Anglie 26)

Skončily týdenní pololetní (nebo spíš čtvrtletní) prázdniny, volejte sláva a pět dnů se radujte!!! Já teda rozhodně budu, bylo to teda ...náročné! Ještě navíc když půl týdne propršelo, takže jsem s nima nemohla jít nikam ven. Dále jsem zažila tu nejhorší "návštěvu" za působení v Anglii a přesvědčila se, jaká katastrofa nastane, když blbec potká se s blbcem. A ještě jsem poprvé zažila hodně velké překvapení při rozbalování zásilky z ČR...Ale popořádku.

Jediná pozitivní zpráva na prázdninách byla, že jsem vstávala později a začínala až v 8 hodin. Děti nikoliv, ony vstávají i o víkendech pořád ve stejný čas, tj. někdy po 6. !! Ale měly prostě přikázáno se do té doby nějak zabavit POTICHU samy. A po snídani a dalších povinnostech začal ne-ko-neč-ný den. Ne že by těch milion padesát hraček a her, co mají, bylo málo, ale oni si prostě s ničím hrát nechtěly, ani po dobrém ani po zlém. Nejradši by byly strávit celý den před počítačem (starší) nebo před televizí (mladší). Hrozný! A já se mohla klidně stavět na hlavu, ale nepohnula jsem s nima. Myslím, že bych je dokázala zaujmout jen v případě, že bych začala levitovat nebo kouzlit. Přitom měly samozřejmě delší trávení před bednama zakázané. Občas se mi je podařilo popíchnout ke kreslení (ale to končilo obvykle tím, že se vzájemně pomalovaly vodovkama nebo fixama a Máti pak na mě byla samozřejmě naštvaná). . Hned v pondělí jsem ale chytla záchranné lano v podobě pozvání dětí k jedné sousedce s podobně starýma dětma. No, záchranné lano...spíš bych řekla, že to byla oprátka!!! Já tam totiž musela celé ty dvě hodiny zůstat taky a byla to moje nejhorší návštěva v životě. Nejen, že jsem tu ženskou nemusela už  předtím, ona se ukázala jako ještě horší a šílenější než jsem si myslela! Přesně ten nejhorší prototyp anglické matky (i když je to přistěhovalá cizinka), co si lze představit. Čtyřletá (rozmazlená) bosorka tam pobíhala v plínce!!! Ano, v plínce. A pouze v ní! Povykovala na celý dům, ale ta kráva ji ani jednou neukáznila. Při odchodu domů měla uklidit bordel v pokojíčku, který s tou mou svěřenkyní nadělaly, ale odsekla matce, že to dělat nebude, tak matka uklízela sama. Tak jsem řekla té své malé, že chci, aby pomohla uklízet, že ten nepořádek udělala taky ona. Jenže pochopitelně mi odsekla taky a když jsem to zopakovala znova se zvýšeným hlasem, začala řvát a ta kráva k ní hned přiskočila, začala se s ní mazlit a že: to nevadí, já to všechno uklidím, ty nemusíš dělat nic. Krom toho držela v ruce Barbínu, kterou si bez dovolení od té druhé holky "vypůjčila", což druhá holka komentovala fňukáním a křikem, že nechce, aby i tu Barbínu odnášela. Tak jsem jí Barbínu sebrala s tím, že není její, že jí to ta její kamarádka nedovolila, a že si nemůže dělat na návštěvě co chce. Matka kráva ovšem byla jiného názoru, zase se k ní vrhla, utírala jí slzy a že si tu Barbínu klidně půjčit může, že je to v pořádku (chápete, přímo přede mnou naprosto podrývala mou autoritu! ! Fakt jsem myslela, že se neudržím a jednu jí střelím...Nebo jí minimálně řeknu, ať se kouká radši starat o svou rozmazlenou dceru. To celé jen podpořilo naprosto katastrofální dojem z celé návštěvy...celou dobu jsem tam seděla jak idiot, ani blbou vodu mi nenabídla!  Krom toho jsem jí skoro vůbec nerozumněla, protože mluví se silným německým akcentem a německá angličtina, to je prostě zlo. Krom toho ji podezírám, že ani anglicky pořádně neumí, jen se pořád tváří, jak je dokonalá a že to, že jí nerozumím, je jen a jen moje vina. Což mi na sebevědomí moc nepřidá, že? Další věc je ta, že náš kluk s jejím 4letým klukem celou dobu hráli nějakou idiotskou počítačovou hru a ona to komentovala slovy: když on je z těch her tak chytrý! Na svůj věk je nadprůměrně chytrý! (Ehm, když jsem ho potkala poprvé, tak jsem si myslela, že je postižený). 

A když jsem jí řekla, že se mi hrozně nelíbí, že děcka mají tolik her a hraček a přitom by nejradši pořád jen hrály na PC nebo čučely na bednu, tak řekla: jo, je to hrozné, to já když jsem byla malá, tak jsem pořád běhala venku. (Mimochodem ona bydlí od školy ještě blíž než my, ale přitom děcka do školy, školky i všude jinde pořád vozí autem!!!) Já tak bytostně nesnáším pokrytce. Ještě bylo "super", když se zeptala, co budu večer vařit k večeři a pak mi odpověděla, že vezme svoje děcka do mekáče. Typická Anglie.

K mé velké smůle však ještě naší interakce nemělo být tento týden konec. Protože jsem jí chtěla oplatit ty návštěvy u nich, pozvala jsem její děcka další den k nám. Doufala jsem, že u cizích se snad bude chovat líp. Jenže...

Druhý den zůstal pantáta doma a pracoval z domova, tudíž návštěva dalších ukřičených harantů nepřicházela v úvahu. Místo toho jsem vzala naše děcka na hřiště a cestou se stavila u té flundry doma, abych jí to řekla. A že její děcka můžou jít taky a hrát si spolu. A ona, že se zrovna chystají do zábavního parku kamsi 20 km odsud, že vezme děcka  s sebou, že je to super. Takže kdybych tam nepřišla, tak vůbec nevím, že se na tu pozvanou návštěvu nedostaví, kráva! Ani se neomluvila. A ještě mi vnucuje nějaký program, na který bych stejně nepřistoupila, když už bylo v plánu to hřiště a když bylo tak hezky po delší době. Prostě nevidím důvod, proč se přizpůsobovat nějakému snobskému programu, když beztak host rodiče by s tím nesouhlasili, protože mají jiný (zdravější, řekla bych) názor na trávení volného času. 

Ale pozor, hlavní zápletka a důvod, proč jsme z ní málem chytla psotník, přichází právě teď. Na další den "měla" být pro malé děti v kostele nějaká akce, tak jsem tam měla malou vzít a ta pindruše, že tam teda vezme tu svou. Já jí řekla, že to začíná ve 2, jenže doma jsem koukla na letáček a tam bylo, že je to od 1,30. Tak jsem jí ráno volala a ona, že jedou do kina, ale že snad to stihnou včas zpátky. Pak jsem jí vůbec nerozumněla, co říká, tak jsem se ještě schválně zeptala, jestli mám na ni počkat u nás doma, jestli k nám příjde. Ona řekla, že jo. A že mi zavolá, až pojedou z toho kina. Byla 1 hodina a pořád nic. Tak si říkám, v klidu, ona asi přijede autem a rovnou nás tam odveze (mimochodem náš kluk měl zase jít na návštěvu za tím jejich klukem a hrát si s ním, protože to nebylo pro jeho věkovou kategorii). V 1, 15 už jsem značně znervozněla a houkla na děcka, že půjdeme sami, když jsem zamykala, konečně zavolala a že jsou během 10 minut doma. Jenže během těch 10 minut už jsme měli být v tom kostele a bez kluka - ten už měl být u té krávy doma u jejich kluka, žejo. Jestli něco bytostně nesnáším, tak pozdní příchody!!!!!  Zase jem nerozumněla, co po mně chce, tak se ujištuju, abych věděla, co mám vlastně dělat, jestli mám toho našeho kluka zavést k nim a jestli je ten její kluk už doma. A ona, že jo. Tak O.k. Moc jsem to nechápala, jak to teda je, ale říkala, že kluk je doma? Říkala, tak jsme se tam stavili. Otevřel její manžel a že o ničem neví! !! Ne, že by mě to tak moc překvapilo. Tak jsem se omluvila, a že příjdeme později. A letěli jsme jak splašení do toho kostela. Přišli jsme asi 1,34...ale ted příjde ta hlavní šou dne: Na letáčku  sice bylo stejně místo a čas....jenom tak nějak ...jiné datum :-D Bylo to už v pondělí a ani kdybyste mě zabili, tak nedokážu říct, proč jsem si to nezkontrolovala, když datum bylo hned nad časem a na něj jsem koukala tisíckrát. Nechápu, proč jsem si byla naprosto jistá, že to mělo být ve středu. No, nevadí. Už se nedalo nic dělat. Zvoní telefon. Kráva - a prý, kde jako jsme. U kostela, říkám. (Kde si jako sakra myslela, že budeme v 1,35??? Uvažování oslice, fakt) Tak jí říkám, ŽE TA AKCE DNES BOHUŽEL NENÍ. A že teda půjdeme zpátky domů a stavíme se u ní, aby si děti spolu pohráli. Je to do kopce, takže to není otázka 5 minut, ona ale za 5 minut zavolala znova. Doufám, že starší svou dětskou intuicí nepochopil, co znamená moje věta: "Bože, to je ale pí*a!" a že jí to neprásknul >:-) Zase se ptala, kde jsme, chtělo to hodně sebeovládání neposlat ji do zádele. Jednou to však udělám, koleduje si. Přitom jsme byli skoro už jen minutu od toho baráku. Celou cestu se mi mimochodem honily hlavou pěkně naštvané věty, co jsem jí chtěla říct. V první řadě třeba to, ať sakra neodpovídá na mé otázky, když jim úplně nerozumí!!! Dále to, že nesnáším, když někdo nedrží slovo a když lidi chodí pozdě (protože bez ohledu na to, jestli se akce nakonec konala nebo ne - ona nemohla vědět, že ne- měla začínat 1,30, to znamená, že tam nejpozději v 1,30 přece budu, pokud nejsem úplně vypatlaný ignorant!!! Uááááá. Cloumal mnou vztek, ale snažila jsem se to po té cestě rozdýchat, abych neudělala nějaký skandál :-D Konečně jsme dorazili a ona právě oblékala svou dceru do kabátu a že prý: tak můžeme konečně jít? Jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo ji kopnout. Koneckonců konečně jsem měla jasný důkaz, že ona mi skutečně nerozumí (podobně jako já jí :-)) ). Jediné její štěstí je, že se k tomu celému nijak nevyjadřovala, asi bych se už ani nechtěla ovládnout. Alespoň, že si děcka vzala na dvě hodiny k sobě a já měla čas doma vygruntovat (už to bylo fakt nutné, protože děcka byla doma víc než běžně během školního týdne, že). Ještě jsem se jí zeptala, jestli si mám pro děti přijít ve 4 nebo ve 4,30, jak se jí to víc hodí (protože nepřicházelo v úvahu, že bych tam po pondělní trapnonávštěvě znova zůstala a civěla do zdi) a ona: to je jedno, já nejsem komplikovaná (to asi měla být urážka a narážka na to, jaké "jsem" dělala tento týden zmatky s těma návštěvama, ale kráva jako ona se mě nemůže dotknout, nazdar!). Už se těším, až se sejdu s další českou au-pairkou a budu si moct od plic zanadávat, co je to za pindruši!!!! 

  V pátek jsem vzala děcka do knihovny ve městě (2 km pěšky...no to byly řeči! Ale to měli za to celotýdenní sezení před TV/PC, náhodou se jim to ale nakonec hodně líbilo a byli spokojení - sice trošku hůř nesli, že jsem jim v knihovně nepůjčila DVD a počítačové hry (je to zpoplatněné, pouze knihy jsou zadarmo), ale nakonec to překousli. A po cestě domů jsem ukazovala malé sněženky u silnice a říkám, že to jsou sněženky (snow drops) a vedle rostly krokusy a ona hned,co je tohle zač. Nemohla jsem si vzpomenout, jak se to řekne anglicky, ale krokusy přece zní taky dost anglicky, říkala jsem si...a k mému překvapení jsem si otevřela doma slovník a hle, krokusy jsou opravdu crocus :-D Mazec.Mohlo by se stávat častěji :-P 

No a nakonec co bylo s tou překvapivou zásilkou z domova...prošla hodně podrobnou kontrolou...máma mi posílala čerstvě mletou kávu z Dubaje, kterou přivezl domů brácha...a sáček byl rozřízlý uprostřed a přelepený izolepou. Takhle to teda máma fakt neposílala. A stejný osud potkal i balíček žvýkaček Orbit, které teda ani zalepené nebyly, prostě byly přetržené uprostřed :-D No, u té kávy se nedivím, voněla hodně silně a na sáčku byly arabské nápisy. :-) Takže nějakému pejskovi nebo pracovnici pošty se to možná nepozdávalo. Ještě kouknu na netu na zprávy, jestli to někde nevyvolalo pořádný poprask :-D

A ještě jednou sláva hurá, že už jsou prázdniny za mnou a vrací se normální režim. Ovšem letní prázdniny to bude peklíčko...to bude na provaz...nebo na nějaké drogy hodně kreativní, abych měla nějaké nápady, co s nima dělat...třeba LSD :-)

Dala jsem malé do ruky mobil a ukázala jí, jak fotit. Abych ji zabavila. Krom rozmazaných a zakrytých fotek, je tam i pár chlubitelných skvostů :-)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                               Sláva! Neprší! Honem to vyfotit.

Anglie 25)

Článkostroj potřeboval prázdniny, prostě :-) A já taky. Alespoň ty psací, jinak jsem se neflákala vůbec! A příroda a hlavně zdejší počasí byly teda aktivní až přes čáru :-( Hned svá slova podpořím vysvětlením a hlavně fotkama, protože to je dost mazec. Možná jste něco zaslechli/zahlídli v médiích (dokonce i do těch českých se to dostalo - speciálně i ta naše obec!!). Zmíněný článek je tady a ta fotka v článku je právě z té vesnice (mestěčka), kde teď vegetím...i když teda naštěstí od zobrazeného místa je pokoj s mou postelí celkem daleko (asi 2 km), takže osobně můžu být docela v klidu. Krom toho naštěstí host rodina bydlí dost vysoko na kopci (alespoň někdy se vyplatí, že jsme skoro poslední barák v obydlené části, pak už není nic..., i když šlapat ten úděsný kopec každý den minimálně 2x denně není žádná malinovka, ale teď konečně vyšel najevo jeho smysl :-) 

Jinak mým objektivem to vypadalo nějak takto (a stále vypadá, dokonce i hůř!!!) Nikde na těchto obrázních pochopitelně žádná voda za normáních podmínek být nemá.

Včera jsem to kontrolovala a už ani ten chodník vidět není :-(

Dnes už je voda až na tom dětkém hřišti

Kvůli tmě není moc vidět pointa, ale vězte, že ten osvětlený hotel, který ted spíš vypadá jako Titanic, na vodě normálně nestojí

 Co bylo ale nejhorší (krom toho, že zrušili všechny vlaky od nás - včera jsem se hnala na vlak, že si udělám výlet, když konečně  po asi 100 letech nepršelo:-) a teprve na nádraží bylo oznámení, že vlaky nejezdí, ha ha :-) A to mám vlakové nádraží asi 4 km od domu, no nic..), nejhorší na tom všem byl ten nekonečný déšt, který na mě (a evidentě i na psy, kteří celé dny trávili  spaním schoulení k sobě do klubíčka) působil teda ještě hůř než polární noc ve Finsku. Není nic horšího, než sedět na posteli, koukat na ten hustý přívalový déšt za oknem a vědět, že za půl hodiny do toho hnusu budu muset chtě nechtě jít a vyzvednout děcka ze škol, bééé. A zkuste si tlačit kočárek a držet u toho deštník. Nemožné!

Když se to jeden den kapánek zlepšilo, hned o tom všichni mluvili. Šla jsem po ulici a když jsem někoho pozdravila, tak mi dotyčný hned potřeboval oznamovat, jaké je dnes krásné počasí (moje brýle pravděpodobně vyvolávají dojem mé slepoty nebo nevím :-D Ne, humor. Čili jaká jiná země mohla proslout svými small talks o počasí, žejo? Každopádně radostně jsem po dlouhé době naklusala do obchodu a koupila si noviny...protože ve všech byly fotky z povodní, zvlášt ty, které hlásaly, že : A BUDE TO JEŠTĚ HORŠÍ jsem tam nemohla nechat. Oznamovaly, že ty deště s povodněma byly důsledkem nějaké bouře nad oceánem, ale že satelity hlásí ještě další dvě a mnohem horší. Krása!

O den později se článek začal měnit na skutečnost. Začalo foukat jako prase. Podle stupnice teda "jen" vítr o stupni 7 (silný vítr), ale zvuky dělal neskutečné...a hlavně profukoval oknama i když je mám v pokoji zateplené! Když jsem přišla do pokoje z vytopeného spodního patra, když mi skončila šichta, tak jsem se zarazila, že mi snad vypnuli v pokoji...taková tam byla kosa ( a to tam jinak večer bývá už fakt přetopeno, že musím i větrat)...k mému překvapení ale topení hřálo. Stačil ale jeden poryv větru a věděla jsem, "odkud vítr vane" :-D LOL I plamen svíčky plápolal jak šílenej. Přemýšlela jsem, jestli si nemám zabalit kufr a pověsit si ho na nohu, kdyby mě to v noci odfouklo, ať nezůstanu venku jen v pyžamu a bez prostředků :-) A ráno pak všude venku na chodnících polámané větve, stromy, keře....Tak si říkám, že jakožto velký fanda konců světa jsem si opravdu nemohla  vybrat lépe :)

 Dost o počasí, nejen tím jest člověk živ. Jsem tu hlavně jako au-pair, žejo. A tento týden ještě víc než jindy....začaly totiž týdenní pololetní prázdniny. Děti zde žádné vysvědčení nedostávaly, mimochodem.  Takže budu mít oba dětské živly na krku celý den. Juhů. Poloviční nácvik jsem měla už ve středu, když mě ráno vzbudilo zabouchání na dveře ( Máti  začala pracovat v Marlow, takže občas bere ráno děti do škol ona a já můžu chrnět) a že malej má průjem a bolí ho břicho, tak nejde do školy. Tak jsem mítsto depresivního koukání z okna na déšť vymýšlela zábavu . Naštěstí jen dopoledne, po obědě totiž zakotvil u playstationu a bylo jasné, že už ho  z tama nedostanu. Ale stihl toho dost. Jako správná úča jsem mu napsala příklady na dělení a násobení (vztekal se, ale nepomohlo mu to) a pak jsme tvořili umění (naučila jsem ho, jak udělat z červené, žluté a modré další barvy, heč :-) sice je míchal příborovýma lžičkama v miskách, ze kterých se jí...ale bavilo to jeho i mě, a o to jde :-)) Až budou doma oba dva najednou, tak to bude větší hukot. Malá je totiž řádná hysterka...proč mě to nepřekvapuje? :) Večer odmítla jíst večeři (protože její brácha měl na talíři něco jiného - dostal jen těstoviny, kvůli dietě, žejo) a nejdřív skončila její vidlička v koutě místnosti a potom plný talíř v obýváku na koberci (rajčatová omáčka s filetem....jo jo), ještěže mají ty psy, to byla od nich hodně chytrá investice...do půl minuty by člověk nepoznal, že na tom koberci něco bylo :-) V jednu chvíli jsem si myslela, že už fakt zařvu, když vřískala, že to jíst nebude, ale zařvala jsem si jen v hlavě (YOU HYSTERICAL BITCH!!) a byla jsem v klidu. Mně už je to fakt všechno jedno, když je venku tak hnusně (a přes den horzná kosa v baráku, protože oni netopí...což snad nedělá žádná domácnost v Anglii, jak tak čtu a poslouchám ostatní au-pairky.

Zato mě však potkal úplně nejlepší víkend, co jsem mohla kdy mít :-) Myslím tady. V rámci možností. Rodina totiž odjela na dvoudenní návštěvu babičky a dědečka :-))) Takže MYŠ měla pré. A to hodně velkolepé. Nejdřív jsem si napustila vrchovatou vanu a vylila do ni asi čtvrt litru pěny do koupele. Pak jsem zjistila, že foukat do pěny a sledovat, jak se pomalu vznáší a pak padá, je hrozně fascinující. :-) Takže jsem to dělala asi půl hodiny. Pěna byla všude po celé koupelně - což bylo dobře, protože se tak dostalo na úklid i těch nezákoutějších koutů, které ještě asi nikdy žádnou chemii neviděly. Pak jsem si udělala boží večeři a mohla jsem ji jíst hodiny a hodiny (narozdíl od nich, kteří vždy každé jídlo neskutečně zhltají a já se svou filozofií pomalého jezení a vychutnávání si vedle nich připadám jako magor...přitom by to mělo být naopak!!!) , ale naudělala jsem to...protože DVD s láskou nebeskou, vínem, kešu oříškama a bílou čokoládou už na mě čekaly v pokoji. Byla to nepopsatelná noc. Konečně 

jsem mohla odhalit to tajemství, které se za touto kombinací (tolik typickou pro americké filmy) skrývá., A tímto se omlouvám psům, které jsem svým hlasitým smíchem na celý barák a zpěvem ve stejném rozsahu musela přivádět k pochybnostem o mém zdraví.  Ale oni si zas v noci chrápou na celý barák, že je to až v mém pokoji slyšet, takže si vlastně nemáme co moc vyčítat :-D  Ráno jsem se probudila v 10 hodin a letěla vypustit psy na zahradu (další sorry pro ně a jejich močové měchýře). A udělala si k snídani palačinky (které se tady jinak nevedou). 

Jedna perlička a snad i poučení pro všechny, co nakupují oblečení, a zejména pro ty, co tolik adorují posvátný Primark :-D Jako jasně, že za to můžu taky, ale ještě nikdy se mi to nestalo...Koupila jsem si v Primarku podprsenku (teda set dvou). Chtěla jsem velikost 34A, kterou jsem taky po chvíli hledání našla (orientovala jsem se podle ramínek, na kterých jsou velikosti psané. Jelikož jsem ji měla vyzkoušenou už z minulé návštěvy primarku, tak jsem si je nezkoušela. Teprve doma při oblékání jsem zjistila svůj hrozný omyl. Na ramínku 34A se houpaly dva kusy o velikosti 36D. Bomba, že? Ještěže jsem nevyhodila účet. A že je tam 28dnů na vrácení bez důvodu. Jestli ovšem budou pyskovat něco o tom, že spodní prádlo nemění (já ho nenosila), tak nemůžu zaručit bezbolestnost jejich tlamiček po mém odchodu z obchodu. 

A toho jednotlivce, kdo má tuto záměnu na starosti (at už pizda v kabince, která si je zkoušela a špatně vrátila na ramínka) nebo prodavačky, které vybalovaly nové zboží) proklínám až do třetího kolene. 

Závidím vám olympiádu v televizi. Tady sice v telce místo povodňových varování a aktualit (proto jsem taky nevěděla, že u nás zrušili vlaky, že! Celkově fakt vůbec nic nevím...zatímco v ČR dělají z každého zmoklého komára utopeného velblouda, tady o těch povodních řeknou maximálně ve zprávách to, že do postižených oblastí přijede Cameron, přitom u nás by za takové situace, která tu ted je, minimálně zavřeli školy a vyhlásili povodnové prázdniny  nebo tak něco) běží olympiáda na BBC2 skoro celý den, ale pořád fakt pořád, kdykolik to tam přepnu, je tam KRETÉNSKÝ CURLING!!! Ono to vypadá sice zajímavě - pro někoho, kdo to vidí poprvé nebo jen půl minuty jednou za 4 roky...ale čučet na to půl hodiny a déle...to je záživné asi jako utkání šachistů - btw: proč se píše šachista s i nikoliv y?? Asi jsem na to zrovna ve 2. třídě chyběla, já často stonala ;-) ). To fakt musí být anglický zimní národní sport, hrozný. Oni tam taky mají snad milion týmů (Britové), takže pořád tam někdo od nich hraje a o ostatních sportech řeknou prdlačky. Jo, občas nějaký prostřih na hokej (včerejší se švýcarama tam ale nebyl) nebo lyžování...jenže kometují to Britové, žejo! Takže z Čechů jsem zatím viděla jen nějakého skokana na lyžích a sjezdaře. Toť vše, ani snowboard dneska, kde získali Češi zlato, tam neukazovali, jen jedna věta při rychlých zprávách dne. A ta výslovnost cizích jmén, to byste se potrhali. Ještěže mám zapnuté titulky, jinak bych vůbec nechytala o koho jde :-)) Ale zas teda...třeba jméno Jan Matura přepsali do titulků jako Yam Matura, takže tak :-D To jen taková perlička na závěr. 

Nemáte nějaké tipy na zábavu pro dětičky na prázdniny ? (3 a 7 let) Ale ať to neudělá moc velký bordel. A nikdo u toho nezemře. Dík :-) Posílám pozdravy do ČR. Budu se snažit ozvat se dřív než za měsíc :-)

P.S. Možná se zdá divné, jak jsem si mohla splést velikosti 34A a 36D, vždyt to přece muselo být vidět na první pohled! Vůbec ne! Právěže všechny ty podprdy byly vycpané a jelikož je ted ten debilní trend vycpávat je tím víc, čím je menší velikost, tak vlastně vypadaly všechny takřka stejně.

Anglie 24)

Zoufalec se vrací na scénu, jupí. Aby opět potěšil a pozvedl na duchu všechny, kdo si myslí, že se mají blbě a že se k nim štěstěna obrátila zády. I když opravdu doufá, že to všechno byla jen záležitost LEDNA a že dneškem jeho bídný rok končí s definitivní platností. Nejen doufá! Přeje si to a pevně tomu věří! Slyšíš, vesmíre, přeje si to!!! Tohle nemůžeš ignorovat!

Původně jsem sem na blog nechtěla zatahovat své osobní věci - i svůj příběh o noze jsem považovala za značně intimní. Ale pro dnešek udělám výjimku. Taky proto, abych dokreslila realitu a dokázala své tvrzení, že můj leden byl prokletý, za starou bačkoru stojící. Krom toho třebas tím potěším značnou řadu nepřejícných a škodících anonymů a podobných internetových kreatůr a oni pak nebudou mít takovou potřebu škodit někde jinde. Alespoň dnes :-)

Můj osobní příběh a nejčerstvější důvod k současnému plácání v sebelítosti se začal odehrávat, když jsem se zaregistrovala na badoo.com , znáte, ne? Ne nutně kvůli hledání partnera, přesto mi hned po registraci přistál ve schránce hezký a zajímavý vzkaz od ještě hezčího a zajímavého kluka, se kterým jsem se už po 5 minutách (hezkého a zajímavého- jak jinak :-) ) psaní domluvila na rande a moje srdéčko se vydalo celkem vzápětí na výlet, kam nechodí moc často a to sice do galaxie poblouznění a zamilovanosti (no, nejsem já blbá? :-D Ale srdci neporučíš, znáte to). Zvažujíce všechny další okolnosti jsem tohoto člověka vyhodnotila jako naprosto ideálního životního partnera pro mě a nabyla jsem dojmu, že ten děsný začátek roku i všechny následné smůly byly prostě jen daň za to, co se mi teď hodlá stát.

A tak jsem se těšila na setkání. Jenže den předtím jsem dostala takovou chřipku, že jsem byla ráda, že ležím v posteli a tak jsme setkání posunuli na další týden. Doprovázeno tedy ještě jeho zprávami typu: nepotřebuješ něco? Ovoce, léky, slepičí vývar? Kdyby něco, jsem tu pro tebe.   Ach! Byla jsem ztacená! Rozuměj teda pokud do teď ne, tak nyní už určitě na tuty zamilovaná. V den schůzky jsem se probudila a těšila se jako nikdy (když to vezmu do důsledku, tak vlastně opravdu doslova NIKDY...no, to je fuk), když jsem dokončila zešlechťovací proces (se kterým jsem byla nadměrně spokojená), kouknu na mobil, jestli nějaká nová zpráva od něj....ano! Dnes jsem to já, kdo je nemocný, promiň, je mi to fakt líto.

O,k,, jsme lidi a nemoce nechodí po horách, ale po lidech. A tak jsem se ještě víc těšila na další sobotu- ta je mimochodem právě dnes. Ale protože sedím místo v kavárně doma na netu, tak se asi něco posránkovalo, že?! Tentokrát už definitivně a s žádným příslibem budoucím. SMS, která přišla včera, zněla jasně a dost bolestivě (teda pro mě): Neztratil jsem odvahu tě vidět, ale potkal jsem jinou holku a začali jsme spolu chodit, promiň.

Kreténská chřipka. Kreténský anglický počasí, které k ní definitivně přispělo.

Tak co, existuje ještě nějaký větší loser, než jsem já? Těžko. Opravdu nevím, jak dlouho ještě budu nacházet důvody se přetvařovat k úsměvu.  --------I když teda v uplynulém týdnu jsem (paradoxně) zažila svou dosud nejvtipnější au-pair historku - asi to byla příprava na tuhle včerejší "nepříjemnost" - jakože nasmě se do zásoby, ať to pak vydržíš a překonáš.

  -> Večeřeli jsme všichni u stolu, kluk vstal a že musí něco hned najít na PC, co je blízko jídelnímu stolu. A přitom se začal drbat mezi nohama. A Otec mu povídá: nech toho pinďoura na pokoji (o.k., možná si to někdo překládá jinak, ale to nechám na vašem osobním vkusu - rozhodně neřekl "penis" :-) ) a kluk říká: " ale mě to tak svědí". A následuje butální kosící věta host otce (připravte se!) : " Hele, většina lidí u tohoto stolu tvůj problém nepochopí, takže nic nevysvětluj a prostě se přestaň drbat, je to neslušné."  :-D Na vysvětlenou, ať chápete pointu: u stolu seděly: Otec, Matka, dcera a já (čili 3:1 ve prospěch estrogenu :-D ). Hustej chlápek, ale na toho minulého nemá, sorry, pantáto :-P

 Kromě toho jsem objevila Ameriku v podobě jedné TV stanice, která mě kosí pokaždé, když ji zapnu (Mimochodem po vzoru výchovného stylu rodičů vůči tady těm dětem si počítač dopřávám už jen 3x týdně, taky proto ted nepíšu tak často, protože potřebuji většinou vyřídit strašně moc věcí, když na něm už nejsem každý den - prostě jsem si řekla, že to žere moc času a že to jsem už rovnou mohla zůstat doma v ČR, když většinu volného času trávím na internetu - takže když už zabíjet čas, tak radši koukáním na anglické programy, které doma nechytnu). No a při procházení těch několika stovek programů, které tady na telce mám, jsem konečně narazila na naprostou bombu - na stanici s názvem "výzva" se vysílají soutěže typu pevnost boyard, takešiho hrad, vědomostní hry apod. a je to hrozná prča...většina z nich je totiž stará jak metuzalém, a koukat na studiovou soutěž z roku 1979 plnou umakartových kýčových kulis, nevkusného oblečení a účesů a soutěžících, kteří píšou odpovědi tužkou na papír a moderátor za nima běhá s přenosným tyčovým mikrofonem, a hlavní výhrou v soutěži je magnetofon s gramofonem (hned po sadě broušeného skla :-D ) je fakt sííla :-) Jsem tak ráda, že to hrozné období bylo i tady :-D (připouštím, možná trochu dřív než u nás). 

Našla jsem ukázku jednoho dílu i na youtube. Pokochejte se taky :-) (Jestli ale zrovna jíte polévku, tak se asi poprskáte :-)) )

Není potřeba rozumět, já ani po druhé epizodě pořádně ani nechápu pravidla, to je v pohodě :-) Hlavní je to všechno okolo. Kam se na to hrabou první díly našeho Riskuj nebo Kolotoče, že? :-))) A co teprve legendární soutěž Šest ran do klobouku! :-D http://www.youtube.com/watch?v=Hg5SkHSH0Kw

Dost humoru. Teda...možná spíš naopak. Ještě takové malé ohlédnutí za tím minulým loserovským týdnem, aby byl popis kompletní a dokreslil atmosferu příšerného ledna, který naštěstí včera SKONČIL!  Tak například jsem si jela koupit boty. Vezmu to stručně. Ve chvíli, kdy jsem konečně obevila TY pravé a rozhodla se je koupit, jsem se mrkla na hodinky a zděsila se - chybělo 5 minut do odjezdu autobusu - tak jsem boty odhodila na podlahu a pádila z obchodu. Autobus mi ujel asi o 3 minuty (protože jsem to spletla- autobus nejel o čtvrt, ale už v deset), takže jsem neměla ani boty, kvůli kterým jsem do města jela, ani autobus. Co dodat, moje lednová klasika. Ucho s naušnicí, které jsem si v září nechala propíchnout, mi začalo opět hnisat, ačkoliv dříve jevilo známky perfektního zahojení. Co dodat, moje lednová klasika. Kamarádka, o které jsem se zminovala v minulém příspěvku, že se přestěhovala pár kilometrů ode mě, si to rozmyslela, a bude se stěhovat zase pryč. Moje lednová klasika. Zmokla jsem snad stokrát během jednoho týdne. Nesnáším Anglii!! :) Následkem toho jsem chytla hrozný krkobol, už jsem se viděla u místního doktora s angínou, ale druhé ráno už to nebyla taková trága, jen jsem pak naopak přišla o hlas a doteď krákorám jako vrána. A když jsme u těch zvířátek, koupila jsem si úžasný svetr (aspoň něco, když nevyšly ty boty), jenomže neskutečně smrdí a to i po vyprání v aviváži...a to byl značkový obchdom celkem dobrého jména s kvalitním zbožím..nechci si ani

představit prostředí, ve kterém ho vyráběli, puch je to hrozný. Smrdím jako kuna, když si ho obleču. Takže si ho moc neoblékám a čekám, jestli to nějak samo vyvane...zkoušela jsem hafo věcí - kromě vyprání ještě předtím dát ho na celou noc na radiátor (pomáhá po flámech v zakouřených hospodách, známe, že :-) ), ale ani bohatá dávka parfému nepomohla!!! Takže jsem pochopila, že to je zbytečné ho na něj plýtvat. Ten svetr prostě všechny vůně žere a přeměňuje je na puch!!! 

Takže....leden se nepovedl. Vůbec. Ale to je vlastně šumák, protože zítra jedu do Londýna (poprvé po tom ultimátním Silvestru :-D A dávám si Silvestr repete...tentokrát teda na čínský způsob. Ano, budu oslavovat čínský nový rok, jehož slavnosti tento víkend probíhají...průvod v maskách, tance, ohňostroj...takže to beru tak, že Nový rok začíná pro mě až zítra a leden se prostě nepočítá. VŮBEC. 

A doufám, že konečně ochutnám a vyzkouším čínskou sušenku štěstí - takovou tu se zapečeným papírkem, na kterém je věštba, a ta moje bude velmi šťastná. Díky předem :-) Nechci to zakřiknout, ale dobrým znamením je už snad to, že rodinka jeden zítra do Londýna taky a prý mě tam hodí taky...(sice teda finančně mi to zas tak moc nepomůže, protože zpáteční jízdenka je tady vždy jen o fous dražší než jednosměrná jízdenka, trošku blbý, ale je to tak), ale nebudu se muset trmácet na vlak, který je hodinu pěšky odsud. Jo a to nejlepší na závěr, ať to nějak vyvážím: moravské červené víno už padlo za vlast :-) a dokonce načli už i to bílé, které normálně vůbec nepijí. Že by to znamenalo, že jim tolik chutnalo? Dotaz nebudu riskovat...beztak by ze zdvořilosti řekli, že bylo moc dobré v jakémkoliv případě. 

Loserům zdar! 

:-)

sedí vždy u domu v ulici k nádraží <3