Moje Silvestráda

Ne že bych byla tak sebestředná, že bych si myslela, že čtenáře zajímá, jak zrovná já slavím Silvestra. Ale já mám takovou radost a tenhle večer má našlápnuto na to stát se nejlepším večerem tady, takže s tím musím ven, do éteru :)

Celá rodina je v háji a já jsem zůstala doma !!!!!!! :-D Směju se nahlas. Ráno jsem se probudila a ani nemohla mluvit, přes den se to sice tak nějak opravilo, ale představa BŮHVIJAKÉHO večera 3 hodiny plného vřeštění děcek autem odsud...mě nijak neuzdravovala. Takže jsem Matce řekla, že radši zůstanu doma, že bych stejně nebyla dobrým společníkem dnes večer. Takže jsem jim před 2 hodinama zamávala...a od té doby se mi udělalo mnohem lépe :-) Jaké překvapení :-D Sice jsem zjistila, že Otec vzal s sebou do auta kouzelnou krabičku s internetem, takže z pouštění filmů v noci nic nebude, ale překvapivě rychle jsem se z toho oklepala...brala jsem to jako výzvu, jak přežiju jeden večer bez netu, plánovala jsem si, že budu poslouchat rádio, svůj přehrávač mp3 a o půlnoci zavolám domů mobilem, když nemůžu na skype. Tak jsem zapnula rádio (tu normální stanici, kterou pouštím, když není rodina doma) a tam zrovna dávali hitparádu amerických písniček, juhů, konečně něco poslouchatelného...a začala jsem uklízet. A najednou se otevřou dveře a prej: "Hello" Byl to Otec, který mi nesl "tu černou krabičku s internetem", že ji v autě nepotřebují a že ji omylem sbalil. OMG? Oni se vraceli kvůli tomu, abych měla doma internet? Néé, oni jeli nejdříve za sousedama a tak to měli domů coby kamenem...ale potěšilo mě to mooc. 

A tak si hraju na Kevina a jsem sama doma :-) A je to krása. Ten klid a žádný stres. Rádio nehraje žádnou operu nebo oratorium. Za mnou na sporáku bublá hrnec s jedním vajíčkem, abych si udělala chlebíčky...nevím teda na co to vajíčko dám, tady se český chleba nevede a rohlíky nebo veka jsou pro ně taky sci-fi. A znesvěcuji jim kuchyňský stůl otevřenou plechovkou morušového piva, které jsem si bezostyšně vedle notebooku postavila. Chtěla jsem si vzít do baráku z kotelny jejich kočku, ať tu mám společnost (navíc jsem jí koupila nové žrádlo)...ale ta poletucha asi odešla do svého náhradního domu, kde bydlí 20 koček...tu kočku totiž máme ve střídavé péči se sousedama :-))

Což mi ale nebrání sem dát alespoň boží kočičí video s touto hrdinkou, protože na Silvestra hlavně vesele!!! A tenhle chlupatý živočich byl pro mě zdrojem mnoha veselých chvilek...jo, moment, už bych mohla vypnout to vajíčko, už se vaří asi půl hodiny, no, nevadí :-)) Tenhle večer už žádný stres nebude!! Omluvte uměleckou i technickou kvalitu videa, nejsem žádný režisér ani kameraman, jo?

A taky jsem upatlala tohle hodně divné ale upřimné PéeFko, tak si ho mocně užijte, trvalo mi (v malování, větší technikou tu nedisponuji) věčnost :-)

Ano, správně. Je to: sauna, já a mráz, sob ze sčítání sobů a já rybolovící

Měla jsem báječný rok a přeji vám všem, ať je ten váš další alespoň z poloviny dobrý jako ten můj, co právě končí...opravdu! Ta finská část byla sice taková divoká, ale kdo se mohl líp přesvědčit o pravdivosti tvrzení: co tě nezabije, to tě posílí...nic se nejí tak horké, jako se uvaří...i pád na hubu je krok dopředu...všechno zlé je pro něco dobré...a dalších lidových moudrostí než jáá :-)   

Jinak mám ale na kontě hodně radostí jako rozšíření mé sbírky diplomů o další VŠ diplom, prodloužení mého jména o nový titul :) polární den v červnu na Islandu, polární noc v zimě ve Finsku...ve vztahové oblasti to bylo taky dost zajímavé, o tom se mi před rokem ani nesnilo. Jediným propadákem byla  neúspěšná mise "řidičák", kterou opravím v roce 2013. Při této příležitosti děkuji v duchu všem, kteří se podíleli na mých radostech roku 2012, a tomu kokotovi z autoškoly přeji, ať se dnes v noci zlije pod obraz a zadusí svýma...anebo ne, ať mu třeba splašený pittbul ukousne kus obličeje nebo zadku, aby byla rovnováha ve vesmíru zachována :) Ámen.  

Den 109- 114

Teda, píše se čím dál hůř. Nejen proto, že valem ubylo komentářů, nejspíš i čtenářů, chutě psát...ale budíž, už vím, že se dá přežít vše :) bylo samozřejmě velmi příjemné přečíst si milé komentáře, které doslova pozvedly na těle i na duchu. (Taky ale už asi není na co si stěžovat, protože munici jsem vyčerpala v minulých článcích, většina věcí se stejně opakuje, tak už se mi to nechce ani psát...a hlavně se mi už s tím nechce vůbec rozčilovat...že hysterka dělá scény, protože nechce, abych ji na bobech táhla já, nýbrž Matka...apod.) A pak přišla ta kráva anonymka, kvůli které se tento kabaret musel pro značnou část obecenstva uzavřít. Co už. (Doufám, že z toho alespoň měla radost, aby to celé alespoň mělo nějaký smysl). h...Já bojuji dál, jak jinak...číslovky dnů, které musím ještě zvládnout, se dostaly na koncovku -náct, což zní naprosto neuvěřitelně a radostně, ale zároveň se tím do popředí dostává se stále hrozivější velikostí otázka: co bude potom?...což mi tu radost z přibližujícího se data návratu může trochu kazit...nemá šanci! Jedna z věcí, které jsem se tu mohla naučit, je odlišovat věci opravdu důležité od těch méně důležitých, a naučit se zabývat se jen věcmi TADY a TEĎ, takže teď ještě trochu toho těšení domů, těšení na náhradní vánoce doma, na wellness pobyt hned po návratu... a tak. Žádný stres.

Horší je to teď kapku s mým tělem, které (ovšem po dlouhé době!) podlehlo nástrahám tuhé finské zimy v kombinaci s polární nocí [denní světlo od cca 9 do 15h....severněji je to samozřejmě horší, třeba v Utsjoki, které bylo mou první navštívenou  finskou obcí, tak tam je teď šero přes celý den (to šero se nazývá  kaamos)] a každodenním stresem tady...a víkend jsem teď strávila na lůžku se slečnou Rýmovou a slečnou Škrábeměvkrku. Madam Zvýšené teplotě jsem vysvětlila, že všechny se do jedné postele nevejdeme, takže odešla po svých, i když musím ještě držet stráž u dveří pokoje, kdyby se chtěla vrátit. Koskenkorvu jsem načala už dnes, abych těm mrňavým mikro potvorám znepříjemnila den a vypálila toho červa :-) Naštěstí mi Rodiče dopřáli trochu toho odpočinku na lůžku a neotravovali mě. Snad už budu zítra v poho. Když ne, tak prostě zůstanu doma a na "oslavu" konce roku k jedné další rodině 160 km odsud prostě nedoprovodím (moc bych kvůli tomu nebrečela, když si zrekapituluji, jakého ražení jsou rodiny, které se přátelí tady s těmahle!!), co ovšem vím jistě, je, že budou o půlnoci dělat vlastními silami ohňostroj, a rozhodně nebudou pít žádný alkohol (když jsem u tohoto slova, mám tu jednu zajímavost, která by se vám mohla hodit, pokud sem někdy zavítáte...včera ráno jsem byla na nákupu v místní sámošce a na pokladně mi odmítli prodat pivo - protože ho můžou prodávat až od 9 hodin ráno :-)) Úplně jsem na to zapomněla, no). Jinak Máti měla hned 26.12. práci, takže mi taky skončily vánoce o něco dřív a zbývající dny v týdnu jsem měla pracovní. Otec se k ní přidal hned o den později, takže hezky vstávání brzo ráno ještě za tmy (pak jsem to stejně ještě dospávala na pohovce, než se vzbudilo 1. dítě). Hned 27. mě čekal na stole papír od Matky se seznamem úkolů, co mám všechno udělat - vynést ven všechny koberce zespodu, vysát podlahy v celém spodním patře, připomenout jednomu dítěti, že má nastražit pastičky na myši ve sklepě a špajzu...sranda, no. 

Až v těchto dnech (!) začínám ale pociťovat nepopsatelnou chuť vrátit se domů, což, věřte nebo ne, se mi ještě nikdy nepřihodilo, takže to bude opravdu poprvé, co se budu domů vracet s radostí!! (Dosud to bylo spíš se znechucením a se zoufalstvím, že musím ZAS zpět do té pitomé ČR...mno, člověk se mění :-) A vidím, že pobyt tady mi dal mnohem víc, než jsem čekala a než jsem chtěla...o tom taky ještě sestrojím článek.

Tak se mějte hezky (pokud to vůbec někdo čte) a užijte si poslední den roku 2012 a první den toho následujícího podle svých představ :-) P.S. A moc to nepřehánějte s chlastem, my měli kvůli přemíře chlastu, která u mého bráchy spustila epilepsii a nadělila mu tak první epileptický grand mal přímo na předním sedadle jeho auta vloni ten nejhorší Nový rok ever. :-(

Na konec roku se jiná fotka nehodí líp :) ledová mrtvá ryba s ostrýma šupinama. Zakrvácená. Enjoy 8-)

                                                                   na jezeře

"Veselé" finské vánoce

Veselé teda fakt nebyly, ale snažila jsem se :-) Předsevzala jsem si, že se prostě budu celý den tvářit mile, abych nikomu nezkazila tak velký den.

Matka řekla, abych přišla v 8,00, takže jsem nedobrovolně vstala už v 7:50. Den jsme zahájili rýžovou kaší se slizovou polevou (aneb kiiselli ) a já pak začala pilně kmitat kolem myčky nádobí a kuchyňské linky. Nutno podotknout, že Máti se v noci fakt činila, protože všude bylo uklizeno ještě víc než předtím (a to jsem to pár dnů předtím vzala fakt důkladně)...kdybych věděla, že to vydrží jen ten 1 den, tak bych si ten pohled užila víc :)

Škrábala jsem brambory a připravovala zeleninový salát k večeři. Pak jsme všichni společně šli ven do blízkého "lesa" (což znamená asi deset metrů před barák :-D), kde Otec vybral strom a syn ho uřezal :) Vrátili jsme se přesně když na internetové televizi začínal tradiční vánoční program, který sestával ze zpěvu nějakých národních písní, finské hymny a vojenského pochodového marše. Pak to hned vypnuli, takže pohádky se nekonaly...možná, že tady v televizi ani neběží, těžko říct.

Já se pak na chvíli uklidila do pokoje a pak pro mě došlo jedno z dětí, ať jdu na vánoční kávu...což byla první chvíle, kdy se jedlo nějaké "cukroví" tady (s hořkou slzou vzpomínám na vánoce doma, kdy do sebe rvu sladké od rána do večera :-D). Vévodily jim samozřejmě moje vanilkové rohlíčky, které šly na dračku tak rychle, že Matka omezila jejich konzumaci na jeden kus na dítě a den :-D Sice vůbec nestihly změknout, ale to oni neví, žejo. Dále byly na talíři jejich perníky, které jsem upekla. A dál typické finské sladké pečivo pulla. A listové "větrníky" (vánoční dortík) - ty jsem taky pekla den předtím sama...naštěstí z "polotovaru", pláty zmraženého těsta už byly hotové z obchodu, já je musela jen ROZSTŘÍHAT nůžkama na správných místech (ano, čtete správně) a přetvořit je do této podoby. Přidat navrch povidla a šup s nima do pece.

suomitaly.blogspot.com

U kafé se mě také vyptávali na české vánoce...tak zas vůbec nic nechápali...jak může Ježíšek jako dávat pod stromek dárky tak, aby ho děti neviděli, a pak zazvonit na zvoneček?? (oni mají obývák i kuchyň i pracovnu vše v jedné ústřední místnosti, takže chápu, že nechápou, že to někdo může mít i jinak). Byli zaskočeni, že tradičním štědrovečerním jídlem jen jenom kapr a bramborový salát (polévku jsem přidala až o den později, když jsem jim ukazovala fotky vánoc u nás doma). Což jsem taky vzápětí pochopila. Po kávě totiž začala už příprava večeře, kterou jsem samozřejmě měla zas pod patronátem já. Na kuchyňskou linku se vyskládaly všechny části (všechny misky a talíře a nádoby s jídly, všechno se naservírovalo a přidaly se lžičky).

Menu se skládalo z těchto částí: pečená vepřová kýta (i přes svůj prasečí charakter byla dobrá, musím uznat), brambory v celku, bramborový nákyp, mrkvový nákyp (vyráběla jsem), tuřínový nákyp (vyráběla jsem...a chutnal přesně tak hnusně, jak to zní :-D), losojátrový nákyp, zeleninový salát, kupovaný houbový salát, bramborový salát (chutnal spíš jak vlašák, přemíra majonézy), italský salát, rybí salát (zvaný pěna), rosolli (na kostky mrkev, nakládaná okurka a červená řepa...se smetanovou růžovou sladkou šlehačkou :-D ), syrový losos, omáčka (známá trojka: máslo, mouka a voda :-D Pilo se mléko..vzhledem k tomu, že jsem Matce připomněla příliš pozdě, že na sváteční tabuli chybí ještě domácí pivo (samozřejmě bez alkoholu!), o kterém se zmiňovala jednou Matka, když jsem se už dřív ptala, co se pije u štědrovečerního stolu...a to se musí přes noc uležet, takže bylo až 25.

Máti si nemohla odpustit ani na štědrý večer tradiční (tentokrát vánoční) šok, když mi přikázala vyžehlit igelitový plášť přes sváteční ubrus, protože byl moc nakrabatěný. Dala mi do ruky plínu, že to mám žehlit přes ní, aby se ten igelit nepřichytl...Podle mě to zas tak super efekt nemělo, ale lepší než předtím to asi trochu bylo.

Před jídlem jedno dítě předčítalo z nějaké tlusté bichle, tipuji to na Bibli. Potom všichni zpívali nějakou náboženskou zrůdnost (svou náboženskou toleranci jsem pobytem v této rodině dávno pohřbila :-) ).

Po  jídle jsem uklidila stůl a děti šli do sauny. Když vylezly, následovali je rodiče a mimino. My zatím seděli na pohovce a jedno dítě hrálo na klavír nějaké vánoční písně. A čekali jsme na Santa Clause. Najednou nám někdo zaťukal na okno...ne, nebyl to Santa. Byl to Otec, který nahatej i s nahatou Matkou vyběhli ze sauny ven a začali se válet ve sněhu...Tak tohle byl okamžik, který má právo kandidovat na titul "veselý okamžik" vánoc. Pak přišli (už oblečení) a vyzvali mě, ať jdu taky do sauny. Že kdyby přišel Santa, tak mě zavolají. Tak jsem šla.

A protože jsem se na to fyzicky i psychicky připravovala už nějakou dobu, opravdu jsem jim také zaťukala na kuchyňské okno zvenku. Nahatá. Původně jsem žádné intimnosti se sněhem neměla v plánu, ale když se tři kluci s jednou holkou nahrnuli k oknu a zírali na mě (a já moc dobře cítila, že rozhodně nekoukají na mou..odvahu :-D), tak jsem instinktivně zalehla do sněhu, ani jsem nad tím moc nepřemýšlela :-) A musím říct, že to vážně nebylo vůbec studené. Nebo ne tak moc, jak jsem si myslela a jak by se při -12°C stupních čekalo :-)) Jediné, co mě záblo, byla kolena, ty mě brněla ještě dlouho, jinak pohoda. Samozřejmě jsem v tom sněhu neležela až do jara, žejo, hned jsem zas vyskočila a ještě se tím sněhem pořádně "namydlila" a hajdy do sauny (105°C) zpátky . Když na to tak vzpomínám, tak mám dojem, že v té chvíli, kdy jsem ležela v tom sněhu, jsem na kratičký okamžik zažila nějakou extázi nebo co, bylo to nepopsatelné :-) Už asi vím, proč to ti Finové dělají :-))

Rodiče mě sice neviděli, ale Otec mi pak zatleskal :-)) A je na místě tady také poděkovat svému tělu, že takový šok vůbec přežilo...změnu více než o 110°C během tak krátké doby,  Finská hrdinko, ty ses asi musela úplně zbláznit!!? A druhý ani třetí den jsem se v horečkách neprobudila, takže se nezdá, že by to na mě zanechalo nějaké následky.

No a pak jsme všichni čekali na Santa Clause....dal si fakt na čas, ale přišel...asi tak o půl sedmé večer..

Na ksichtu měl potápěčské brýle, takže jsem mu nerozuměla vůbec nic (což by asi tak dopadlo stejně, ale...) a břicho vycpané polštářem, který mu při odchodu vypadl :-D Zatímco Santa huhlal k dětem, Otec ke stromečku dotlačil tašky a pytel s hračkama. Děti Santovi zazpívali nějakou písničku a po jeho odchodu se vrhly na dárky. Vypadalo to přesně jak v nějakém americkém filmu: strkanice u hromady dárků, rozdávání dárků, chaos, trhání balícího papíru, balíčky i papír létaly na všechny světové strany a   během chvíle se krásně uklizený pokoj změnil na skladiště. Chcete důkaz? Tady je!!!

A to není na fotce zahrnutý kuchyňský stůl, který na tom byl ještě hůř a zákoutí klavíru, o kterém se radši ani nebudu zmiňovat! A hádejte, kdo to pak ráno všechno uklízel?? (řečnická otázka! Ale aspoň jsem nemusela s nima do kostela...prostě jsem nevstala v předem daný čas a hotovo. Místo toho jsem uklízela ten svinčík).

Všichni toho dostali spoustu a většina těch věcí stejně skončila zahozená na zemi, dokonce jsem ještě při úklidu našla 2 nerozbalené balíčky. 

Já jsem rodině dala tohle (samozřejmě jsem řekla, že to pro ně u mě v pokoji nechal Ježíšek!)

 A dostala tohle:

Bonbonieru nechutných želatinových bonbonů v čokoládě, ručně vyrobené naušnice, dřevěnou pixlu na čaj s Mumínkovým čajem a vrcholem byl zřejmě ten kovový nevímco, o kterém ale přesně vím, odkud pochází - z pozůstalosti po zemřelé kamarádce Matky, kde v listopadu konal "bazar s názvem: Vem všechno, co uneseš". Radši bez komentáře k celé záležitosti s dárkama....jen vám můžu říct, že jsem s  kyselým úsměvem vzpomínala na jeden komentář na blogu, kde mi někdo psal, že měl taky nějakou "praštěnou" hostitelskou rodinku, ale k vánocům pak dostal iPod. Ne že bych čekala zrovna iPod, ale...

Ale přesně si představuji, co by mi na to napsala ta milá anonymka, kvůli které jsem musela tento blog zamknout pro veřejnost: "A cos čekala, když jim mlátíš děcka a pomlouváš je, kde můžeš???! I to, cos dostala, je pro tebe škoda"  :-D :-D

Ale mohla jsem dopadnout i hůř, to uznávám. Tady u toho je alespoň šance, že si to fakt odvezu domů (i když ta kýčovitost od té mrtvé ženské...no, nevím). Dárkovou statistiku mi ale významně pozvedla jedna moje skvělá finská kamarádka, od které jsem pár dnů předtím obdržela balíček, a v něm se skrývaly pletené rukavice. Od druhé jsem zase dostala bezvadné přáníčko alá adventní kalendář (24 okýnek, ve kterém se vždy skrýval obrázek)...s motivem Krtečka!!!!

No a naštěstí jsem se vánočně obdarovala i já sama, takže moje vánoce nakonec vůbec nebyly tak špatné :-)

S tou bomboškou jsem se trochu plácla přes kapsu (8€), ale co bych pro sebe neudělala, když jsem toho tady tolik vytrpěla, žejo? A pod tím roztomilým panáčkem (to je Joulupukki - "otec vánoc" teprve z vánočního kvízu na centrum.cz jsem se dozvěděla, jak je to vlastně s původem vánoc tady ve Finsku...že dřív chodil k dětem člověk -Nuuttipukki-, který se halil do kozí kůže, a strašil je, aby byly hodné...až později se z Pukkiho stal Santa Claus (po příchodu křesťanství, pokud se nepletu).. což mi vůbec tihle chytráci neřekli, možná to ani sami nevědí :-D Na památku toho Nuuttipukkiho je dalším z vánočních symbolů ve Finsku toto:

Tady ho mají taky vystaveného na skříňce v rohu místnosti.

(Abych dokončila myšlenku s tím plstěným panáčkem na mé fotce...pod ním se skrývá ještě miniatura Koskenkorvy :-D Docela mě překvapilo, že v Alko shopu, kde jsem to kupovala (ta druhá lahvička je Havana Rum) nebyla Finlandia vodka :-) Přitom v ČR je určitě Finlandia populárnější než Koskenkorva, ne?

Tak a teď už víte o finských vánocích a mých vánocích skoro vše :-) Btw: druhý den mi Matka povídala, že pro mě měla vyhlídlý dárek, ale pak už se do toho města nedostala....no, taky co jiného říct, když jí bylo trapně, že já jim toho dala tolik.

Ještě musím připustit, že strávit první vánoce bez rodiny bylo těžší, než jsem si myslela, sentiment pracoval na plné koule, alespoň jsme si s našima večer zaskypovali.

Připouštím, že tahle změna měla něco do sebe, když si vezmu, že já bych se doma stejně jen válela u TV u pohádek a zobala cukroví, ale...

Den 103-107

18.12. 
Dneska mě den zhusta pozvedl na duchu. S rodinou jsem se zúčastnila vánoční školní akademie (o které děcka mluvila jako o "školní párty" a když jsem se smála a řekla jim, že párty je akce, na které se tančí, poslouchá hudba a pije alkohol, tak z toho byli úplně vyplesklí :-) ) a uklidnila se, že rodiče jsou sice už úplně ztracení, ale děti na tom nejsou ještě stále tak zle, protože program dětí se zdál byl zcela nevinný a uvolněný a o mnoho lepší než ta vánoční šaškárna v té jejich sektě v neděli.  Zpívaly se vánoční písničky, scénky neměly nic společného s Ježíškem a dokonce tam dvě třídy i rapovaly!!! :-) Předtím jsem však doma zápasila a ztrácela odvahu při pečení perníků, kterým mě Matka pověřila. Abyste věděli, nemám nic proti perníkům. Ani proti pečení. Ale tady neznamenají perníky to samé, co v ČR. A v kombinaci naprosto idiotského těsta, které mělo konzistenci (a dokonce i chuť!) měkkého marcipánů (sladké jak cumel, ani se nedivím, že ho děcka chodila do ledničky uždibovat) a rozpadalo se mi pod rukama (strávilo asi 2 týdny v ledničce, takže naprosto přesušené) a navíc se muselo vyválet hodně tence, protože finské perníčky jsou prostě hodně tenké a křupavé (jsou to vlastně takové sladké keksy :-)) ), to bylo fakt o nervy. Jo a měli tady jen samá velká vykrajovátka, o důvod víc, proč jen málokterý těstový perník skončil opravdu na plechu...bylo téměř nemožné je zdárně nožem nabrat a přenést. Po pěti a půl hodinách dřiny jsem nakonec přece jen nad perníkama zvítězila (ale dlouho to vypadalo na porážku, musela jsem obětovat svá záda i pocit pohody).
Na vánočním vystoupení jsem se opět setkala s budoucí au-pairkou. Před jejím příchodem do "hlediště" (opět tělocvična, kde se konají každý pátek florbalová utkání, nedávno vánoční trh, a vlastně asi všechny kulturní akce) mě Matka vyhnala, ať pro ni zajdu...důvod mi došel záhy...ona si ji totiž chtěla posadit vedle sebe (kde jsem dosud seděla já) a celou dobu si s ní povídat. Milé, viďte? Pak s námi ještě jela domů a přespala u nás. To, že ji vezl domů z tělocvičny Otec, který to vzal se zastávkou v supermarketu, aby všem dětem a jí nakoupil zmrzlinu, a já místo toho pomáhala nosit Matce do jejího auta zbylé krabice vánočních sušenek, které se na akademii neprodaly, je jen taková perlička na okraj...Když jsme všichni dojeli domů (moment, jak se v předsíni vzal její kufr se zimníma věcma, které si k nám už přestěhovala, aby to nemusela tahat na svátky do Španělska?? Byl tam, už jak jsem s Matkou přijela domů, ale nebyl tam, když jsme odjížděli na akademii...a Otec přijel na akademii rovnou z práce a celou dobu tam byl s námi...?!!), opět rodiče předváděli scénku "Když ptáčka lapají,pěkně mu zpívají" a snažili se před ní prezentovat naprosto dokonale :-D Ale tentokrát už konečně milá slečna viděla alespoň trochu reálnou podobu tohoto domu (= bordel a chaos). Poslali mě samozřejmě kvůli ni roztopit saunu, alespoň jsem ji mohla vysvětlit, jak se to dělá (Ó, já velká odbornice :-D), když mi ale Matka začala "rádoby vtipným tónem" poroučet, že potřebují na stůl nějaké dobroty a dobrý čaj, vždyť přece mají návštěvu!, tak jsem s úsměvem odpověděla, že to je sice fajn, ale moje pracovní doba už skončila. A nazdar! A ona hned oukej, oukej, promiň, samozřejmě!  (!). Komedie hadr, jsem zvědavá, jak dlouho u nich Španělka vydrží, tipuji to tak na 2 týdny :-D
19.12.
Tento den začal ten opravdový vánoční úklid (a samozřejmě pod mou taktovkou). Matka sice měla odpolední směnu v práci, což vždycky začínám pracovat později, ale ona mě tentokrát požádala, abych vstala ráno jako vždy, vypravila downíka do školy a pak si můžu jít ještě lehnout. Nevidím jediný důvod, proč to nemohla udělat sama, byla ráno taky vzhůru (asi to bylo za mou vzpouru předešlého dne :-D) A pak mě zavalila úkolama, co má ten vánoční úklid obsahovat (o den později totiž odjíždí na 2 dny na pohřeb, jupí!). Dnešní část měla podobu vyklizení a umytí interiéru ledničky, vyskládání, uklizení a naskládání jídla v potravinovém šuplíku a umytí a vyleštění všech skříněk, madel a skel v kuchyni. Ještě mi dala vtipný úkol udělat pořádek v talířích a nechat na obvyklém místě jen 10 hlubokých a 15 mělkých ovšem STEJNÉHO druhu, ostatní dát do jiné poličky. To, že tolik kusů stejného druhu tady ani nemá, snad ani nemusím psát - je tu asi 5 hnědých, 3 pruhaté, 2 bílé, 4 s modrým pruhem...sorry, z toho 10 prostě nevykouzlím :-) Dále jsem dnes měla tu čest připravit jejich tradiční pokrm ...černé palačinky....jejichž hlavní ingrediencí je ....sobí krev. Jo, v tekutém stavu. No, další zážitek do konce života :-D

21.12.
Kulminace vánočního úklidu. Přišlo mi, že jsem udělala jen to, co každý pátek, ovšem efekt byl nepopsatelně větší (o.k., možná jsem totiž vyhazovala více věcí než obvykle :-D) , když Otec přišel domů, hned po příchodu mě dojatě objal, že je hrozně šťastný, jak jsem krásně uklidila :-)) Když teda bylo tak hezky uklizeno, chtěla jsem i hezky povečeřet, takže jsem udělala hezkou večeři, hezky jsem prostřela stůl...a jeden hajzlík si vlezl pod stůl a začal hrát hru na odsouvání židlí...když jsem vždy židli zase přisunula ke stolu, přitvrdil a začal židle odtahovat do různých částí místnosti (!!!), když se ani po mém důrazném napomenutí a plesknutí přes ruku neuklidnil, rozhodla jsem se taky přitvrdit a na pár chvil mu svázala ruce obvazem :-)  Každá AKCE vyvolává reakci! Už  by je to ty smrady měl někdo naučit. No a kdo jiný než já, že jo (když rodiče se k tomu asi nikdy neodhodlají). Ale slibuji, že se zkusím "polepšit" a už se těch zbývajích pár dnů nenechám vytočit. Nikým. Ničím. (Musím říct, že nám to ale hodně vylepšilo vztahy, teď už se ke mně ten kluk chová nepopsatelně líp a máme k sobě blíž).
Takže nejenže mi nikdo nevynadal (pravda, Otcova angličtina se tak daleko ještě asi nedostala), ale ještě mi bylo přislíbeno, že s ním můžu jet zítra na nákupy do města (tam už se naštěstí jeho angličtina dostala :-D )....čehož jsme náležitě využila a pořádně se na ty svátky nasyslila, abych to tady v klidu a míru vydržela (páč radši očekávám nejhorší....jako třeba hromadné návštěvy těch nejtupějších a nejnepříjemnějších lidí, které mají s touto rodinou něco společného, zbožné rozjímání o narození Ježíška  a hlavně (falešný ale o to procítěnější) zpěv  písní vánočních, v podání této rodiny spíše pohřebních). Až to nějak strávím, podám podrobný report i s obrázky, jak vypadá slavení vánoc ve Finsku.
Zatím vám na ukázku posílám tuto tradiční finskou koledu (typická pro děti)

Neříkám, že je špatná, ale za srdéčko mě víc bere tahle:

Když jsme u těch vánoc, tak vám už teď mohu prozradit, co ode mě (respektive od mámy) dostanou rodičové: sypaný čaj, kávu, vánoční vyšitý ubrousek, dřevěnou vařečku (tady nevedou), CD Dvořák&Smetana (už vidím ty jejich ksichty, až to rozbalí....protože tady "smetanu" znají...ale tu bílou, ve stejném významu jako v ČR, dostalo se to sem myslím právě z Českých zemí (dále jsem zatím zjistila stejnosti s českým jazykem ve slovech: auto a sauna :-)) ale jinak se tu žádné anglicismy a germanismy nevedou, škoda) a já přikoupila ještě ručně vyráběné mýdlo.
A pokud si tento článek přečtete před večerem 24.prosince, budete mít poctu jako první vidět balíček, který ode mě dostanou děti a se kterým jsem se dnes pižlala celé odpoledne a řízla se kvůli němu do prstu...

(Ten "kloubouček" je víčko od rumu Havana, který jsem si v sobotu -konečně- koupila, pro nejhorší případy, kdyby vánoce v této rodině nabraly ještě horší směr, než který očekávám :-D Znáte tu vánoční hitovku "štěědrýý večer náástáál, když jsem doma chláástáál"...od Xindla? Asi to vezmu doslovně :-D)

A kdo byl celý rok hodný a nezlobil, ten se za odměnu může podívat na tento krásný východ slunce jednoho rána asi v 9 HODIN ráno!!

Jinak v těchto dnech opět pokořujeme teplotní "rekordy" (nikoliv na místní poměry, ale na mé poměry rozhodně! Ráno -25°C a přes den jen -23°C...už mě to začíná dost vyčerpávat...kromě toho jsem zjistila, že tyhle extrémní mrazy opravdu fyzicky bolí...ne že by to štípalo do tváře nebo takové ty srandičky, co dělá náš normální mráz v ČR, tady z tohoto mi začíná být opravdu fyzicky zle...bolí mě z něj na plicích, hlava...i přes tlusté rukavice mě zebou prsty, praská mi kůže na rukou, takže mám na kůži pořád nějaké oděrky, jako bych se řízla, a pak se divím, kde jsem k tomu přišla :-(

Do prdele už s tím debilním mrazem!!!!! 

:-D

Tak šťastné a veselé a jen ty nejhezčí vzpomínky na ně! :) (kéž by to platilo i u mě...nakonec mě homesick přece jen dohnal, zvlášť při představě vánoční večeře, která se tu bude skládat z vepřového masa, které už po každodenním jezení nemůžu ani cítit a do smrti už po návratu domů nevezmu do huby! A při představě žádné vánoční pohádky v TV....skoro žádného cukroví (kromě mých vanilkových rohlíčků, které ale asi nestihly změknout, protože Matka je šoupla do plastové krabice...tady se všechno jídlo šoupe do plastových krabic, bez ohledu na jeho povahu). ...No, ale o tom až příště :)

Den 100-102

15.12.

Vánoční trh v tělocvičně nebyl sice žádné hogo fogo :), ale na tamní poměry určitě velká kulturní událost :-) Odnesla jsem si háčkovanou ozdobu do pokoje a u "tombolového" stánku, kde jsem si za 1€ mohla vylosovat výhru, jsem si vylosovala...nákupní tašku :-D Takže putovala do skříně rodičů.

Panímáma mě nechala milostivě na 1,5 hodiny odpoledne prospat, když zjistila, že jsem na ten tuřínový pudink čekala až do jedné hodiny v noci, než se upekl :-D

Nejlepší perlička dne byla jednoznačně ta, když jsem vyšla večer ven najít dětí a najednou vidím před sebou na hromadě sněhu to nejmenší mimino ležící spící...alespoň, že nemělo tvář zabořenou do sněhu. (Bylo -9°C). Tak jsem ho hned popadla a odnesla domů a vyčítavým hlasem to řekla Matce. Jestli jako já čekáte, že si začala sypat popel na hlavu, tak se nedočkáte...ona jen prohlásila: To je normální. ! Takže tak jako. Myslím, že ona asi nechápe význam slova "normální" - to by vysvětlovalo skoro všechny šokující situace, které tady každodenně zažívám.

Extra činnosti: umyla oba záchody, navozila na velkých bobech hromadu dřeva  (přes ty závěje půlmetrového sněhu fakt lahoda..) do sauny a do krbu v kuchyni, rozdělala oheň v sauně (až na potřetí, kruci!), udělala večeři. Až už jsem se chystala spát, řekla mi matka, že pokud chci zítra vařit něco s masem, tak ho musím vytáhnout v mrazáku teď. Byla jsem už v pyžamu a tím "mražákem" byla míněna stará nefunkční lednička, která ale svým umístěním venku vedle vchodových dveří v tomhle mrazivém počasí slaví velký comeback, takže se v něm skladuje všechno to maso z pěti prasat, které Otec nedávno zabil.

16.12.

Jak se zvětšuje počet přežitých dnů v této rodině, stávám se pochopitelně čím dál duševně křehčí (nebo méně poeticky řečeno: nestabilní a přecitlivělá), takže mě dnes pokusila klepnout Pepka, když jsem ráno vyrazila na záchod. Zvedla jsem prkénko...no, jasně, muselo být hnědé podělané zrovna dneska, když jsem včera oba dva záchody tak hezky vydrhla. Spolkla jsem tisíc nadávek a šla pro hadr. Čistící prostředek byl na druhém WC. Takže po další procházce přes celý dům, jsem konečně tu zrůdnost vyzmizíkovala, položila čistící prostředek pod umyvadlo, vyhodila hadr do koše, všimla si, že došel toaletní papír a náhradní rolička byla samozřejmě na druhém WC, tak jsem pro ni došla, nainstalovala a s pocitem dobře odvedené práce jsem se konečně chtěla natrůnit na záchod i já sama. Po tomto zážitku samozřejmě na ten druhý. Tak tam jdu, zvednu prkénko....a tam hnědo ještě víc než na tom prvním!!

Zvláštní, tentokrát jsem dokonce toho Downíka, který to měl na svědomí, ani  neměla chuť zabít, jako když to udělal poprvé někdy v říjnu (to se ovšem týkalo jen jednoho záchodu), jen jsem cítila naprosto intenzivní pocit ZMARU! Jako tak, že v tomhle idiotským domě je jakýkoliv úklid ZBYTEČNÝ, Matce to už naopak příjde jako samozřejmost, takže se vůbec nepozastavuje nad tím, když naprosto dokonale vyklidím stolek v kuchyni, na kterém se válela pošta za celý minulý měsíc!!! A spousta krámů, rozsypaného jídla, oblečení...naopak, s radostí na něj hned po návratu z práce hodí spoustu nových krámů, papírů, jídla....takže to během vteřiny vypadá zas úplně stejně jako před mým velkým úklidem.

Něco mi říká, že těch mých posledních 29 dnů tady bude ještě hodně dlouhých!

Odpoledne jsme jeli na vánoční ...nevím, co, ale bylo to na tom místě, kde se schází tady ta místní sekta. Teď jsem si překládala ten název toho místa, a google translator mi odpověděl, že je to kemp :-D No, tak budiž. Konala se tam vánoční slavnost. Netuším, proč tak brzy, ale jestli to znamená, že o vánocích už se tam nic konat nebude a já tam tudíž nebudu muset, tak je to to jedině dobře!!!

Program otřesný jako vždy a tentokrát samozřejmě i s bonusem...Po hodinovém kázání toho faráře, přišel na řadu hraný výjev z Bible...a to samozřejmě na téma Betlém. Když vchodovými dveřmi začaly postupně na podium chodit postavy v hábitech, s hadrama na hlavě a se zapálenýma svíčkama, tak už byla představa o sektě naprosto kompletní :-D

Pak tam cosi zpívali, přišli tři králové poklonit se Ježíškovi, zase zpívali a pak odešli. Následovala úplně nejtrapnější "zábavná" scénka (aneb zábava na způsob tady té sekty) o Santa Clausovi, který letěl nadělovat dárky na Sibiř, jenže Rusové si mysleli, že je to UFO, tak ho sestřelili, zajali, vyslýchali (trapné, jak se snažili napodobit ruský přízvuk! A megatrapné, jak znárorňovali Rusy), uvěznili, vyslali místo něj k němu domů nějakého ruského špiona (podotýkám, ještě stále tam byly děti, které čekaly na nadílku od Santa Clause), který v jeho tajném souboru v počítači zjistil informace o Baracku Obamovi, co dělal, když byl malé dítě a tak...no, pointu to nemělo vůbec žádnou (a to mi to všechno tlůmočila jedna paní) , ale hrozně se tomu všichni tlemili.

Postavy četli své repliky přímo ze scénáře, nač si dělat zbytečné stresy, že jo :-) 

Kdybyste to nepoznali, tohle mají být Rusové...jeden z nich je Putin (ta holka vlevo)

Ne že bych nějak milovala Rusy, ale tohle mi fakt přišlo trapné a kdyby si nějakou náhodou vzali do huby ČR (teda spíš Československo, tady furt myslí, že to tak je, ani se moc nedivím, tady jsou celkově tak nějak pozadu...), tak přísahám, že i když nejsem žádný patriot, normálně bych vstala a šla jim dát přes držku.  (Teprve tady ve mně ten pobyt probudil pročeské cítení :-)) To ještě nevíte, co mi řekla jedna ženská tam!!! Ptala se mě, jak doma slavíme vánoce, když nejsme věřící, a pak z ní vypadlo, že generace mých rodičů není věřící PROTO, že je to nikdo nenaučil, páč za komunistů se nikdo věřit v Boha u nás neodvážil. Nejdřív jsem se jí chtěla zeptat, jestli neupadla, ale ovládla jsem se a říkám, že ten, kdo chtěl, v Boha věřil, protože myšlenky nikdo zakázat nemohl, ale že moji rodiče věřit NECHTĚLI, mohli, ale nechtěli! Tak se opovržlivě zeptala, co moji rodiče dělají a po mé odpovědi překvapivě pronesla: Hm, takže oni pracují!?  Tady prostě neumí ti idioti pochopit, že někdo může být i ateista...ale já se hrozně těším, že až bude příležitost, řeknu těm rodičům konečně, že jsem hrozně šťastná, že mí rodiče nevěří v Boha, protože mi tak dali svobodnou volbu, jestli chci věřit nebo ne, zatímto jejich děcka žádnou svobodnou volbu nemají...oni musí věřit, protože věří i jejich rodiče....sice to nepochopí, ale za to pozdvižení v celé té jejich sektě (Matka si to samozřejmě nenechá pro sebe) mi to stojí :-))

17.12.

Dnes jsem se rozšoupla, myslím, že z toho chudáci rodiče vůbec ani nebudou spát :)) Za prvé jsem Matce, která nadšeně vyprávěla o VČEREJŠÍ vtipné scénce se Santa Clausem, bez obalu řekla, že mi to přišlo fakt blbý, protože dělat si legraci z jiného státu, je prostě trapné, což ona vůbec nepochopila a vytasila se s tím, že 1) ve Finsku je svoboda slova, takže oni můžou říkat co chtějí (jo aha, vy si myslíte, že u nás v ČESKOSLOVENSKU se ještě za špatné slovo popravuje, ahá!), 2) Švédové si taky pořád dělají legraci z Finů a nikomu to nevadí (jasně, takže když si oni dělají legraci z vás, tak vy to musíte osladit zas jinému státu, jasně) a hlavně 3) byli tam i mnohem straší lidé než je Matka a těm se to líbilo a nepřišlo jim na tom nic nevhodného. Ty vole, argumenty jak noha, že jsem radši nedržela pysk. To je jak hučet do dubu tady. Ale už se polepším, PMS mi snad už brzo skončí a další už tady neproběhne :-D :-D Jo a ta druhá věc: Pak byla večeře, kde byla dnes výjimečně celá rodina a všechno bylo jakési slavnostní (to proto, že byli na návštěvě u kluků nějací dva usmrkanci...takže všechno muselo být tip, ťop...konečně vidím kus české mentality: před návštěvou se musíme ukázat, aby nás nepomluvili :-)) No a první věc, co Matka řekla Otcovi u večeře bylo, že mi přišla ta úžasná scénka se Santa Clausem blbá, jak se tam pomlouvali Rusové....Měla jsem chuť na ně zařvat, aby se proboha z toho nepo* ! Bohužel jsem si v té zlobě nedokázala dát dohromady, jak se to anglicky řekne :-) No a stejně by mi nerozuměli, takže v poho. No ale stala se jiná věc. Oloupala jsem miminovi 2 brambory (jak víte, brambory se tady zásadně vaří vcelku ve šlupce...) a dala mu je na talíř. A ta jedna (starší) dcera sedící vedle mě (která se den ode dne víc a víc podobá svým buzerováním Matce) na mě svým uječeným hlasem FINSKY povídá (sice jsem tomu doslovně nerozuměla, ale bylo to naprosto zjevné, po čase v této rodině byste už taky ovládli ten grif : rozumět beze slov), že jsem mu ty brambory nerozmačkala. No a já KONEČNĚ řekla: "Můžeš to udělat sama" a na její šokovaný výraz jsem dodala: "máš 2 zdravé ruce!!" (Krom toho ona seděla hned vedle něj, já až ob jednoho). A bylo to. Můžu si v duchu napsat jedno bezvýznamné plus v boji proti její rozmazlenosti. (Jak to pokračovalo: Ona se obrátila vyčítavě na Matku a řekla, že ona nemůže, protože má v ruce jen lžičku - a vidlička ležela tak daleko, rovných 10 cm od ní! Tak po ní Matka hodila další vidličku, kterou měla u talíře. A pak to konečně udělala!!!  Ať už je ten konec světa, prosím. Nikdo si ho nezaslouží víc než tidle, to mi věřte :-D 

Dnešní extra činnosti: převléct postel miminovi, vyžehlit snad stoleté plátěné záclony (každou tak 10 minut a stejně nebyla úplně hladká) a 3 pitomé košile (které stejně i po mé snaze vypadají, jakoby je požvejkala kráva a vyplyvla.)

Zítra mám pověření péct perníky, těsto už je asi měsíc v ledničce, no to bude zážitek...

Pardon za ten román, já jak jednou začnu... (ale knihu se mi ještě nikdy napsat nepodařilo, na to mám málo námětů).

 Zatím dobrou s kobrou, myslete na mě!

Den 96-100

Tamtadadá! Jsem tu sto dní! Mazec! A zároveň přesně za měsíc sedám do letadla. To je dvojitá oslava v jeden den! Volejte sláva a pět dnů se radujte :-D Nevím, jak vy, ale já to oslavím na vánočním trhu (ještě nevím, co si pod tím představit, ale bude to v tělocvičně místní školy ve vesnici, takže snad pohoda...) a navíc si i budu moct zajít do obchodu a protože tam budu už od rána, tak si budu moct zajít i na snídani a konečně po čase zas posnídám něco dobrého (= cokoliv mimo ovesnou kaši nebo ten  jejich nemožný "chléb" se sýrem). 

Dějí se věci! Byla jsem svědkem toho, jak Matka na tu...kravičku (víte kterou) zvýšila hlas! A odmítla ji poslechnout! A toho nejstaršího dokonce šťouchla! protože cosi držkoval. Možná že to tady fakt není ještě tak ztracené :-))

Dále ve zkratce:

- kravička měla dva adventní kalendáře. Už nemá ani jeden, protože všechna okénka otevřela naráz (asi tak 5.12.) a snědla to všechno na posezení. A teď se hrozně diví, proč tam ta čokoláda není a bere ji ostatním dětem z jejich kalendáře (osobně doufám, že až začne chodit do školy, tak jí ostatní spolužáci ukážou, zač je toho loket...)

- začínáme vánočně uklízet a péct, vážení! Matka sestavila plán, co kdy má být uděláno, aby se vše do vánoc stihlo, v pátek jsem třeba měla za úkol posbírat hračky v celém domě do igelitových pytlů a odnést je do kůlny. Chi chi. 

- děti každý den sledují vánoční seriál ("vánoční kalendář") na internetu. Je to o nějakém pošahaném vánočním skřítkovi, který v prvním díle bacil do hlavy Santu Clause, jenž tím utrpěl ztrátu paměti a skoro pořád spí v posteli...vůbec nechápu, co tam v každém díle řeší, ale děti to musí každý den bezpodmínečně vidět a smějí se u toho

- dostala jsem první vánoční přání! Od holky z této vesnice, která sem chodila pomáhat mi, když byli rodiče na Kanárech

- 13.12. tu byl svátek sv. Lucie, ale na rozdíl od toho, co jsem o tomto svátku četla na netu, to v této rodině nijak neslavili...škoda. 

Trocha vánoční atmosféry z Finska..z výlohy jednoho obchodu

- je půl jedné sobota ráno a já sedím v kuchyni a čekám, až se laskavě dopeče v peci jeden nákyp (prý vánoční pudink, z nějaké strašně hnusné zeleniny, která smrdí po celém domě ještě ted a při jejímž loupání jsem se (kupodivu jen jednou) bodla do prstu, protože byla tvrdá jak šutr. (Tak jsem se kvůli článku přemohla a šla jsem najít kuchařku, podle které jsem to dělala, abych rozluštila záhadu identity té strašně smradlavé, hnusné a navíc ještě tvrdé zeleniny...a je to, chvilka napětí...tuřín! Tak s tím jsem ještě nikdy neměla tu čest (což mě ani nepřekvapuje z důvodů výše uvedených charakteristik této zeleniny :-) No a teď při bližším pátrání zjištuji, že jsem to dokonce odhalila mnohem dřív...páč jsem při přípravě hádala, že je to třeba taková brukev a teď čtu na netu, že brukev je jiný název pro tuřín :-)) O, jak já jsem chytrá! Mě je na au-pairku škoda :-D No, nejvyšší čas jít spát, nebo mi ještě moc naroste hřebínek, a jak bych si pak nasazovala svého kulicha do mrazů? :-)

Óda na Anonyma

Omlouvám se, že jsem musela tento blog zesoukromnit, a pokud se sem tudíž chcete dostávat, musíte se vždy přihlásit. Bohužel jsem od některých milých komentářů a členek blogu nenašla e-maily a tudíž jsem je nemohla přidat mezi osoby oprávněné ke čtení tohoto blogu. Proto prosím minutu ticha za všechny, které už se sem nedostanou :-)
A proč tolik humbuku najednou? Stalo se něco příšerného! A tentokrát to překvapivě nemá na svědomí nikdo z té rodiny, ale přišlo bodnutí do zad, které jsem fakt nečekala.
Můj blog navštívila Ona. Anonymka. Čúza. A protože asi měla chuť někomu ublížit, začala páchat zlo.
To zlo mělo podobu tohoto komentáře (který jsem hned, jak jsem popadla zase dech, smazala, ale byla by škoda se o něj nepodělit):

"Tak, poslala jsem odkaz na tvuj blog rodile Fince, ktera mluvi vyborne cesky. Doufam, ze se matka o tomhle dozvi jeste driv, nez odjedes. Kde beres tu drzost nazyvat cizi/jakekoliv dite kravou? Jakym pravem jsi ji dala facku? Vis, proc si te rodice najali? Urcite ne na to, abys jim bila dite a nadavala jim a verejne je pomlouvala. Pokud to tam nezvladas, tak jsi mela vcas odjet. A zrovna v tehle situaci - proc jsi nebyla trpeliva? Nebo ji nezabavila a pritom ji nenapadne neoblekla? Ocividne nemas u deti co delat. Tvoje matka by ti mela nafackovat hned po navratu domu, ty hrdinko! Hrdinka bys byla, kdybys to tam bravurne zvladla. Kdybys po navratu napsala - bylo to fakt hrozny, ale zvladla jsem to se cti! mandelinka"

Věru, neměla jsem pak příjemný večer...krom toho se tam po chvíli objevilo ještě tohle:
"Hrdinko, procpak jsi smazala komentar? Mas smulu. I kdybys smazala cely blog, tak ja jsem si ulozila dost indicii na to, aby te nasli. mandelinka"


Ten druhý komentář mi značně připomíná mou docházku na psychiatrii, kde jsem dělala dobrovolníka a dělala tak společnost pacientkám. Také se tam vyskytovaly takové, které každého sledovaly a shromažďovaly si každý "důkaz" na jiné lidi (třeba personál, ostatní pacientky, ale i veřejné osoby, o kterých četly v novinách), aby je pak mohly z něčeho "usvědčit". Asi mám talent přitahovat psychopaty...

Takže video jsem okamžitě smazala (vtipné, dala jsem ho sem hlavně kvůli mé mamce, aby se na něj mohla podívat, protože mailem by kvůli velikosti poslat nešlo, a ona se na něj podívat NECHTĚLA). Pokoušela jsem se zjistit IP adresu té slepice, ale bohužel nejsem na to ten nejlepší technický typ, snad mi s tím brácha pomůže.

No a jinak...jsem dost v háji, řeknu vám. Jasně že mám stažený zadek a to pořádně. Byl by to asi mega průser, kdyby se to krutou náhodou fakt dostalo (navíc nepochybně zkreslené a překroucené) od nějaké Finky tady k těm Rodičům. To by bylo teprve pravé peklo, už jen pomyšlení mi dělá zle. Všechno, co se mi dělo doposud je proti tomuhle prd.

Navíc mám "bohužel" dost čipernou fantazii, takže jsem dnešek strávila vymýšlením krizových plánů, co bych dělala, kdyby mě ti lidi vyhodili z baráku, kam bych šla, jestli bych měla kam. A bylo sakra těžké odolat chuti použít ten nůž, kterým jsem měla za úkol vykostit syrovou rybu z jezera (blééé), ještě jiným způsobem.

Taky jsem chtěla napsat článek o tom, že se mi podařilo přebookovat letenku a vracím se už tento víkend domů (abych tu svini zavedla na falešnou stopu :-) ), ale pak mě napadlo udělat omezení, kdo sem může a kdo ne.

Nepopírám, že na každé kritice může být nějaká pravda a jo, uznávám, i ta pinda napsala částečně to, co je dobré slyšet, ale proč to napsala tak hnusně? Proč to hned musela nabonzovat nějaké Fince, proč chtěla, abych měla průser?? Proč jsou lidi takové svině? Ví to někdo?


Takže mých posledních pár dnů bude hodně napjatých. Každý den budu asi trnout strachy, kdykoliv mě Otec nebo Matka osloví jiným způsobem, než jak to obvykle dělají, a budu si říkat: "A je to tady!" Sice se můžu uklidňovat, že to riziko, že by nějaká Finka vypátrala rodinu, ve které péruju, je hodně malé, ale náhoda je blbec. A já jsem bohužel ten typ, který ztělesňuje úsloví: když se něco může pokazit, tak se to taky pokazí". :-(


Takže už víte, co můj minulý článek způsobil, a jak jsem se zavařila :-) A teď je řada na vás. Máte na výběr z několika možností...můžete mi ještě víc vynadat a souhlasit s mandelinkou, napsat, že mi to patří, můžete to taky napsat nějaké Fince, která mluví perfektně česky, pokud nějakou znáte :-P Nebo mě můžete nějakým milým slovem podpořit. Nechám to na vás, já jdu trnout hrůzou, kdy ten velký okamžik zúčtování přijde :-) Kdybych se už neozvala, tak alespoň víte proč.


Pac a pusu,


FH

P.S. Děkuji vám za vaše předešlé komentáře plné podpory, které mě tu úžasně držely nad vodou, a které rozhodně přispěly k tomu, že jsem to tady nezabalila už v půlce nebo i dřív. 

Den 95 !!!

Milí sledovatelé! Tak dneska jsem opět byla vystavena zkoušce nervů. Vždycky, když už si začínám myslet, jak jsem tady spokojená a že to přecejen není tak hrozné, jako tady často píšu, tak se něco musí podělat. Sakva do toho! 

Takže tentokrát jsem konečně zachytila při typickém činu tu hysterickou krávičku při pokusu obléci ji a dostat ji ven (což mám od Matky přikázáno, a když řeknu, že se jí nechtělo a dělala scény, tak to vyčte mně, že je to moje chyba...). Nenechte se mýlit, to největší tornádo samozřejmě na videu není, protože to jsem měla plné ruce práce s ní (mimochodem, dala jsem ji facku, protože to je pořád ještě nejspolehlivější pomoc při hysterickém záchvatu, ale vůbec to s ní nehnulo...tak jsem ji popadla a tak jak byla (naboso a svlečená do půl těla) jsem ji prostě vystrčila ven na mráz, mě prostě žádná takováhle hysterická krávička štvát nebude, kvůli tomu jsem sem fakt nepřijela, tečka. A to s ní taky vůbec nehnulo. Druhá půlka videa je sice bez obrazu, ale kromě řvoucí bestie byste stejně neviděli nic mimořádného (musela jsem mobil odložit, abych měla obě ruce volné na zápas ponožka versus hysterka). Po vypnutí videa se její řev mnohem zintenzivnil, tak jsem na ni zařvala jednu českou sprosťárničku a naštvaně odešla k sobě do pokoje. A hle, po čtvrt hodině jsem sešla dolů, ona jako mílius, komplet oblečená a přichystaná jít ven...Tak jsem se ji zeptala, jestli už je normální a řekla, že jo :-) Tak jsme šli. A myslela jsem, že jsme spolu beze slov uzavřeli takovou dohodu, že to nebudeme Matce říkat...ale myslím, že hned jak Matka vstoupila do dveří, tak ji na toto téma Kráva něco řekla, protože pak se mě Matka ptala, jaký jsem měla den, jestli se stalo něco mimořádného, nebo jestli jsem neměla s něčím problémy. Všechno jsem zapřela, fakt jsem neměla chuť a nervy se o tom bavit, páč dopředu vím, jak by to dopadlo (na téma výchova se s Matkou vůbec nedá bavit. Dětem se musí všechno dovolit, protože to jsou  přeci děti, a dospělost je těžká, tak ať si všechno užijou teď dokud můžou, nebo takovou nějakou chujovinu mi jednou řekla!!! 

[Video bylo kvůli jedné milé Anonymce odstraněno, ukázalo se, že existují i horší kreatúry, než o které je tento článek. Tímto jí srdečně děkuji, že mě o tom přesvědčila.]

Myslete si co chcete, faktem je, že tak vytočená jsem tady snad ještě nebyla, myslela jsem, že dostanu infarkt!! To jako fakt, začalo mě normálně tlačit na hrudi!

Potěšilo mě až mé pečení vanilkových rohlíčku (dva plechy, a voní stejně jako doma :-) ), i když to byl taky zážitek, protože jsem u toho ještě vařila večeři a to mimino (taky rozmazlené jak zákon káže) mě furt otravovalo, strkalo mi ruce na vál, do těsta, na plech a dělalo hrozný cirkus, když jsem ho vždycky sundala ze stolu a řekla ať jde pryč. Zabít málo! 

Mno, takže takovou tady mám zábavu! (Minimálně jednou týdně)

Den 89-94

Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr :o)) Jo, letos se mi nejspíš poštěstí mít po letech opravdu bíílé vánoce. Já bydlím v ČR na jednom z nejteplejších míst, takže si tady ty mínus dvacítky užívám. On naštěstí není vítr, jinak by to nebylo snesitelné ani z poloviny (to si dobře pamatuji ještě z minulého pobytu ve Finsku, který se odehrával až za severním polárním kruhem). 

Kromě bílého koně a Mrazíka k nám ze dne na den přišel také vánoční čas. Jak už jsem psala minule, interiér nahodil trochu vánočnější atmosféru...červené závěsy, vánoční světýlka, o trochu víc uklizeno v centrální místnosti...což ovšem neplatí o předsíni, která je naopak zabordelenější kvůli většímu počtu i objemu zimního venkovního oblečení a bot, včetně několika párů bruslí (led na jezeře už je silný dost na to, aby unesl lidi....já jsem teda měla ještě trochu obavu na něj šlapat, ale když už jsem se proběhla i po zamrzlém moři v Kemi, tak proč ne tady, že? :-)

Abych nezůstala pozadu, dala jsem i já svému pokoji slavnostnější háv...Vyrobila jsem si (improvizovaný) adventní věnec na dveře, megálně jsem si s pomocí jednoho dítěte uklidila (ta holka prý hrozně ráda uklízí, sama se mi nabídla...ale já myslím, že je to hlavně proto, že mi chtěla prošmejdit pokoj, co kde mám :-D Při té příležitosti jsem s ní navázala rozhovor a dozvěděla se třeba, že "peklo" je u nich sprosté slovo a nesmějí ho říkat! (Tak vzhledem k jejich náboženské příslušnosti se zas tak moc nedivím, ale i tak...). Taky mi tu navěsila po pokoji modrá světýlka (jiné na mě nezbyly :-( Ona má v pokoji červené...na druhou stranu, ráno, v noci ve tmě to u ní vypadá jak ve vykřičeném domě :-D To jsem jí radši neříkala. 

Minulý týden (ještě před červenýma závěsama) Matka uspořádala předvánoční setkání pro mě a děti...přišlo pár dalších děcek z jedné rodiny, bylo to celkem fajn, konečně někdo mluvil anglicky, hráli jsme nějaké hry..

A ještě jsem si vyzdobila pokoj červenýma "tunturi" (vánočníma skřítkama, je to tady symbol vánoc), když už tady slavím ty vánoce, tak se snažím jít do všeho naplno :-)

Krom toho byla vánoční besídka předškoláků, do kterých patří jedno z dětí, takže jsme všichni jeli na vánoční besídku do tělocvičny, kde se hraje každý pátek florbal. Matka opět zabodovala :-) Když jsem se jí ptala na program, co budou děti dělat, tak řekla, že obvykle se hraje nějaký vánoční příběh o Ježíškovi, o tom, co se tenkrát DOOPRAVDY stalo (se zvláštním důrazem na slovo doopravdy) :-D Ale nakonec se ukázalo, že učitelky v mateřince nejsou takové psychopatky a tak se jednalo o pásmo písniček ve vánočním úborech. 

 Po vystoupení následovala velmi příjemná část a to vánoční "káva", na které se konzumoval Glög (doporučuji všem! Upalujte do Ikei a doufejte, že tam ještě nějaký pro vás zbyl), samozřejmě bez alkoholu a vánoční pečivo (kytka z listového těsta, uprostřed je povidlí). Pochopila jsem, že před vánocema Matka povoluje opratě dětem v konzumaci sladkého, halelujah!! :-) 

Aby těch vánočních zpráv na vás nebylo málo, tak ještě dodám, že ta nejstarší holka má za úkol prodávat (teda spíš objednat a pak prodat) co nejvíc cukroví (připomíná mi to, jak skauti v Americe prodávají sušenky :) ), za to pak její třída dostane peníze na nějaký výlet či co. Tak jsem si teda taky taky 2 krabice objednala. Původně jsem nechtěla, protože v katalogu to všechno vypadalo hrozně barevně (=chemicky) a my si přece všechno upečeme čerstvé doma v peci, ale nakonec jsem podlehla kouzlu vánoc a objednala si krabici karamelek a krabici čokohrudek v kokosu, ty si tady sama neuplácám a ať mám alespoň trochu připomínku českých vánoc. 

6.12. ve čtvrtek byl velký den. Den nezávislosti. Nojo, i tady ho mají. Finsko se r. 1917 osamostatnilo od vlády Ruska (předtím zas bylo pod Švédskem) a vznikla tak Finská republika.Víte, že kompletní finská vlajka (teda státní - na rozdíl od národní) není jen modrý kříž na bílém hadru, ale ....?

Takže bylo volno, všichni byli doma (teda moc dlouho ne, Otec šel s klukama na lov, Matka si jela přivydělat nějakým úklidem baráku) a já zůstala doma sama s miminem, uklízela a vařila oběd...a pak ještě večeři. Přitom jsem fandila ČECHŮM (Já! to jsou věci!) v MS ve Florbale, hráli zrovna ten den proti Finsku a kluci to sledovali na internetu...o, jak já si moc přála, aby je Češi porazili, abych se jim mohla zasmát (kluci tady ten florbal hrozně žerou, ale fakt hrozně, jsou úplně posedlí, mě by ani nepřekvapilo, kdyby se šli zabít, kdyby Fini prohráli...ale to nezjistím, protože Fini samozřejmě vyhráli....pfff, 4:1  Ale byl by to dobrý mazec,  porazit je zrovna na den jejich samostatnosti, ha ha. Slavnostní den jsem oslavila úspěšným zatopením v sauně (chytla hned napoprvé! A vytopila se na úžasných 105 °C) a taky úspěšným zatopením v kotli v kotelně (což jsem dělala poprvé v životě!), abych měla teplou vodu ve sprše. 

Den před svátkem odvezla jejich teta toho Downíka a hysterku na prodloužený víkend k sobě, zázrak!!! Takže mám teď těžkou pohodu, žádné vřískání, žádné hysterické scény, žádné obtěžování. Škoda, že to už v neděli skončí....ale tak už to snad nějak do konce doklepu. Když je řeč o Downíkovi...ve středu ráno zas dobré drama...rozhodl se, že se prostě do té kombinézy oblíct nechce, takže to trvalo...a pak najednou vidím, že taxík už stojí přede dveřma, tak jsem na něj jen rychle natáhla čepici (boty už měl), popadla jeho, popadla jeho tašku a jen tak ve svetru a v bačkorách jsem s ním vylítla ven do toho sněhu a -15 nacpat ho do taxíku... Věřte, že mi ani v té chvíli nebyla zima, protože jsem byla úplně rozžhavená zlostí na to líné rozmazlené děcko, gr!!! Já viděla už tolik lidí s Downovým syndromem na báječné úrovni, na kterou jim jejich rodiče a učitelé pomohli...ale tady těm pitomcům asi nikdo neřekl, že jeho vývoj závisí nejen na jeho IQ, ale taky a hlavně na JEJICH intervenci, na jejich stimulaci...a já to prostě bohužel nevytrhnu, to chce systematický přístup. Po jeho odjezdu jsem si obula holínky, že odnesu žrádlo psovi...a ukrutně mě začala bolet jedna noha...moje fantazie začala pracovat naplno...říkala jsem si, že mám třeba únavovou zlomeninu (i když to teda víc bývá v pubertě, když rychle narostou kosti) apod. Ale nic, co by tomu nasvědčovalo, jsem neobjevila. Holeň mě bolela jen v holínkách - přitom v nich se nic bolest působící neukrývalo. Odpoledne po příjezdu Downíka ze školky jsem však záhadu vyřešila! Táhla jsem ho zas před sebou do předsíně, aby si zul boty a kombinézu, a on zas jako vždycky zuřivě kopal kolem sebe...jasně, že i mě do té holeně! Já si prostě jen tu bolest v návalu zlosti, že zas neposlouchá, neuvědomuji.  Mám na té holeni výstavní 10cm modřinu. 

 Nebudete věřit, co jsem udělali v sobotu! Normálně jsme jeli do města na nákup! Všichni (pánská část teda mířila na florbalový zápas...jak jinak, že :) ) Mně Máti posadila k sobě dopředu, že jí budu děla závozníka - navigace, hlášení o stavu na vozovce a tak :-D strčil mi do ruky mobil, což jsem pochopila, že je jako GPS, ale než mi došlo, že ta trasa, která je v GPS nastavena, vlastně neplatí, protože ona nechce jet po dálnici :-D , tak jsme si jednou zajeli, protože já jí samozřejmě navigovala podle GPS...jeli jsme do dvou rodin pro nábytek, který prodávali. Když ho nacpali do auta, bylo fakt nemožné si představit, že se tam ještě vejde nějaký živý člověk :-) Ale vlezli se všichni 3. No a Matka mě pak zavezla do nějakého shopping centra, že ona jde nakupovat vánoční dárky, tak jsem zas vlezla do obchodu...velká chyba...myslím, že to byl můj poslední nákup :-D Ta cena se mnou u pokladny skoro praštila. Ale tak, nikdy nevím, kdy se zas příště dostanu do obchodu, tak je lepší mít nakoupeno do zásoby, že jo. No, ale už  mám vánoční dárky. (Jo, já vím, ta rodina mi za utrácení fakt nestojí, ale když já tak ráda obdarovávám). Myslím, že jsem vybrala fakt skvěle...pro děti: DVD Madagaskar, DVD Mašinka Tomáš a CD Sněhurka a sedm trpaslíků. Už si představuji, jak krásně to zabalím, huí. Koupila jsem si svíčku Brise s nádhernou vůni, ale myslím, že jí nakonec daruji Matce, aby ode mě taky něco dostala. Vánoce jsou prostě časem smíření, a to nejen mezi lidmi, ale taky s věcmi, fakty...prostě už začínám (:-) brát tu rodinu se vším všudy, i s jejími diametrálně odlišnými ...vším :-) Je to jejich život, vybrali si tenhle styl života a nejdůležitější je, že to vyhovuje jim. Co je jim po nějaké au-pairce z ČR, že :o) Heleďte, třeba ještě před koncem pobytu dosáhnu osvícení :-))

A ještě pár fotek z mé každodenní procházky...došlo mi, že mě to sice přijde tady jako normálka, páč to vidím každý den, ale ty, co tady nejsou se mnou, by třeba zajímalo, jak to tady teď vlastně vypadá.

 Tyhle fotky nejsou černobílé, i když se to zdá.

 silnice. Takto to vypadá až do nejbližší 7km daleké obce :) A     

    nikdo nepoužívá sněhové řetězy. 

 jezero

 Tohoto efektu docílíte, když se vrátíte po dlouhé procházce ze zamrzlého venku do vyhřáté místnosti a zamlží se vám objektiv :)

Moje denní rutina

Možná se z mých posledních příspěvků zdá, že toho tady zas až tak moc nedělám. Možná, že si neumíte představit, co vlastně kariéra au-pairky (alespoň v téhle rodině) obnáší, a třeba by to někoho zajímalo. A tak vám pro zajímavost popíšu jeden svůj typický den....

6,30 VSTÁVÁM, budí mě zvonění na mobilu, který mám pod polštářem. Hodím na sebe oblečení, občas si stihnu i učesat vlasy a udělat něco, co spadá do kategorie péče o obličej. Pro mě je zkrátka delší spánek důležitější.

6,40 NASTUPUJI NA PLAC...dřív jsem začínala až v 7,30, ale od té doby, co Matka nastoupila do práce, odjíždí s Otcem už v tento čas, takže musím být k dispozici, kdyby se některé z dětí probudilo už takhle brzo. Obvykle mám volný čas, takže se nasnídám a udělám nějaké drobné práce jako skládání vypraného suchého oblečení a tak.

7,30 BUDÍM DOWNÍKA...pokud už není vzhůru sám a nepobíhá po domě. Přinutím ho, aby se na záchodě vyčůral (to je nejtěžší chvíle rána), umyju mu obličej a vyčistím zuby. Pak ho obleču do oblečení, které mu nachystám předtím. Poté případně vzbudím zbytek školních dětí, které ještě  nesedí dole u stolu a nesnídají.

8,03 VYPRAVÍM DOWNÍKA do školního taxíku. To znamená navléknout na něj zimní overal, boty, čepici, rukavice, obléknout sebe do bundy, bot a čepice, vzít jeho školní tašku a vyjít před dům čekat na taxík. 

8,10-8,15 PŘIJÍŽDÍ TAXI. To znamená popadnout Downíka a dotáhnout ho a nacpat do auta (on totiž zásadně nespolupracuje a sám od sebe by do toho auta nikdy nevlezl. Přitom pokecám s řidičem (rozhovor je přesně v tomto znění každý den: "Huomenta" on: Huomenta" (Dobré ráno), "Heippa" on: "Heippa" (sbohem) :-D

DOPOLEDNE: Vracím se do domu po odjezdu taxiku, vařím kaši pro mimino, které se mezitím objeví v kuchyni, také ho přebalím, nakrmím, přitom mu dám na lžičku 10 kapek vitamínu D (tady to berou všichni, kvůli sníženému množství slunečního záření v zimním období). Uklidím stůl (je v hrozném zapraseném stavu, protože nikdo z těch 5 školních dětí po sobě po snídani neuklidí!! Rozsypané müsli, kusy másla, drobky nebo kusy chleba, cákance kiiseli - to má být ovocná "polévka", já tomu říkám sliz, je v tom spousta bramborového škrobu, šťáva z nějakých lesních bobulí, žádný cukr), vyskládám/naskládám nádobí do myčky, připravím mimino na dopolední procházku a spánek venku. Tzn. body, punčocháče, mikina, fleecový overal, pletené ponožky, rukavice, šusťákový zimní overal, pletená kukla na hlavu, přesně v tomto pořadí, pak ho nasoukám do spacáku v kočárku, rychle na sebe hodím oteplovačky a svetr, malá hysterka se mezitím taky obleče (někdy to udělá sama, někdy jí za to musím dát bonbony :-) ), a jdeme ven na procházku. Obvykle k nedaleké poštovní schránce (foto č. 1), kde v 10 hodin dováží poštu, je to asi 400 m od domu, pěkná procházka, mimino po cestě usne. Ze schránky vyzvedneme předplacené noviny a další poštu a jdeme zpátky. Kočárek zaparkuji před vchodovými dveřmi. Malá si hraje, nebo ji houpu na houpačce. Pak ještě naložím a dovezu dřevo (foto č. 2) na saunu, do kotelny a ke krbu v kuchyni. Po půl hodině nebo déle (záleží, jak moc mrzne) jdeme domů, mimino spí venku 2 hodiny nebo déle (ano, takto mi to Matka vysloveně řekla, že i v tomto mrazu ho mám dávat spát ven, prý to doporučuje nějaký finský lékař). 

Mezi 11 a 12 udělám lehký oběd (většinou ze zbytků v ledničce - brambory s vajíčkama a nebo omáčkou s mletým masem). 

Vyskládám čisté nádobí z myčky, pustím pračku (pokud jsem to teda neudělala už dopoledne, to pak nejdřív pověsím mokré prádlo a pak pustím novou pračku. 

Mezitím vším stíhám tajtrdlíkovat kolem hysterky a plnit nebo odmítat její přání. 

Přesně ve 13,10 musím být připravená na příjezd školního autobusu před dům, kterým přijíždí Downík a většinou i nějaké z mladších školáků...když bus přijede, musí stát nějaký dospělý na prahu a řidič ho musí vidět, jinak nemůže nechat děti vystoupit (to je vychytávka!), už se mi občas stalo, že jsem to zasklila a v klidu uklízela v kuchyni, nebo skládala prádlo, když se najednou otevřely vchodové dveře a tam řidič nebo jedno z dětí a volá na mě, ať přídu :-) Bus teda většinou přijíždí se zpožděním, takže v rozmezí 13,10-13,25  Vysvleču Downíka (ten zásadně chodí v botách i overalu až do kuchyně). A hrajeme si, já teda taky musím donést z venku z kočárku mimino, podle toho, kdy se probudí, někdy to tak nějak odhadnu, že už by mohlo být vzhůru, někdy začne řvát, tak pro něj dojdu. Dám mu oběd, přebalím. Převlíknu (protože jí jak prase, všechno jí rukama a hází kolem sebe a na zem. Uáááá!!), uklidím stůl. A začnu připravovat večeři. Milostpáni si každý den přejou brambory (vařené ve slupce, ale musím se dobře proprat, jsou od hlíny, a oni si stěžují, že šlupka je moc špinavá!!! Hovada! Takže je musím namočit už většinou ráno a pak ještě přeprat asi 3x a aby nefrflali, tak ještě každou bramboru očistím drátěnkou. Dám je vařit...což je otázka půl hodiny, protože je vařím v parním hrnci, takže celkem rychlovka. K tomu samozřejmě (pche, už se mi z toho chce zvacet, je to KAŽDÝ den!!!) omáčka s mletým masem. Pokud jí není dost v ledničce z předchozích dnů, udělám novou. Tzn. Mleté maso osmažím na pánvičce do hněda. Do hrnce dám máslo, to se rozpustí, přidám mouku, mezitím zapnu rychlovarnou konvici, vařící vodu naleju k té zásmažce, ochutím (ale pouze solí a 8 kuličkami černého pepře...minule jsem dala i bílý pepř, aby to mělo vůbec nějakou chuť a prskali, že je to moc ostré...se nedivím, když jejich matka vůbec nepoužívá koření! Jsem byla průkopník, kdo koupil a použil červenou papriku! Tu tam taky občas přidám, pro barvu, aby byla nějaká změna. Taky občas použiji skořici, což je vlastně jediné koření, které se tu používá (sypou si ji na rýžovou kaši), je to výborné (já miluji Indickou kuchyni, a i když jsem to nikdy nedělala, tady jsem byla ochotná použít cokoliv, jen aby byla konečně nějaká změna. Problém je, že Matka skořici nemůže (nebo nechce, nebo co já vím, každopádně na kaši si ji mírně dává, tak nevím, co má za problém, hérečka). No a do toho přidám to maso z pánvičky. A tradá omáčka z mletého masa je (už po stopadesáte!) na světě! Pokud Matka příjde ještě před večeří (pracuje cca do 15 h.), tak mi poručí udělat zeleninový salát (který kromě ni a mě - protože je mi líto, že jsem se s tím tak dělala, NIKDO nejí - ona mě ale stále přesvědčuje, že děti budou jíst...ehm. Pak přijíždí i Otec, já se ho zeptám, co bylo v práci. On se mě zeptá, jaký jsem měla den, tak mu to po-ma-lu a polopatě řeknu. Najíme se, nejdřív teda musím nachystat jídlo miminovi :) tzn. musím mu oloupat brambory, kydnout na to tu šlichtu, nějakou zeleninu (když je), trochu brusinkového pyré, skleničku mléka  a nakrmím ho.

A pak...světe div se, moje otročina končí! Většinou si teda vyslechnu nějaké nejapné poznámky od Matky, třeba co jsem udělala špatně, chce vědět, co dělala děcka přes den (to, že hráli 2 hodiny hry na počítači jí vždycky říct zapomenu, že :-)) ), pak nějaké její "chytré" nápady, třeba úkoly na další den, jednou mi navrhla, že si mám zorganizovat anglickou párty a pozvat si všechny, koho v téhle díře znám, ale s podmínkou, že se bude mluvit jen anglicky....no, je praštěná. Naštěstí je ticho pěšině, od té doby. A já už vím, že tady se nejí nic tak horké, jak se uvaří (teda kromě brambor, protože ty jdou vychladlé špatně loupat...když jsou ale horké, tak to zas pálí...člověk si nevybere :-)) ).

Já zapluji do své kajuty, otočím klíčem a tvářím se, že tu nejsem (odpočívám). Většinou s počítačem u stolu, bohužel. Tady ale nic jiného prostě tak nějak nejde, stmívá se už po 15. hodině, takže ven se mi moc nechce. Občas jsem vyrušena nějakým dítětem (většinou Downíkem), takže se musím zase vrátit ze svého světa vrátit na zem a hrát si s ním, nebo s ní (s tou malou hysterkou). 

Kolem 22. se jdu umýt (když je teplá voda, tak i osprchovat :-) ), každý druhý den je většinou sauna. Pak skočím do pelechu, nastavím budík na ráno, odstřihnu si další obdelníček na mém "metru" (víte, jak se říkalo, že si vojáci stříhali krejčovský metr, když měli míň jak 100 dnů do civilu...no, tak já tady metr nemám, tak jsem si nakreslila přímku s barevnýma chlívečkama a za každý přežitý den stříhám :-) Už jen 39 :-) (Jsem si ho nakreslila, když jsem měla nějakou hlubokou krizi, že jsem fakt měla pocit, že už to nevydržím....ale myslím, že to nejhorší už mám za sebou :) )

Musím na sebe prásknout, že přes den každou volnou chvilku trávím na netu přes mobil. Což je jedna z mála opravdu skvělých věcí, kterou si tady užívám - že mám net ve služebním mobilu...tak si čtu příspěvky mých oblíbených bloggerek, jsem na facebooku, čtu si novinky na seznamu nebo centrumu, ty diskuze pod nimi apod. :-) Ale těch volných chvil zas není tolik, nebojte. Přesto mě taková pauzička dokáže dobře nabudit. 

Každý den se děje něco jiného, samozřejmě, ale tenhle základ se nemění. Mám tu několik záchytných bodů, které mi v týdnu dělají "radost" nebo alespoň trošku zvedají náladu...

PONDĚLÍ - spolu s poštou přichází letáček jedné elektro prodejny a já si ho moc ráda prohlížím :-D  (chápejte, musím si tady užívat každou maličkost, takže i když se to zdá jako prkotina, pro mě to má smysl :-) Večer taky dostávám od Otce výplatu, hurá!!!

STŘEDA - hysterka má v čase 11-13 hodin předškolní kroužek, takže při dobré konstelaci hvězd zůstanu v baráku sama, hurá!!! (Mimino spí venku v kočárku). To si pak pustím na rádiu nějakou normální stanici, piju kafe, sedím v houpacím křesle apod. :-)

PÁTEK - velký úklid. Sice ho musím dělat já, ale opravdu mi přináší velké potěšení udělat z tohoto prasečího chlívku alespoň na 5 minut  civilizovanou domácnost (taky jim při tom vyhodím spoustu krámů do koše, z toho mám taky velkou radost, hehe)

Foto č. 1

Foto č. 2

P.S. Dnes jsem si uvědomila podobnost prostředí v mém milovaném seriálu Krok za krokem (taky měli sedm dětí!!!) s touto rodinou (jenom tou velikostí!!) a rozlil se mi blažený úsměv po tváři :-) Hned se mi bude s tímhle vědomím líp usínat :) 

P.P.S. V dohledné době se těšte na informace např. o veleúklidu a s ním spojené vánoční výzdobě mého pokoje i jejich chlívku, další zjištěné "újmě" na mém zdraví, o jednom státním svátku atd.