Obrázkový mezičas

Než se v mých příspěvcích začne objevovat téma: já v Království, ráda bych obeznámila tuhle planetu s několika obrázky, které jsem v posledním měsíci udělala, abych se jen neválela doma na gauči. Bude to něco mezi chlubením a ...informováním (a informace jsou, jak známo, důležité :-))

Možná i někdo další kromě mě zaznamenal pozoruhodnou akci, kterou ozvláštnila bloggerka Jarmark Marnosti blogový svět. Tato bohulibá duše dostala fenomenální nápad oslovit sponzory (kosmetické prodejce), aby vytvořila své speciální Beauty boxy, které však (jak fotka níže nasvědčuje) měly s masově rozšířenými boxy (víte, které myslím) pramálo společného. Kromě naprosto odlišného obsahu, měly také odlišnou myšlenku : boxy se neprodávaly, ale dražily, bylo jich jen 10 a to nejdůležitější na závěr: vydražené peníze odešly na konto sdružení Pink Bubble (dospívající a mladí dospělí s onkologickým onemocněním). A já patřila k těm deseti, co si box vydražili. A rozhodně svých peněz nelituji.

Tolik luxusu v jedné krabici, wow! Hned od začátku mě nejvíc dostal BB krém, protože je to můj první a hned opravdový BB krém (mně nebylo těžké se zavděčit, nejsem žádný kosmetický maniak, kdyby bylo potřeba, budu žít jen s kartáčkem na zuby a tuhým mýdlem :-D ). Nic, co bylo v krabici, jsem nikdy dřív neviděla a nekoupila, takže překvapení a nadšení bylo 100%.

A teď krátká pohádka o smutných pyžamových kalhotách (se šťastným koncem!). Před dávnými časy přicestovaly ke mně domů nádherné pyžamové kalhoty z Finska. 

Paní majitelka asi byla škrt, protože si koupila jen ty kalhoty a už ne vršek k nim (na podzim, o 3 roky později pochopitelně v dotyčné síti prodejen už kolekce zelených pyžamových kalhot nebyla, takže jsem svůj životní omyl nemohla napravit...). No a tak kalhoty smutně ležely ve skříni, občas se šly provětrat, ale uznejte: kalhoty od pyžama bez vršku...to je na prd. 

Jednoho šťastného dne se ovšem stal zázrak: slečna zelená fixa na textil se seznámila s panem černým fixem na textil, adoptovali si spolu bílé triko s dlouhým rukávem a ....padli si dokonale :-) Tradááá!

   Aby si mého tvůrčího ducha užilo i mé nejbližší okolí, konečně jsem se odhodlala zúročit své zkušenosti z Finska a upéct finské "pulla" po česku (opravdu po česku, nemožnost sehnat v těchto zeměpisných šířkách tak zásadní věc jako hrubý cukr nebo-li perličkový cukr/ cukr na posypání/ mě donutila improvizovat a nahradit ji sezamem :-( Mno, vizuálně se to ale trochu podobá, uznejte :)

Asi vám došlo, že ty autentické finské (z pece) jsou vlevo, česká improvizace je pak vpravo. Ale i tak jsem z toho měla radost. Byla jsem ráda, že jsem si vůbec vzpomněla na speciální grif pro tvarování pečiva (i když to tak nevypadá, nejedná se o pouhé šišaté koule, ale o důmyslný postup ;-) 

A aby  byl příspěvek pěkně vyvážený, dovoluji si ho pěkně opřírodnit několika záběry z povedeného výletu (čímž přidávám cestovatelský tip...tentokrát ani do Finska, ani na Island :-)) ) za odpočinkem s mou mámou do lázní Velké Losiny. Kdybyste to nevěděli, tak se zde nachází stále funkční výrobna ručního papíru, což je evropský unikát (je nejstarší). Osobně jsem těch pár dnů překřtila na ptačí výlet. A vsadím se, že uhodnete proč :-)

Tády dády dády dá..to je konec. :-) Tak zase příště. Spěte sladce.

Do zbroje

  Ne, nevykašlala jsem se na psaní. Jen jsem sbírala materiály :) A najednou toho jako na potvoru začalo být milion naráz. Nejen práce ve Finsku přináší nečekané zvraty. 

   Ve středu mě mimochodem čeká přednáška o výše zmíněné zemi pro seniory v místním klubu důchodců :-D   Normálně, moje mamka upsala mou duši za kus uháčkované ozdoby, kterou k vánocům pro finskou rodinu uháčkovala mamčina známá, které za to máma právě slíbila, že po návratu OCHOTNĚ udělám cestovatelskou besedu pro KD, kterému šéfuje právě ta mámina známá (čímž se klubko rozmotává, že). Ne, že bych tohle někdy nemusela dělat. Na gymplu třeba, že. Prakticky každá moje návštěva Finska obnášela po návratovou přednášku před publikem, tak proč ne i teď, grrr. Jasně, VŮŮBEC mi to nedělá problémy, vůbec bych se před tím nejradši nevyzvracela z podoby, vůbec se mi neklepe hlas, vůbec ze mě nepadají věty, které nemají hlavu a patu, vůbec neopakuji pořád ty stejné věci (což tady naštěstí nebude na závadu :-D) , vůbec mi neunikají vycpávková slovíčka jako "jako, takže, vlastně..." Achjo. Ale alespoň budu moct vyzkoušet, jak moc pravdivé je tvrzení, že TEĎ (po návratu...) už přežiju všechno.

   Konkurz u česko anglické rodiny u Cambridge dopadl dobře!!! Což vám možná došlo už jak jste viděli nové pozadí blogu :-) Tedy alespoň doufám, nechci to zakřiknout....protože dnes jsem se dozvěděla opět jednu jobovku. Máma mě donutila jít na preventivní odběry k obvoďačce, protože si BYLA JISTÁ, že mi po chudé stravě ve F. a kvůli odmítání červeného masa, určitě chybí železo. Nechybí. Místo toho mi přebývá jeden enzym ve slinivce a tak to vypadá, že něco vyvádí :-( Ne, že bych měla předtím nějaké varovné příznaky a potíže...ale hned, jak mi byla ta zpráva sdělena, tak mě břicho začalo bolet...hm, sugesce je svině. Nebo..? Takže teď musím držet dietu a brát pilule (taky musím brát vitamín D v kapkách, který mi i přesto, že jsem ho ve Finsku jako všichni ostatní kvůli málu slunce brala, podle testů chybí...teda začínám si myslet, že jsem se z Finska vrátila skoro jako válečný invalida :-D), žádné smažené a pečené, nic tučného ani čokoládu, žádné kafe!! Takové malé peklíčko...a přitom já jím tak...skoro zdravě, už několik měsíců např. nepoužívám ani máslo (natož margaríny), z masa jím jen kuřecí a rybí...myslím, že to je fakt výsměch, že zrovna já mám něco se slinivkou...navíc jsem si myslela, že všechny blbé zdravotní problémy jsem si odbyla už v dětství a teď bude až do důchodu klid :-D Tak asi ne. 

    No, prostě, před odjezdem do Království musím znovu na odběry a běda, jestli to nebude lepší :-(

Ale letenku už mám...a samozřejmě nejde vrátit ani někomu dát...

     Jinak teda ještě k té nové (snad) rodince...to bude taky dobrá haluz, protože Mamka sice mluví česky, ale Taťka nikoliv a když na mě začal mluvit po skypu, tak jsem padla na zadek, protože jsem mu skoro vůbec nerozuměla :-) Aby bylo jasno, já se tam nejedu naučit anglicky, já tam jedu poznat novou zemi, nové lidi a spravit si chuť po té šílenosti na severu, žejo. Prostě mu řeknu, že kdyby mi chtěl říct něco hodně hodně důležitého, tak ať mi to napíše na papír, s tím problémy nemám :-D 

Zdravím od dietního a naprosto zdravého požadavkům na racionální stravu odpovídajícího jídla :-(

Příště to ale bude z jednoho českého luhu a háje, aby bylo vidět, že mám Česko ještě pořád ráda.

P.S. Ještě si však neodpustím pár zpráviček na téma Finsko (protože to už ke mně prostě bude patřit na věky :-)
1) konečně mi přišly pracovní reference od Matky. Na to, jaké psala romány pro předchozí au-pairku (já opravovala chyby) byl obsah mého doporučení až trapně krátký (přestože jsem tam byla dvakrát delší dobu a dělala o milion věcí víc než ona!! Ale tak, proč se rozčilovat...). V podstatě obsahoval asi 4 věty ve smyslu: pracovala hodně, vařila dobře a zvykla si na způsob života ve velké rodině, byla u nás od září do půlky ledna. Abych si zbytečně nedráždila svou podrážděnou slinivku, tak radši ani nebudu dodávat, že té předešlé au-pairce tam psala takové plky, že: každý večer utřela po večeři stůl, čímž Matce velmi pomohla, a že děti brečely, když odjížděla....
2) O něco sympatičtější je fakt, že mi opět napsala alarmující zprávu má následovnice Španělka. Zhruba toto: s tou strašnou ženskou už to nemůžu vydržet. Strašně mě štve, všechno musí být po jejím, i když to jsou blbosti, nezajímá ji, že jsem zvyklá to dělat jinak a nikdy mi nic nevysvětlí a pak akorá kritizuje, že je to jinak, než chtěla ona! Včera jsem musela pracovat až do 22h. :-D :-D Přiznávám, že jsem se škodolibě usmívala od ucha k uchu, ale nemám v povaze být svině, takže jsem ji napsala (JÁ!) i dlouhý chlácholivý mail, že to nemá brát tak vážně, a prozradila jsem ji své tajemství, že jsem Matce vždycky vyhověla, aby nebyly kecy, a ve skutečnosti si myslela něco o zadku. Myslím, že na mě ještě s láskou vzpomínají :-D Každopádně jsem ji přecenila. Čekala jsem, že taková zpráva mi příjde hned první měsíc, asi její růžové brýle byly lépe přilepené než ty moje.