teď - kašlu na nedůležité věci, jichž je vždy většina, takže ušetřím hodně nervů 
• přineslo mi to tu ještě větší odklon od materialismu, um radovat se z maličkostí a  vědomí, co je to skutečná práce :-D

TEĎ K TĚM ZTRÁTÁM....ZTRATILA JSEM:

• iluze o Finsku
• iluze, že vyjdu s každým :-(
• sílu - psychickou i fyzickou
• nadšení a chuť
• nehty - fakt, ulomených a do masa stržených nehtů bylo nepočítaně (jednak stresem a špatnou výživou mi zeslábly a v kombinaci s těmi "akrobatickými kousky", které vyžadovaly některé druhy činností :-(
• náboženskou toleranci
• angličtinu - mluvím jako maďar, fakt :-( :-)

Ale nestěžuji si, každá zkušenost má svůj význam. Nicméně jsem ráda, že už jsem doma. A živá. Bez doživotních následků.

Přestala jsem jíst červené maso, stala jsem se částečným vegetariánem. Sebemenší nepořádek okamžitě likviduji :-)) Žehlím košile jako největší profík, moje máma se rozplývá blahem. Prosazuji do jídelníčku doma brambory vařené ve slupce, které vařím v páře (jde to rychleji). Vařím omáčku z másla a mouky :-)) také ale  výborné švédské masové koule (nejím, ale užívám si, jak ostatním šmakují), smetanové brambory a jiné finské speciály. Chodím častěji ven a po Brně chodím jen pěšky - všude. Užívám si pohledu do plné ledničky rozmanitých jídel bez plastových krabiček. Nemůžu uvěřit svým uším, když mi dá máma na výběr z pěti různých jídel k večeři!!! A ještě když řekne: "tak to nejez, když ti to nechutná". Marně doufám, že až příště otevřu dveře do koupelny, nebude za nimi vana a umyvadlo, ale finská sauna :-( Upadám do depresí, že taje sníh :-)) I přes tu pozbytou náboženskou toleranci jsem poslala životopis opět do diecézní charity a do armády spásy. A taky do IKEA :-) Neodpověděli odnikud. A tak uvažuji, že uzrál čas zas zvednout kotvy. No jo, ale já přece už neumím anglicky! Já bych to v té Anglii vůbec nezvládla (sice mi Finsko posílilo sebevědomí, ale pocit trapnosti, když člověk totálně nerozumí, co mu někdo říká, je pocit trapnosti...). A přitom bych tam tak moc chtěla a jedině tam. A pak otevřu opět web pro au-pair a pročítám nabídky v Království. A tam česko- anglická rodina hledá jedině Češku, aby s jejich dětma mluvila česky!!!!!!!! Hej, cože???! A je to tady!! Tak ještě v tu chvíli (včera o půlnoci) překotně zakládám profil (ten minulý se automaticky pro neaktivitu smazal) a hned (trochu divně, ale o to upřimněji odpovídám. Btw: ten inzerát psala Češka. Anglicky. A já té Češce odpovídala taky anglicky :-) Hodně hustej pocit to byl :-D Sice tam psala, že pokud se dotyčná necítí moc sebejistá v angličtině, může napsat česky, ale tak, řekněme si upřimně, nechtěla jsem, aby si myslela, že jsem taková guma :-)) I když jsem.). Pak jdu spát. Moc šancí si nedávám, protože počet odpovědí té rodině během posledního měsíce je nějakých 35, a během dnešního dne navíc docházím k jednoznačnému závěru, že si konečně splním svůj dětský sen a budu zase od září studovat,  kombinovaně a "jen" na VOŠ, ale těším se jak malá, takže se celý den nadnáším jak obláček a usmívám se od ucha k uchu....a pak se usmívám ještě víc, když si přečtu ODPOVĚĎ od té česko-anglické rodinky!!!!!!! Ale ještě mi k ničemu negratulujte, ještě tam nejsem a nevybaluju si tam kufr, jasné ? (i když dnes v noci se mi zdál sen o tom, že jsem se nějak ocitla u královny Alžběty a měla jsem se vdávat za prince...patrně za Harryho, když William už je zabranej :-D Pak bohužel v závěru Alžběta natáhla bačkory, ale já byla u toho, takže jsem byla první na celém světě, kdo o tom věděl :-D :-D Heh, já mám dost). 

A teď ta perlička z rodinky finské. Opět mi napsala Španělka. A trochu škodolibě musím napsat, že....na má slova začíná docházet. Zatímco v prvním týdnu to byl mail: "jsem tady tak šťastná, všichni jsou tak skvělí...", v týdnu mě vzbudila ráno sms: "kdy budeš na skypu, potřebuji s tebou něco probrat". Tak jsem se docela vylekaně otázala, o co jde, že to znělo dost naléhavě. Stěžovala si, že se jí zdá, že toho musí dělat moc. Jako mnohem víc, než na čem se domlouvali, a že si myslí, že je to víc, než kolik je normální :-D Ani si neumíte představit, jak jsem se nasmála, a jak široký úsměv mi zůstal po zbytek dne na tváři :-D Pak mi ještě připsala, že si myslí, že s ní Matka asi není moc spokojená (to si umím živě představit, já si naštěstí tyhle věci zakázala připouštět si, jinak bych fakt musela utéct. Když mi začala něco vyčítat, tak jsem nasadila milý úsměv a hlavou mi běželo něco o zadku.). Když jsem se dotázala, jak vychází s..malou (víte kým), napsala, že pohoda, ale dodala: proč, ty jsi s ní měla nějaké problémy????? (a přesně 5 otazníků), takže jsem se stručně svěřila, co a proč s několika barvitými příklady, kdy jsem málem dostala infarkt, načež Španělka odpověděla: jo, to je pravda, není to s ní někdy lehké. WTF?? 

Ještě se ji musím zeptat, co jim vaří (?) za mňamky (když ona sama je přísný vegetarián), na to jsem obzvlášť zvědavá :-) A až to budu vědět, tak se zase ozvu.

Pěkný den vám všem. A i kdyby se cokoliv stalo, nezapomeňte, že s úsměvem jde všechno lépe ;-)

Důkaz, že fakt žiju. A že vydřené peníze dobře investuji :)

Bez závěru by to nešlo :-)

Nechci zůstat tomuto blogu dlužna má poslední finská dobrodružstí, která se odehrála mezi "hurá, zítra od té Rodiny odjíždím!!!" a "ahoj mami, ahoj tati, tak mě tu máte..." a možná byste se chtěli dozvědět, jak jsem přežila návrat do svého starého života (nebo spíš staronového, jasně, že takové zážitky, které jsem ve Finsku nakoupila, člověka prostě změní) a co bude dál a tak :-)

Takže v onen slavný den mého odjezdu z Rodiny jsem ještě vyskládala nádobí z jejich myčky (naposledy) a přebalila to dítě (naposledy! :-) ), své na výhoz hadry jsem jim rozstříhala na malé kousky a dala do šuplíku pro rozstříhané hadry určené k úklidu (utírání stolu, umyvadla, wc a tak). Značnou část oblečení, kterou jsem tam nosila dennodenně, jsem tam nechala/vyhodila, protože to na něm bylo opravdu poznat. Moje poslední jídlo tam byla rýžová kaše (kerou jsem minulý den vařila) s mým medem a čaj. Samozřejmě jsme  vyráželi se značnou sekerou, ale naštěstí jsem nemusela chystat všechna děcka...Matčina hrozba, že budu muset všechny přichystat, se tak naštěstí nevyplnila (Matka byla v práci a Taťka měl naštěstí víc rozumu :-) ). Rozloučení s dětma bylo podle mě docela vlažné...což mě ale nepřekvapuje. Mimino (už teda batole) mi zamávalo, ale to asi proto, že poslední dny mávalo skoro na všechny :-D Downíkovi asi v té chvíli ještě nedošlo, že už se nevrátím, takže to vzal taky v pohodě (ten mě měl asi nejradši, řekla bych), se slečnou Hysterkou jsem se loučila až na peróně (jela s náma), ostatní byli dost zabráni do sledování jednoho dokumentu na počítači, a já samozřejmě po 4 měsících umím pochopit, že sledování pořadu má jasně navrch a na celé čáře poráží loučení s au-pairkou, která je navíc jen další v řadě :-)

Vlak jsem stihla. Přestup v Tampere jsem taky zvládla. V cíli se úspěšně potkala s příbuznou Matky, která mě odvezla k dalším příbuzným včetně rodičů Matky (místu, kde bydlí rodiče, se ve finštině říká "mummulla" nebo snad "mummola" a příjde mi to roztomilé :) po obědě (kdy se mimojiné Babička zničehonic svalila z lavice na zem) jsme jeli...do kostela na mši, samozřejmě :-D  Bylo to ještě horší než ty seance, co jsem absolvovávala s rodinkou, protože tento kostel byl asi 3x větší a natřískanější. Ale bylo to naposledy, tak co :-)

Druhý den jsem jela opět s tou příbuznou Matky do Helsinek, kde ona studuje, prostě zaparkovala před školou, řekla: "tady je tramvajová zastávka, pojedeš šestkou tímhle směrem a asi za půl hodiny je vlakové nádraží (kde je úschovna zavazadel)". :-D Tak jsem nasedla na tramvaj (vůbec se nedalo z jízdíno řádu napočítat, kolik je zastávek do vlakáče, protože jízdní řád vypadal úplně jinak, než ten náš českej. Naštěstí jsem si ale matně vzpomínala z mé minulé návštěvy Helsinek, že budova nádraží vypadá jako staré rádio...

Ono teda ráno byla ještě tma a v tramvaji nehlásili jména zastávek jak jsem zvyklá z ČR, ale zvládl jsem to (jako všechno :-)) ), konečně opustila svůj nacpaný loďák (který jsem večer, když jsem se s ním znovu setkala, nacpala ještě víc svými úlovky z nákupu), a vyrazila do víru velkoměsta :-D A jako první jsem se šla podívat...na finské metro :-)) Protože mi ještě platila jízdenka z tramvaje, projela jsem se jednu zastávku tam a druhým metrem jednu zastávku zpět :-)

Zbytek dne jsem strávila nakupováním (na mou obranu nutno říct, že hlavně dárků pro rodinu a kamarády...a pro sebe, samozřejmě). Ti příbuzní, u kterých jsem strávila poslední noc, se mi snažili dávat nějaké tipy  na kulturní vyžití v Helsinkách, cha chá! Já jim měla chuť říct, ať jdou s nějakou kulturou do pr****, že já chci prostě jen svobodně chodit po městě, kam mě vítr zavane, a užívat si plnými doušky ten pocit SVOBODY a toho, že jsem tu čtyřměsíční halucinaci přežila! A nakonec těch cca 10 hodin bylo i tak pro mě málo...ale viděla jsem toho dost, nakoupila mnoho, utratila ještě víc, stihla se i ztratit a naštěstí i najít a pak jsem šťastně docestovala na letiště.

Tady ještě něco málo z města (já se teda pohybovala pořád v okruhu asi 200m kolem nádraží, ale i tak to bylo fajn..a jak vidno, já se dokážu ztratit všude...když jsem asi u třetí ulice, na jejíž konci už přece MUSEL být barák, který je u nádraží, opět dorazila někam úplně do hajzlu, tak jsem, příznávám, už začínala skoro panikařit, chtěla si sednout na chodník a rozbrečet se, ale jednak byl hodně zmrzlý a zasněžený a jednak jsem naštěstí měla větší úspěch s kolemjdoucími než když jsem se dopoledne ptala, kde je pošta (to jsem se 5x dozvěděla, že: I'm not from Finland a asi 3x jen nechápavé mlčení). 

To jsou výlohy, panečku :)

  Tady vystavěli z příborů a nádobí do výlohy všechny zajímavé budovy v Helsinkách.

POZOR! RESTAURACE VLTAVA, fakt! A z údivu vycházet nemusíte, protože o kousek dál uvidíte i 

RESTAURACI PRAHA!

A pak jsem teda odjela nocovat na letiště (odlétalo mi to v 6:50 ráno, takže nemělo cenu vyhazovat peníze za noc v nějakém hostelu, když bych stejně musela vstávat asi ve 4 i dřív, brrrr). Nejdřív jsem zašla okoštovat ten zázrak v toliko opěvované kavárně Starbucks...přiznávám, těšila jsem se na to, protože jsem v ní nikdy dřív nebyla, kromě vysoké ceny jsem tam ale nic zas tak moc extra nenašla :-P Pak jsem si našla svou sedačku pro nocleh a udělala významnou reorganizaci (rozuměj úklid) svého megazavazadla o jehož váze do 23kg jsem měla velké pochybnosti...vyhodila jsem do odpaďáku na wc plnou igelitku krámů (typu přečtené knihy z antikvariátu, pytlík lékořicových bonbonu, co jsem dostala jako dárek...bléééééé, rukavice apod.).

Než jsem se pokusila usnout, stala jsem se svědkem nějaké významné události, o které vám ale nemůžu nic konkrétnějšího říct :-) Možná to, že přiletěla nějaké skupina Finek, fotili je fotografové, hrála u toho písnička od Enya, všechny dostávaly růže, jedna z těch Finek měla na hlavě korunku, někdo tam mával finskýma vlaječkama... já vůbec nevím, co to mělo znamenat. Třeba návrat nějakých Missek ze soustředění...nevyhrála náhodou nedávno nějaká Finka Miss World nebo tak nějak? :-)

V noci jsem se samozřejmě moc nevyspala, i když jsem k tomu vytvořila ideální podmínky...batoh pod hlavu, nohy na obrkufr, bundou se přikrýt...ale kolem mého lože pořád někdo chodil, další cestující opodál na sedačce moc hlasitě oddechoval, okna..nebo spíš skleněná letištní zeď moc profukovala...no, umíte si představit :-) naštěstí kolem 4. už se začali houfovat mí spolucestující u přepážky a ve 4 ji otevřeli. Pan odbavovač zavazadel byl úplně nejlepší, prostě. Samozřejmě, že ani po mé intervenci jsem se do povoleného limitu nevešla...kufrák vážil 25,2kg. Ale pán neřekl ani popel :-) Asi proto, že letadlo nebylo moc natřískané, dokonce jsem si mohla sednout, kam jsem chtěla a měla celou řadu sedadel volnou, jupí. Před bezpečnostní kontrolou jsem si zapomněla z kapsy vyndat tužkovou baterku! Jelito! Takže jsem pípala a musela být prohledávána. Stane se, no. Pak jsem si šla spravit náladu do duty free shopu :-D a nechala tam nehorázné peníze. Ale tak poslední nákup ve Finsku...

Letěla jsem do Berlína a odtud do Vídně. Takže jsem měla příležitost vidět a vyfotit ČR z výšky (nikdy předtím jsem nad ní neletěla).

A takhle teda vypadá ta naše hrouda z výšky:

Ve Vídni jsem vyměnila sedadlo v letadle za to v autobuse Student Agency a odfrčela do Brna, kde už mě čekal tatínek s autem...Cestu do ČR jsem teda nějak nevnímala, jednak jsem dospávala deficit z letiště a taky spíš koukala na film, než na cestu, radši...ale při příjezdu do Brna to přišlo: "Sakraa, tady už jsem někdy byla :-(" Tak bych shrnula své rozporuplné pocity z návratu a aklimatizace. Bylo to divné. Bylo to moc divné. Vidět všechna ta známá místa, která jsem 4 měsíce neviděla. Mít kolem sebe místo bílé peřiny šedo hnědou břečku. Slyšet kolem sebe češtinu. Dýchat ten nečistý vzduch. Čert vem rozmazlenou hysterku nebo zabitého soba, prasata, ryby...nejtěžší část mé ó-pér (já teda s oblibou říkám spíš ó-trok :) kariéry byl návrat. Fuj. Na jednu stranu úleva, že to skončilo, na druhou stranu znechucení, že mě nic lepšího doma fakt nečeká.  Že je to tady pořád stejné (ne-li horší).

Ale teď, po 9 dnech doma je to o něco lepší, dokonce se dostavují i pocity hrdosti, na to, že jsem to všechno přežila! Je fakt, že nebýt těch fotek a tohoto blogu, kde jsem vše poctivě zapisovala, nevěřila bych, že jsem něco TAKOVÉHO fakt prožívala! :-)) Když někomu vyprávím zážitky, tak to zní ještě hůř, než jak to bylo ve skutečnosti a slovíčkem "respekt" a "obdiv" už bych mohla tapetovat v pokoji :-)

Protože jsem předpokládala, že aklimatizace bude fakt náročná, objednala jsem si hned po návratu 4 denní wellness pobyt, takže jsem domů dovezla kufrák a o den později si odvezla menší tašku směr Vysočina, kde jsem se snažila dosáhnout nějaké rovnováhy ve svém pocuchaném nitru. Nebo tak nějak. Pan majitel, který mi vysvětloval, jak se mám saunovat, mě teda fakt pobavil :-) I přesto, že jsem mu předtím říkala, odkud jsem se den předtím vrátila, mi zaníceně tvrdil, že infrasauna je daleko účinnější než ta klasická, na což jsem mu suše odvětila: "To posoudím." :-) Ale jo, líbilo se mi tam dost.

Pak jsme si doma udělali náhradní Štědrý den, máma vytáhla napečené cukroví, nachystala bramborový salát a lososa, stromeček ještě pořád stál v obyváku (pravda, už trochu hambatej, ale...).

 A tak jsem se postupně začala vracet do reality (bohužel :-( ) , každopádně ještě než ze mě vyprchal úplně ten dojem, který jsem v TÉ rodině nachytala, udělala jsem generální čistku ve svém pokoji, který tím výrazně změnil tvář, a několik desítek kg krámů a haraburdí (což ted pro mě bylo skoro vše, protože jsem k většině věcí za těch pár měsíců ztratila vztah, takže loučení bylo mnohem jednodušší) udělalo pápá.

A já? Jo, já jsem konečně zašla ke kadeřnici a vypadám zas jako člověk a ne jako divoženka :-) A změnila barvu a objednala si odvážné nové brýle :-)

Co se týče mé budoucnosti, vidím před sebou tyto možnosti:

1) najít si nějakou "jednoduchou" rychlo práci (styl mekáč) a přitom si udělat rychlokurz autoškoly, potom odjet ven jako au-pair

2) najít si rodinu, která nevyžaduje řidičák a odjet hned :-)

Ano, jsem nezmar a věřím, že nejvíc mi pomůže se vyrovnat s divokou zkušeností z Finska, když začnu sbírat nové zkušenosti v nové rodině. Ale zatím se myšlenky na Finsko vzdávám...teď by to chtělo něco...ehm, jiného. Na druhou stranu mě trochu nahlodává to, že jsem teď získala hodně finských a finštinářských zkušenosti, takže by se mohlo zdát, že je škoda je zahodit....ale...vybrala jsem si jinou zemi, kde si vystačím jen s angličtinou (i když nejsem si jistá, jestli zrovna tou mojí :-D) a o které jsem začala přemýšlet už při hodinách Aj na gymplu. Ano, ráda bych do Anglie. Anebo kam byste se chtěli na tomto blogu podívat vy? :-)

Zítra odjíždím!

Cože? Už zítra? Taky vám to uteklo tak rychle jako mně? Musím říct, že nemůžu uvěřit, že jsem tady byla (a přežila) 4 měsíce! Je to tak neuvěřitelné! Už teď mi to všechno, co jsem tu vyfotila a napsala na blog připadá jako sci-fi...Jak to vidíte vy, čtenáři? Taky máte "zkreslené vnímání času" co se týče mého finského dobrodružství?
No, asi si nebudu otvírat a vylévat srdce až tak moc, je právě 23:33 a já zítra vstávám docela "brzy" (na to, že je víkend...)...už mám sbaleno skoro vše, jen na stolku mám ještě trochu chlív (ale ve srovnání s tím, co jsem tady uklízela ..:-D ). Teď jsem dopsala malý vzkaz se slovníčkem nejčastějších finských výrazů, které jsem se tu naučila, pro mou nástupkyni - Španělku, která sem přijede v pátek, myslím. Vyhazuji vše, co nepotřebuji - včetně sekáčových úlovků...za ty by se mi na letišti (jakožto nadváhu) platit nechtělo. Já si teda nemyslím, že bych přešvihla těch 23kg...a navíc mám z minulého návratu z Finska velmi příjemnou zkušenost - paní za přepážkou blahosklonně mávla rukou nad tou mírnou nadváhou mého kufru...ale to jsem, pravda, neletěla z Helsinek. Nejbáječnější zpráva (ano, ani pobyt tady mě neoprostil od materialismu :-) ) dne: Taťka (ten zdejší) mi zaplatil jízdenku!!!!! Miluju Tě, Taťko! :-D Ten můj je samozřejmě lepší, ale tenhle taky nebyl úplně špatnej (což se teda nedá říct o Matce...ale tak přežily jsme to obě, takže si můžeme pogratulovat :-) )
Jak vypadal můj poslední den tady?
Ráno jsem vstala asi 8:30 a po snídani byla ještě chvíli společenská na návštěvu, která přijela den předem na mou rozlučkovou párty :-))) fotili jsme se, udělala jsem oběd, najedli jsme se...u toho jsem nadhodila před Taťkou právě i téma moje jízdenka...jakože je škoda, že mě nemůžou do Helsinek odvést, že jízdenka je tak drahá...oho, jsem dobrá intrikánka :-)) oblékla mimino a s malýma mě Taťka zavezl nejdřív pro Matku, která skončila v práci, a pak do lyžařského areálu, kde větší děcka lyžovala, hysterka se lyžovat učila (dostala nové lyže před pár dny) samozřejmě ji to po dvou sjezdech na tréninkovém místě přestalo bavit... a Downík sáňkoval nebo spíš boboval- se mnou! Neumíte si představit to jelito, co mám na zadku, a co mi zpříjemňuje každé sednutí! Oni tady totiž mají spešl přemísťovadla. Vypadá to jako UFO a taky se to tak jmenuje. A fakt debilně se na tom sedí....alespoň co se týče 24letých au-pairek z Česka :-D
Naštěstí jsme tam nebyli 8 hodin, jak strašili včera, ale po 16. hodině mě Matka s těma předškolákama zavezla domů (a ještě s jedním nejmladším školákem -který celou cestu v autě řval...radši jsem se ani neptala proč, určitě to zas byla nějaká nepředstavitelná chujovina). Doma jsem uklízela, uvařila rýžovou kaši a zatopila v sauně...a šla se rozloučit s kocourkem :-/ nejsem si jistá, jestli moje informace o zítřejším odjezdu pochopil, ale konzerva s lahodnou masovou paštikou mu evidentně chutnala :-)
Pak jsem se osaunovala - naposled!! v jejich sauně, dopotřebovala všechny hygienické prostředky, které jsem u nich v koupelně měla...tolik šamponu moje vlasy asi ještě nezažily - o kondicioneru ani nemluvě...a co teprve sprcháč! :-) Když jsem vylezla ze sprchy, byl úžasně prostřený stůl (tzn. přes nechutný roztrhaný ubrus byla přehozená jakási bílá plachta a na ni malý háčkovaný ubrus), spoustu svíček - přičemž všechna světla zhasnutá, takže to bylo fakt žúžo...jako nečekejte, že by odněkud všichni vyskočili a zavolali "překvapení" nebo něco takového..prostě jsme se v poklidu postupně všichni (až na tu starší holku...kterou jsem poslední dny teda fakt nemusela, protože byla dost protivná - roste přesně do role své Matky) slezli na večerní "svíčkové pohoštění" jak to nazvali - měli jsme čaj, mou bábovku, českou čokoládu, kterou dostali od mých rodičů k vánocům, mou pomazánku ze včerejška s vekou...a Matka začala mluvit. Musím říct, že jsem fakt měla celou dobu trochu vítr z této chvíle, kterou jsem očekávala, a v hlavě jsem měla připraveno tisíce vět, co jí vše řeknu, abych to všechno nějak "zharmonizovala" a "urovnala", kdyby byly nějaké ohavnosti, výčitky, kázání...ale nic z toho se nekonalo!!! Prostě mi jenom poděkovala, zmínila pár důležitých okamžiků, které se udály za tu dobu, co jsem s nima byla, a každé z dětí mi lámanou angličtinou za něco poděkovalo (jako za to, že jsem je učila anglicky, že jsem jim vařila, dohlížela na ně, že jsem si s nima hrála, pomáhala Downovi nachystat se ráno do školky. No, já bych věděla i o dalších věcech, ale ať nežeru...
Potom jsme se ještě bavili o mé zítřejší cestě...jelikož se lístek bude dát koupit až ve vlaku a to bude asi dražší, zeptala jsem se, jestli si mám ten lístek koupit ještě teď přes net (mně to teda nejde zaplatit kartou přes net, takže Matka navrhovala, že to zaplatí a já to zaplatím jí), no a Taťka prostě hned zapl jejich kompl...zařídil, koupil, vytiskl jízdenku a já šla pro peněženku, že to jako zaplatím...ale vy už výsledek znáte. Díky, díky, díky!

to je ten krasavec z předminulého článku :-)

V noci jsem ještě duchaplně promazala vše ve služebním mobilu, tj. všechny složky se zprávami, všechny obrázky, videa, co jsem pořídila. Historii na internetu. Ó, já jsem tak chytrá :-)
A pak už se oddala sladkému poslednímu spánku v tomhle domě.
A co bylo další den?..

Den 120-127

Jsem trochu ve skluzu, tak snad si na něco vzpomenu :-) mám na to celou noc na helsinském letišti...letí mi to až v 6:50
Joo, už vím. To byl ten kouzelný víkend po mé málem smrti, kdy do rodiny přišla epidemie střevní chřipky...jo, takže v sobotu jsem se probudila živá a skoro zdravá, teda necítila jsem se jako mrtvola, proto nebyl důvod slíbenou návštěvu rušit. Naštěstí!!! Byl to skoro nejlepší víkend, co jsem ve Finsku měla. Přesně druhý nejlepší (první byl ten, který jsem strávila u mých kámošek v Oulu). Výborné pestré jídlo, nákupní den ve městě, plynulá konverzace v angličtině a dokonce!! se dostala ke slovu i televize!!! Já se normálně skoro rozplakala dojetím (vím, zní to hrozně, ale duše si prostě nedá poroučet :) ), když jsem skoro po 4. měsících viděla ty pohyblivé obrázky se zvukem v té kouzelné bedýnce. Sice běžel Tanec s vlky, který není za normálních okolností mým šálkem kávy, ale v té chvíli bych se dívala klidně i na dokument o páření jepic. Po večerní procházce vesnicí (dopoledne jsme se s děckama sáňkovali...a jejich pes dováděl s uřízlou losí nohou :-) ) televize běžela znovu a tentokrát mě jako fakt dostali (a to už jsem si myslela, že díky mé au-pair rodině už mě fakt nepřekvapí nic), byl tam nějaký naprosto šílený pořad 4 Finů, který dělají absurdní šílenosti a natáčí se u toho. Je to takový mix skryté kamery, kde šokují nic netušící Finy, nebo extrémní výstupy na jejich farmě a okolí. Za všechno, co jsem tam viděla, pár příkladů...jeden si vylezl s pilou na strom na větev a uřezal si ji pod sebou...pak žuchl dolů do papírových krabic, které tam předtím připravil. Nebo všichni kempovali někde u jezera, jeden z nich dal do pití tomu druhému silné prášky na spaní a když usnul, tak ho s ostatními vysvlékl do naha, odvezli ho do města a pustili mu do auta nějaký kouř a zavolali policajty, ti pak vyrazili dveře a vyhnali toho naháče ven mezi čumící šokované lidi ....Bože, ti Fini jsou fakt divní! Ještě mi vysmátej tatík, co má všechny díly na DVD, říká, že oni reprezentují skutečné Finy a jejich humor!!! Šmarja, jakou zemi jsem si to vybrala?! Tady fakt nejsou žádní normální lidi! Buď jsou tady pámbíčkáři žijící 100 let za opicema, kteří neuznávají žádný jiný způsob života (víte, koho myslím) nebo takoví šílenci. Koneckonců, kousek jedné epizody můžete vidět tady. Mluví anglicky, protože v USA jsou nesmírně populární a vydělávají hroznejch peněz (říkal ten tatík...btw: víte, co byla téměř jeho první věta, když jsme měli spolu možnost mluvit? "Dáš si pivo?" To mě málem rozsekalo!! Kdybych ještě den předtím neměla takové záchodové dobrodružství, tak bych si určitě dala, ne že ne :-)

Také se u toho můžete naučit trochu finsky :-) abych pravdu řekla, někdy jsem rozuměla víc těm titulkům, než té mluvené angličtině :-D
Noc byla ještě úžasnější (jako vážně), po sauně jsem se s jednou z jejich dcer usadila v pokoji a až do půlnoci jsme koukaly na Madagaskar 3, který jsem ještě neviděla, jupí. Druhý den po pořádné vydatné snídani (která neměla nic společného s obligátním müsli s jogurtem nebo ovesnou kaší jako tam u TĚCH) jsme se vydali na nákupy, kde kvůli mně dokonce navštívili pár sportovních obchodů, protože jsem sháněla jednu speciální košili, kterou jsem viděla tam u TĚCH - za celou dobu mi nebyli schopni říct, jak se to jmenuje, od jaké je to značky, kde to seženu...takže jsem musela při vysvětlování hodně improvizovat...a stejně jsme to neobjevili...kdo by se taky divil, žejo. Za to jsem ale dostala od rodinky dáreček - hrníček s obrázkem Santa Clause (v designu od jednoho slavného finského malíře) a plechovou pixlu s Múmínkem :-)
Doma jsme měli výborného lososa a pak...jsme koukali na Harryho Pottera ! (A já zas měla nedaleko k slzám, tentokrát ze stesku po domově). Skvostný víkend prostě. Nabil mě energii na poslední (!) zbývající týden. Když mě dovezli zpátky k TĚM, dozvěděla jsem se, že celý víkend se u nich nesl v duchu střevní chřipky, zbývající zdraví jedinci padli. ...
No a poslední týden hrozně rychle utekl a mám dojem, že všichni se ke mně tak nějak snažili chovat líp...možná to byl ale jenom můj dojem umocněný tím, že už to mám za pár :-))  A v pátek jsem měla "rozlučkovou párty", na kterou jsem upekla muffiny s borůvkama, dvě české bábovky a připravila chlebíčky s vyráběnou pomazánkou (mrkev, sýr, jogurt, máslo, sůl, koření, mňam) na to vařené vajíčko a okurek a tečku brusinkového pyré...ti čuměli :-) A Matka šokovaně řekla, že je to fakt dobré :-D To bylo mé největší vítězství tady. Na mé moučníky měly návštěvy také velmi kladné recenze, pokud to tedy mysleli vážně :-)
Super bylo, že celá rodina byla opravdu ten večer pryč, Matka v práci, Otec s děckama na florbalu...a plný dům hostů (to zajistila hlavně ženská s 10 děckama, o které jsem vůbec nevěděla, že příjde...když jsem zvala jednu z jejich dcer, tak jsem fakt netušila, že z toho budou mít rodinný výlet :-) ale neva. Ovšem tím dárkem na rozloučenou -pytlíkem salmiaki bonbonů (slaná lékořice, velmi populární finský hnus :-D) to fakt trochu ehm...ale mysleli to asi dobře. (Ted si ovšem vzpomínám, že jsem té dceři říkala, že tu jejich lékořici nesnáším!) Pak tam byla ještě ta rodinka, u které jsem strávila zmiňovaný předposlední víkend a Matčina ségra, o které Downík pořád zvučí (nazývá jí "kakki", což je prý slangově hovno, mně samotná "Kakki" říkala, že prý je to jeden finský pták, který hrozně hlasitě kráká...tak teď babo raď :-D ).
Poslední den v rodině jsem strávila na sněhu...naštěstí jsem nelyžovala, to bych teď asi neseděla na letišti, ale někde úplně jinde :-) ovšem i to bobování s malejma stálo za to...mám modřinu snad přes celý zadek

(Vysoce) módní speciál

:-)

Už dlouho chci obeznámit vás, čtenáře, s modními trendy zde na samotě v lese, protože by byla škoda se nepodělit, zatím mi to chuť ani čas moc nedovolovaly...ale teď už fakt musím. Fotky už mám nasbírané, tak hurá na to. Ještě dodám, že k nápadu mě přivedla bloggerka VeVe, která už ale z nějakého důvodu nepřispívá.

Materiál jsem začala sbírat už v září, takže teď, uprostřed hluboké zimy s půl metrem sněhu všude kolem je to trochu neaktuální, ale i tak si to snad užijete. ;-)

Tedy vítejte u módního rychlokurzu: jak být šik a cítit se dobře v divočině ve Středním Finsku, tramtadadá!

Je to jednodušší, než byste čekali a až na pár specialit to můžete vše uskutečnit i doma (mimo Finsko). Stačí dodržovat tato pravidla:

1. Základem úspěchu jsou tepláky. Normální bavlněné, ideální barva pro dívky: šedá. Nosí se vždy a ke všemu, při jejich kombinování nemůžete udělat chybu :-) Vemte si je klidně i do společnosti, protože vás tak lépe identifikují a každý bude hned vědět, že bydlíte na samotě v lese

2. Bez holínek jste mrtvý muž (či žena). Budete je mít na nohou minimálně dvakrát denně, takže si vyberte hlavně dobrou velikost. K mání jsou tu i holínky s kožešinou uvnitř, protože obchodníci dobře ví, že samotáři z lesa udávají tón. A jedny vám samozřejmě nestačí, protože když se s těmi prvními něco stane, tak jste v pěkné bryndě Takže čím víc, tím líp (tyto stojany jsou tu ještě další 3 plné).

3. Jen kšiltovka z vás udělá opravdového frajera. A kdo není frajer, jakoby nebyl, žejo! Takže jako v minulém případě platí, že čím víc, tím líp. Ono totiž musíte mít pro každou příležitost jinou! To máte: jednu na lov v lese, jednu do školy, jednu na sport, jednu proti slunci v létě, jednu sváteční, která se nosí jen výjimečně...apod. Nejpopulárnější mezi dětmi byla svého času tato, kterou každý dostal při zápisu do školy nebo co (asi nějaký sponzorský dar).

4. Na venek jedině s overalem! Ono to má své opodstatnění, nemyslete si! Nehledě  na to, jaké tepláky pod ním máte :) je to další věc nutná k přežití.

 U malých dětí ještě doplňte outfit o gumové lacláče, které po návratu dítěte domů jen pohodlně osprchujete a sejmete z vysmátého dítěte. 

5. I na parádění žen život na samotě v lese pamatuje, nebojte! I když teda make-up je tabu, to už by byl moc velký hard core pro náhodné kolemjdoucí a návštěvy, které se přeci jen tu a tam na samotě objeví. Když navíc vyfasujete ještě rodinu, které její náboženství make-up přímo vymlouvá (stejně jako třeba tanec a alkohol!)...Zato se ale můžete zviditelnit a individualizovat doplňky. Jako touhle hand-made taškou...z obalů od kávy...velký hit v této zemi, bez legrace! 

Dva slušivé bezpečnostní prvky na závěr:

Když se vám za okny stmívá už po 15. hodině, není radno vycházet ven bez reflexní vesty a čelovky na  hlavě.  

Ta čelovka je sice na velký prd, protože s ní vidíte asi toto:

(a to jsem ještě tu fotku hoodně zesvětlovala, abych sem nedávala jen černý obrázek)

....ale chcete být přece šik, ne? :-D

P.S. Nechce se mi psát samostatný článek, ale chce se mi vykřičet do celého světa, že...jsem dnes jela a posléze i sama řídila sněžný skútr!!!!!! Po zamrzlém jezeře!! Masooooo. To byl adrenalín jako prase.

Konečně mám pocit, že jsem sem nejela zbytečně a že ta všechna příkoří stála za to. Wow!! Asi ani nebudu dnes spát :-) Ale vy klidně můžete. Dobrou noc.

Den 116-119

Tomu říkám výsměch! Sotva jsem se jakž takž zmátořila (to používá moje máma :-) ) z virózy, přišlo něco ještě horšího...Už den před Silvestrem (btw: nejet s nima na tu oslavu bylo nejlepší rozhodnutí mého života - bylo tam v jednom domě celkem 5 rodin! Hostitelská rodina samotná měla 11 dětí...) měla jedna z dcer nějaké žaludeční potíže. 2.1. začal zvracet nejmenší (ten průběh si neumíte představit! Ale chápu, že o popis nestojíte, tak to nechám na vaši fantazii. V noci z 2. na 3. se pozvracela ta malá hysterka. Dvakrát. Do postele....jak mě Matka nezapomněla hned 3. informovat a taky mi přikázala, abych vydezinfikovala celý barák...tzn. dezinfekcí utřít všechny kliky, vypínače, madla...na co se tak nečastěji sahá. Myslím, že zapálit barák by bylo účinnější :-D A ano, čekáte správně. V noci z 3. na 4. jsem téměř přesně okopírovala hysterku...Naštěstí to nebylo do postele...ale i tak jsem měla dost práce, než jsem místo činu dala do pořádku. A přichystala si pod polštář pytlík, kdyby náhodou. A ono náhodou jo, takže to bylo velmi dobré rozhodnutí. Ráno to bylo snad moje nejkrušnější vstávání v dějinách mého života. S žaludkem jak na vodě jsem nějak zvládla připravit a vyhodit z baráku toho Downíka. A pak jsem to vzdala a zamířila rovnou k pohovce a i přesto, že mimino už bylo vzhůru (dokonce jsem mu ještě zvládla dát snídani), usnula jsem jak špalek. Mimino naštěstí bylo tolik empatické a inteligentní :-D , že též zamířilo do ložnice ke spící hysterce a spaly tam spolu až skoro do 11 hodin, což mi na regeneraci trochu stačilo. Pak jsem šla ovšem navštívit WC. A definitivně si musela připustit, že střevní chřipka je tady :-( Samozřejmě rohlíky nebo piškoty tady nevedou, takže jsem jako správná mučednice trpěla hlady. A ještě uklidila barák, jako každý pátek. Včetně vysávání celého přízemí. Mno, endiaron a živočišné uhlí bylo dosud jediné, co jsem ze své nadité lékárničky tady nevyužila, takže konečně mám příležitost :-D 

Matka se vrátila o něco dřív. A složila se  na zem v předsíni. A pak mi trpitelským hlasem řekla: "Neumíš si představit, jak je můj žaludek velmi nemocný." Ne, Matko, neumím :-)  Když jsem jí i já sdělila tajemství svého zažívacího traktu, tak...!! se rozesmála!!! Kdybych měla ještě nějakou sílu, tak k ní jdu a dám jí pěstí, fakt. Naštěstí mě poslala brzo si lehnout, takže jsem dovařila oběd, sobě si uvařila rýži (což bylo jediné dietní jídlo, které jsem tam našla....jo, btw, perlička, oni na držení diet při střevní chřipce nehrajou!!! Všichni ti pozvracení normálně hned potom baštili, co chtěli...tak, hlavně, že jim chutnalo. Kupodivu to u nich byla jen jednorázová záležitost. U mě to asi bude veselejší...právě jsem si naměřila 38°C. A to mám na víkend domluvenou jednu návštěvu jedné rodiny, u které jsem už byla, a byla to jediná normální rodina, kterou jsem tu potkala!!! Musím zítra prostě vypadnout, jinak se už tady dočista zblázním!!! Už mi ukázkově šplouchá na maják. To mi navíc ještě Matka oznámila, že mě do Helsinek odvézt nemůžou, protože ona má celý víkend práci. Takže asi budu muset jet vlakem! Pěkné. Předešlou au-pairku odvezli až na letiště sousedi a příbuzní. Ne, že by mi vadilo cestování vlakem...ale mám docela obavy, že oni neplánují mi jízdenku koupit, takže těch 60€ (jo, cestování je tu sakra drahé) budu muset dát ze své kapsy....což mi příjde jako vrchol nespravedlnosti, ještě v kombinaci s tím, jak mě odírají na platu (viz článek kdysi o tom, že ta druhá hlídačka, co tu pár dnů dělala se mnou, když rodiče byli na Kanárech, dostala na den 2x tolik co já, přitom skoro nic nedělala! A já jsem byla tak hloupá, že jsem jim to neřekla :-( ) Nejlepší by bylo v pondělí zkolabovat a zbytek pobytu strávit (na jejich náklady) v nemocnici. Helsinské, samozřejmě, ať to mám blízko na letiště. Naštěstí mi letadlo letí už za 248 hodin a 10 minut :-)

Už jste někdy někdo viděli takovéto saně? Že jsou jak po prababičce?

Moje Silvestráda

Ne že bych byla tak sebestředná, že bych si myslela, že čtenáře zajímá, jak zrovná já slavím Silvestra. Ale já mám takovou radost a tenhle večer má našlápnuto na to stát se nejlepším večerem tady, takže s tím musím ven, do éteru :)

Celá rodina je v háji a já jsem zůstala doma !!!!!!! :-D Směju se nahlas. Ráno jsem se probudila a ani nemohla mluvit, přes den se to sice tak nějak opravilo, ale představa BŮHVIJAKÉHO večera 3 hodiny plného vřeštění děcek autem odsud...mě nijak neuzdravovala. Takže jsem Matce řekla, že radši zůstanu doma, že bych stejně nebyla dobrým společníkem dnes večer. Takže jsem jim před 2 hodinama zamávala...a od té doby se mi udělalo mnohem lépe :-) Jaké překvapení :-D Sice jsem zjistila, že Otec vzal s sebou do auta kouzelnou krabičku s internetem, takže z pouštění filmů v noci nic nebude, ale překvapivě rychle jsem se z toho oklepala...brala jsem to jako výzvu, jak přežiju jeden večer bez netu, plánovala jsem si, že budu poslouchat rádio, svůj přehrávač mp3 a o půlnoci zavolám domů mobilem, když nemůžu na skype. Tak jsem zapnula rádio (tu normální stanici, kterou pouštím, když není rodina doma) a tam zrovna dávali hitparádu amerických písniček, juhů, konečně něco poslouchatelného...a začala jsem uklízet. A najednou se otevřou dveře a prej: "Hello" Byl to Otec, který mi nesl "tu černou krabičku s internetem", že ji v autě nepotřebují a že ji omylem sbalil. OMG? Oni se vraceli kvůli tomu, abych měla doma internet? Néé, oni jeli nejdříve za sousedama a tak to měli domů coby kamenem...ale potěšilo mě to mooc. 

A tak si hraju na Kevina a jsem sama doma :-) A je to krása. Ten klid a žádný stres. Rádio nehraje žádnou operu nebo oratorium. Za mnou na sporáku bublá hrnec s jedním vajíčkem, abych si udělala chlebíčky...nevím teda na co to vajíčko dám, tady se český chleba nevede a rohlíky nebo veka jsou pro ně taky sci-fi. A znesvěcuji jim kuchyňský stůl otevřenou plechovkou morušového piva, které jsem si bezostyšně vedle notebooku postavila. Chtěla jsem si vzít do baráku z kotelny jejich kočku, ať tu mám společnost (navíc jsem jí koupila nové žrádlo)...ale ta poletucha asi odešla do svého náhradního domu, kde bydlí 20 koček...tu kočku totiž máme ve střídavé péči se sousedama :-))

Což mi ale nebrání sem dát alespoň boží kočičí video s touto hrdinkou, protože na Silvestra hlavně vesele!!! A tenhle chlupatý živočich byl pro mě zdrojem mnoha veselých chvilek...jo, moment, už bych mohla vypnout to vajíčko, už se vaří asi půl hodiny, no, nevadí :-)) Tenhle večer už žádný stres nebude!! Omluvte uměleckou i technickou kvalitu videa, nejsem žádný režisér ani kameraman, jo?

A taky jsem upatlala tohle hodně divné ale upřimné PéeFko, tak si ho mocně užijte, trvalo mi (v malování, větší technikou tu nedisponuji) věčnost :-)

Ano, správně. Je to: sauna, já a mráz, sob ze sčítání sobů a já rybolovící

Měla jsem báječný rok a přeji vám všem, ať je ten váš další alespoň z poloviny dobrý jako ten můj, co právě končí...opravdu! Ta finská část byla sice taková divoká, ale kdo se mohl líp přesvědčit o pravdivosti tvrzení: co tě nezabije, to tě posílí...nic se nejí tak horké, jako se uvaří...i pád na hubu je krok dopředu...všechno zlé je pro něco dobré...a dalších lidových moudrostí než jáá :-)   

Jinak mám ale na kontě hodně radostí jako rozšíření mé sbírky diplomů o další VŠ diplom, prodloužení mého jména o nový titul :) polární den v červnu na Islandu, polární noc v zimě ve Finsku...ve vztahové oblasti to bylo taky dost zajímavé, o tom se mi před rokem ani nesnilo. Jediným propadákem byla  neúspěšná mise "řidičák", kterou opravím v roce 2013. Při této příležitosti děkuji v duchu všem, kteří se podíleli na mých radostech roku 2012, a tomu kokotovi z autoškoly přeji, ať se dnes v noci zlije pod obraz a zadusí svýma...anebo ne, ať mu třeba splašený pittbul ukousne kus obličeje nebo zadku, aby byla rovnováha ve vesmíru zachována :) Ámen.  

Den 109- 114

Teda, píše se čím dál hůř. Nejen proto, že valem ubylo komentářů, nejspíš i čtenářů, chutě psát...ale budíž, už vím, že se dá přežít vše :) bylo samozřejmě velmi příjemné přečíst si milé komentáře, které doslova pozvedly na těle i na duchu. (Taky ale už asi není na co si stěžovat, protože munici jsem vyčerpala v minulých článcích, většina věcí se stejně opakuje, tak už se mi to nechce ani psát...a hlavně se mi už s tím nechce vůbec rozčilovat...že hysterka dělá scény, protože nechce, abych ji na bobech táhla já, nýbrž Matka...apod.) A pak přišla ta kráva anonymka, kvůli které se tento kabaret musel pro značnou část obecenstva uzavřít. Co už. (Doufám, že z toho alespoň měla radost, aby to celé alespoň mělo nějaký smysl). h...Já bojuji dál, jak jinak...číslovky dnů, které musím ještě zvládnout, se dostaly na koncovku -náct, což zní naprosto neuvěřitelně a radostně, ale zároveň se tím do popředí dostává se stále hrozivější velikostí otázka: co bude potom?...což mi tu radost z přibližujícího se data návratu může trochu kazit...nemá šanci! Jedna z věcí, které jsem se tu mohla naučit, je odlišovat věci opravdu důležité od těch méně důležitých, a naučit se zabývat se jen věcmi TADY a TEĎ, takže teď ještě trochu toho těšení domů, těšení na náhradní vánoce doma, na wellness pobyt hned po návratu... a tak. Žádný stres.

Horší je to teď kapku s mým tělem, které (ovšem po dlouhé době!) podlehlo nástrahám tuhé finské zimy v kombinaci s polární nocí [denní světlo od cca 9 do 15h....severněji je to samozřejmě horší, třeba v Utsjoki, které bylo mou první navštívenou  finskou obcí, tak tam je teď šero přes celý den (to šero se nazývá  kaamos)] a každodenním stresem tady...a víkend jsem teď strávila na lůžku se slečnou Rýmovou a slečnou Škrábeměvkrku. Madam Zvýšené teplotě jsem vysvětlila, že všechny se do jedné postele nevejdeme, takže odešla po svých, i když musím ještě držet stráž u dveří pokoje, kdyby se chtěla vrátit. Koskenkorvu jsem načala už dnes, abych těm mrňavým mikro potvorám znepříjemnila den a vypálila toho červa :-) Naštěstí mi Rodiče dopřáli trochu toho odpočinku na lůžku a neotravovali mě. Snad už budu zítra v poho. Když ne, tak prostě zůstanu doma a na "oslavu" konce roku k jedné další rodině 160 km odsud prostě nedoprovodím (moc bych kvůli tomu nebrečela, když si zrekapituluji, jakého ražení jsou rodiny, které se přátelí tady s těmahle!!), co ovšem vím jistě, je, že budou o půlnoci dělat vlastními silami ohňostroj, a rozhodně nebudou pít žádný alkohol (když jsem u tohoto slova, mám tu jednu zajímavost, která by se vám mohla hodit, pokud sem někdy zavítáte...včera ráno jsem byla na nákupu v místní sámošce a na pokladně mi odmítli prodat pivo - protože ho můžou prodávat až od 9 hodin ráno :-)) Úplně jsem na to zapomněla, no). Jinak Máti měla hned 26.12. práci, takže mi taky skončily vánoce o něco dřív a zbývající dny v týdnu jsem měla pracovní. Otec se k ní přidal hned o den později, takže hezky vstávání brzo ráno ještě za tmy (pak jsem to stejně ještě dospávala na pohovce, než se vzbudilo 1. dítě). Hned 27. mě čekal na stole papír od Matky se seznamem úkolů, co mám všechno udělat - vynést ven všechny koberce zespodu, vysát podlahy v celém spodním patře, připomenout jednomu dítěti, že má nastražit pastičky na myši ve sklepě a špajzu...sranda, no. 

Až v těchto dnech (!) začínám ale pociťovat nepopsatelnou chuť vrátit se domů, což, věřte nebo ne, se mi ještě nikdy nepřihodilo, takže to bude opravdu poprvé, co se budu domů vracet s radostí!! (Dosud to bylo spíš se znechucením a se zoufalstvím, že musím ZAS zpět do té pitomé ČR...mno, člověk se mění :-) A vidím, že pobyt tady mi dal mnohem víc, než jsem čekala a než jsem chtěla...o tom taky ještě sestrojím článek.

Tak se mějte hezky (pokud to vůbec někdo čte) a užijte si poslední den roku 2012 a první den toho následujícího podle svých představ :-) P.S. A moc to nepřehánějte s chlastem, my měli kvůli přemíře chlastu, která u mého bráchy spustila epilepsii a nadělila mu tak první epileptický grand mal přímo na předním sedadle jeho auta vloni ten nejhorší Nový rok ever. :-(

Na konec roku se jiná fotka nehodí líp :) ledová mrtvá ryba s ostrýma šupinama. Zakrvácená. Enjoy 8-)

                                                                   na jezeře

"Veselé" finské vánoce

Veselé teda fakt nebyly, ale snažila jsem se :-) Předsevzala jsem si, že se prostě budu celý den tvářit mile, abych nikomu nezkazila tak velký den.

Matka řekla, abych přišla v 8,00, takže jsem nedobrovolně vstala už v 7:50. Den jsme zahájili rýžovou kaší se slizovou polevou (aneb kiiselli ) a já pak začala pilně kmitat kolem myčky nádobí a kuchyňské linky. Nutno podotknout, že Máti se v noci fakt činila, protože všude bylo uklizeno ještě víc než předtím (a to jsem to pár dnů předtím vzala fakt důkladně)...kdybych věděla, že to vydrží jen ten 1 den, tak bych si ten pohled užila víc :)

Škrábala jsem brambory a připravovala zeleninový salát k večeři. Pak jsme všichni společně šli ven do blízkého "lesa" (což znamená asi deset metrů před barák :-D), kde Otec vybral strom a syn ho uřezal :) Vrátili jsme se přesně když na internetové televizi začínal tradiční vánoční program, který sestával ze zpěvu nějakých národních písní, finské hymny a vojenského pochodového marše. Pak to hned vypnuli, takže pohádky se nekonaly...možná, že tady v televizi ani neběží, těžko říct.

Já se pak na chvíli uklidila do pokoje a pak pro mě došlo jedno z dětí, ať jdu na vánoční kávu...což byla první chvíle, kdy se jedlo nějaké "cukroví" tady (s hořkou slzou vzpomínám na vánoce doma, kdy do sebe rvu sladké od rána do večera :-D). Vévodily jim samozřejmě moje vanilkové rohlíčky, které šly na dračku tak rychle, že Matka omezila jejich konzumaci na jeden kus na dítě a den :-D Sice vůbec nestihly změknout, ale to oni neví, žejo. Dále byly na talíři jejich perníky, které jsem upekla. A dál typické finské sladké pečivo pulla. A listové "větrníky" (vánoční dortík) - ty jsem taky pekla den předtím sama...naštěstí z "polotovaru", pláty zmraženého těsta už byly hotové z obchodu, já je musela jen ROZSTŘÍHAT nůžkama na správných místech (ano, čtete správně) a přetvořit je do této podoby. Přidat navrch povidla a šup s nima do pece.

suomitaly.blogspot.com

U kafé se mě také vyptávali na české vánoce...tak zas vůbec nic nechápali...jak může Ježíšek jako dávat pod stromek dárky tak, aby ho děti neviděli, a pak zazvonit na zvoneček?? (oni mají obývák i kuchyň i pracovnu vše v jedné ústřední místnosti, takže chápu, že nechápou, že to někdo může mít i jinak). Byli zaskočeni, že tradičním štědrovečerním jídlem jen jenom kapr a bramborový salát (polévku jsem přidala až o den později, když jsem jim ukazovala fotky vánoc u nás doma). Což jsem taky vzápětí pochopila. Po kávě totiž začala už příprava večeře, kterou jsem samozřejmě měla zas pod patronátem já. Na kuchyňskou linku se vyskládaly všechny části (všechny misky a talíře a nádoby s jídly, všechno se naservírovalo a přidaly se lžičky).

Menu se skládalo z těchto částí: pečená vepřová kýta (i přes svůj prasečí charakter byla dobrá, musím uznat), brambory v celku, bramborový nákyp, mrkvový nákyp (vyráběla jsem), tuřínový nákyp (vyráběla jsem...a chutnal přesně tak hnusně, jak to zní :-D), losojátrový nákyp, zeleninový salát, kupovaný houbový salát, bramborový salát (chutnal spíš jak vlašák, přemíra majonézy), italský salát, rybí salát (zvaný pěna), rosolli (na kostky mrkev, nakládaná okurka a červená řepa...se smetanovou růžovou sladkou šlehačkou :-D ), syrový losos, omáčka (známá trojka: máslo, mouka a voda :-D Pilo se mléko..vzhledem k tomu, že jsem Matce připomněla příliš pozdě, že na sváteční tabuli chybí ještě domácí pivo (samozřejmě bez alkoholu!), o kterém se zmiňovala jednou Matka, když jsem se už dřív ptala, co se pije u štědrovečerního stolu...a to se musí přes noc uležet, takže bylo až 25.

Máti si nemohla odpustit ani na štědrý večer tradiční (tentokrát vánoční) šok, když mi přikázala vyžehlit igelitový plášť přes sváteční ubrus, protože byl moc nakrabatěný. Dala mi do ruky plínu, že to mám žehlit přes ní, aby se ten igelit nepřichytl...Podle mě to zas tak super efekt nemělo, ale lepší než předtím to asi trochu bylo.

Před jídlem jedno dítě předčítalo z nějaké tlusté bichle, tipuji to na Bibli. Potom všichni zpívali nějakou náboženskou zrůdnost (svou náboženskou toleranci jsem pobytem v této rodině dávno pohřbila :-) ).

Po  jídle jsem uklidila stůl a děti šli do sauny. Když vylezly, následovali je rodiče a mimino. My zatím seděli na pohovce a jedno dítě hrálo na klavír nějaké vánoční písně. A čekali jsme na Santa Clause. Najednou nám někdo zaťukal na okno...ne, nebyl to Santa. Byl to Otec, který nahatej i s nahatou Matkou vyběhli ze sauny ven a začali se válet ve sněhu...Tak tohle byl okamžik, který má právo kandidovat na titul "veselý okamžik" vánoc. Pak přišli (už oblečení) a vyzvali mě, ať jdu taky do sauny. Že kdyby přišel Santa, tak mě zavolají. Tak jsem šla.

A protože jsem se na to fyzicky i psychicky připravovala už nějakou dobu, opravdu jsem jim také zaťukala na kuchyňské okno zvenku. Nahatá. Původně jsem žádné intimnosti se sněhem neměla v plánu, ale když se tři kluci s jednou holkou nahrnuli k oknu a zírali na mě (a já moc dobře cítila, že rozhodně nekoukají na mou..odvahu :-D), tak jsem instinktivně zalehla do sněhu, ani jsem nad tím moc nepřemýšlela :-) A musím říct, že to vážně nebylo vůbec studené. Nebo ne tak moc, jak jsem si myslela a jak by se při -12°C stupních čekalo :-)) Jediné, co mě záblo, byla kolena, ty mě brněla ještě dlouho, jinak pohoda. Samozřejmě jsem v tom sněhu neležela až do jara, žejo, hned jsem zas vyskočila a ještě se tím sněhem pořádně "namydlila" a hajdy do sauny (105°C) zpátky . Když na to tak vzpomínám, tak mám dojem, že v té chvíli, kdy jsem ležela v tom sněhu, jsem na kratičký okamžik zažila nějakou extázi nebo co, bylo to nepopsatelné :-) Už asi vím, proč to ti Finové dělají :-))

Rodiče mě sice neviděli, ale Otec mi pak zatleskal :-)) A je na místě tady také poděkovat svému tělu, že takový šok vůbec přežilo...změnu více než o 110°C během tak krátké doby,  Finská hrdinko, ty ses asi musela úplně zbláznit!!? A druhý ani třetí den jsem se v horečkách neprobudila, takže se nezdá, že by to na mě zanechalo nějaké následky.

No a pak jsme všichni čekali na Santa Clause....dal si fakt na čas, ale přišel...asi tak o půl sedmé večer..

Na ksichtu měl potápěčské brýle, takže jsem mu nerozuměla vůbec nic (což by asi tak dopadlo stejně, ale...) a břicho vycpané polštářem, který mu při odchodu vypadl :-D Zatímco Santa huhlal k dětem, Otec ke stromečku dotlačil tašky a pytel s hračkama. Děti Santovi zazpívali nějakou písničku a po jeho odchodu se vrhly na dárky. Vypadalo to přesně jak v nějakém americkém filmu: strkanice u hromady dárků, rozdávání dárků, chaos, trhání balícího papíru, balíčky i papír létaly na všechny světové strany a   během chvíle se krásně uklizený pokoj změnil na skladiště. Chcete důkaz? Tady je!!!

A to není na fotce zahrnutý kuchyňský stůl, který na tom byl ještě hůř a zákoutí klavíru, o kterém se radši ani nebudu zmiňovat! A hádejte, kdo to pak ráno všechno uklízel?? (řečnická otázka! Ale aspoň jsem nemusela s nima do kostela...prostě jsem nevstala v předem daný čas a hotovo. Místo toho jsem uklízela ten svinčík).

Všichni toho dostali spoustu a většina těch věcí stejně skončila zahozená na zemi, dokonce jsem ještě při úklidu našla 2 nerozbalené balíčky. 

Já jsem rodině dala tohle (samozřejmě jsem řekla, že to pro ně u mě v pokoji nechal Ježíšek!)

 A dostala tohle:

Bonbonieru nechutných želatinových bonbonů v čokoládě, ručně vyrobené naušnice, dřevěnou pixlu na čaj s Mumínkovým čajem a vrcholem byl zřejmě ten kovový nevímco, o kterém ale přesně vím, odkud pochází - z pozůstalosti po zemřelé kamarádce Matky, kde v listopadu konal "bazar s názvem: Vem všechno, co uneseš". Radši bez komentáře k celé záležitosti s dárkama....jen vám můžu říct, že jsem s  kyselým úsměvem vzpomínala na jeden komentář na blogu, kde mi někdo psal, že měl taky nějakou "praštěnou" hostitelskou rodinku, ale k vánocům pak dostal iPod. Ne že bych čekala zrovna iPod, ale...

Ale přesně si představuji, co by mi na to napsala ta milá anonymka, kvůli které jsem musela tento blog zamknout pro veřejnost: "A cos čekala, když jim mlátíš děcka a pomlouváš je, kde můžeš???! I to, cos dostala, je pro tebe škoda"  :-D :-D

Ale mohla jsem dopadnout i hůř, to uznávám. Tady u toho je alespoň šance, že si to fakt odvezu domů (i když ta kýčovitost od té mrtvé ženské...no, nevím). Dárkovou statistiku mi ale významně pozvedla jedna moje skvělá finská kamarádka, od které jsem pár dnů předtím obdržela balíček, a v něm se skrývaly pletené rukavice. Od druhé jsem zase dostala bezvadné přáníčko alá adventní kalendář (24 okýnek, ve kterém se vždy skrýval obrázek)...s motivem Krtečka!!!!

No a naštěstí jsem se vánočně obdarovala i já sama, takže moje vánoce nakonec vůbec nebyly tak špatné :-)

S tou bomboškou jsem se trochu plácla přes kapsu (8€), ale co bych pro sebe neudělala, když jsem toho tady tolik vytrpěla, žejo? A pod tím roztomilým panáčkem (to je Joulupukki - "otec vánoc" teprve z vánočního kvízu na centrum.cz jsem se dozvěděla, jak je to vlastně s původem vánoc tady ve Finsku...že dřív chodil k dětem člověk -Nuuttipukki-, který se halil do kozí kůže, a strašil je, aby byly hodné...až později se z Pukkiho stal Santa Claus (po příchodu křesťanství, pokud se nepletu).. což mi vůbec tihle chytráci neřekli, možná to ani sami nevědí :-D Na památku toho Nuuttipukkiho je dalším z vánočních symbolů ve Finsku toto:

Tady ho mají taky vystaveného na skříňce v rohu místnosti.

(Abych dokončila myšlenku s tím plstěným panáčkem na mé fotce...pod ním se skrývá ještě miniatura Koskenkorvy :-D Docela mě překvapilo, že v Alko shopu, kde jsem to kupovala (ta druhá lahvička je Havana Rum) nebyla Finlandia vodka :-) Přitom v ČR je určitě Finlandia populárnější než Koskenkorva, ne?

Tak a teď už víte o finských vánocích a mých vánocích skoro vše :-) Btw: druhý den mi Matka povídala, že pro mě měla vyhlídlý dárek, ale pak už se do toho města nedostala....no, taky co jiného říct, když jí bylo trapně, že já jim toho dala tolik.

Ještě musím připustit, že strávit první vánoce bez rodiny bylo těžší, než jsem si myslela, sentiment pracoval na plné koule, alespoň jsme si s našima večer zaskypovali.

Připouštím, že tahle změna měla něco do sebe, když si vezmu, že já bych se doma stejně jen válela u TV u pohádek a zobala cukroví, ale...

Den 103-107

18.12. 
Dneska mě den zhusta pozvedl na duchu. S rodinou jsem se zúčastnila vánoční školní akademie (o které děcka mluvila jako o "školní párty" a když jsem se smála a řekla jim, že párty je akce, na které se tančí, poslouchá hudba a pije alkohol, tak z toho byli úplně vyplesklí :-) ) a uklidnila se, že rodiče jsou sice už úplně ztracení, ale děti na tom nejsou ještě stále tak zle, protože program dětí se zdál byl zcela nevinný a uvolněný a o mnoho lepší než ta vánoční šaškárna v té jejich sektě v neděli.  Zpívaly se vánoční písničky, scénky neměly nic společného s Ježíškem a dokonce tam dvě třídy i rapovaly!!! :-) Předtím jsem však doma zápasila a ztrácela odvahu při pečení perníků, kterým mě Matka pověřila. Abyste věděli, nemám nic proti perníkům. Ani proti pečení. Ale tady neznamenají perníky to samé, co v ČR. A v kombinaci naprosto idiotského těsta, které mělo konzistenci (a dokonce i chuť!) měkkého marcipánů (sladké jak cumel, ani se nedivím, že ho děcka chodila do ledničky uždibovat) a rozpadalo se mi pod rukama (strávilo asi 2 týdny v ledničce, takže naprosto přesušené) a navíc se muselo vyválet hodně tence, protože finské perníčky jsou prostě hodně tenké a křupavé (jsou to vlastně takové sladké keksy :-)) ), to bylo fakt o nervy. Jo a měli tady jen samá velká vykrajovátka, o důvod víc, proč jen málokterý těstový perník skončil opravdu na plechu...bylo téměř nemožné je zdárně nožem nabrat a přenést. Po pěti a půl hodinách dřiny jsem nakonec přece jen nad perníkama zvítězila (ale dlouho to vypadalo na porážku, musela jsem obětovat svá záda i pocit pohody).
Na vánočním vystoupení jsem se opět setkala s budoucí au-pairkou. Před jejím příchodem do "hlediště" (opět tělocvična, kde se konají každý pátek florbalová utkání, nedávno vánoční trh, a vlastně asi všechny kulturní akce) mě Matka vyhnala, ať pro ni zajdu...důvod mi došel záhy...ona si ji totiž chtěla posadit vedle sebe (kde jsem dosud seděla já) a celou dobu si s ní povídat. Milé, viďte? Pak s námi ještě jela domů a přespala u nás. To, že ji vezl domů z tělocvičny Otec, který to vzal se zastávkou v supermarketu, aby všem dětem a jí nakoupil zmrzlinu, a já místo toho pomáhala nosit Matce do jejího auta zbylé krabice vánočních sušenek, které se na akademii neprodaly, je jen taková perlička na okraj...Když jsme všichni dojeli domů (moment, jak se v předsíni vzal její kufr se zimníma věcma, které si k nám už přestěhovala, aby to nemusela tahat na svátky do Španělska?? Byl tam, už jak jsem s Matkou přijela domů, ale nebyl tam, když jsme odjížděli na akademii...a Otec přijel na akademii rovnou z práce a celou dobu tam byl s námi...?!!), opět rodiče předváděli scénku "Když ptáčka lapají,pěkně mu zpívají" a snažili se před ní prezentovat naprosto dokonale :-D Ale tentokrát už konečně milá slečna viděla alespoň trochu reálnou podobu tohoto domu (= bordel a chaos). Poslali mě samozřejmě kvůli ni roztopit saunu, alespoň jsem ji mohla vysvětlit, jak se to dělá (Ó, já velká odbornice :-D), když mi ale Matka začala "rádoby vtipným tónem" poroučet, že potřebují na stůl nějaké dobroty a dobrý čaj, vždyť přece mají návštěvu!, tak jsem s úsměvem odpověděla, že to je sice fajn, ale moje pracovní doba už skončila. A nazdar! A ona hned oukej, oukej, promiň, samozřejmě!  (!). Komedie hadr, jsem zvědavá, jak dlouho u nich Španělka vydrží, tipuji to tak na 2 týdny :-D
19.12.
Tento den začal ten opravdový vánoční úklid (a samozřejmě pod mou taktovkou). Matka sice měla odpolední směnu v práci, což vždycky začínám pracovat později, ale ona mě tentokrát požádala, abych vstala ráno jako vždy, vypravila downíka do školy a pak si můžu jít ještě lehnout. Nevidím jediný důvod, proč to nemohla udělat sama, byla ráno taky vzhůru (asi to bylo za mou vzpouru předešlého dne :-D) A pak mě zavalila úkolama, co má ten vánoční úklid obsahovat (o den později totiž odjíždí na 2 dny na pohřeb, jupí!). Dnešní část měla podobu vyklizení a umytí interiéru ledničky, vyskládání, uklizení a naskládání jídla v potravinovém šuplíku a umytí a vyleštění všech skříněk, madel a skel v kuchyni. Ještě mi dala vtipný úkol udělat pořádek v talířích a nechat na obvyklém místě jen 10 hlubokých a 15 mělkých ovšem STEJNÉHO druhu, ostatní dát do jiné poličky. To, že tolik kusů stejného druhu tady ani nemá, snad ani nemusím psát - je tu asi 5 hnědých, 3 pruhaté, 2 bílé, 4 s modrým pruhem...sorry, z toho 10 prostě nevykouzlím :-) Dále jsem dnes měla tu čest připravit jejich tradiční pokrm ...černé palačinky....jejichž hlavní ingrediencí je ....sobí krev. Jo, v tekutém stavu. No, další zážitek do konce života :-D

21.12.
Kulminace vánočního úklidu. Přišlo mi, že jsem udělala jen to, co každý pátek, ovšem efekt byl nepopsatelně větší (o.k., možná jsem totiž vyhazovala více věcí než obvykle :-D) , když Otec přišel domů, hned po příchodu mě dojatě objal, že je hrozně šťastný, jak jsem krásně uklidila :-)) Když teda bylo tak hezky uklizeno, chtěla jsem i hezky povečeřet, takže jsem udělala hezkou večeři, hezky jsem prostřela stůl...a jeden hajzlík si vlezl pod stůl a začal hrát hru na odsouvání židlí...když jsem vždy židli zase přisunula ke stolu, přitvrdil a začal židle odtahovat do různých částí místnosti (!!!), když se ani po mém důrazném napomenutí a plesknutí přes ruku neuklidnil, rozhodla jsem se taky přitvrdit a na pár chvil mu svázala ruce obvazem :-)  Každá AKCE vyvolává reakci! Už  by je to ty smrady měl někdo naučit. No a kdo jiný než já, že jo (když rodiče se k tomu asi nikdy neodhodlají). Ale slibuji, že se zkusím "polepšit" a už se těch zbývajích pár dnů nenechám vytočit. Nikým. Ničím. (Musím říct, že nám to ale hodně vylepšilo vztahy, teď už se ke mně ten kluk chová nepopsatelně líp a máme k sobě blíž).
Takže nejenže mi nikdo nevynadal (pravda, Otcova angličtina se tak daleko ještě asi nedostala), ale ještě mi bylo přislíbeno, že s ním můžu jet zítra na nákupy do města (tam už se naštěstí jeho angličtina dostala :-D )....čehož jsme náležitě využila a pořádně se na ty svátky nasyslila, abych to tady v klidu a míru vydržela (páč radši očekávám nejhorší....jako třeba hromadné návštěvy těch nejtupějších a nejnepříjemnějších lidí, které mají s touto rodinou něco společného, zbožné rozjímání o narození Ježíška  a hlavně (falešný ale o to procítěnější) zpěv  písní vánočních, v podání této rodiny spíše pohřebních). Až to nějak strávím, podám podrobný report i s obrázky, jak vypadá slavení vánoc ve Finsku.
Zatím vám na ukázku posílám tuto tradiční finskou koledu (typická pro děti)

Neříkám, že je špatná, ale za srdéčko mě víc bere tahle:

Když jsme u těch vánoc, tak vám už teď mohu prozradit, co ode mě (respektive od mámy) dostanou rodičové: sypaný čaj, kávu, vánoční vyšitý ubrousek, dřevěnou vařečku (tady nevedou), CD Dvořák&Smetana (už vidím ty jejich ksichty, až to rozbalí....protože tady "smetanu" znají...ale tu bílou, ve stejném významu jako v ČR, dostalo se to sem myslím právě z Českých zemí (dále jsem zatím zjistila stejnosti s českým jazykem ve slovech: auto a sauna :-)) ale jinak se tu žádné anglicismy a germanismy nevedou, škoda) a já přikoupila ještě ručně vyráběné mýdlo.
A pokud si tento článek přečtete před večerem 24.prosince, budete mít poctu jako první vidět balíček, který ode mě dostanou děti a se kterým jsem se dnes pižlala celé odpoledne a řízla se kvůli němu do prstu...

(Ten "kloubouček" je víčko od rumu Havana, který jsem si v sobotu -konečně- koupila, pro nejhorší případy, kdyby vánoce v této rodině nabraly ještě horší směr, než který očekávám :-D Znáte tu vánoční hitovku "štěědrýý večer náástáál, když jsem doma chláástáál"...od Xindla? Asi to vezmu doslovně :-D)

A kdo byl celý rok hodný a nezlobil, ten se za odměnu může podívat na tento krásný východ slunce jednoho rána asi v 9 HODIN ráno!!

Jinak v těchto dnech opět pokořujeme teplotní "rekordy" (nikoliv na místní poměry, ale na mé poměry rozhodně! Ráno -25°C a přes den jen -23°C...už mě to začíná dost vyčerpávat...kromě toho jsem zjistila, že tyhle extrémní mrazy opravdu fyzicky bolí...ne že by to štípalo do tváře nebo takové ty srandičky, co dělá náš normální mráz v ČR, tady z tohoto mi začíná být opravdu fyzicky zle...bolí mě z něj na plicích, hlava...i přes tlusté rukavice mě zebou prsty, praská mi kůže na rukou, takže mám na kůži pořád nějaké oděrky, jako bych se řízla, a pak se divím, kde jsem k tomu přišla :-(

Do prdele už s tím debilním mrazem!!!!! 

:-D

Tak šťastné a veselé a jen ty nejhezčí vzpomínky na ně! :) (kéž by to platilo i u mě...nakonec mě homesick přece jen dohnal, zvlášť při představě vánoční večeře, která se tu bude skládat z vepřového masa, které už po každodenním jezení nemůžu ani cítit a do smrti už po návratu domů nevezmu do huby! A při představě žádné vánoční pohádky v TV....skoro žádného cukroví (kromě mých vanilkových rohlíčků, které ale asi nestihly změknout, protože Matka je šoupla do plastové krabice...tady se všechno jídlo šoupe do plastových krabic, bez ohledu na jeho povahu). ...No, ale o tom až příště :)