...a jak to celé dopadlo

V neděli se moje "lichá" postel v pokoji (kterou jsem celou dobu používala jako denní postel - tj. válecí přes den) zaplnila. Přijela nová au-pair ze Španělska. Věděla jsem, že moc nebude umět anglicky. Ale tahle slečna dala výrazu špatná angličtina úplně nový rozměr. Tím ji nechci urážet. Naopak fakt obdivuji její kuráž. Já mluvit jako ona, tak nevytáhnu paty z domu. Natož zrovna do Anglie. Ale tak zas lepší se učit od originálů (i když v případě Indo-Iránské Snobky z Jižní Afriky... :-D) Takže z plánu vyklopit jí hned celou detailní hrůzu a hnůj o týhle famíliji sešlo. Jen jsem jí pořád opakovala, jak jsem šťastná, že odcházím, a pořád jsem jí přála hodně štěstí. Moudrému napověz, hloupého kopni. Vzhledem k vývoji pondělního zaučovacího dne, kdy jsem měla pocit, že místo jednoho dítěte mám najednou děcka dvě....tady žádné napovídání asi nebude mít moc smysl. A na kopání bych použila spíš Snobku než tuhle Au-pair.Tak se mě třeba ptala, jak připravit kávu. Instatní.  

Myslím, že ta se sem bude hodit DOKONALE a hlavně Snobka bude velice spokojená. Vrána k vráně.

Ale samozřejmě jsem svou roli učitelky plnila dokonale a možná až příliš dobře. V jednu chvíli, kdy už jsem fakt padala na hubu jsme se musela zastavit a srovnat si v hlavě, že není přece potřeba, abych ji jak malé děcko vedla za ručičku, že jí musím dopřát i trochu toho natlučení držtičky, protože o tom je život a sbírání zkušeností, že jo. A vůbec, mně taky nikdo nic nevysvětloval na začátku. Tak co.

V pondělí mi odvezli zavazadla. Obří kufr a kartonovou krabici. Dohromady přes 40kg, ostudaaa! Kdo to tady vykládal, jak nesnáší materialismus, že? Ale zas ten pocit, že teď nebudu muset asi tak rok vůbec nakupovat, juhůůů.

V úterý poslední společná večeře. Myslíte, že bylo něco extra? A myslíte, že byl třeba nějaký dezert? 

Haha, probuďte se. A víte, co jsem dostala jako dárek? Ten nejlepší, co vůbec šel, samozřejmě...chvilka napětí....svobodu :-D Nedostala jsem ani libru navíc, přesně odměřených 80 liber jako každý týden. Ani na kafe a dort, jak slibovala v úterý, mě ve středu nevzala. Hlavně že měla do poslední chvíle plnou falešnou hubu falešných keců, jak jsem byla maximálně důveryhodná a perfektní a odváděla bezchybnou skvěle organizovanu práci, BLÁ, BLÁ, BLÁ. Ani kartu s poděkováním jsem nedostala. A to ještě slibovala, že mi proplatí taxi, které jsme si musely se španělkou vzít v úterý domů z města, když začalo lít jak z konve a my neměly deštníky. Platily jsme ho napůl. Nojo, to by jí ubylo dát mi ty 3 libry...to by si nemohla koupit ten 70. pár bot do sbírky, bože! Taková hamižnost. Ať se udáví.

Možná si vzpomenete, že jsem asi psala na začátku své 4. mise, jak se těším na svůj odjezd, až mě host otec obejme. Marná sláva, zůstalo jen u toho těšení. Stihla jsem s ním sice prohodit soukromě pár vět, když mi tiskl jízdenku na autobus, poděkovat mu za všechno a říct mu, že mě velmi bavilo si s ním povídat. A že mu přeji hodně štěstí, aby to TADY přežil (původně tam mělo být "s touhle ukřičenou cholerickou madam" a dramatické loupnutí očima tím směrem, kde se v domě zrovna nacházela, ale rozmyslela jsem si to...bohužel). Ve středu ráno to vyřešil dost šalamounsky. (Možná měl taky dilema, jestli mě obejmout nebo ne :- ) Odešel z domu ještě dřív, než já vyšla z pokoje. Shodou náhod jsem ale zrovna byla v dětském pokoji pro školní uniformu, když nastartoval auto a odjížděl (dětský pokoj má okna do silnice před domem) a já se za ním zklamaně koukala, když v tom...se naše oči setkaly, já mu hned zamávala a on mi zamával zpět !!! A usmál se :-) :-) :-) No není to ještě lepší než objetí? Já myslím, že jo.

Španělka už měla dnes pracovat samostatně a vzít i malou do školy, ale...ta si škemrala tak dlouho, až jsem teda souhlasila a šla naposled do školy s ní. Taky mi ještě před ochodem do školy stihla načmárat "přáníčko"...no, tak aspon od někoho. Já jí nechala na ustlané posteli kočičkový polštářek a české bonbony, aby to našla, až se vrátí ze školy. Fakt jsem nebyla zvědavá na nějaké další hysterické přehnané scény.

A mě pak Snobka hodila do sousedního města na vlak. Říkala, že má zamluvený stůl na oběd, tak jsem se těšila, že se aspoň najím před cestou. No, jenomže mě zavezla přímo na nádraží a čau.

Celou cestu mi vyprávěla svůj "pohnutý" příběh  (už zase...nudaaaa, komu to furt cpe?), jak žila v Africe v blahobytu a měli obrovitánský dům a 7 aut a služebnictvo, že nevěděla, co jsou peníze, protože se o nic nestarala a pak že její otec byl gambler a jednu noc všechno prohrál (no už aspoň vím, po kom je tak blbá) a že teda o vše přišli a že musela vypadnout do UK, kde musela pracovat na černo jako servírka a žít u svých zlých příbuzných, kteří jí dělali ze života peklo (jo, ve srovnání se snobským omezeným životem musí být COKOLIV jiného peklo :-)) ) a opovrhovali jí za to, že měla předtím všechno....fůůů, to by normálně jednoho úplně dojalo. Ne však toho, kdo s ní 6 měsíců žil pod jednou střechou. Ještě mi říkala (asi chtěla dolézat), že když sem přišla, že nenáviděla Anglii a její jídlo, zvyky, lidi...ale vrátila se do Afriky a tam neměla žádné úplatnění, tak se zas vrátila do Anglie a vdala se sem.

Aha, takže ona Anglii nesnáší, tak jí chce zprotivit i všem dalším cizincům, nebo jak tomu mám rozumět? :-D

Jako pardon, mám za sebou žití s tou nejhorší lidskou kreaturou a odpadem celého lidství a znamená to snad, že si budu vylévat zlost na jiných lidech a mstít se jim za to, že mám blbou zkušenost?

Nooo, sedla jsem do vlaku a cítila se jako vykuchané kuře. Přišlo mi, že naprosto všechno, co jsem za těch 6 měsíců (a hlavně v posledních dnech) udělala, bylo zbytečné, všechno mé přemáhání - usmát se, neposlat jí do prčic, neříct jí nic sprostého, i když nikdo jiný by si to nezasloužil víc než ona...všechno k ničemu. Dík za skvělý důkaz, veličenstvo.

Přitom jsem si právě já měla připadat jako vítěz. Přemohla jsem se, zatnula zuby, zvítězila. Dokázala jsem to, co jsem chtěla. Udržela jsem se pod kontrolou, protože nejsem tak primitivní jak ona. Ale radost se nedostavila. Jen zklamání, smutek a zlost. (A co hůř, pak ještě ty výčitky svědomí, že jsem celou dobu byla třeba ta špatná já, že to celé bylo jen nedorozumění. A byly to docela úporné myšlenky, měla jsem docela obavy, že zešílím. Že kážu vodu a sama piju víno. Že ji kritizuji za její pokrytectví a sama nejsem lepší...ale vzpomněla jsem si na zásadní věc: vůbec přece nejde o to, jaká ona objektivně je, jestli je opravdu přesně taková kráva, jak jí tady celou dobu popisuji - protože nezaujaté fakta existují jen v exaktních vědách, mezilidské vztahy jsou vždycky ovlivněné osobností jejich aktérů, přece. Jediné, na čem v tuhle konkrétní chvíli záleží, je, jak její jednání působí na MĚ, jak to vnímám já. Možná je to jen alibismus a omluva pro to, že ji "pomlouvám", ale k tomuto závěru jsem svou hard-core zkušeností dospěla a chtěla jsem se o ni podělit. Utrpení totiž rozšiřuje lidem obzory a mění pohled na život :-) ).

Ale české klima dělá své :-) Kvalitní spánek v mé posteli mi zbystřil mysl a já vzala mobil a napsala jí poslední zprávu (protože jsem jí odkývala, že se ozvu, jak jsem přiletěla...pochybuju, že jí to fakt zajímalo, říkala to jen ze slušnosti....právě toho jsem ale využila :)) ). Zněla takto (a to se radši posaďte, jestli nesedíte): NAZDAR, PRIJELA JSEM ZPET DOMU, MOJE KUFRY ME NASLEDOVALY DNES. DIK ZA NEJLEPSI DAREK NA ROZLOUCENOU: SVOBODU A ZNOVUNALEZENOU LASKU K ME ZEMI. MARTINA

A pak jsem vypnula mobil a zahodila anglickou SIM. :-D Doufám, že jí z toho praskla cévka, krááááááávě.

A teď už si jako vítěz připadám :-) Sice v tom není primárně nic vulgárního ani hanebného, vůbec se to nemůže rovnat tomu všemu svinstvu, co jsem si od ní musela vyslechnout a zažít já, a flegmouš by to nechal být, původně jsem jí chtěla poděkovat za to, že mi znechutila celou Anglii, to by teprve byla palba! ale jsem si naprosto jistá, že i tahle ironie jí dojde :-) Ta má totiž detektor na jakoukoliv urážku nebo náznak urážky a nepohrdne jedinou příležitostí, jak se vznítit a pohádat se s někým do krve.

 Ono totiž není lehké žít sám se sebou, když je člověk intrikánská falešná pokrytecká svině. Takový člověk se stane velice snadno navíc ještě paranoidní vztahovačnou sviní, protože automaticky očekává, že co škaredého si myslí nebo v horším případě i koná proti ostatním, to i ostatní myslí nebo konají vůči němu :-D Jo, v tomhle je spravedlnost téměř dokonalá.

Ve svém důsledku je mi úplně jedno, jak si to přežvejká a jestli jí ta zpráva vůbec přišla, důležité je, že jsme v sobě tu odvahu ke "vzpouře" našla a uskutečnila. To mě  neskutečně blaží a jak říkám, cítím se jako vítěz. Byl to jen malý krůček pro lidstvo, ale obrovský skok pro finskou hrdinku :-D Mně se ták ulevilo!!

Takže nakonec....přece jen hepijend...?

Co bych ještě řekla k mému odcházení z Anglie? (vynechme už tu rodinu, jinak tenhle článek nikdy nedopíšu :-)

1. Nesnáším sýr čedar!!!!

2. Jestli mi někdo v budoucnu nabídne fish& chips, tak ho zabiju!!

3. Sbírku svých alergií jsem rozšířila o alergii na vše, co souvisí s filmem Frozen ( česky ledové království), nevěřili byste, kolikrát jsem tuhle (už obludnost) byla nucena vidět, slyšet, kreslit, tancovat na ni....v Anglii to je fakt šílenství! Každý harant má doma kostým z téhle pohádky, na každé dětské párty musí hrát hudba z tohodle hnusu, jinak to není dobrá párty...

4. Hurá, už si můžu doma otevřít mokrý deštník a nechat ho uschnout (v Anglii je totiž pověra, že otevřit doma deštník znamená smůlu, takže to fakt v tom baráku nikdo nedělal!!!)

5. Za celou dobu v Anglii jsem viděla víc filmů a seriálů, než za celý můj život předtím :-))

6. Zavazadla poslaná v pondělí, přišly ve čtvrtek ráno! :) Český řidič na mě houkl: "no, tak mi s tím pojďte pomoct!" Vítej zpátky v ČR, Marťo :-D

7. Co mi opravdu bude chybět: veverky téměř na každém 3. stromu, zpáteční jízdenky v autobuse, obchody vše za libru - s normálním kvalitním sortimentem, který je k sehnání i v supermarketech, ale mnohem dráž,  a některé české au-pairky, se kterými bych se v ČR třeba nikdy vůbec nesetkala a když už jo, asi bychom neměly důvod se bavit. V Anglii jsme měly všechny něco společného :-) Ještě mi bude chybět lemon curd a golden syrup...ale mám na ně recepty, tak to zkusím udělat doma sama. Třeba se povede.

8. Co mi opravdu nebude chybět: velmi špatná (tvrdá) voda, po které moje pleť i vlasy hlasitě úpěly - to je prokletí anglických au-pairek, velké většině (pokud neberou HA) ta strašná tvrdá voda minimálně vrátí pleť do puberty. Dost po ní i padají vlasy (já měla brutální lupy) a vůbec nemluvím o té hrozné chuti. Komerce a materialismus. Odklon od přirozeného řádu a selského rozum. Dementní stravovací návyky- největší jídlo dne v 18 hodin?? Bože, lidi, vy jste asi nikdy neměli biologii lidkého těla ve škole, coo? Bílý toastový chleba. Kdo ještě neměl možnost okusit ten anglický, napovím vám. Chutná jak vata s papírem.

9. V Anglii ukončilo svou dráhu mé první mobilní číslo, které jsem měla přes 10 let, tuším. Ten můj ztracený mobil se totiž nenašel. Ale už mám nové. A možná je fajn, že začínám v mnoha ohledech s novou plínou. Nový život prostě. Nový bankovní účet, najdu novou práci, nové bydlení. A bude to fajn.

A jak to bude dál.?.  Asi nikoho nepřekvapí, že po tomhle už říkám býť i jen samotnému slovu au-pair velké výhružné NE! Možná, kdyby hrozilo, že skončím na ulici, tak popřemýšlím o nějaké té péči o starší občany, to v Anglii taky docela frčí. Zatím ale plánuji vychutnávat si plnými doušky všechny ty "nedokonalosti" české země, která mi ve srovnání s tím, jak jsem ji vnímala před svým prvním vycestováním, příjde pomalu posvátná. Budu se snažit žít zajímavě a zažívat zajímavé věci, ale pokud to nepůjdu, nebudu to lámat přes koleno, a nebudu o tom logicky ani psát, protože pokud lidi chtějí číst o nudných životech, můžou si koupit bulvár :-) Ale možná udělám nějakou rekapitulaci, jak to celé vidím s odstupem, nějaké extra fotky a tak.

  Pokud na mě Snobka podá žalobu za urážku na cti :-D (nedivila bych se, fakt že ne, ona si prostě svým slePÍČÍM mozkem asi nikdy neuvědomí, že nemůže všechny lidi soudit podle sebe, a to, že je někdo jiný než ona, neznamená hned, že je špatný...a to bylo jádro pudla všech našich neshod) a pro mě si příjde INTERPOL, budete samozřejmě první, kdo se to dozví (no, možná druzí, rodiče budou mít přednost). Stejně mám trochu pokrytecky strach otevřít si svůj email.....
Do té doby...mír s vámi.

 

Poslední momentka s nejbližší vr nící duší :)



Tahle naopak jedna z prvních v Anglii. Duben 2013. Kdybych tak v té chvíli tušila, co mě všechno potká...

 

Halloween...

Nevím, jaké jste dosud měli představy o Halloweenu, ale Halloween v Anglii = hystericky vřeštící děti (protože čím víc křičím, tím jsem přece strašidelnější, žejo!), předstírání sousedů, že nejsou doma, když k nim dojdou děti na koledu, spousta nechutných přeslazených sladkostí a spousta nepořádku po oslavě.
A komerce, komerce, komerce.
Vzpomínám na jeden karneval, když mi bylo asi 10. Šla jsem za čarodejnici. Výroba mé masky byla týmová práce: máma mi ušila hábit (tmavě modrý školníkovský plášť s mixem různých hadrů a kusů zástěr, aby to bylo co nejautentičtější), tátův kamarád instalatér mi dal kus koudele (měla jsem jako vlasy), sousedka mi půjčila koště...Jak by to samé vypadalo v Anlgii? Samozřejmě by se šlo do obchodu a koupil by se čarodějnický set s nějakýma nazdobenýma šatama, nalepovacíma nehtama, parukou...protože čarodějnice jsou přece krásné (není divu, když si anglické děti představují čarodějku jako Maleficent :-D) Už jsem říkala, jak jsem šťastná, že jsem se narodila a trávila dětství v ČR?

                                                              EXTREME MAKEOVER  :-D      

  Já se rozhodla svůj 1. a asi i poslední Halloween užít na 100%. Pomohla jsem s výzdobou, upekla jsem strašidelné prsty - což byl v tak pečení nenakloněné kuchyni dost výkon. Snobka mi vyhodila mouky, takže jsem si koupila směs na pečení - mouka s tukem. Průšvih byl v tom, že se to těsto hrozně lepilo a já ho neměla čím "odlepit" :-) ani cukr mi moc nepomohl. Ale projevila jsem zase svou vynalezavost. Proč do toho nevrazit nějaký bílý neidentifikovatelný prášek  (který byl ve skříňce s potravinama), že? Klíd, tvářilo se to jako krupice. A nikdo se neotrávil.

  Snobka se tvářila nadšeně, dokonce mě i poplácala po rameni. A prý že: "Ty jsi tak úžasná a teď nám odjedeš, to je taková škoda!" (Jako by to nebylo od začátku do konce její přičinění, že místo 28.11. jsem odletěla 5.11.) . No, taková faleš jako vždycky. A já se nepřestávám divit. A to ještě nevíte, jak proběhl odjezd. Já už to vím. Ale pěkně popořadě. Happyend nečekejte. I když jak se to vezme....
 Snobka se rozhodla uspořádat halloweenský večírek pro malé haranty a jejich rodiče. Beztak hlavně proto, aby se blýskla. Pojala jsem to jako svůj soukromý večírek na rozloučenou. A dobře jsem udělala! Proto jsem se tolik snažila (to si musím pořád opakovat, protože žádný jiný přínos to nemělo. Doufám, že si nemyslíte, že jsem se chtěla zavděčit té huse. I když v to, že to třeba zohlední při poslední výplatě, jsem trochu doufala :)

Chodili jsme po sousedech na Trick or treat. To je, že děti zazvoní na barák, řeknou Trick or treat a dostanou za to sladkosti. Pokud jim teda někdo otevře :-)

Což se zas tak moc nestávalo, protože proč něco dávat cizím harantům, že. Když jsem vysvětlovala anglickým matkám (musí se ale brát v potaz, že to jsou všechny kámošky Snobky, že), jak u nás máme Mikuláše, kdy chodí Mikuláš, anděl a čert (a ten odnáší zlobivé děti do pekla), tak lapaly po dechu. (Na což jsem jim strašně chtěla říct, že už se vůbec nedivím, proč je Anglie plná spratků :-) Ale opět jsme se ovládla. Bohužel.) Protože tady je přece dítě posvátné a nikdo se na něj nemůže ani škaredě podívat!!! A i kdyby někoho zabilo, tak je to pořád ťutu, ňuňu, nejdokonalejší tvor planety. Víte co, já si asi postavím sochu jako poděkování sama sobě, že jsem to v tak dementní společnosti přežila.

A byl i ohňostroj na zahradě, jupí.

A potom začala i opravdová zábava pro mě. Šla jsem s další českou au-pair omrknout, jak Halloween slaví dospělí :) A měly jsme štěstí, užily jsme si to moooc. To snad ani nemůže nikdo pochybovat.

A ty parádní fotky, co jsme udělaly před pártoškou...ona u bankomatu, já u kostela :-D

Jak vidno, moc lidí tady ještě netančilo...aspoň jsme měly s kámoškou spooooustu místa :-) A mluvil o mně i DJ :-D

Ale minutu před půlnocí jsem jako správná Popelka byla doma. Šla jsem pěšky. Za prvé znám tu cestu už nazpaměť, tak bych mohla jít i se zavřenýma očima.  Za druhé všichni úchylové byli přece ve městě a slavili, takže jsem se vůbec nebála. A za třetí procházka před spaním je přece zdravá :-)
Snobka ráno zas předstírala, jak je zhrozená nad tím, že jsem šla pěšky, protože mě před mým odchodem nabádala, ať si vezmu taxi. To víš, že jo, za tu almužnu, co mi dáváš, pche..
  A to byl úžasný anglický Halloween.
A jdeme do finále! Následuje článek o tom, jak to všechno dopadlo. To je taky dobrá komedie, doporučuji :-P

4.1.5.

Můj poslední čtvrtek v Anglii, juhů!!!
Už mám samozřejmě až na pár maličkostí sbaleno, poslední díl Chůvy k pohledání dokoukán a odpočítávám hodiny (142 hodin a 50 minut :-) )
Svoboda se blíží! :-D
A řeknu vám, je to jedině dobře, čeho já jsem svědkem poslední dny, to překonává veškeré mé představy, a nejsem si jistá, že bych to vážně přežila se zdravým rozumem, zůstat tu ještě o 10 minut dýl. Tak třeba v pondělí bylo zas "na slovíčko" se Snobkou...pochopitelně se nekonaly žádné výčitky nebo poučování (taky k čemu by byly týden před odjezdem? :-D ) ani žádné hlubokomyslné rozhovory, protože i osobě její inteligence musí být jasné, že ted před koncem stačí jedno blbé slovo a Papiňák vybouchne :-D
Takže to vzala z jiného konce a začala mi vysvětlovat, co všechno mám říct a neříct nové au-pairce, která přijede už v neděli večer a já ji budu zaškolovat. Samozřejmě jí řeknu, aby si co nejdřív našla novou rodinu, ať má něco v záloze, až ji tady ta čúza vyhodí...a snad aby si radši ani nevybalovala :-D, ale to jen tak mezi náma. Docela ji lituju, protože prý moc neumí anglicky, takže si ani nebude moc obhájit svůj názor - ne že by se mi to snad nějak mockrát podařilo, ale snaha byla vždy, to že je to tady všechno jako házení hrachu na zeď, za to prosím nemůžu. Ale fuck you snad umí, nebo přinejhorším jí to naučím :-) 
Ale k pointě rozhovoru se Snobkou. Ona začala pět chvalozpěvy na to, jak jsem byla vždy samostatatná a nijak jim nenarušovala jejich soukromí a rodinný život a trávila svůj volný čas nezávisle a nijak je prostě svou přítomností neobtěžovala (což mi právě vždycky předtím vyčítala, že s nima trávím málo času a že jsem "pořád" ve svém pokoji), KOMEDIE STARÁ! No a tohle mám vysvětlit i té nové...jasně, všechna špinavá práce se hodí na mě, že jo :-)
No nic, mám v plánu se ovládat až do konce a doufám, že mi za tuhle oběť ještě kápnou nějaké prachy navíc :-D (jo, ten povrchní materialismus je obzvlášť nakažlivý, a tady na člověka skáče ze všech stran)
Nejlepší zážitek posledních dnů byl naopak (na mé poměry) dlouhý hlubokomyslný rozhovor s panem Otcem, po kterém jsem měla chuť vyběhnout ven a objímat všechny stromy v ulici, la la la :-D Byl to za ten půlrok první rozhovor, po kterém jsem si nepřipadala jako debil a dokonce jsem ani tak nemluvila...já to říkám pořád...kdyby Snobka nešťastnou náhodou i se svou dcerou zahynula, tak bych tady klidně zůstala :-) Bavili jsme se o snobství :-D a materialismu a lidských hodnotách a konzumní anglické společnosti. A o den později jsme se k tomuto tématu u večeře vrátili (taky proč mlčet, když Snobka s malou odjela pryč a my tak jedli sami a v KLIDU!)  a on mi začal dovysvětlovávat, jak to včera myslel....no není to sladké? Kdyby mu bylo buřt, co si o tom myslím a jak jsem to pochopila, tak drží zobák :-)) Já ho naopak šokovala svou odpovědí na otázku, co si myslím o Rusku a Rusech a komunismu (jasně....typické anglické uvažování: je z postkomunistické země a má antikapitalistické názory, ta je určitě komunistka a určitě sympatizuje s Ruskem). Řekla jsem, že nic dobrého. A to jsem bohužel nestihla říct oblíbenou hlášku mého profesora na VŠ....že dostat se do ruských nemocnic znamená umřít :-D (no, jako anglické zdravotnictví taky žádná sláva a ohňostroje...nohu mi tu sice zachránili, ale před pár dny jsem dostala angínu, tak jsem se chtěla objednat k doktorovi - objednávka přes internet- a 1. volný termín až 4.11. Ehm. Naštěstí už je mi líp, asi nebyla bakteriální).
 A zítra je ten slavný den....Halloween :-) Můj první a předpokládám, že i poslední opravdový Halloween. Budeme dělat nějakou strašidelnou párty pro haranty.
Ráno jsem dnes celá natěšená nakráčela do kuchyně, že upeču strašidelné prstíky

gizmodiva.com

....to by mi ovšem ta kráva nesměla vyhodit mou mouku (tady je pečení sprostý slovo :-)) a co se týče vaření....vrcholem jejich kulinářských kvalit jsou ručně dělané hranolky - ale předpokládám, že brambory jí loupe manžel..., takže když jsem si chtěla udělat palačinky a upéct muffiny a  brownies, a....musela jsem si koupit vlastní mouku. Jenže už tam není...asi jí vyhodila proto, aby ji nepřipomínala její vlastní neschopnost :-) Každopádně jsem si teda dnes večer po dlouhém přemítání skočila koupit mix na sušenky a bude.
Já zítřek vidím nějak takto:

Generálka z dneška...takto jsem trávila dost posledních večerů....zálibným koukáním do zrcadla :-)

A až vykopáme haranty ze dveří, tak jdu šířit svůj šarm na párty pro větší haranty :-)
Zduř buřt ! (a další 2 hodiny z velkého odpočítávání v tahu, joooo! )

4.1. 4.

Bez okolků největší pecka na začátek: Snobka se mě zeptala, jestli lidé v ČR mají doma topení, že už začíná být venku zima ! ! !
Už chápete, proč s ní nediskutuji a radši držím ústa a nechávám si všechno líbit? (ale lituji, že odpověď : " ne, my si přece rozděláváme oheň přímo uprostřed naší jeskyně" mě napadla až po hodině, když opadl největší šok)
 A potom další peckoidní záležitost! První červená hvězdička pro tu opici! Klasika...ráno krize, čím víc říkám, ať si pohne, tím víc je ona pomalejší...pak každou blbost konzultovat s host otcem, protože já jsem přece úplně neschopná a ničemu nerozumím...a pak se ještě se mnou pohádat, že kardigan nepřichází v úvahu, natož nějaký kabát, i když je venku asi tak 10 stupňů a funí jak prase. Ale já tomu přece nerozumím, takže frnk za otcem a ten...se postavil na mou stranu, což malá přijala jako zradu a začala brečet. To, že v té chvíli bylo už pět minut před začátkem školy, ji vůbec netankovalo. A my proto přišli asi 6 minut po začátku školy!! Všechno zamčené, nikdo před školou, dokonce i pan "policajt", který zastavuje dopravu před školou na přechodu, už tam dávno nebyl. Takže průšvih jak vrata. A učitelky mě vraždily pohledem, na moje omluvy vůbec neodpověděly. Krása, no. Mrcha vyvádí a já si to musím vyžrat! Ale první červená hvězdička a navíc to, jak ji ráno otec rozbrečel, mi za to stály! :-)
 Máti po dlouhé době něco sama uvařila!! (Od malé opice jsem se dozvěděla, že mě Máti označila za panovačnou a oprsklou :-)) To mi řekla, když ji došly jednou ráno argumenty, tak zas kopala kolem sebe a myslela, že mě tímhle setře a poníží, ha ha há! Prej že oprsklá - jo, řekla jsem jim jednou u stolu, že nošení školních uniforem mi vždy připadalo jako dobrý nápad - to stírání sociálních rozdílů, ale že když to vidím na vlastní oču, připadá to jak kdyby všichni byli stádo ovcí, jenže tady se upřimnost nenosí (jak jsem mohla zapomenout??!) aspon teda ne ta negativní upřimnost, takže z toho málem dostali infarkt. Každopádně tu oprsklost beru jako poklonu. A mimochodem...fakt by jí oprsklá osoba řekla, že to její jídlo, které uvařila, je moc dobré - i když ve skutečnosti chtěla říct: "No, na to, žes to vařila ty, je to vynikající.." :-D
Tak já jdu zas prskat :-D :-D

4.1.3.

   Slyšte, slyšte další ohromující příklad výchovné idiocie té osoby, která si zapomněla dojít pro rozum, místo toho si šla dvakrát pro snobství. (Tohle teda Matkou nenazvu, ani kdybyste mě mučili).
Malá ráno přišla do kuchyně, nadechla se a: "Moje maminka říkala, že mě dnes odveze do školy autem a že musím být připravená v 8,20" (obvykle to taktak stíháme na 8,45 z domu). Tak říkám: " O.k., ale to znamená, že dnes musíš jíst rychle a ne tak pomalu, jak vždycky." Místo odpovědi přišlo: "Můžeš mi uvařit kaši?" Vždycky jí cereálie s mlékem. WTF?! Vždyt to bude trvat mnohem dýl!! Její myšlenkové pochody...nemá cenu se jimi zaobírat. Zbytečné. Takže fajn, uvařila jsem kaši...no a než vychladla...Snobka přišla do kuchyně a říká: " To už nestihneš, tak já tě odvezu do té školy až zítra, dnes půjdeš normálně pěšky, mělas jíst rychleji." A hádejte co? Jasně, začala brečet. Nejdřív na to Máti řekla: "Nezkoušej to na mě" (bod plus!), ale když pláč nepřestával, otočila a prý že...jasně, že tě odvezu, zlatíčko, šup, pomůžu ti, ať to stihnem, už neplakej. (stopadesát bodů mínus!!! Kriste pane,, sem do Anglie se ještě nedoneslo, že když se brečícímu dítěti ustoupí, tak si to to děcko zafixuje jako fungující model chování a už to tak bude dělat příště a pořád? Asi ne, no.
 Snídaně následujícího dne: došla jsem pro gumičku, že jí sepnu vlasy (namáčely se jí v mléce) a ona začala vyvádět, že né, že tu gumičku nechce a svíjet se na židli jako žížala. Nakonec naštvaně odběhla a přinesla si čelenku. Tak jsem se rozhodla, že je to super příležitost otevřít téma: Proč jsi tak tvrdohlavá? Proč musíš mít vždycky poslední slovo a proč chceš vždy za každou cenu dělat něco jiného, než co řeknu? Nejdřív hleděla jak kdyby jí někdo zamčel hračkárnu přímo před nosem a pak to přišlo... S triumfálním výrazem se na mě podívala a místo aby odpověděla, řekla: "A ty nevíš, co o tobě říká maminka. Je to škaredý a je to tajemství, tak já ti to neřeknu". !!! (Umím si to víc než živě představit). Původní odpověď, že názory BLBÝCH lidí mě nezajímají, jsem zkrátila jen na : "Mě to ale vůbec nezajímá" a zlost jsem nechala bublat uvnitř (ještěže tohle zjistila včas moje oblíbená kočka ze sousedství, která si co pár dnů chodí pro podrbání na kožichu, a už zdálky mě dnes na cestě do školy vítala :-) ...jinak bych to bývala viděla na zdařilý pokus o remake filmu Texaský masakr motorovou pilou. Noooo...není všem dnům konec. 

Máti se činila a oznámila mi, jak bude vypadat mých pár posledních dnů před odjezdem (" o víkendu před tvým odjezdem přijede nová au-pair, a ty ji zaučíš, a my nemáme kde jinde ji ubytovat, tak bude spát u tebe v pokoji na druhé posteli. Ty už v tu dobu budeš mít své zavazadlo na cestě domů, žejo, takže to nebude žádný problém" WTF?? Chtěla jsem ho odeslat přepravní společností, abych se s tou těžkou krávou nemusela tahat na letiště, ale zhruba tak den před odjezdem). Jo a nová au-pair je Španělka a prý skoro vůbec nemluví anglicky :-) Jasně, tím pádem se Snobka nemusí bát, že si na ní bude otvírat hubu a řekne jí nějakou nelichotivou pravdu:-)) Možná nebude nakonec tak moc blbá, jak si o ní celou dobu myslím :-)

JInak jsem jí pořád nic závažného, co mě tady vytáčí do běla, neřekla, vděčí za to zejména skutečnosti, že jsem stále neobjevila správný anglický ekvivalent pro: "aby ses nepo* *ala, ty čúzo vypatlaná", bez čehož by můj projev nebyl kompletní a plnohodnotný. Můžu to tady ale brát jako tu nejlepší hereckou etudu mého života, já přece v dětství chtěla být hérečka a okolí to ode mě i tak trochu očekávalo, po všech těch veřejných ceremoniích a soutěžích recitace a uměleckého přednesu....tak mám vlastně šanci se znovu blýsknout. Jen takové malé soukromé divadlíčko, i ten diplom si pak napíšu a nalepím si pod něj podpis té čúzy ze smlouvy , kterou mi na začátku podepsala :-P

Nějak takhle mi to teďka tady příjde:

A víte co, k mlčení a navenek příměří nahrává i další -racionální skutečnost. Můžu mít na odjezd odsud vzpomínky dvojího typu: buď se s ní do krve pohádám a naservírují ji všechny křivdy a do nebe volající důkazy její ubohosti, což mi sice v té chvíli možná trochu uleví, ale v horizontu dalších životních událostí a mého budoucího života to nebude mít vůbec žádný přínos, akorát odejdu úplně rozladěná a budu si muset vzít prášíček na uklidnění (protože ona se při té hádce bude bránit úplně iracionálníma kravinama, které mě ještě víc rozhodí...), následkem čehož ve vlaku usnu, přejedu svou zastávku, někdo mě okrade, nestihnu navazující autobus na letiště atd. atd. :-D To je varianta č. 1
...anebo se s ní rozloučím v klidu a míru a vyslechnu si (sice možná neupřimné, ale za tu dobu co jsem tu, jsem se naučila kašlat na to, co si zdejší lidi skutečně MYSLÍ, protože jednoduše lidi takového typu vůbec neuznávám a jejich názory jsou mi u sedínky) pochvaly a blahořečení na mou šikovnost, ochotu, loajalitu, vzornost, trpělivost a další charakterové ctnosti (prostě vše, co se jí samotné nedostává :-P ) a já odejdu alespoň trochu potěšená, že ta půlroční otročina a zkouška peklem nebyla úplně zbytečná a vyplatila se.  A navíc zůstanem v písemném kontaktu a já se tak z první ruky dozvím, jak rychle od nich ta nová au-pair zdrhne :-D Já myslím, že ta druhá varianta přecejen vypadá líp. Krom toho mě posune do další fáze zrání mé úžasné osobnosti :-)))   ....ale kdoví, třeba se zítra probudím a budu mít chuť tu krávu udusit ve spánku polštářem.
Jo, checheche. Ještě jedna malá perlička z dneška. : Byl tu spolužák té malé na hraní a v jedné chvíli jí řekl: "Ty jsi tak moc panovačná". (Málem jsem mu za to dala pusu :-) )Malá se zvedla a beze slova odešla nahoru do svého pokoje. Tak my za ní voláme, at jde zpátky a ona prostě ublíženě, že ne, že On ji nazval panovačnou a že to je moc nevychované...Tak jí říkám, že o nic nejde, že nikdo není přece dokonalý. A kupodivu to fakt zabralo ;-)

Tohle je opravdová hrdinka...zachraňuje pravidelně už několik měsíců mou host famíliji před 3násobnou vraždou :-)

 SUPER ZVÍŘECÍ DEN PŘI PĚŠÍ TÚŘE NA WINDSOR (20 KM...uznávám, nebyl to nejlepší nápad, když ještě den předtím jsem řešila, jestli to je nebo není angína...ale byl to určitě poslední teplý sluneční den letos, takže....jsem musela prostě)

No....tak jsem chtěla ve Windsoru vidět Královnu...místo toho jsem potkala stádo krav. Taky dobrý, ne? :-D

Ještě nikdy jsem nestála tak blízko krávě (když pominu tu dvounohou, které teď přeji každý den dobré ráno)

do fotegalerie už se nedostalo: stádo ovcí, stádo lam (!) a něco hodně přes metrákové prase, vedle kterého vypadal jeho krmič jako panáček z člověče nezlob se vedle hrací kostky :-)

Na této uměle vybudované nádrži se konaly veslovací disciplíny LOH Londýn 2012. Na té rozhlasové tribuně v dálce ještě visí olympijské kruhy :) Vědět to, vezmu si s sebou i foťák, který zoomuje, achjo.

4.1.2.

             Díky všem, kteří mi projevili podporu mimo tento blog, vážím si toho. A bojuji dál :) Teda už nebojuji, už to všechno nechávám plynout, neřeším.
 Tudíž dnes něco na "odlehčení" za hranicemi tohoto domu. Bez nářků na tristní do nebe volající magorství mých chlebodárců. Bez zmínky o tom, že Snobka si koupila nový Mercedes (protože ten starý byl už 7!!!! let starý!) :-))) Dokonce vás ušetřím i nesmírně trapné chvíle u večeře, kdy napruzená Snobka řekla Snobovi a Hysterce, že by bylo nejlepší konečně vyměnit tatínka (což způsobilo strašný šok Hysterce, která je na něj absolutně fixovaná, spí s ním v posteli - už zase a on je hrdinou všech jejich snů).
  Ale pojďme dál...do školy svatého Edmunda Campiona (který v 16.století působil pár let i v Brně a Praze a obrázek Prahy je dokonce nakreslený i na budově vedle Říma). Čeho byste si tady ale místo barviček na zdi určitě měli všimnout, abyste nevěřili svým vlastním očím stejně jako já, je pan školník. A nejen proto, že nosí zářivě růžové tričko. Daleko větší úlet je, co tento pán ráno dělá. On normálně stojí na příjezdovém místě před školou, kde vždy zastavují rodiče, kteří přiváží své "poklady" v autě a ten školník jim všem OTEVÍRÁ DVEŘE! Dveře těch aut, ne školy. Jsem jediná, kdo se nad tím pozastavuje? Tady určitě jo :-D

 V obchodech už se spolu začínají boxovat Halloween a Vánoce, Starbucks dělá dýňové latté (hmmmm :-) ) a ráno bývají zcela typické anglické mlhy. Naučila jsem se vázat kravatu, protože už se přešlo na zimní mód školních uniforem. Stejně vždycky řekne, že se j nelíbí a musí ji uvázat otec, matka nebo učitelka!!

  A teď něco, o čem si troufám tvrdit, že budu úplně první, kdo se na českém blogu zmíní (tedy ne že by snad existovala nějaká jiná česká čtyřnásobná au-pair blogerka, která se starala ve Finsku o 7 dětí atd. :-) ), nicméně....zatímco ostatní blogerky přichází s krabičkami krásy, krabičkami pro zvířecí miláčky, s potravinami apod., já mám tu čest pochlubit se se "svačinkovými" krabičkami (i když to slovo svačinky mi tam teda vůbec nesedí, evokuje mi to ten chleba s máslem a salámem, překrojený napůl v mikrotenovém sáčku v chlebníku spolu s jabkem, co mi chystala maminka do školy), tohle je ovšem naprosto jiný level.
   Původně jsem chtěla využít příležitosti a své anglické doručovací adresy a objednat si populární a davy opěvovaný glossybox, ale jak jsem tak sledovala několik posledních měsíců výsledky, rozhodla jsem se radši ušetřit peníze i zklamání. A pak na mě čirou náhodou vypadl z britského Cosmopolitanu kupón na Graze box a protože byl 1. zdarma a bez závazků, doručil mi o pár dnů později pošťák tohle:

 jež po zvednutí víka a odstranění reklamních blbostí odhalilo toto:

 Za záhadnými názvy se ukrývalo toto: směs bílé čokolády, sušených brusinek, lískových oříšků (kelímek č. 1), tyčinky s rozmarínovou, křupky s olivovou a kešu oříšky s s rajčatovou příchutí (kelímek č.2), sušené jablečné plátky s karamelovou omáčkou (kelímek č. 3) a ovesnooříškové tyčinky s citronovým přelivem (poslední kelímek). Třetí zmíněný byl můj jasný favorit:

MŇAM!

 Všechny kelímky jsem si zvolila sama (z cca 100 různých navrhovaných svačinových směsí, jsou rozdělené do kategorií podle ingrediencí a chutí: sladká/slaná...), ale příště už nechám zaúřadovat osud. Samozřejmě jsem jen zakřížkovala všechny ty, které bych už podle popisu nevzala do hubičky a odfajfkovala ty, které bych měla výrazněji raději než jiné :-)
  Jedna krabička stojí 3,99 liber, poštovné je zdarma (glossybox jen tak pro zajímavost by mě stál 10 liber plus poštovné 3,25...). Člověk si může zvolit i frekvenci posílání graze boxu, týden nebo 2 týdny, nebo si objednat jen nárazově. A kdykoliv si zrušit účet. Vzhledem k tomu kupónu, co jsem našla, budu mít i 5. krabičku zdarma, a vzhledem ke slevě na další box, když přivedu k tomuto svačinovému náboženství své kamarádky (bože, mají tak geniální marketingovou strategii, to by jim nejeden český obchodník mohl závidět!), budu až do svého odjezdu chroupat každý týden nějakou takovou lahodičku a zároveň můžu být ráda, že už mi tady moc času nezbývá, jinak by mě podojili jako dojnou krávu.
   Kdepak šmínky! Jídlo vládne (blogo) světu!
 Mno, ako podnikatelský záměr naprosto geniální, kdybyste se chtěli někdo inspirovat a přivést graze boxy i do ČR, jednoho zákazníka máte nabeton jistého :-)
A pokud se rádi mučíte pohledem na úžasné věci, které nemůžete mít, anebo pokud to tu čte naopak někdo z Británie, poslouží vám tato stránka.

  Spolu s balíčkem jsme se vrátili zpět do domu i my a tímto dnešní výlet končí.

Vlastně ještě malý bonus...když už byla řeč o dobrém jídle, nebudu lakomá a podělím se ještě o jeden odkaz. Na krátké video recepty pro děti (=čili jednoduché a  dobré...nebo alespoň zajímavé). Tady je cpou jako reklamu před každou epizodu Peppa Pig, kterou ta malá bestie sleduje ...na střídačku s Barbie in dream house. Je to hlavně pro ty, co obdivují takové strašně sladké a kýčovitě barevné hlouposti k jídlu.Ten odkaz je tady. (Doufám, že poběží i na území ČR).  Jen technická poznámka: icing sugar je normální moučkový cukr...to akorát oni si tady myslí, že je dobrý pouze a jenom na vyrábění nechutně sladké polevy na cupcakes a spol.
U nás je teď nejvíc oblíbený tento recept, ona by se na něj dívala pořád...no, lepší než ta Barbie :-)) Zatím jsem ho ještě péct nemusela. Ale obávám se, že ten den příjde...

To u mě teď boduje seriál Chůva k pohledání :-D. Ještě že má 6 sérií...takhle to tu až do mého odjezdu snad nějak  přežiju (a raději ať už mi nikdo z tohoto domu nedává žádné loučící dary...dnes jsem například obdržela při umývání záchodu nejspíš nevhodný dárek - parfém JOOP! (smradu jak z Cařihradu) a tvrdila, že je úplně nový a nikdy ho nepoužila...dělá si ze mně dobrý den? Chybí skoro čtvrtina a nemá originální vršek :-D Akorát jsem neměla koule na to jí to odmítnout, achjo). 

Pro dnešek hotovo :-)

                                                 

4.1.1.

Slyšte, slyšte, co se to tady zase přihodilo!

Je to samozřejmě opět pořádná pecka.

Ale na věci lze nahlížet různě, samozřejmě.

Povím vám tedy, jak jsem to zažila a zpracovala já, jako vždy. Snobka by samozřejmě měla jiný názor :-D

Snad to nepopletu, bylo toho fakt hodně.

V pondělí ráno zůstala Snobka doma, jakože "pracovat z domova" (její pracovní morálka vypadá asi tak, že chvíli něco ťuká do počítače, prokládá to sledováním videí na youtube a čtením bulváru, pak se jde převlíct z županu do šatů a vyráží do města na nákupy, ke kadeřníkovi apod. Večer pak hodí do trouby nějaký polotovar z mrazáku a u večeře si stěžuje manžílkovi, jaký měla strašný den, hrozné problémy v práci apod. :-D No, tentokrát se ho rozhodla udělat strašný i mně.

Ještě před odvodem malé do školy se na mě obrátila a s "mateřským" zájmem se mě zeptala, jestli je všechno v pořádku a že si myslí, že si musíme promluvit (!!), až se vrátím ze školy. Už v té chvíli mě polil studený pot a měla jsem chuť se pozvracet. Domů ze školy jsem se ploužila jak ovce na porážku. A možná jsem se ani neměla vracet.

To její "musíme si promluvit" už jsem jednou zažila a byl to ten rozhovor, ve kterém padaly její moudra "ano, já vím, že moje dcera je rozmazlená, a já chci, aby byla rozmazlená, protože my si to můžeme dovolit..." a další zblitoidní hlášky.

Mno, ale Finská hrdinka se nikdy nevzdává tak snadno, tak jsem do sebe vyklopila čtvrt lahvičky Bachových kapek (gratuluji si k tomu moudrému počinu ještě teď!) a šla na tu porážku.

To byla jízda, vážení! Já už si snad ani na všechno nevzpomenu, po jejím 20 minutovém monologu mi řádně drnčel blatník.

Začalo to jejími slovy: "Chci vědět, co je mezi tebou a mou holčičkou, já tam vidím nějaký problém, ona se tě bojí a ona je moje všechno a když ona není šťastná, tak ani já nejsem šťastná." A skončilo to novou letenkou, kterou mi ona hned v kuchyni koupila, abych vypadla o 3 týdny dřív oproti původnímu plánu.

Ale popořádku.

 Tak jsem jí řekla, že jádro pudla vidím v tom, že ta její holčička není zvyklá na to, aby jí někdo řekl NE a není zvyklá řešit žádné překážky. (Což byla jedna z mých jediných iniciativ v tomto jednostranném rozhovoru, protože kdybych jí náhodou řekla, co mi v té chvíli OPRAVDU letělo hlavou, tak už bych tyto řádky psala z českého domova).

A ona, místo abychom to snad společně probraly, tak jen vyštěkla: "A ty myslíš, že jsi tady proto, aby jsi to změnila?"  (Upadla jsi z višně? Myslíš, že by se ti nějaký blázen opovážil říct, co si skutečně myslí??!) Samozřejmě jsem řekla, že NE (protože na to už je pozdě!!! A navíc by to bylo naprosto zbytečné). A pak začala její manipulační nechutná hra dotlačit mě přesně tam, kam potřebuje. S dramatickým hraním na city.

Krok č. 1 Předstírat souhlas a začít mluvit o tom, co je nepříteli blízké: "Já vím, že děti u vás mají možná lepší disciplínu a vyšší míru samostatnosti...ale ta naše to taky jednou dokáže, nemůžu říct kdy, jestli za měsíc nebo za rok, ale jednou příjde ten moment, kdy prostě cvak a ona si uvědomí, že je pro ni mnohem výhodnější, když to bude dělat sama. Ale zatím je to jenom dítě! A my chceme, aby měla pěkné nestresované dětství, takže po ní nic nechceme a se vším jí pomáháme, nás to neobtěžuje." 

Krok č. 2 Zalichotit nepříteli: "Měla bys být víc veselá a bezstarostná a živá, když jsi s ní. Já vím, že jsi plachá, možná máš obavy ze své angličtiny, ale tvoje angličtina je skvělá!! A pořád děláš pokroky, já to můžu srvonat! Věřím, že jsi báječná dívka, a naše dveře pro tebe zůstanou stále otevřené, věřím, že zůstaneme v kontaktu, i po tvém odchodu...O dům se staráš skvěle, já ti žádnou extra práci nedávám a ani ti o ní říkat nemusím, protože ji vždy sama uděláš...

Krok č. 3  Začít s výčitkama: " Ale nemáš tady toho zas tak moc k dělání, jiné au-pair musí dělat mnohem víc za menší peníze. A ty máš tady všechno. A máš i dost volna před den, takže není důvod, abys trávila víkend u sebe v pokoji a my tě vůbec neviděli (Ale já vás vidět nechci!!! Protože s blbama se nebavím, tak už to pochop!!!!) . Myslím, že se snažíme o to nejlepší, co můžeme, nijak tě nekontrolujeme, nediktujeme ti, co máš dělat, snažím se k tobě chovat jako ke své dceři, dokonce jsem ti ani nevyčetla, když jsi mi před pár dny řekla, že jsi mi uklidila koupelnu a JÁ jsem našla na podlaze vlasy!! A nic jsem neřekla!!! (A já si o tobě myslím, že jsi úplně vypatlaná kráva a taky jsem ti nic neřekla!! Dokonce ani nenaznačila! A to já dělám moc ráda! Takže bys měla radši sedět, držet hubu a šoupat nohama) A o našem rozhovoru minule jsem taky nikomu nic neřekla (štěstí pro tebe, sama by ses ztrapňovala, hlavně s tou tvou hláškou o tom, jak víš, že děti v ČR a celé Východní Evropě jsou vychovávány přísněji, aby byly připraveny na ten krutý život tam...ty těžkosti se sháněním práce, jídla....jsem myslela, že špatně slyším!). A ty jsi v neděli ani nepřišla na oběd a nesnědla jsi ty lassagne, o kterých jsem ti říkala. Já myslím, že ty to tady využíváš jen jako hotel. Já chci, aby tohle byl veselý dům, aby tady byl pořád slyšet smích...a ty vůbec nevypadáš šťastně (Vypadat šťatsně? Ve tvé blízkosti??? To jde?). Nechceš odjet domů dřív? A když jsem jí řekla, že ne, začala z jiné strany. Že se jí vlastně to moje původní datum mého odjezdu nesedí, protože ten den oni odlítají do Holandska. (WTF? Však až odpoledne a to bych už byla dávno pryč). Že listopad bude hrozně nabitý, protože přijede nová au-pair a ona bude muset přpravit ten můj pokoj pro ni, uklidit (vždyť já bych ten pokoj uklidila sama, bože!! Takový trapný výmluvy? Proč prostě neřekne na rovinu, že mě nesnáší a chce, abych vypadla co nejdřív to půjde? Falešná jak pětník! Intrikánka hnusná. I když chápu, asi byla podělaná strachy, že kdyby něco upřimného řekla, že bych jí oplatila upřimnost za upřimnost a taky by se ode mě něco dozvěděla :-)) Tak možná nebude tak úplně blbá jak si myslím). No a než jsem se nadála, už mi bookovala letenku o 3 týdny dřív oproti původnímu datu. Tu svou koupenou už vrátit nemůžu, ryannair nevrací peníze. Já ani nepípla, jen jsem jí to všechno odkývala, nadiktovala svůj email, protože jsem se cítila jak s nožem na krku...a že kdybych se s ní začala hádat (i když s blbama já se nehádám, takže to by asi úplně neklaplo), tak že by mě vykufrovala ještě ten týden. A to by mi i přes veškerý odpor, co k ní mám, hodně rozhodilo, protože nemám v povaze se vzdávat a ustupovat blbům a velice, VELICE špatně snáším, když mi něco mění plány bez mého vědomí, jasné, ne?

Mno, stejně mě ještě 5 týdnů tady čeká. Doufám, že ještě stihnu vánoční edici v Costa Cafe, to by mě asi mrzelo nejvíc.

A teprve když už letenka byla zabookovaná...za ustavičného falešně medového opakování, že když se necítím šťastně, že jí mám přijít říct, a že si o tom promluvíme (=pošlu tě domů ani si neprdneš) a že nechce, aby  za to trpěla její dcerunka, která si jí jednou postěžovala, že ze mě má strach a že za mnou nechce jít - přitom v mém volném čase mi leze do pokoje furt (aha, takže v překladu: tvoje pocity jsou mi u řitě, jediné, na čem záleží, je můj rozmazlený parchant), jsem se konečně odhodlala k husarskému kousku a řekla jsem jí několik bodů ze seznamu, který jsem publikovala v minulém článku: o tom, že mi neříká děkuji a prosím, a zachází se mnou jak s její služkou a že mi ještě v životě tady neřekla dobré ráno.

Ta čučela, jak by jí dal někdo pěstí :-) Aspoň takový malý vteřinový pocit vítězství. Vteřinový. Pak se mě totiž zeptala, jestli jsem si s ní o tom promluvila. A že je to vlastně můj problém, protože jsem ji to měla nějak citlivě hravou formou vysvětlit (vždyt já tu nejsem od výchovy!! To jsme si přece ujasnily už v úvodu našeho rozhovoru!! Bože, ty fakt meleš každou chvíli něco jiného podle toho, jak se ti to hodí, krávo!) 

Tak jsem jí řekla, že jakýkoliv rozhovor na toto téma je zbytečný, protože ona když jí někdo řekne, co se jí nelíbí a když po ní nedejbože někdo něco chce, tak se prostě rozbrečí...Co na to Snobka? Prý: Vždyť je jí 5 let, všechny 5leté děti brečí, co jiného by měla dělat? To je normální. Já na to automaticky: " Možná tak tady." Jáj. Zase začala přednáška, že tady jsem v jiné zemi a jiné kultuře a pro ni je to normální (Jistě, a některé kultury dokonce schvalují i vraždy a mrzačení).

Mno, nedivím se, že obě její starší dcery se odstěhovaly z domova - ona jim totiž dala ultimátum: když se vám nelíbí moje pravidla, tak tady jsou dveře. ...A řekla mi to dokonce s hrdostí!!! Místo aby jí hamba fackovala za selhání ve výchově (a za to, že je taková kráva, že od ní dokonce její vlastní dcery ještě před dokončením školy prchaly!). To mi připomíná ten krásný citát: "S některými věcmi se člověk chlubí, aby se za ně nemusel stydět." ...

Po zbytek dne už bylo ticho po pěšině...zas na mě házela své fejkové cukrbliky jako vždy. Ale u večeře překvapila! Nejen že to řekla Snobovi (že jejich au-pair odlétá už 5.listopadu), ale hlavně se obrátila na tu malou a TEPRVE v tuto chvíli se jí zeptala, co jí na mě vadí a proč spolu nevycházíme...a ona si začala zas jako vždy vymýšlet, že na ni řvu, když ráno nedojí snídani (nikdy na ni nekřičím, škoda času, nervů i námahy), v tomhle mi naštěstí Snobka věří, takže na ni uhodila, proč mi neděkuje a neprosí ("ale já to občas řeknu") a proč se ke mně nechová hezky, ale jako kdybych byla její služka ("ale ve škole jsem na své spolužáky milá.."), takže to nakonec skončilo vzteknutím Snobky a nakonec zasáhl Snob, ale opravdu se vyznamenal - všechna čest! Naprosto konstruktivně předložil návrh, že se zavede hvězdičkový systém (celkem populární u anglických dětí) a tak  každé ráno maluji buď zelenou (jakože dobré) nebo červenou (špatně) hvězdičku na nástěnku. 

P.S.

V úterý jsem od ní slyšela POPRVÉ za celou tu dobu dobré ráno! Wow! Jo...zdá se, že se všechno v dobré obrátilo...pravda je ovšem taková, že důvod toho, že všechno se zdá v pohodě a bez konfliktu, je 70% v tom, že mám  hrůzu ze Snobky a dalšího podobného rozhovoru (a z toho, že mě pošle domů ze dne na den) a 30% v tom, že jsem na bílých kulatých kamarádech.

Ten hvězdičkový systém, zdá se, je v první řadě hlavně záminka pro Snobku, aby mohla svého rozmazleného spratka ještě víc rozmazlovat...ta jí naslibovala hory doly za to, když bude mít celý týden zelené hvězdičky....a samozřejmě má, protože já nemám odvahu dát jí červenou. 

Poznámka pod čarou aneb proč je nařčení té malé pipiny, že má ze mě strach (aspon to říkala Snobka), ten největší výsměch...pár dnů před touto událostí četla Snobka s malou její školní knížku...seděla v kuchyni na barové židličce a celou dobu se na ní houpala...a celou dobu ji Snobka napomínala...v jednu chvíli se židle samozřejmě převrhla a malá se tak tak stačila chytnout desky stolu. A co na to Snobka? Vykřikla (!!!!): " Fuck!  For goodness sake?!!! Are you crazy?" a bouchla do stolu... Malá brečela asi hodinu. A ze mě prý má strach!!!? Ty vole! To je famílije!!!

To lepší až zas příště.

4.1.0.

Zdravíčko,

16.9. 2014 (uááá, teprve!) :
právě jsem u večeře parádně vyšokovala Snobáky, když jsem jim dokázala, že moje slovní zásoba obsahuje víc slov, než jen : "Umyla sis ruce?", "co si dáš k snídaní?", "dělej nebo příjdem pozdě do školy" :-D a do neobvyklého ticha u stolu jsem pronesla dotaz: "Co si myslíte o skotském referendu?" (bude ve čtvrtek, jsem na to fakt zvědavá! Teď se o tom mluví v TV a píše v novinách minimálně tolik, jako když se vloni narodil princ George :) No, na to, že jsem u večeře ještě nikdy sama nepromluvila (jako jo, když se mě zeptali, jaký jsem měla den, tak jsem cosi zakvákala, i organizační záležitosti spolu probíráme...ale od jisté doby se držím ze všech sil přísloví: ....mlčeti zlato!!! Ne, vážně, i hučet do zdi by v této famíliji mělo větši smysl než mluvit s těmi omezenci...a to zdaleka není jediné moudro, na které jsem stihla za posledních pár dnů dojít :-) ), tak dobrý zápich, ne? Ti byli tak šokovaní, že normálně museli přemýšlet nad odpovědí (což teda šokovalo zase mě). Ale prý se podle nich nerozdělí.
Taky doufám, nenechám si přece kvůli Skotům podhodnotit svůj výdělek! (libra by určitě oslabila).
17.9. 2014  
Twl, tak jsem se zas neco dozvěděla od malé: "Matylda (kámoška) mi řikala, že jeji táta může klidně zabit človeka, zkopat ho a zmltit až do smrti a já jsem jř rekla, že ji nevěřim, a ona mi žekla, ze jestli jí nevěřim, tak její táta zabije mou au-pair, abych ji věřila". LOL! Proč ne, viď?  :-D :-D (ona to oznámila Snobce slovy: "Mami, musím ti něco říct. Nebude to o škole, ale o Martině. (Říkala to přesně tak, jako když na mě žaluje, takže jsem našpicovala uši a čekala, co příjde :-) A očekávala, že bude mluvit o tom, jak jsem ji nedonesla po škole sladkosti, jak mi včera PORUČILA - já jí na to řekla, že to se musí zeptat máti, že já ji sladkosti dávat nesmím, ale ona si to vyložila tak, že ANO! - protože samozřejmě není zvyklá na žádný odpor a všichni VŽDYCKY skáčou, jak ona píská, takže mi dnes udělala uraženou scénu, jak jsem si jako mohla dovolit jí nedonést támtu nějakou čokoládu!!! A začala brečet. !!! Být její matka, tak se zabiju za to, že jsem porodila takového zmetka, bože!
Možná to vypadá, že jsem zbytečně nesnášenlivá a netolerantní a krutá s takovýmto postojem, ale včera jsem si sepsala konkrétně, co mi na téhle malé __________ (doplňte si, co uznáte za vhodné, už mi došly nápady) vadí nejvíc a čím mě vytáčí nejvíc:
1) Mohla bych na prstech jedné ruky spočítat, kolíkrát mi tady řekla DĚKUJI a PROSÍM!!!
2) Ráno mi ještě ani jednou neodpověděla na "dobré ráno"
3) Nikdy nic nedotáhne do konce, je roztěkaná a nesoustředěná
4) Nikdy neudělá nic, co se jí dělat nechce, ani když jí to Snobka přikáže, vždycky to zahraje do autu
5) Nemá žádný "společenský cit", cit pro situaci - skáče lidem do řeči, neumí se přizpůsobit.
6) Nesnese nebýt středem pozoronosti
7) Když jí dojdou argumenty, začne brečet
8) Když se objeví nějaká -jakákoliv překážka k dosažení jejího cíle, začne brečet
9) Když odmítnu skákat, jak ona píská, začne brečet
10) Nic nedělá pořádně, neuklízí po sobě
11) Všechno překrucuje, LŽE, vymýšlí si, neúměrně přehání
12) Ráno vždycky dojdem pozdě do školy, protože ignoruje moje "tak už pojď, nebo příjdem pozdě" a jezdí na své koloběžce co nejpomaleji a vymýšlí krávoviny.
13) Jí asi 5 věcí, nic nového neochutná, protože to ještě nikdy přece neochutnala, ale je si naprosto jistá, že je to hnusné
14) Nechává se krmit, jinak to nesní. Beztak ale nikdy nic nedojí
15) Má úplně idotské rodiče, kterým tohle všechno VŮBEC nevadí

Bože!! Co dodat, no? Vlastně vůbec nechápu, jak to, že jsem to vydržela tak dlouho, než jsem úplně vyhořela. Jo, to jsem se tak jednou probudila (myslím, že to bylo to ráno, kdy mi Snobka povýšeně řekla, ať nepobízím její dceru k jídlu, protože nechce, aby ze mě to ubohé dítě mělo strach!!! a večer po té, co se mě povýšeně u večeře zeptala, co si myslím o její dcerunce, protože hledá novou au-pair po mně a už má desítky zájemkyň - chudinky, kdyby věděly, do čeho lezou! A ty se jí ptají, jaká je její dcera, tak to chce slyšet ode mě. A já se jí na to zeptala, jestli mám být upřímná nebo zdvořilá :o)
No, beztak jsem jí nic ze seznamu výše neřekla, škoda!!! To jsem celá já, kráva! Hádkama s blbama a blbkama se vyhýbám, proto s ní mluvím tak málo, žejo! Takže ji radši nechávám si myslet, že ta blbá z nás dvou jsem já, když tak málo mluvím :-)) JO, kdyby jen věděla, kolik toho o ní už bylo napsáno na jednom východoevropském blogu, že? :-))) ), takže jsem se teda prostě probudila a bylo mi jasné, že takhle to dál nejde a že to musím urchleně začít řešit, dokud si to ještě uvědomuju. Koneckonců, tiky, žaludeční křeče po každém jídle a problémy se spaním se mi to snažily naznačit už delší dobu. Když se k tomu přidala neodolatelná chuť dát té krávě konečně přes rypák, zapálit ten jejich snobský barák a utéct, byl návrat k antidepresivům jasná volba. Aspoň ušetřím za cidery.
Mimochodem konečně jsem se odhodlala ukázat Snobce své fotky z Finska, chtěla jsem jí vyšokovat sedmi dětma, -21 na teploměru, zatápěním v peci, prací na poli, polární nocí, životem na samotě v lese...jediná věc, která jí na tom opravdu šokovala, bylo to, když se zeptala, co tam dělali večer na takové samotě, jestli se taky koukali na TV jak oni tady. A já jí s pobaveně odpověděla, že doma žádnou TV neměli :-D Tahle rodina asi fakt bude nějaká rafinovaná pomsta za to, jak jsem se o té finské nehezky vyjadřovala :-P Zároveň je to ale nástroj, jak právě tu první, finskou, pochopit o něco víc, a svým způsobem jí odpustit. Takže vlastně žádnou lepší rodinu jsem takhle na závěr nemohla dostat. >:-)

Mír s vámi!

Až tě chytím, tak tě sním!

  

4.0.9.

Zdravíčko!
Škola je zpátky, hurááááá! Zpátky ke starým pořádkům...v tom dobrém, i v tom špatném, bohužel. Úplně jsem přes ty prázdniny zapomněla, co mě tady vytáčelo jako vývrtku během šk. roku. Nic se nezměnilo, všechno, na čem jsem se snažila o prázdninách s tou rozmazlenou fiflenou pracovat, bylo zbytečné. Není nad smyslupnou práci, viď? :-D Aby mé naivity nebylo málo, tak jsem taky v koutku duše čekala nějaké hezké zakončení prázdnin. Lepší společná večeře, dort nebo alespoň jedno obyčejné dík, jak ses skvěle starala o malou a připravila jí ty nejlepší prázdniny.
 Kdybyste jen viděli, co my všechno dělali!! A to jsem neměla nic připravené dopředu, vždycky improvizace (teda kromě sbírání ruliček od toaletního papíru, ty jsem sbírala od června, abychom z nich pak mohly vyrábět blbiny...jako třeba poslední týden vesmírnou raketu, se kterou lítala po celém baráku a otec jí u toho i natočil :-) ), ukázala jsem jí, jak se vyrábí bambule z vlny, udělala papírovou čepici, vějíř,velký úspěch měl také bublifuk z jaru a vody, který jsme nabíraly tenisovou pálkou na bedminton :-) Dóóst dobré, doporučuji. Sbíraly jsme na zahradě kamínky a zakopávaly "poklady" tamtéž. Pro mě byl nejvtipnější zážitek, když jsem jí u mě v pokoji dovolila, aby si hrála s mýma šmínkama a zmalovala mě jima jak plakát. Nechápu, kam zmizel můj pud sebezáchovy, když jsem jí bez mrknutí oka (doslova!!) dovolila i "namalovat" mi oči řasenkou. No a nakonec nadšeně řekla: jéé, vypadáš jako jedna příšerka z Monster High :-D

JO, snažila jsem si to léto užít, protože jsem si říkala, že TADY v této famíliji, která neumí ocenit skutečné hodnoty (...), to stejně nikdo mou snahu opravdu neocení, takže to musím dělat hlavně pro sebe než pro ni, přesto jsem tam někde v koutku duše doufala.....No, tak nic. Může mi někdo vysvětlit, jaký faktický rozdíl tedy je mezi tím, kdybych nechala holku celé léto bez činnosti jen koukat na TV nebo si kreslit (a jsou i takové au-pairky, to byste se divili!!) a tím, co jsem pro ni opravdu udělala? Kdyby mě aspon vzali někam na výlet nebo cokoliv...Je ovšem fakt, že první týden školy mě Snobka nepožádala o vůbec žádnou práci (asi má oprávněný strach, že bych si řekla o víc peněz). 
Ještě stále čekám na slíbené jízdní kolo, které mi ovšem slíbili už v květnu...vlastně ještě před svým nástupem sem...minulý týden jeli za prarodičema, odkud to kolo měli přivézt...ráno jsem s nima schválně o tom ještě mluvila a připomínala jim to. No, tak nic.
A když jsme se na to zeptala, kdy ho teda jako chtějí přivézt, tak místo konkrétní odpovědi mi řekli, že ho nesmím nikde nechávat, ani zamčené, prostě že s ním nebudu moct jet na nádraží a nechat ho tam, nebo před obchodem...Takže vlastně napůl ztrácím důvod ho pořád ještě chtít...ale cyklostezek je tady v okolí taky dost.
Každopádně já si konec prázdnin užila na max. Aspoň já jsem se totiž odměnila...

Mrkvový dort , citronový koláč a třešňový koláč (zprava), to chceš! A podnos jsem po sobě neuklidila a dokonce nechala na stole drobečky. Taková úleva :-) Ještě jsem jim měla zaprasit záchod :-P

Ještěže jsem ted o víkendu mimo "domov", aspoň si od nich odpočinu!!!!!!!!
Dostala jsem totiž nabídku - úkol, ale placený!! :-)) hlídám dva psy jedné rodinné známé, která včera odletěla na dovolenou do Afriky. Takže jsem u ní doma, odvážně bojuji s peřím všude v posteli, na které jsem alergická (a fakt mě nenapadlo, že když už ani moje babička nepoužívá polštáře a duchny z peří, takže zrovna tady u takové posh dámičky mě něco takového zaskočí - takže se musím přikrývat dekou pro psy, jiná tady není :-))) ) dále statečně překonávám neočekávané noční budíčky, (dnes v 1 v noci) kdy se psům asi zachtělo dělat pozdní dízu a napadlo je, že by mě mohli pozvat taky, tak se jeden z nich uráčel doručit mi pozvání až do postele.

Pak mě ale milostivě vzbudili až v 6 ráno místo v pět, jak mě připravovala jejich panička, super, ne? Bože, to byla má smrt, ale po jejich venčení a snídani jsem jejich nechápajícím čumáčkům oznámila, že jdu ještě spát, protože tohle není fakt pro mě ještě čas na vstávání, a že slušní lidé o víkendu tak brzo nevstávají :-D Snad to pochopili, protože mi dali pokoj, ale evidentně  jejich "paní na procházky" má asi jiný názor, protože dorazila po 8. ráno (vůbec jsem nečekala, že příjde, vždyt jsem tady přece já, proboha!!! No, to tak nic.
Za chvíli je ale beru ven já a na to se moc těším. Za prvé je chci pořádně utahat, ať v noci spí, za druhé už je tady fakt hrozný puch (věděli jste, jak moc knírači prdí??? Aspoň tihle teda! Co jim to dává za žrádlo, proboha? Ale tohle je celkově takový prdící národ, ono s těma stravovacíma návykama to není až takové překvápko...fazole jako součást populární anglické snídaně, chipsy jako plnohodnotné jídlo k obědu, dušená zelenina (hlavně hrášek) ze všemu hlavními jídlu a hlavně ten fast food, bílá mouka, tuna cukru ve všem...takže žádné překvápko, jak tady Angláni povýšili prdění na téma č. 1 k vtípkování

Opravdu jsem měla problém koupit bráchovi normální přání k narozeninám :-) To byla samá přáníčká: "Veselé narozeninové prdění" apod. (a ještě hůř). Já už se tak těším na to "nekvalitní" východoevropské jídlo :-D :-D

Příští týden mám ale skvělý důvod utnout všechny své stížnosti na rodinu hned v zárodku: dozvěděla jsem se totiž naprosto úžasnou věc (ano, je to zároveň škodolibá radost, ale ...kdo by byl v mé kůži, ten by pochopil). Dostala jsem totiž velmi zajímavé informace o au-pair (mé nástupkyni) v minulé host rodině. Před mou kamarádkou se totiž vyjádřila o té malé bosorce, o kterou se musí starat (taky jsem tady asi nenapsala nic hezkého :-D ), že je to zplozenec ďábla, že jí každou chvíli kouše - že má plno modřin všude, a že je tam víc jako psí služka a že už toho má plné zuby...no, stejně by měla už ted v září končit a všechny tyhle radosti čekají na další Finsku. Ha ha ha ha! :-D Jen doufám, že to o tom zplozenci ďábla řekla i té Matce, aby viděla, že nejsem jediná, kdo měl s tím sratkem problémy!!!!! LOL!

Ráno jsem mimochodem zjistila, že můj mobil s českým číslem ( tady víc používám to anglické, beztak) je opravdu fuč (včera jsem ho tu stoprocentně měla) a jelikož mi jeho prozvánění vždy někdo típnul, tak myslím, že bude patrně v něčích rukou. Tak jsem na své číslo napsala SMS: AHOJ VESPOLEK! NEZNÁM TĚ, ALE MÁŠ MŮJ MOBIL. JSEM SI JISTÁ, ŽE TAKOVÝ STARÝ (*následuje slovo, které má jako tady kde co, spoustu významu, počínaje KŘÁPEM, přes HOVNO až po SRAČKU....opravdu jsem jediná, komu kvůli těmhle multivýznamovým slovíčkům příjde angličtina úplně kreténská??) NEPOTŘEBUJEŠ, TAK MI HO PROSÍM DONES NA ADRESU...HEZKÝ DEN, MARTINA.
Tak jsem zvědavá, jestli mě tam něco po mém návratu čeká. Vzhledem k tomu, že to byla ta nejtragičtější parodie na mobil, kterou lze v současné době ještě spatřit (véčko nokia, mohutně otřískaná ze všech světových stran, kupovaná asi před 9 lety...), tak by si ji nechávalo jenom magor, měla jsem ho jen jako záložní mobil, abych měla kam dát českou SIM, a před odjezdem jsem ho tady chtěla steně vyhodit...ale toho čísla by byla škoda...
Tak mi držte palce, dík :-)

P.S. Právě koukám na anglické TV na reklamu na Toyotu Yaris Hybrid točenou v Praze (v ČR doufám běží taky, jinak by to bylo fakt trapné), je tááák hezká.

4.0.8

Tak se překodrcaly další dva týdny od mé českopauzy a přichází poslední etapa mé anglické krasojízdy, na jejímž konci bude tvrdý návrat do (české) reality. Jaj.
Mno, ještěže jsem tento příspěvek nenapsala o pár dnů dřív, protože bych ho mohla akorát tak dnes smazat. Tedy alespoň v jedné jeho části. Po návratu do "mého" přechodného pokojíku (kde mě mimochodem čekalo tohle!!!

Bez vzkazu, bez ničeho. Tak jsem přemýšlela, jestli mi chtějí naznačit mé nové povinnosti (jako když jsem tak akční, že chodím pěšky na vlak nebo do sousedního města...), nebo co to jako má být (nehledě na to, že jízdní kolo mi třeba slibují už od mého příchodu sem a pořád skutek utek). Vysvětlení bylo ale naprosto obyčejné a nelegrační...prostě potřebovali před odjezdem na dovolenou na poslední chvíli někam uklidit rýč...a můj pokoj byl nejblíž po ruce :-)
  Už jsem skoro napsala, jak jsem se tady se vším tím šílenstvím srovnala a zaujímám čím dál tím vyklidněnější postoj a že dokonce tady zůstanu déle, než jsem původně plánovala....ale už je pravda jen ta první část. Oni mi totiž nabídli, jestli nechci zůstat až do konce ledna, že by mi koupili i letenky domů na vánoce a zpět. Jasně, došlo jim, že žádnou další blbkyni, která pro ně bude první poslední jako já a ještě za takový malý peníz, seženou jen těžko, takže...a když jsem jim na to tedy kývla a už si v duchu plánovala, jak si na vánoce alespoň odvezu domů letní věci, aby toho nebylo pak při finálním balení tolik, tak řekli, že už si to rozmysleli a že místo do konce ledna bych musela zůstat až do konce března, jinak by to nemělo cenu (neptejte se, taky jsem to ne úplně pochopila) a lákali dokonce i na destilibrové navýšení výplaty....ale březen už je prostě moc daleko...stačí, že za pár dnů už budu mít své osobní výročí: 2 roky od chvíle, kdy začala má au-pair kariéra ve Finsku. Tudíš jsme to nechali na konec listopadu, jak bylo ve smlouvě a já snad do té doby vymyslím, jak zkloubit své představy o budoucnosti s realitou.
Sice tady teď na mě hrají dráma: ty nám budeš tááák moc chybět, my už jsme si na tebe tááák zvykli, jsi jako člen rodiny (jasně, člen rodiny, který tady jako jediný uklízí a nikdy si na nic nestěžuje, protože ví, že to nemá cenu), to je škodááá, že musíš odjet....Ale na tom jim neskočím. Sorry, nejsem zas tak blbá, za jakou mě považujete.
 Jenže jim za sebe musím pomoct najít náhradu. To bude oříšek....Lhát nebo nelhát? Odpověděl by mi někdo na takovýhle inzerát?? :-D
" Ahoj, hledám au-pair do mé současné rodiny. Jen jedno dítě (5 let), generálka matka a podpantoflák otec. Ideální pro flegmatiky nebo huliče (máti je v přechodu a značně cholerická, ale antidepresiva už jí začínají pomalu zabírat), avšak se smyslem pro pořádek. Doporučuji někomu, kdo už má nějaké au-pair zkušenosti (hlavně s anglickou "výchovou", aby ti tady z toho nejeblo už první týden). Dále ideální pro ne moc vzdělanou osobu bez vlastního názoru (opět kvůli zachování tvého duševního zdraví). Zapomeň na bujarý párty život - jednou příjdeš opilá domů a vyrazí tě. A nesmíš si vodit domů kluky. Jo a mají dvě skryté kamery. Tu druhou jsem ještě neobjevila. Mně je 26 a máti by uvítala, abys byla podobného věku. Za výhodu považují krásný pokoj s TV a vlastní koupelnou a hostotce, který je fakt kus (nijak nesouvisí s tím pokojem). Plat je 80 liber.
JO, mohla jsem napsat, že prostě hledám au-pair do té nejbáječnější rodinky s 1 bezproblémovým rozkošným dítětem, ale...ani těch  16 měsíců v Anglii ze mě ještě neudělalo svini. Tož tak."

:-))))
Vraťme se však k radostem všedních dnů.
Dostala jsem za úkol žehlit. Vzhledem k tomu, že od jejich návratu z dovolené se toho nikdo ani nedotkl, byl prádelní koš víc než vrchovatý. Ale to pro mě byla samozřejmě velká výzva. Tak jsem si nasadila sluchátka a 3,5 hodin žehlila. Pak jsem šla pyšně oznámit Snobce, že je VŠECHNO hotovo. A ona z toho byla úplně hotová, že vůbec nečekala, že to vyžehlím všechno, že stačilo jen něco...Tak jsem vycítila příležitost konečně jí říct zase nějaký můj názor. A to, že mi maminka vždycky říkala (to abych tomu dodala na důležitosti :) ), že když něco dělám, mám to dělat pořádně, jinak ať to radši nedělám vůbec.
Kruci, to jsem nedomyslela!!! Její reakce samozřejmě byla mix zděšení a soucitu (a taky trochu té spokojenosti, že se tím jen potvrdila její domněnka o krutém životě ve Východní Evropě, he he!!!) Tak jistě, je lepší a snazší zaujmout postoj, že všichni ostatní to dělají blbě, než se chytnout za svůj vlastní nos. Hrách na stěnu házet, no joooo. Proč jí něco vysvětlovat, stejně to nepochopí. Třeba o tom, že když jednou za něco svou dceru pochválí, a příště jí za tu samou věc vynadá, že to je to nehloupější, co může udělat. Že nic není jen bílé nebo jen černé a že ano, když v ní schválně podporuje její dámičkování (jasně, 4x denně si převleč šaty a pak je nech na podlaze, vždyť jsi přece princezna), tak se nemůže sakra divit, proč po sobě neuklízí ani hračky, odmlouvá matce a žádné nové jídlo, co jíme my dospělí, neochutná, protože to po ní nikdo dřív nechtěl. Příště jí nic neřeknu, nechám si to do zásoby pro ty, kterým to má cenu říkat. Tak. Pánovi bez nohou byste přece taky nevystětlovali, jak má odstraňovat kuří oka a jak předcházet zarostlým nehtům na chodidlech, že!

 

Srpen v Anglii.

Báječný karneval v Londýně. Nemusím jezdit do Ria :-)

Copak to tady v British museum v Londýně máme? A hned pod tím byly bankovky z Kuby :-D

Jééé :-) Jo, má mě ráda. Vždyt se jí taky věnuju víc než její matka...