Čechystán 4.0.

Zdánlivě trochu pozdě jsem se rozhoudla vytroubit do světa, jaké plány mám s rokem 2015. Jinak řečeno, jaké předsevzetí jsem si pro letošek stanovila. Sice je poslední roky hrozně cool říkat, že: "novoroční předsevzetí si nedávám, protože když chci něco měnit, začnu s tím hned a nečekám na nějaké hloupé datum", ale já to naopak beru jako formální DŮVOD, jako výstřel ze startovní pistole, jako taková institucionalizace těch předsevzetí. A navíc se pak dobře pamatuje, kdy jsem s tím začala :-) Osobně moc ráda čtu tyhle články i na jiných blozích, příjdou mi dost inspirativní. Minimálně víc než  "co jsem dostala pod stromeček". 

Takže už víte, o čem to bude, čili prudiči, které tohle příliš oduševnělé téma nezajímá, už dávno odešli, a tak hurá na to!

Mám jich nemálo, ale nejsou nijak nedosažitelné a velikášské. Navíc z nich mám ohromnou radost a už teď se těším na jejich plnění.

Ten nejlepší bod mě ovšem napadl až 5.1. , už ani nevím jak. Najednou byl tam! A je to....tramtadadá:

•  každý den uslyším od někoho minimálně jedno "děkuji"  - čili se budu chovat tak, aby to lidé měli důvod říkat, že :-)  Ono to není nijak záludné...věřím, že většina lidí (alespoň těch slušněji vychovaných) je  každý den někým poděkována, ani si to neuvědomí...A to je práávě ono! Uvědomit si to! Posledních pár let se z toho slůvka "děkuji" stává pouhé slovo, nemáte někdo taky ten pocit? Mám dojem, že společně se slovy jako "dobrý den", "prosím", "nashledanou" je to už jen (alespoň tedy u těch slušněji vychovaných) automatismus. Schválně, dokázali byste si ještě vybavit, kdy jste naposledy někomu poděkovali? A kdo poděkoval vám? A včera? A tak jsem si řekla: "dost!" Budu se na to zaměřovat, budu to vnímat, budu si to vychutnávat. Protože dělat něco, za co si člověk zaslouží poděkování, to je (když se tak dívám kolem sebe) nějak čím dál méně běžné. A budu si každý den značit do diáře, že úkol byl splněn. Smajlíkem, jak jinak :-D A zatím s tím němám problém...asi i proto, že na brigádě v C&A slyším díky tak často, že bych si je mohla schovávat do zásoby na horší časy. Tu někomu poradím, kde co najde, tuhle někomu sundám oblečení z horních věšáků apod. Fakt si myslím, že to bude hračka a pokud člověk nežije v jeskyni odříznutý od civilizace nebo v karanténě (i když to má k dispozici určitě alespoň telefon) neměl by mít žádný problém uspět.         A je to taky super důvod nezůstávat zalezlá celý den doma v pokoji v posteli, i když mám celý den  volno a mohla bych se jen válet a nedělat nic. A musím vám říct, že už dlouho jsem nezažila tak úžasný pocit, když hned po ránu zaznamenám nějaké "děkuji" pro mě a uvědomím si, že pro ten den už mám splněno!!!A už se nemusí stát ten den vůbec nic, už se můžu soustředit na něco jiného, jupííí!

A jedem dál, teď už něco ryze praktického.

• Jídlo 5x denně a ŽÁDNÉ "bonusy" mezi nimi! Takže žádné sušenky, bonbony, uzobávání čehokoliv, když to není součast té denní pětice jídel.                                                                      - Sice jsem poslední dobou četla z mnoha zdrojů něco o pravidlu "21" - že trvá 21 dnů, než vám přejde nový návyk do krve a začnete ho dělat automaticky, ale nemůžu s ním souhlasit. Zkrátka čím méně blbostí jím mezi jídly (čili žádné), tím míň mi chybí. A už i v supermarketu procházím mezi regály sušenek apod. (fuj!) zcela imunní. Nemám žádné neovladatelné záchvaty "teďokamžitěmusímsnístněcosladkéhojinaksezblázním". Doufám, že vydržím! Nechci být znova otrokem toho hnusáka jednoduchého cukru, u kterého byla závislost na něm několikrát odborníky potvvrzena (mnou taky). Neříkám, že nejím nic sladkého....třeba na ovesnou kaši s brusinkami nebo croisant s citronovým krémem k snídani mi nikdo nesáhne...ale nemám důvod jíst nějaké balené sušenky a čokoládové tyčinky "jen tak" během dne mei jídly.
• jeden den v týdnu budu kompletně bez přístupu na internet
• kromě zumby a co nejčastějších návštěch sauny začnu dělat i tai-či
• najdu si pořádnou práci (jako....šaškovat v C&A ještě za měsíc, tak si asi vystřelím mozek z hlavy už! )
• nebudu pracovat s počítačem u televize (protože pak musím těch 100% rozdělovat mezi víc objektů, že!)
• zaletím si znovu do Británie a navštívím s kamarádkou, kterou jsem tam nechala, Liverpool případně Edinburgh (případně oba) 
• minimálně 1x zajdu letos do divadla a do kina
• zkontaktuji všechny kamarádky, kterým už jsem dlouho nenapsala, a všechny bývalé spolužačky, na které mám kontakt a které mě zajímají
• začnu zas dělat dobrovolníka
• zapojím se do geocashingu
• pošlu alespoň 5 pohlednic v postcrossingu
• vyzkouším barevné kontaktní čočky a pokud mi to výplata dovolí, tak si pořídím dioptrické sluneční brýle
• a po dlouhé době si zajedu k móóři
• zkusím nějaký depilační laser, abych zjistila, jestli je to podvod nebo to fakt funguje. Nebo alespoň, jestli to bolí nebo ne.
• ničeho nelitovat, a když něco dělám, dávat do toho vše
• udělat vše, co chci, bez zbytečných pochybností
• ještě bych jich tu pár bylo, ale ty si s dovolením nechám pro sebe, protože mají hlubší osobní charakter :-)
• A to úplně nej nej nejlepší předsevzetí na závěr!! V rámci toho, že se učím být na sebe hodnější a laskavější... když se něco z uvedených předsevzetí nevyvede, jak by mělo, tak se z toho nepotento a půjdu s hlavou vztyčenou dál.

Tak co, také máte nějaké své cíle a předsevzetí, které by vám měl rok 2015 splnit? 

Poznámka na závěr: To, co jsem už ušetřila na sladkostech (viz bod 2) jsem vrazila do krásné knihy Kdo bude plakat, až tady nebudeš? Napsal Robin S. Sharma...Doporučuji! Víc dodávat netřeba. Buď se vám takové knihy líbí nebo ne.

Žijte blaze :)

Čechystán 3.0

Vítejte v novém roce!

Přeji nám všem zásadní věc: ať umíme přijmout vše, co se nám v tomto roce přihodí a umíme v tom najít smysl (vylouhováno ze všech mých zkušeností v minulém roce :-) ) - páč přát něco jiného mi příjde zbytečné (nevím, jak vám, ale mně i kdyby tisíckrát někdo popřál hodně zdraví, tak to mému tělu nezabrání v onemocnění nebo úrazu a moje chronické potíže taky nezmízí jen na základě přání, takže tak). 

Doufám, že jste si svátky i Silvestr užili alespoň stejně dobře jako já - páč bylo potřeba se s rokem 2014, který mi přinesl přemnoho poučení a zkušeností, i když objektivně vypadal občas dost šíleně, důstojně rozloučit, vyrazila jsem s prima lidmi do prima prostředí :-))

Zřícenina Templštejn (tak a teď už víte, že vy se na ní hnát nemusíte :-D)

Technická: nechápu, proč moje červená paruka vzbuzovala v autobuse tolik povyku a donutila dvě teenage slepičky hihňavě kvoknout: "Tak ta má dost". Směju se při představě, že by se tyhle ocitly v Londýně, tam by smíchy asi pukly. 

Nikdo mi nevymluví, že nejlepší Silvestr je u stolních her...activitami počínaje, ankh-morporkem (hra vycházející ze série Zěměplocha od génia Terry Prattcheta) nekonče.

I když občas to nebylo úplně ideální, vzhledem k tomu, že jsem byla jediný člen, který nedobrovolně - zdravím svou slinivku rozbitou z předchozích kulinárních poznávaček světa :-( !!!! nepil alkohol, a musel tak trpělivě snášet čím dál víc zpomalené a značně nelogické kroky svých spoluhráčů :-D Částečně ale zafungoval můj režim "sdílené opilství" a z nepochopitelného důvodu jsem se i po skleničkách vody a džusu motala jak dřevěná káča a smála se jak hyena (že by opilecké výpary v místnosti??)

Hned 2. ledna jsem si to ovšem vrchovatě vynahradila...přišel totiž soudný den pro zmiňovanou slinivku a já s žádankou naklusala v 5:45 (!) ráno do nemocnice. S gustem bych vám zde popsala, co se mi tam dělo a jak to probíhalo, leč poslední, co si pamatuji před vyšetřením, je injekce nějaké tekuté sklerózy...jo a ještě jsem si na vyšetřovacím lehátku upravovala sukni, abych před panem doktorem (psal něco na počítači) nevypadala jako šupák :-D ....no a pak jsem si už lehala na nějakou úplně jinou postel, v jiné místnosti (vypadala jak ARO) a sestra (která mě pravděpodobně do té místnosti z vyšetřovny doprovodila...něco se mi motá v palici, že jsem odešla po svých) přese mě přehazovala deku, prý: "kdybych se chtěla prospat", což bych samozřejmě udělala i bez jejího požehnánání. 

Ještě předtím jsem překvapivě stihla zapnout mobil a poslat mamce sms, že už je to za mnou (což mě přivádí na myšlenku, že k tomu výmazu paměti došlo až právě tím spánkem) a ještě jsem si i tu místnost z postele vyfotila :-)), po hodině spánku už jsem uvolňovala lůžko pro dalšího šťastlivce. A jela se dospat domů. A zjišťovat, co to bylo za úžasný lektvar, který mi přivodil něco, co jsem nikdá neměla ani po největším alkoholickém ožeru svého života - myslím tím okno. Je fakt legračně děsivé snažit se vzpomenout na něco, co v té hlavě prostě není. Nějak se s tím prostě nedokážu smířit. Nepochybně to má ale své opodstatnění....vzhledem k tomu, že mě skoro ještě dva dny poté ohavně bolelo v krku jako při hnisavé angíně (od té sondy) a dokonce jsem měla v krku krev a odřeninu, tak můžu být jedině ráda, že si vůbec nic nepamatuji. A ráda můžu být taky za skutečnost, že jsem si to nakonec se zdrávkou rozmyslela, protože jisté je, že být zdravotní sestra, tak dnes sedím v lochu za opakované krádeže na pracovišti :-D 

Takže můj rok začal skvěle (to jsem ještě vlastně nenapsala to nejdůležitější: vyšetření dopadlo negativně - takže žádný zánět ani nic, co by tam nemělo být, tam není, juhůůůů, ještě čekám na nějaké klíčové výsledky z krve, ale ty jsou mi buřt, ty už nic zásadního pro mě nezmění), doufám, že to můžete říct i vy :-) (a doufám, že to budu moct říct i o jeho konci ...já věřím, že ano ).

P.S. Jak vidno, člověk nemusí být za kopečkama u šílené host rodiny, aby měl neobvyklé zážitky