Malé bilanční cvičení

O čempak to dneska bude? Chci se podělit o pár dalších věcí, které přináší život mimo domov. Člověk má totiž samozřejmě tendenci srovnávat a na světě neexistuje žádné druhé takové místo, které by bylo úplně stejné, jako u vás doma - se všemi materiálními i duševními záležitostmi, domácím řádem, atmosférou... A tak jsem se tak zamyslela nad prázdnou stránkou v deníčku a sepsala tohle:
(samozřejmě se to postupem času mění, člověk si zvyká, a tak už se na hodně věcí dívám jinak, než na začátku. Taky jsem už dost z toho nějak vyřešila :-) )
* jsem si vědoma toho, že spousta věcí zní dost povrchně a budou vám asi připadat legrační. 

CO MI TADY CHYBÍ :
(kromě živých osob, s tím se tak nějak počítá, že mi asi bude chybět rodina, kamarádi apod., o tom snad psát nemusím)
- perlivé vody - ano, vím, že jsou nezdravé, ale já jsem prostě zvyklá na minerálky. A tady se srká jen voda z kohoutku nebo mléko...a v něm teda taky žádné bublinky nejsou :-)
- normální škrabka na brambory - neumíte si představit, jakým kopytem tady škrábou brambory a ještě to honosně považují za škrabku! To je děs. Dyť to vypadá jako vraždící nástroj! Žádný div, že na loupání nosí gumové rukavice, jinak riskují nedobrovolný pokus o sebevraždu :-D
Nejvíc mě šokovalo, že ono se to asi prodává i u nás a hojně, ne-li běžně se to používá, uáá. Takže nic, kdo zná, ten může tento bod přeskočit a zapomenout na něj :)

Něco takového

- česnek - rodina ho nepoužívá. Ještě jsem nebyla poučena proč :-)  Já oproti tomu doma nepoužívám cibuli a zásadně jsem se ji naučila vždy nahrazovat právě česnekem, jednak protože moje oči jsou s cibulí v boji na život a na smrt (a neumíte si představit, jak moc!) a jednak protože mi prostě víc chutná. Ale před pár dny jsem si ho konečně koupila, protože chci rodinu ohromit bramborákama, snad to klapne :-)
- med - další surovina, kterou rodina ignoruje. A já jím doma přivádím k dokonalosti každý druhý dezert, který dělám! Obzvlášť třeba ve tvarohovém dortu je moc dobrý, dávám si ho i do kávy.
- televize - ano, přiznávám a stydím se. Je tak uvolňující sednout před bedýnku a sledovat pohyblivé obrázky...Možná si říkáte, co bych z toho tady měla. Abyste věděli: tady běží filmy v originálním znění s finskými titulky - a proto valná část populace mluví tak dobře anglicky...a proto tahle rodina anglicky skoro neumí. Ano, nemají televizi. Prý protože nechtějí, aby se jejich děti dívali na násilí v televizi...Ušlechtilá myšlenka. Ale pak se nemůžou divit, že když se nemůžou jako jejich vrstevníci koukat na televizi, tak si tuto mezeru doplňují před počítačem a playstationem monitorem, na kterém si mimochodem pouštějí stejně i nějaké DVD se stupidníma dokumentama o lovení losů, lososů apod. :-)
Včera se na počítači koukali na online zprávy na výsledky celostátních voleb a mohli na té televizi oči nechat. Matka řekla, že děti se strašně zajímají o politiku. Ne, matko, ty děti by se koukaly na COKOLIV, jen proto, že konečně po sto letech mají možnost vidět něco z televize!!
Ono, teda, když koukám do programu, tak o moc nepřicházím. To jsou samé dokumenty, reality show a zpravodajství, pff...
- aviváž a osvěžovač vzduchu na WC- chápu, že při praní alespoň dvou praček každý den, by se aviváž prodražila. Chápu, že prádlo tvrdé jako kámen a škrábající jako struhadlo je toho logickým důsledkem. (Hele, možná by se tím dal vyřešit problém s chyběním normální škrabky na brambory :-)) )  Ale proč proboha nepoužívá nějakou jemnou aviváž alespoň na prádlo pro to nejmenší dítě? Jistě, že mi každé navlečení toho kamenného prádla na chudáka dítě trvá tak 5 dlouhých minut. O tom, jestli si to užívá nebo ne, není pochyb :-D Ale chápu, aviváž moc voní. A tady se vůně moc nepěstují. S tím souvisí i absence osvěžovače vzduchu na WC. A že to tam někdy zavání fakt hustě, o tom taky nepochybujte. Zvlášť když tam i několikrát denně musím měnit plínu s plnou náloží od toho mrněte. To, kde občas končí odpad toho postiženého dítěte, radši taky nebudu dvakrát zmiňovat. Prostě mu to připadá hrozně legrační utrousit jinde než do záchodové mísy. No, každý jsme nějaký :-)

CO MI NAOPAK NECHYBÍ:
- polévky před obědem- ne, tady zkrátka nemají oběd ve složení polévka-hlavní chod, tady je naštěstí jen ten hlavní chod (ale není divu, že hlavní chody jsou během dne dva). Ano, něco na způsob polévky tu taky občas vaří, ale jako hlavní chod - přičemž to ale není vývar nebo ta zahuštěná věc se zásmažkou, ale prostě jen nahrubo nakrájené maso, zelenina, brambory, zalité trochou osolené vody. Na talíř si pak nikdo skoro žádnou vodu nenabírá.
- Kč- nemůžu si pomoct, ale myslím, že po pár nákupech se vám hrozně rychle stane, že vám začne cenovka 4 € připadat mnohem "přitažlivější" než kdyby pod zbožím byla cedulka 100Kč. Myslím tím to, že zde mi zboží za zmíněné 4 € příjde mnohem levnější a tudíž o jeho koupi dvakrát nepřemýšlím, než kdybych v ČR kupovala stejnou věc za 100 Kč. (Tohle je jen hypotetický příklad, netvrdím, že existuje taková konkrétní věc, která by opravdu stála u nás a tady zmíněnou cenu, navíc nevím, jaký je ted aktuální kurz, takže ta 100 je přibližná). Prostě mi to "nízké" číslo před € odbourává nakupovací zábrany, ano, jsem tragédka :-) Asi je to tím, kolik si vydělávám tady a kolik jsem si vydělávala doma...koupila jsem si třeba bez mrknutí oka nový digitál za 99 € a moc dlouho jsem si to nerozmýšlela, prostě se mi líbily funkce, barva :-), ale doma by mi bylo líto za něj dát 2,5 tis. Kč, a přemýšlela bych nad tím hooodně dlouho, a nejspíš bych si ho nakonec stejně ani nekoupila. Abych shrnula, co tady dlouze popisuji a co už stejně většina z vás tuší: pro mě a v tomhle státě má 1 € úplně jinou (a mnohem menší) hodnotu, než v ČR 25 Kč (kdo by to byl řekl, že :-D :-D)
-odnášení PET lahví - doma jsem měla pravidelně tuto aktivitu na starosti já. Vzít z předsíně nadité kabele plné zmačkaných prázdných PET lahví a odnést je do nejbližšího žlutého kontejneru. Z dálky jsem u toho musela vždy vypadat, jako když se někdo bez domova stěhuje o most dál (na petky máme vyhrazené takové ty populární kostkované tenké cestovní tašky od Vietnamců). Tady nejenom, že to nemusím dělat, protože žijeme uprostřed lesa, ale tady se to nedělá NIKDE! Protože, podržte se! Tady jsou PET lahve a hliníkové plechovky VRATNÉ! Prostě před supráčem je automat, do něj tyto věci dáte (ale nesmí být zmačkané) a dostanete lísteček s cenou. Teď tu mám na stole půllitrovou Fantu, na tu je vratná záloha 0,20 € A mám tu taky plechovku (1/4 l), tam je záloha 0,15 € Vzhledem k tomu, že se tady stejně pije většinově ta voda z kohoutku, tak rozhodně nemají takovou spotřebu PET lahví jako u nás, v pitomým neekologickým Česku, který navíc i návrh na vratné PET a plechovky smetlo ze stolu, grrrr!!!
- zamykání dveří -jojo, tady se dveře prostě nezamykají. A nemyslím, že by to byla jen specialita této
rodiny, která bydlí na samotě v lese. Už jsem navštívila i mnoho jiných míst - domů a bytů, a nikdo tam prostě při odchodu nezamykal. Určitě nejsem tak omezená, abych tvrdila s jistotou, že tady ve Finsku nezamyká nikdo, ale není to asi tak časté jak u nás :-) Dokonce jsem tady ani nikde nezpozorovala zvonek a neslyšela nikdy žádnoou návštěvu zazvonit (a že jich tu bylo!), prostě se tu vždycky v určený čas tak nějak najednou návštěva objevila a nikdo to neřešil. Dveře jsou tu obrazně řečeno všem dokořán (fakt jen obrazně, protože už tu každý den mrzne :-) ). Takže až budete mít cestu okolo, nerozpakujte se, vemte za kliku našich dveří a příjďte na návštěvu :-)

A NAKONEC, CO TU PŘEBÝVÁ :-)
Mám sto chutí začít tím, že tu přebývají děti...a já to asi fakt napíšu, i když to zní tak cynicky a nehumánně, tahle rodina to s vyráběním dětí fakt přepískla...nehledě na to, že po genetické stránce je z Otcovy strany ten průšvih s Downovým syndromem, který se tu stal překvapivě jen jednou. Je to tady jak v útulku pro psy...(nehledě na to, že zápach tady většinou je taky :-)), chaos, nezdravé prostředí pro výchovu dětí jak z materiální tak hlavně z duševní stránky...Náboženství je u některých lidí fakt hřích :)
- hluk a křik - úzce souvisí s bodem prvním. Dneska jsem měla co dělat, aby s sebou nepráskla o zem a neodebrala se do věčných lovišť. Bylo to ve chvíli, kdy jsem se ze všech sil snažila s nejstarším dítětem zopakovat látku na zítřejší písemku z angliny, a zkoušela jsem ho ze slovíček (a šlo to fakt ztuha), odehrávalo se to v ústřední místnosti celého domu, takže tam v tu dobu byli všichni. Do toho tam začalo vřískat nejmenší, protože se bouchlo o židli, jedno z harantů něco provedlo té malé bosorce, která začala hystericky řvát, matka začala řvát na to škůdce, který tu bosorku pokoušel, a ještě se tam v té chvíli objevila na návštěvu sousedka a začala vesele a nahlas pokřikovat na Otce. Uf!!!!! Dokážete si představit alespoň z poloviny tu hladinu decibelů, která tam v té chvíli bublala? Bylo to hrozné a kdybych neseděla v křesle a nebyla v půlce vysvětlování rozdílu mezi do a does, tak bych prostě flákla držkou o zem a už nevstala :-) Ano, hladina hluku je tu opravdu nezdravá a to až nezdravě často, měla bych dostávat příplatky za hluk jako na mé brigádě kdysi v jedné továrně, kde se svařovalo a lisovalo :-)

- nepořádek - ano, o tom jsem již psala tolikrát, že už mi snad vůbec nevadí :-) Opravdu, jak se vynořují další a další krvesaje, tak mi už počáteční rozčarování z hrozného nepořádku naprosto přechází do stavu letargie, a přestává mě zajímat...

To je radši vše, víc bych toho už nemusela přežít. Všechno se má dávkovat po malých dávkách.

Zítra rodiče odfrčí na dovolenou na Kanáry (opravdu doufám, že Matka zrovna nebude mít plodné dny a nevrátí se domů zase 2v1, už pro dobro těch dětí, osmé dítě už by byla řízená sebevražda!!!!), takže já se těším, že se mi paradoxně bude líp dýchat, když nebudu mít Matku za zadkem (a nikdo mi nebude moct dávat šílené úkoly!!) přestože budu na všechny ty haranty ráno sama, (doufám, že jsou alespoň trochu soucitní a budou mi pomáhat s tím Downem, to je totiž drama i za přítomnosti Matky), ale odpoledne bude chodit studentka na výpomoc a dokonce umí anglicky, tak snad to bude fajn. Musím v to doufat, nic jiného mi nezbývá. Už plánuji, jak budu péct a vařit po našem :-)) Bramboráky, moje oblíbená ananasová buchta....ó, já se budu mít :-))