Maličkost?

Co je vaše životní krédo nebo přesvědčení, kterým se řídíte? Samozřejmě vám nechci vnucovat to moje! Jen mám potřebu zveřejnit tady jednu povídku, která mě kdysi dávno přivedla k jednomu pro mě hodně důležitému životnímu názoru, kterým se snažím vždy řídit....
Je od John W. Schattera, jmenuje se MALIČKOST, najdete ji v Polévce pro slepičí duši a podle mě je prostě geniální.

Když se Mark jednou vracel ze školy, všiml si, že chlapec, který šel kousek před ním, zakopl a vypadly mu všechny učebnice, s nimi dva svetry, baseballová pálka, jedna rukavice a malý kazetový magnetofon. Mark se sehnul a pomáhal mu posbírat rozházené předměty. Měli společnou cestu, a tak mu s nákladem pomohl. Po cestě Mark zjistil, že se chlapec jmenuje Bill, že má rád videohry, baseball a dějepis, že má problémy s předměty, které mu nejdou, a právě se rozešel s děvčetem.

Billův dům byl blíž, a tak Bill pozval Marka na cocacolu a na televizi. Strávili spolu příjemné odpoledne, hodně se nasmáli a napovídali, dokud se Mark nevydal domů. Chlapci se začali scházet, jednou nebo dvakrát šli spolu na oběd a oba zároveň postoupili na střední školu. Dostali se na stejnou školu a zběžně se vídali i dál. Dočkali se toužebně očekávaného posledního ročníku a tři týdny před jeho koncem se Bill zeptal Marka, jestli by si mohli popovídat.

Bill začal mluvit o dni, kdy se před léty poznali. "Nebylo ti divné, že jsem tehdy nesl tolik věcí?" zeptal se Bill. "Víš, vyklidil jsem tenkrát svou skřínku, protože jsem nechtěl, aby ji po mě musel někdo uklízet. Nastřádal jsem si máminy prášky na spaní a šel jsem se domů zabít. Ale když jsme si spolu tak povídali a smáli se, došlo mi, že kdybych se zabil, tak bych o to přišel a přišel bych i o spoustu dalších odpolední, která mohla být taky taková. Tak vidíš, Marku, když jsi mi toho dne posbíral učebnice, udělal si pro mě mnohem víc. Zachránil si mi život."


Možná se konec může zdát trochu patetický, ale jedno (spíš dvě) je jisté: nikdy nemůžete vědět, co se druhému honí hlavou (jestli třeba taky nepřemýšlí o něčem...co už se nedá vzít zpátky...) a kdy vaše slovo, úsměv nebo jen pohled ovlivní něčí život. Bylo by fajn mít tohle neustále na paměti, i když zrovna nemáte svůj den a život vám připadá jako sprosté slovo, a nešetřit zbytečně svou laskavostí. Protože nikdy nevíte...

Co dělat, když není co dělat

Zdravíčko! (Moc dobře vím, proč vás tak zdravím...jsem totiž aktuálně obdařená nějakým vlezlým virem, momentálně potící se na loži, smrkající, chrchlající, ale už se mi alespoň vrátil hlas, juhů :) a nejen proto pociťuji potřebu stvořit článek na téma Boj s nudou. /Proto taky přibude v těchto dnech článků jako hub po dešti/

Chci vám tedy naservírovat nějaké nevšední tipy, po kterých byste mohli sáhnout, když už všechny zaručené možnosti selhaly nebo se nejeví jako vhodný nápad. Nejdou tedy všechny použít za každé situace, ale mohly by inspirovat; naopak ale přidám i sekci s weby, které možná neznáte a mohly by vás taky zaujmout, a ty se dají použít vždy, i když jste chorobou upoutáni na lože jako já :-) 

Tak dost keců. Co jsem teda vymyslela?

 1.  Nemůžu si odpustit na první místo posadit jednu (sice trochu zbytečnou, ale naprosto funkční) radu: ÚKLID čehokoliv, je to tak osvobozující a i když to zní jako otrava, užijete si přitom mnoho zajímavých pocitů, zvlášť, když uklízíte ve svém pokoji a objevujete věci dávno ztracené a zapomenuté. Doporučuji pustit si k tomu nějakou dobrou hudbu a vlítnout na to ---vyhodit krámy (popřípadě zpeněžit na aukru, v antikvariátech, podarovat apod.), udělat si ve všem pořádek, opravit či zvelebit to, co už postrádá svůj původní lesk a slávu :-), urovnat...a tak, no, však víte nebo poznáte sami. Dřív či později to budete stejně muset udělat, tak proč ne teď?:-)

2.  Vánoce jsou sice v létě prázdným pojmem, to ale není překážka k naplánování nebo rovnou pořízení vánočních dárků už teď (nebo taky narozeninových apod.). Jistě se mnou budete souhlasit, že když člověk opravdu POTŘEBUJE koupit nějaký originální a skvělý dárek (obvykle na poslední chvíli, že?), tak najednou v obchodech nic takového není a tak nejenže si člověk užije hromadu zbytečného stresu se snahou za každou cenu vymyslet nějaký ten nejlepší dárek, ale často ho pak i za opravdu KAŽDOU cenu pořídí (aneb v zoufalství vlítne do prvního obchodu poblíž, čapne do ruky první "přijatelnou" věc, co mu přijde pod ruku a bez ohledu na cenu ji koupí), takže ve výsledku utratí mnohem víc a radost udělá mnohem menší, než kdyby měl víc času a vše si stihl promyslet...na což je právě teď ideální doba. Navíc někdy narazíte v obchodě na NĚCO v úplně "nevhodnou" dobu a pak, když to teprve potřebujete, tak už to je fuč, proto jsem už poučená a kupuji hned, jak něco bezvadného uvidím (neumíte si představit, jak byla moje máma nadšená, že jsem jí to úžasné narozeninové přání koupila pro jistotu už v únoru - k jejím listopadovým narozeninám. Nevím, co jí na tom udělalo tak velkou radost, ale budiž :-) No a teď už vím minimálně o dvou dárcích, které budu k vánocům pořizovat. Jen si vemte, jak skvěle si užijete předvánoční atmosféru, když ji nebudete muset trávit v hystericky přecpaném obchoďáku, kde bude zas hlava na hlavě a bacil na bacilu :-) Článek inspiratovník, ve kterém dám spoustu tipů na dárečky, které jsem už kdy pořídila (já totiž vždy seženu ten nejbáječnější dárek a obdarovaný je z něj úplně pav) se tu časem taky objeví, ať může zazářit i nějaký další dárce :-)

3.  Ideální chvíle na rozmazlování a dopřávání svému tělu toho, na co nemáte jinak čas, třeba nějakou šíleně piplavou manikúru. Nebo nanesení pleťové masky na chodidla (nojo, taky potřebují naši péči, když toho za den tolik zkusí :-) ). A co takhle uplést si copánky po celé hlavě nebo si do některých zaplést bavlnky? :o) 

4.  Že taky máte v adresáři nějaké adresy, které jste už pěkně dlouho neopsali na žádnou obálku nebo pohled a třeba si ani nevzpomínáte, jak dotyčný vlastně vypadal (je řeč o kamarádech z letních táborů apod.)? Pravý čas se ozvat a ověřit, že adresa pořád funguje :-D

5.  Nevím, jak vy, ale já často na internetu nebo jinde narazím na nějakou výzvu (brigádu, soutěž, akci...), kde je potřeba fotka postavy a tváře, a můžu se skoro zbláznit, když žádnou reprezentativní fotografii v počítači nenajdu...a proto vám radím, abyste si takové fotky pořídili. Pro jistotu. Pro strýčka Příhodu...protože nikdy nevíte, kdy je budete nutně potřebovat - nebo kdy kvůli tomu, že je zrovna nemáte, příjdete o super nabídku - třeba hosteskování nebo komparz ve filmu. Kromě toho v létě lidi vypadají o dost lépe než jindy - opálenější, veselejší, méně zadržují vodu, takže i jejich postava se cítí v lepší kondici :-) jsou atraktivnější atd. Vzhůru do toho. Znáte to: nikdy neříkej nikdy... 

6.  Nachází se ve vaši blízkosti halda přečtených starších časopisů ať už vašich nebo jiných příslušníků domácnosti? Právě jste možná našli zábavu na příštích několik hodin...nejen, že si třebas nostalgicky zavzpomínáte, ale dozvíte se nebo si osvěžíte spoustu zajímavých věcí (které vás třeba kdysi, když jste četli časopis poprvé, nezajímaly). Ale hlavně máte možnost objevit kouzlo koláží!!! Koláže jsou úžasným prostředkem sebevyjádření a právě ty časopisové koláže - tedy, že vystříháte z časopisů obrázky a uděláte z nich dílo- jsou často využívané třeba při arteterapii (protože klienti se často vymlouvají na svůj netalent, ale za obrázcích z časopisů se nedá nic pokazit, takže hezký výsledek je zaručen, přitom ale i tento způsob tvorby řekne o autorovi hodně). Můžete si sami pro sebe udělat nějakou svůj tajnou snovou koláž - např. jak si představujete svůj život, čeho chcete dosáhnout, jak by měl vypadat váš ideální domov apod. Nebo prostě jen věci, které máte rádi a baví vás. A pak si tím ozdobit pokoj nebo pracovní plochu a mít to jako motivační prvek nebo jen dobíječ energie :-)

7.  Podobně se ale můžete kreativně vyřádit i v jiných odvětvích - vyrobit si něco (naučit se novou techniku- viz youtube, přešít si staré oblečení, obarvit fádní kousky), vyzkoušet nové recepty (je lepší si vyzkoušet zejména ty, které plánujete na nějakou speciální příležitost, abyste věděli, co od nich můžete čekat a nebyli pak nepříjemně překvapeni, až to bude na ostro.

8.  Nemáte tapetu na zdi svého počítače už nějak moc dlouho?

9.  Kdy jste si naposledy prohlédli své fotky z dětství?

10.  A co pořádek v digitálním foťáku a mp3? Já si třeba vždycky vyčítám a nechápu, proč jsem si támhlety fotky už dávno nesmazala, když jsem tenkrát měla čas, nebo proč mám v mp3 pořád tydle písničky, když už mi dlouho lezou krkem a chci je už dáávno smazat a nahradit mými aktuálně oblíbenými.

11.  Právě nyní je ideální chvíle na oční gymnastiku - tzn. zakoulejte očima na všechny technicky možné strany, dolu, nahoru, do rohů, na špičku nosu...posilujete svaly, které drží bulvu, a čím lepší kondici tyto svaly mají, tím lepší zaostřování máte - všechno souvisí se vším (tato oční gymnastika je základem receptu na :"zbavte se brýlí navždy", ale o účinnosti vám toho moc nepovím, nejsem asi natolik vytrvalá a disciplinovaná, abych cvičila několikrát denně několik měsíců v kuse :-/

A nakonec moji oblíbení internetoví žrouti času (pokud nemáte pevnou vůli, tak tam snad ani nevstupujte, můžou způsobit závislost! ...ale co dnes ne, že :) )

 12. www.zpovednice.cz poradit, pobavit se, rozšířit si obzory....asi tak bych to řekla

      www.vyplnto.cz  vyjádřete svůj názor v dotaznících obvykle studentů, pomůžete jim tak      

      www.taaz.com  taky jste vždycky chtěli fotku svého obličeje upravit různými účesy a make-upem? Tady můžete.      

    www.dobyvatel.cz  hra a navíc vzdělávací, to se moc často nevidí. Proto je dost návyková.     

   www.modnipeklo.cz ty diskuze plné netolerantních diskutérů, kteří neumí přijmout cizí názor, OMG      

   www.prekvapeni.cz online křížovky o ceny, třeba se na vás usměje štěstí...           

   www.primaplay.cz  pořady tv prima, které prošvihnete v telce     

  sfera.pravy.net  diskuzní fórum. Problém je, že je to poměrně uzavřená komunita lidí a mnoho příspěvků nečlenové ani noví členové nevidí :) Ale stojí to tam za to.        

  www.fler.cz  zde jsem se už několikrát nechala inspirovat k vlastnímu tvoření. A párkrát i nakoupila.

Jestli jsem něčím zaujala a něco z toho využijete, tak jsem šťastná jako blecha! :-)
Mějte se. A nenuďte se.

Hledám práci nebo něco takového

Odstátnicováno, odpromováno, studentský život skončil. Přátelé, život začíná! :-)
Pokud prožíváte něco podobného, nebo máte tento bod před sebou a upřimně vám trochu nahání hrůzu, chci vám vzkázat: nepropadejte panice, dá se to zvládnout!
Nejlepší samozřejmě je, když si seženete flek už během studia, třeba tam, kde děláte praxi - zaměstnavateli se tak zalíbíte, že vám rovnou nabídne trvalé místo, a vy pak plynule přejdete z auly s diplomem rovnou do nové práce. Ale ani pokud se vám tato šťastná událost nestane,  nemusíte věšet hlavu, nejste odepsaní :)
V první řadě je asi dobré vědět, že i když vás škola vcelku bleskově po úspěšných státnicích šoupne do statusu: ukončené studium a zablokuje vám všechny možné účty (proto DOPORUČUJI vybrat si zbylé peníze na vašem účtu v menze nejpozději v den poslední státní zkoušky), pro stát jste student ještě do posledního dne měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém proběhla vaše poslední SZZ (což obvykle znamená do konce července, když jste státnicovali v červnu) a proto za vás v červenci ještě uhradí pojištění.
Pokud se od 1. srpna nenecháte zaměstnat na hlavní/vedlejší pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti, naklusejte ještě před tímto datem na úřad práce (vemte s sebou svůj čerstvý diplom), tam vás zaregistrují a pojištění za vás bude platit stát.
Na úřad se můžete zaregistrovat, i když pracujete na dohodu o provedení práce a nevyděláváte měsíčně víc než polovinu minimální mzdy (což je 8 000, takže polovic 4 000). Když vyděláváte víc a nejste tudíž (nebo z jiného důvodu) vedení na ÚP, musíte pojištění platit sami - což je 1080 Kč).
Taky můžete začít podnikat.
Nebo odjet za prací do zahraničí (když budete pryč rok, což au-pairky často jsou, můžete se odhlásit z českého zdr. pojištění, protože budete pojištěni v zahraničí).
A teď k tomu hledání práce...
Mějte oči na šťopkách a nehledejte jen na internetu (sice je tam toho nejvíc, ale zároveň taky nejvíc podvodů, o tom později), poslední dobou jsem viděla hodně inzerátů třeba na prodejnách (hledali prodavačku).
Na netu je pak podle mě nejlepší a asi i nejznámějši www.prace.cz , ale i tam bývá plevel. Dobré je podívat se na informační systém vaší školy (pokud takový existuje), jestli tam někde nejsou taky nějaké inzeráty, bývají většinou zajímavější než ty veřejné na prace.cz, jobs.cz, jobdnes.idnes.cz, apod. Doporučuji vám před tím, než odpovíte na nějaký inzerát, vygooglit si, co vám o ní pan Google napráská, někdy jsou to velmi  výživné věci :-) hodně vám taky může pomoci www.podvodnefirmy.cz Tato stránka mě zachránila např. v minulém týdnu od jedné podvodné firmy, která mě pozvala na pohovor (hledali hostesku k ochutnávkám a prezentaci nových výrobků v supermarketech - no, kdo by nechtěl?), ale já se právě tam dočetla zkušenosti ostatních holek: ve skutečnosti je firma nahnala do auta, odvezla někam do paďous a tam měli chodit po náměstí a vnucovat lidem fejk parfémy...no, kdo by chtěl? :-)
Takže holky, fakt pozor, není hosteskování jako hosteskování!
To měl být teda jen prázdninový přívydělek k mé dlouhodobé práci v charitě, která bohužel zrovna teď o prázdninách, když to potřebuji nejvíc, moc nesype. Pracuji tam jen na dohodu o provedení práce a nemůžou mi zatím dát žádný úvazek, protože na tom charita není zrovna úplně finančně nejlíp (nečekaně :) ) , takže musím hledat novou práci. Jsem ale přešťastná, že mám výbornou položku do životopisu a zkušeností k nezaplacení.
Dalším důležitým bodem v hledání práce je životopis a motivační dopis (ten posílejte, i když o něm v inzerátu nebude zmínka, tím nikdy nic nezkazíte...nebo alespoň něco z motivačního dopisu napište do prvního emailu). Já si kdysi životopis vytvořila právě na www.prace.cz (je třeba se zaregistrovat), ale nutilo mě to tam vyplňovat pro mě nepotřebné věci, v pohodě si můžete napsat životopisy i sami. Zhruba takto:

Titul. Jméno Příjmení

datum narození

občanství

rodinný stav

kontaktní adresa

e-mail

mobil

Studium

od- do  Poslední škola

obor

od -do Předchozí škola

obor 

(nepište ZŠ, pokud máte alespoň SŠ...opravdu se počítá s tím, že ji máte, když je povinná :-))) )

Praxe

od- do Poslední pozice, praxe nebo třeba i dobrovolnictví
...klidně napište i školní praxe, které jste dělali jen dva týdny

Dovednosti, schopnosti

třeba řidičský průkaz, potravinářský průkaz, kurzy (např. první pomoc, jazykové kurzy, výcviky, školení...), úroveň jazykových schopnosti (nezapomeňte napsat i český jazyk: rodilý mluvčí, není to automatické, tak ať zaměstnavatel ví, že nejste třeba přistěhovalec, pokud nejste :-) ), počítačové schopnosti (určitě znáte alespoň Microsoft Office, E-mail, internet...někdo má i základy programování webových stránek...), a jiné (např. dobré organizační schopnosti. Vůbec se nebojte pochválit se a upozornit na své přednosti, není to divné. Vy byste taky raději přijali zaměstnance, který si věří a umí se prodat, než člověka, který se upejpá a snaží se být neviditelný a falešně skromný, ne? :)

Zájmy

nezapomeňte uvést i nějaké své zájmy, ať potenciální šéf vidí, že nejste nějaký divný patron, kterého nic jiného než práce nezajímá :-) Čím zajímavější, tím lepší. Občas může i taková maličkost rozhodnout o sympatiích u šéfa, co když ho zrovna ze všeho nejvíc baví italská kuchyně a horolezectví a bude nadšený, když objeví někoho, kdo to má stejně? (bude mít alespoň záchytné téma na rozmluvení, až přijdete na pohovor)

Zkuste přidat do životopisu i pasovou fotku (naskenovanou), udělá to dobrý dojem, není to vyloženě nutné, ale podle mě lepší, protože životopis najednou dostane mnohem víc lidský rozměr. Ta fotka by měla být samozřejmě reprezentativní. 

MOTIVAČNÍ DOPIS

stručně řečeno slouží k tomu, aby jste šéfovi ukázali, že máte k práci, o kterou se ucházíte nějakou motivaci, a že jste schopni písemně se vyjadřovat na potřebné úrovni (takže pozor i na stylistiku a hrubky, i když kontrola pravopisu ve WORDU vám ušetří hodně práce). Zjistěte si, kdo váš motivační dopis dostane (nejspíš někdo z personálního oddělení) a oslovte ho. Vážená paní inženýrko Nováková, zní mnohem líp než univerzální : Dobrý den! I na detailech závisí, věřte tomu nebo ne. V první větě popište důvod, proč píšete. A pak rozveďte důvody, proč jste si vybrali zrovna pracovní pozici u nich a proč jste vy ten, koho by měli přijmout. (Upřimné sdělení, že se o pozici zajímáte, protože nemáte žádnou práci a potřebujete peníze, je sice hezky upřimné a důvěryhodné, ale malinko zoufalé...s tím, že chcete pracovat, abyste za to dostali peníze, se tak trošku počítá u každého :-D Takže to jim psát nemusíte :-) Nepište to stejné, co v životopise, ale můžete se podrobně zmínit o tom, co děláte teď (nebo co jste dělali naposled) a co vám to přineslo, zvlášť když se to blíží tomu, na co se hlásíte teď. Mělo by to celé být věrohodné a ne moc kýčovité na city hrající. Půl stránky až maximálně 1 stránka by měla stačit. Na konci: S pozdravem   

POHOVOR
Hodně individuální záležitost, každá osobnost to vnímá jinak, takže univerzální rady budou nejspíš  k ničemu. Snad jen: přijďte včas, mějte pevný nevlhký stisk ruky, buďte přirození, usmívejte se, mluvte spisovně, nežvýkejte (!), mějte připravené nějaké otázky (na které ještě šéf nepřivedl řeč :-) ) a dopředu si zjistěte nějaké informace o instituci, kde se o práci ucházíte - co dělají, s kým spolupracují, kdo tam pracuje, filozofie firmy, historie apod. O slušném oblečení snad nemusím psát :-)
A nezapomeňte, každá zkušenost dobrá - i když vás nakonec nepřijmou, budete vědět, co a jak...co udělat lépe...
Hodně štěstí.

Ale nespoléhejte jen na inzeráty! Těch je méně než nezaměstnaných, že ano! Nechte se inspirovat v tomto článku: http://prace.rovnou.cz/firma-neshani.html

Jsou to vlastně jen triviální věci. Ale někdo vám to říct musel :-)

Islandská odysea II.

Protože se můj foťák na Islandu opravdu moc snažil a já nemůžu dopustit, aby se cítil zbytečně zneužitý :) , rozhodla jsem se ještě jednou projít fotoarchív a věnovat mé dobrodružné dovolené další článek, tentokrát zaměřený víc na "civilizaci" na Islandu, když minule to bylo hlavně o přírodě.

Např. protože spousta čtenářek je zároveň autorkami fashion nebo beauty blogů, nemůžu sem nedat jednu speciální fotku výlohy jednoho suvenyr shopu asi 60 km od hlavního města blízko nejznámějšího vodopádu na Islandu (Gulfoss).
Nelze pochopitelně říct, že by všichni Islanďané chodili takto oblečení !! To je opravdu hlavně pro turisty, kteří si chtějí dovézt nějakou hand-made islandskou památku na oblečení :-) Na prvním místě je samozřejmě praktičnost, takže z materiálů převažovala hlavně 100% vlna (připomínám teplotu okolo 13 stupňů během celého našeho  týdne, a to je téměř teplotní vrchol roku :-))

Pro mlsouny tu mám naopak fotky několika dobrot, na kterých jsme si zde mocně pochutnali :-)
1). nákup v supermarketu: Zde musím vypíchnout hlavně Milku Daim (máslovo mandlovo karamelové kousky, samotné tyčinky Daim už kupodivu seženete i u nás - např. Tesco nebo Ikea - je to ze Švédska, ale tuto Milku koupíte jen na západě (či severu :-) ) od nás. Psala jsem schválně na infolinku české Milky, kdy se uvedená čokoláda začne prodávat u nás ...ale tušíte správně: až naprší a uschne :-(
No a Dr Pepper je taky pro nás už exotika...kdysi jsem ho tu snad ochutnala, ale je to už let. Pro ty, co to štěstí neměli: jedná se o ...hm, americkou Kofolu? :-D To se musí zažít, no. Na netu píšou, že prý na pár místech je dostupná  i v ČR , tak příští týden zjistím :)


2).  Reykjavík je vyhlášený svou specialitou: hotdogem zvaným "pylsur". A ten jsme jim tam samozřejmě nemohli nechat :-) Navíc já nikdy předtím takový ten klasický hotdog neochutnala (vždy jen ten český párek v rohlíku), takže to byla nutnost! :-) A zážitek mě tedy určitě nezklamal. Do rozřízlé žemle dal prodavač nejdřív křupavou opečenou cibuli (kostečky) pak kečup, hořčici,  na to párek,  nějakou velmi spešl omáčku,  a ještě to posypal syrovou cibulí...Když v Reykjavíku řeknete "pylsur", tak vás snad každý automaticky řekne: 

"Bæjarins bestu", což je místo, kde prodávají ten nejlepší hotdog v celém Reykjavíku (to nevím, měla jsem ho jenom tam :-) ), ale asi na tom něco bude, protože má téměř stoletou historii a na informační ceduli se dočtete, že právě zde si na něm pochutnal i Bill Clinton. A přitom to vypadá jako nenápadný zapadlý krcálek :) I tady je vidět, že nelze soudit jen podle vzhledu :-)




3). Z trochu jiného soudku je další tradiční islandská pochoutka: SKYR ...což je "tvarohový jogurt" o různé hustotě- k dostání od nejtekutější formy (spíš jen takové ochucené mléko nebo probiotický nápoj) až po fakt hustý jogurt - a pozor, všechny tyto jogurty v obchodě mají na víčku rovnou přilepenou umělohmotnou lžičku, což mně, turistovi, přišlo opravdu vhod :-)

já si dala melounový jogurt s rebarborou (zvláštní, jogurt byl úplně bílý, ani na dně neměl tu "barevnou složku", jako mají třeba některé jogurty u nás). A pak borůvkové mlíčko, mňam :-)

A ještě několiv fotek z Reykjavíku:

Atlantik! Moje první blízké setkání s oceánem, jupí!

Někdy o půlnoci (byl polární den)

       V tom květináči- podívejte se dobře- je kapusta
(nebo něco v tom smyslu) :-)

Suvenýr shopy na každém kroku

U přístavu stojí toto moderní monstrum, prý státní opera nebo co :)
Uvnitř si připadáte jako ve včelím úlu :)
No, žejo? :-)

  Netuším, co se dělo, ale zrovna, když jsme šli po hlavní
 třídě v Reykjavíku, šel proti nám nějaký organizovaný průvod mažoretek a muzikantů  

A jedno naprosto speciální stavení: kavárna Babalú: místo, kde se schází intelektuální i pseudointelektuální a jinak alternativní vrstva Reykjavíku (včetně cizinců). Alespoň mně to tak přišlo. Měli tam úžasné bezedné překapávané kafe za cca 60Kč typu obsluž se sám: tady jsou hrníčky, tam konvice s kávou, zde je mlíko a cukr nebo med, dobrou chuť. Měla jsem asi tři velké hrnky, mňam. A ty panini, jééé. A OPRAVDOVÁ ZÁZVOROVÁ LIMONÁDA (ne ta pseudozázvorová od Sweps, kde víc než zázvor cítíte bublinky a cukr, blé) Stavte se :-)

street art

Jiné postřehy mě momentálně nenapadají...jo, byla jsem se podívat na hřbitově (skandinávské hřbitovy se mi prostě líbí), abych se přesvědčila, že lidé se tam opravdu jmenují podle svých otců podle vzorů: otec Olaf, dcera: X Olafsdottir, syn: X Olafson. Mazec :-) Dle informací z náhrobků navíc soudím, že průměrný věk je mnohem vyšší než u nás: běžně se tam lidé dožívají stovky. Inu, zdravý čerstvý vzduch, žádné tepelné elektrárny, žádné Mc Donaldy (pravda, KFC sem už dorazilo), hodně sportu (vede běh a jízda na kole), přísun mořských ryb, nekonečně krásná příroda. Není tam takový hektický způsob života.
Za dva dny v Reykjavíku jsem viděla POUZE dvě obézní osoby.
Podepsala jsem "petici" proti rybolovu velryb (pokud se nepletu, je legální pouze tam na Islandu a v Japonsku...nebo tak nějak), která je adresovaná islandské vládě - byl to pohled s jejich adresou, kde jsem podepsala, že nikdy nebudu jíst velrybí maso a že žádám isl. vládu, aby to lovení zakázala. A země původu. Pohledy rozdávaly dobrovolnice ve velrybích kostýmech :-) Je fakt, že původně jsem ochutnání velrybího zvažovala (nebo alespoň žraločího), ale nakonec jsem ráda, že to nevyšlo a dala jsem si v restauraci "Fish & chips" pouze mořskou štiku.
Co se týče ještě potravin, tak krom toho, že tam samozřejmě prodávali většinu úplně jiných věcí než u nás (hlavně z Británie jako třeba čokolády Cadbury, USA a ze skandinávských států - lékořice a variace na lékořici všeho druhu a úžasná finská čokoláda Fazer - v ČR  od něho např. Geisha), tak naopak zde byla i jedna známá značka Euroshoper (prodává Albert) a rozesmálo mě tekuté mýdlo této značky s českým nápisem "tekuté mýdlo - mango". Místo chladících pultů s mléčnými výrobky, masem apod. zde mají celé chladící oddělení se samozavíracími dveřmi, kde všechny tyto výrobky včetně ovoce a zeleniny mají. Myslím, že to tak bývá i v jiných nezaostalých zemích třeba v USA. Neseženete tu ale klasické pečivo typu rohlík (v supermarketech je jen samé trvanlivé balené pečivo) a v pekárnách je hlavně sladké pečivo (donuty, koblihy, koláče, muffiny apod.). A dále nekoupíte v supermarketech žádný alkohol, ani pivo! Od toho tu jsou speciální alkohol shopy, já jsem nakonec tradiční islandské pivo (VIKING) koupila na letišti, protože už jsem žádný z těch speciálních obchodů nestihla. Jo a střežte se ochutnání tradiční islandské pálenky Brennivin - koho neodradí jedovatě zelená barva, ten by měl zapochybovat při zjištění, že jde o pálenku z kmínu a zkvašených brambor. Má přezdívku Black Death  :-D Fuj, fuj, fůj!  I když dárkové balení ve tvaru tlusté knihy s nápisem "Naučte se islandsky za 5 minut" (uvnitř je pochopitelně tento alkohol a 2 skleničky) dost láká ke koupi :-) Přivezla jsem si ještě láhev s islandskou vodou napuštěnou na letišti - a dokonce i máma připustila, že cítí rozdíl, že ta islandská je mnohem lahodnější než to, co nám teče z kohoutku nebo pet lahví ;-)
Během psaní článku jsem spořádala jednu islandskou čokoládu, takže raději už končím. Snad se malý výlet po zajímavostech islandského života líbil. Případně ještě rozšířím, když si vzpomenu na něco zásadního, co byste určitě měli vědět :-)

Islandská odysea I.

Ho, ho, jsem zpět! Pařák, že by jeden zdech, a kromě ráchání ve vodě a pojídání zmrzliny se snad nedá dělat nic jiného smysluplného. Ideální chvíle na mé ohlédnutí za mým životním dobrodružstvím - postátnicovou zaslouženou dovolenou, rozloučením se studentským životem, oázou klidu a tuny přírody, 
místem, kde jsem si spálila obličej a uši, i když tam bylo jen maximálně 16 stupňů (nepředstavitelná představa v těchto dnech, což?). Zkrátka cestománie po Islandu :-) 


20.-27.6.


Přestože nejsem žádný skřivan, vstávání ve 3:45 mi nedělalo tak velké problémy (dokonce jsem se probudila o 5 minut dřív) jako dotáhnout svou krosnu až na Ruzyni a rozloučit se s ní na odbavovacím pásu. Plán nakoupit si v autobuse S. Agency zásoby sušeného masa selhal, protože je povoleno koupit si jen jeden sáček na jednoho cestujícího, ups :-) Ale nikdo kvůli tomu nezemřel, takže v pohodě, dokonce jsem i nějaké jídlo z ČR dotáhla zpět domů (garantuji vám, že po tolika dnech požívání trvanlivých salámů a paštik byste ztratili veškerou chuť na jídlo a raději byste přesvědčili své tělo, že vlastně vůbec nemá hlad :-)  
JO, pro pořádek, aby bylo jasno, já tam neletěla na žádnou konzumní snobskou dovolenou all inclusive, já tam letěla za pořádnou divočinou ve stylu reality show KDO PŘEŽIJE :-D Žádné zbytečné utrácení, žádné rozmařilosti, až na výjimky žádná teplá voda a sprcha. Sáhla jsem si na dno svých fyzických a psychických sil a zas posunula své osobní hranice o kousek dál. A nelituji toho. Mám takových zážitků a důkazů o svých skrytých možnostech, že je nemám kam dávat :-D Dosud jsem říkala, že když jsem zvládla Finsko, zvládnu všechno...teď se v té větě název toho státu změnil. A vy víte za který :-)
Až při nástupu do letadla mě přepadla pravá cestovní horečka, teda, ne že bych byla nervozní, ale měla jsem chuť na celé letadlo začít volat: "Já letím na Island! Hej, já fakt letím na Island" :-D Ale zůstalo jen u  té chuti.

Jezírko v kráteru po výbuchu sopky. 

Po příletu nás čekalo posunutí hodinek o 2 hodiny zpět (a tím jsme získali 2 hodiny času na Islandu navíc, jupí :-) ) a přesun z Keflaviku do Reykjaviku místním autobusem. V Reykjavíku už začalo stopování. Nemyslete si, já musela překonávat velké zábrany, protože jsem to nikdá nedělala a dosud mi to přišlo ohromně trapné :-) , asi jako bych nosila ceduli: jsem socka, co nemá na autobus, slitujte se a svezte mě. Ale už ve 2. autě, co nás vzalo, jsem pochopila, že to není tak trapné, jak se mi zdá, a že stop není jen primárně o ušetření peněz, ale HLAVNĚ také o nejlepší možný způsob, jak co nejrychleji poznat tamní kulturu a společnost (já osobně říkám, že nejlepší způsob je navštívit domorodcův domov a přespat v něm, ale to v možnostech nebylo, proto jsem vzala za vděk alespoň tímto. Ještěže kamarád prostopoval už nemalou část světa, já bych se prostě asi neodhodlala, ale teď už vím, že kdyby bylo nejhůř, tak to zvládnu i já. A to se hodí vědět. Navíc jsem se projela v úplně úžasných autech, které tady tak často nevídáme...samá silná terénní auta. Jeden řidič měl teda trochu připito, na palubní desce načatý Guiness, ale jel rovně a bezpečně, tak pohoda :-)

vodopád Gullfoss, nejznámější

Měli jsme nejvíc největší štěstí na to stopování. V drtivé většině jsme narazili na lidi, co měli velmi kladný vztah k cestování a tak jsme si celou cestu povídali o cestování (pár řidičů bylo i na výletě v Praze) a hlavně o Islandu, neváhali s námi zajet na zajímavá a hodně navštěvovaná místa, co byla podél naší trasy. Vzali nás třeba i do potravin, kde nám dali typy na místní speciality a čemu se naopak vyhnout :-) Koupila jsem si tam třeba jehněčí tyčinky, ale nakonec jsem je ani nesnědla, protože jsem se v té chvíli nedokázala dokopat k tomu, abych něco snědla, byla jsem na smrt vyčerpaná, ale o tom později.

Hlavním bodem programu (teda, my žádný až do příletu na místo neměli :-) Letenku jsme koupili týden před odletem, he he), na který jsem se nechala PŘEMLUVIT (a pak si za to chtěla nafackovat!!!) byla pěší túra (vznešeně zvaná TRACK) přes hory, doly, sněhové pláně (ano, i přes teplotu v kladných hodnotách se na horách držel sníh, pravda trochu našedlý od sopečného popela, ale byl to sníh) a hlavně LEDOVÉ divoké řeky, které jsme museli brodit bosou nohou a voda mi někdy sahala až do PŮLI stehen. Před mým prvním broděním v životě (ne, v ČR jsem to opravdu nikdy nedělala) jsem se hezky zbaběle (a to přiznám bez mučení) zhroutila jak domeček z karet, jen jsem se klepala a vydávala neartikulované řeči v cizím jazyce, který ještě nebyl objeven :-) Křičení ale na šok opravdu pomáhá...když jste po stehna v ledové vodě, která vás bodá jak ostré dýky a vy dostáváte z té zimy křeče do noh a jako bonus vás zespodu šutráky řežou do oněch zkřečovatělých promodralých chodidel...hm, tohle je přesně ten okamžik, kdy zjistíte, že dokážete mnohem víc, než si myslíte. Těch řek bylo na naší trase asi 6 ! ! ! Když jsem po jednom brodění zjistila, že šutr rozřezávající mé chodidlo NENÍ JEN POCIT, ale holá skutečnost (pravda, na šití to nebylo, ale krev vytékající z nohy jen podpořila můj šok) zařekla jsem se, že bosou nohou už NIKDY! A tak jsem si u příští řeky vytáhla své náhradní boty (botasky), a i přes jejich nevodotěsnost se brodila vždy už jen v nich. A pak je v cíli naší 57 km dlouhé túry vyhodila do koše. 

Moje první řeka. Nechápu, jakto, že na fotce vypadá jako neškodná mělká loužička. Ve skutečnosti byla do půli stehen a dvakrát mě málem podtrhla.

Dokonalá pustina. Když ale jdete takovým krajem několik hodin v kuse, začíná trochu deprese, to jako jo. Paradoxně mě uklidňovalo, že kdyby se mi něco stalo, nikdo mě nezachrání. GPS jsme totiž neměli a co chcete vykládat záchranářům? Že jsou tady všude dokola kopce, hory a na zemi samé šutry? :-D

Touto krajinou NIČEHO jsme šli 3 dny, na konci dne jsme naštěstí vždy přišli do našeho plánovaného tábora, kde byl vždy alespoň jeden živý člověk :-) Většinou i umyvadlo s tekoucí vodou (pili jsme ale většinou i z potoků, pokud nesmrděl sírou tak, že nám bylo zle) a záchodem/kadibudkou. A místem pro stan.

Túra se však milionkrát vyplatila. Nejen, že si teď za to vše přežité a vytrpěné (psychika je fakt sviňucha a tři dny mimo civilizaci...to by začalo hrabat i tomu nejotrlejšímu, fakt) sama sebe vážím mnohem víc, ale koukejte, co jsme vše viděli poslední den: 

Sirné jezero smrdělo přesně tak, jak si nedovedete představit :-)

Náš cílový kemp...s přírodním termálem - vléval se do něj jeden studený pramen (ten se držel u dna, kde bylo příjemných 20st. a druhý termální (40 st.), který držel na té studenější vrstvě, takže člověk seděl v chládku a na hladině měl horko...a když mu začalo být zima na břicho, stačilo hrábnout rukou a oba proudy se promíchaly. To jsem měla poprvé po 5 dnech teplou vodu a umyla si vlasy, juhů : -)) No, stejně jsem měla po návratu pocit, že ty své přírodní nové dredy rozpletu už jen nůžkama u kadeřnice :-) 

Seznamte se, to je sopečka...když jsme na ni vlezli, byla velice horká!!  Doufala jsem, že nebouchne zrovna v tu chvíli.

A na správné dovolené mi nesmí chybět seznamovačka s místními kočičkami :-))

A to je vše přátelé, já totiž v horku nedokážu fungovat!!! (Nečekaně, že!) , takže ta miliarda fotek :-D kterou ještě vlastním, bude někdy příště. Možná. 

A já se jdu zavřít do ledničky a vzpomínat na krásné chvíle na vrcholu islandské hory, kde jsem sice podléhala návalům skandinávské deprese z vyčerpání, ale bylo tam chladno, TICHO bez lidí, bez zbytečných materialistických krámů a keců.....

A kam jedete na dovolenou vy? :-) Hlavně nic nepište o cáchání v moři v tropech, brrrr!