Bonusové kolo

Konečně jednoho dne nastala změna obvyklého pracovního režimu pro mě pozitivní (doteď se za tím vždy skrývala nějakou pohromu..jako velká rodinná sešlost, promoce...). Ale tentokrát: tramtadadá: jela jsem sama do MĚSTA! Do civilizace! Obchody!! Restaurace!!
Jyväskylä
-město pěkně uprostřed Středního Finska.
-132 tis. obyvatel (já jich tam teda tolik určitě nepotkala :-D )
- založeno roku 1837
- 50km od naší samoty u jezera
- na území města se nachází velké jezero, přes který vede most, a mnoho dalších
- univerzitní město (kvůli počtu škol má přezdívku finské athény)
- dostanete se tam vlakem, autobusem i letadlem



- a takhle jsem si ho užila já:

Přijela jsem busem, ve kterém překvapivě dostala studentskou cenu (zamávala jsem ISIC kartou :-) ). Centrum je naštěstí maličké a je namačkané na dost malé ploše, takže jsem ho pohodlně prošla křížem krážem. Svou nákupní horečku jsem začala léčit v mém oblíbeném obchodě
Tiimari. Cože to je? Takový ten "krásný obchůdek" mix papírnictví, hračkářství, dekoračního zboží,
kreativní hobby shop apod. Zkrátka regály plné roztomilých "ťuťu" věcí, které vůbec nepotřebujete, ale tak rádi kupujete, protože udělají vaši náladu i domov hezčím (svíčky, pohledy, vázičky, vonné pytlíky, hrníčky...a hlavně polštář, který byl na mém seznamu potřebných věcí jako první - já se totiž v posteli nemám o co opřít, když chci sedět a věru hodně mě z toho už bolela záda.
Pak jsem zamířila do naproti stojícímu knihkupectví a koupila si (i když je to trošku proti mému stylu...ale já si prostě chtěla udělat radost a užít si trochu "povrchnosti a slepičkovství" a splnit si své přání z dávných let - koupit si nějaký anglický life-style časopis. A v knihkupectví jsem uspěla s americkým vydáním Cosmopolitanu. Chtěla jsem prostě vidět, co se píše v americkém časopise (moc na výběr stejně nebylo, jen Elle, Cosmo a Seventeen :-D A i když měl vítězný plátek až moc vulgární a laciné titulky - 78 sex faktů, 12 sexy pohybů, ze kterých bude na kaši, Garantovaný orgasmus pro ženy, jak mít sexy prdelku...A i když mi cena kolem 200Kč na ruzyňském letišti přišla nehorázná, tady jsem bez váhání vysolila 8,40 E ani mi to moc žíly netrhalo.
Pak přišla návštěva lékárny, to bylo teprve  tóčo. Jelikož finské lékárny (které jsou btw na každém rohu, takže se nebojím napsat, že je to nejčastější typ obchodu, na který ve Finsku narazíte - naopak třeba drogerie zde neexistuji. Ano, čtete správně. Žádný Rossmann, DM, nic podobného. Kosmetika se prodává právě v lékárnách, v supermarketech a v parfumeriích. ) mají výborné schéma prodejny - volně prodejné léky jsou v regálech a vy tak nejste odkázáni na dotazování u pultu, můžete si v klidu sami vybrat, porovnat ceny..a v případě, že potřebujete pomoct, je lékárna plná odborníků, na které se můžete obrátit (abyste si třeba neodnesli domů místo teploměru těhotenský test apod. :-)) ). Léky na předpis mají své oddělení, ve kterém si nejprve vezmete lísteček s pořadovým číslem a pak jdete k pultu, na kterém se objeví vaše číslo. A tam jsem udělala mega nákup, až to se mnou skoro šlehlo. Vitamín B, těploměr (pěkně debilní, zlatý rtuťový zakázaný EU. Tenhle je prý vybaven technologií rychloměření - za 10 s zapípá výsledek...jenže když se podíváte až po chvíli, je hodnota mnohem vyšší - třeba i o stupeň, než kolik byla v době zapípání. Ale znova už nepípne. Šmejd. Taky jsem si koupila strepsils a až doma zjistila, že je zázvorový, paráda :-) No a zázrak: narazila jsem přímo na sprej proti aftám, takže jsem ho hned seznámila se zbytkem nákupu v košíku. A dnes večer bude konečně i velká seznamovačka s mými novými přírůstky v krku. Těším se :-)
Můj další oblíbený obchod ve Finsku, na který jsem se těšila, je Seppälä. Je to něco na způsob H&M, možná levnější. Také tak kromě oblečení a doplňků prodávají celý sortiment Wet n wild, kdyby vás to zajímalo. Bohužel tentokrát mě v něm nic nezaujalo, snad příště. Právě tento obchod měl na svědomí mé nadměrně těžké zavazadlo při mém minulém návratu z Finska. Bohužel tam samozřejmě už nic z těch úžasných věcí, co tam byly minule, nebylo.
V obchodě Glitter jsem si koupila rukavice k mé nové bundě- rozpadl se mi totiž den předtím zip a tak jsem to řekla Mamce. A ta řekla, že lepší, než si koupit nový zip a spravovat si to, bude lepší koupit si novou bundu :-)) V sekáči. Sekáče jsem speciální kapitola ve Finsku - mají zde "síť" obchůdků Kirputtori, což je trochu interiérem připomínající bleší trh. Je velká šance, že tam seženete všechno, co zrovna potřebujete a oblečením to teprve začíná. Pak jsou tam i knížky a CD a DVD (takže antikvariát navíc), domácí textil, nádobí, hračky, bižuterie, elektrospotřebiče, nábytek apod. Za trochu námahy proplést se všemi věcmi, které nepotřebujete, to ale stojí. Já tam vždy našla něco super. Právě tak i tu bundu, čekala tam na mě (a za skvělých 7E!). V Jyväskylä jich má být sice 28, ale já jsem žádný nenašla :-( Nemají totiž kdovíjakou reklamu, jsou to nenápadná místa...celkově reklamy rozhodně nejsou tak dravé a brutální jako v ČR, skoro žádné bilboardy u dálnic, super!!!! Dobré věci přece nepotřebují reklamu!! Kdo chce, tak si je najde! A já až teda na ty sekáče našla vše, co jsem potřebovala, jupí.
Po svačince v jednom obchoďáku (kde mimochodem WC stálo 1E)

jsem hledala konečně nějaký supermarket, kde bych dokoupila další věci ze seznamu...a bylo mi přáno, takže jsem si konečně koupila aviváž na praní (Matka nepoužívá žádnou a prádlo od ní mi připomíná šutr, já bych to teda ještě nějak zuby nehty snesla, ale co musí zažívat to malé 1 roční dítě, to by mě teda fakt zajímalo...), ponožky, ať nemusím prát tak často (pětipack, hurá), voskové pásky (už jsem si začínala myslet, že tady ve Finsku je prostě nevedou), a...moje oblíbené finské pivo (Lapin Kupta - laponské zlato) čeští pivaři by sice řekli, že chutná jak nealko - ano, není tak hořké a obsah alkoholu je jen 4,5%, ale tím líp pro mě. Tentokrát po mně nechtěla prodavačka dokonce ani můj doklad totožnosti, byla jsem polichocena :-)

Černý kozel je tu velmi oblíbený, fakt!

No a pak přišla na řadu pošta. Zkusila jsem se zeptat na cestu pošťačky, která mně dost krkolomně popsala cestu, ale nakonec jsem to přece jen našla :-) Byl to jeden z mých nejzajímavějších nákupů - interakce s pošťačkou probíhala tak, že já mluvila na ni anglicky, ona na mě finsky a přesto jsme si rozuměly :-) (jinak teda při nákupech se neobtěžuji s vysvětlováním, že mluvím pouze english, poděkovat a rozloučit se u kasy umím i finsky, a pokud se mě prodavač na něco zeptá, jednoduše odpovím finsky "ne" a hotovo :-) Tím přece nic nemůžu pokazit :-) Většinou to byly pravděpodobně dotazy jako "máte naši klubovou kartu?"...prostě klasika z ČR :-) ). A ano, i tady frčí vlezlý nabízeči v obchodních centrech - zdravá výživa, mobilní operátoři apod. (Jo, Máti má doma krabice s Herbalifem, dostala to zdarma na vyzkoušení od nějaké kámošky, achjo, jsem zvědavá, jestli do toho taky spadne a před mým odjezdem mi to začne vnucovat :-))).
Moji další radost (řasenku Lumene s borůvkama) jsem zakoupila v parfumerii. Ano, i tady jsou slečny v těchto obchodem velmi dotěrné a nedají pokoj, dokud jim neřeknete, co přesně chcete. Jo a řasenky Lumene jsou před vyzkoušením drzými zákaznicemi, kterým nestačí tester, chráněny izolepovou přelepkou.

Říkal někdo v ČR, že je tam drahý benzín??

Pak, protože už jsem měla vše, po čem mé srdce aktuálně prahlo a cítila jsem se spokojeně, jsem vytáhla foťák a nápadně připomínala japonského turistu, protože jsem fotila vše a všechny.

Kdo nemá ve Finsku kolo, je loser!

Ano, loser.

Vrátila jsem se na zastávku a chtěla si dát pořádnou nezdravou zato dobrou a pořádnou stravu ve fast-foodu, který měl zde podobu restaurace Hesburger (skandinávská síť), bohužel množství lidí a negativní zkušenosti s rychlostí servisu z minulého pobytu mě donutily vykašlat se na hranolky a hamburger a zařadit se do fronty na bus, což je docela sranda, protože to byla jedna z věcí, na kterou jsem se dost těšila a pokaždé si při představě cesty do tohoto města představila ty krásné zlaté hranolky a výborný šťavnatý hamburger....hm....přístě. A do příště třeba už překonám abstinenční příznaky a na fast food si ani nevzpomenu...Místo toho jsem si koupila ananasovou Fantu, heč :-)
Na konci vyprávění nemůže chybět nějaká nečekaná dohra. Napsala jsem podle dohody Mamce, že už jedu a kdy přijedu do vesnice (ona mě tam měla vyzvednout vozem, protože k nám na samotu je to ještě 7 km). Napsala, že all right. Minutu před stanoveným příjezdem autobus přijel, já vystoupila, autobus odjel a pípla mi sms od Matky: Přijeď busem do Suolivesi v 15,10. WTF??? Ta ženská je blbá, nebo co? Na zastávce žádný autobus nestál, nikde nebyly jízdní řády, nikdo tam nebyl, koho se zeptat....tak jsem jí napsala, že jdu pěšky, že to bude hezká procházka. A šla jsem :-) Fakt to byla pěkná procházka, pěkně jsem popíchla svůj serotonin a přestala jsem si myslet, že Matka je největší koza pod sluncem. Šla jsem po tiché cestě, kolem jezera, minulo mě jen 5 aut, po půlhodině sms: chceš, abych pro tebe zajela teď??
Byla jsem na vážkách, jestli se naštvat, co si jako o sobě ta pipka myslí, a poslat jí do háje (když už jsem navíc ušla takový kus), nebo se zaradovat a čekat, až přijede. Tak jsem to vyřešila odpovědí: "jestli  můžeš..." po 45 minutách ostré chůze asi 1,5 km před cílem se fakt objevila, zrovna když jsem si říkala, že by to byl gól, kdyby se teď najednou objevila...Ona navíc začalo pršet, takže nebyl důvod si stěžovat, že pro mě přijela zrovna teď. A nedorozumění se vysvětlilo: v dohodnutý čas totiž zrovna hostila návštěvu a řešila něco s děckama...Dokonce se mi i omluvila. Byla jsem naprosto vyčerpaná...ale za dveřmi mě čekal balíček od maminky! Podívejte se, jak hodnou maminku mám:
Místo abych padla do postele, rozbalovala jsem si balíček a uklízela nákupy. Po obědě jsem dokonce někde objevila tolik síly, abych šla s děckama na trampolínu (to je takový finský trend něco jak sauna...každý rodinný dům má na zahradě trampolínu, jinak je to podezřelé :-D

Výprava do Jyväskylä skončila úspěšně :-)

A takhle mám nejhodnější maminku :-)

Byla jsem unavená, fakt vyčerpaná, permanentně už několik dnů nemocná, ale víte co? Rozhodla jsem se, že se na tohle všechno vykašlu a prostě si to užiju bez ohledu na tyhle hnusy. jestli mám být hodně nemocná, tak nemocná budu, tomu stejně už nezabráním, a jestli ulehnu s horečkama, tak alespoň budu mít na co vzpomínat, přinese mi to koneckonců mnohem víc spokojenosti, než kdybych se přehnaně hlídala a omezovala říkala si: achjo, mě se to určitě zhorší a nakonec určitě stejně skončím u doktora nebo v nemocnici...A  tak jsem s děckama blbla na trampolíně (bosá!!), nos si utírala do rukávu, nechala si na hlavu nasypat mokré listí ze stromu a bylo mi to úplně jedno...alespoň na chvíli zapomenout, že že v krku mám "žiletky" , bez kapesníku si nemůžu ani zavázat tkaničky a ta bolest zad to by mohly být ledviny...

Jo, to Finsko mi sluší :-)

Z českých luhů a hájů 1 - Boskovice

Narozdíl od minulých cestovatelských příspěvků nebude tento tak cizokrajný, dobrodružný a ...studený :-))
Ale mně to třeba vůbec nevadí. I v české kotlině se dá vidět a zažít mnoho pěkného a když pak ještě člověk znovu objeví svou fotografickou vášeň, je o dalším článku na blog rozhodnuto :-)
4.8. 2012 jsem mámě splnila její přání a odjela s ní na výlet. O cíli cesty hodně napovídá nadpis. Ano, po přestupu z vlaku A do vlaku B (ve Skalici nad Svitavou) jsme dorazily na boskovické nádraží a začaly prozkoumávat jeho okolí. Proč právě Boskovice?
Protože jsme je sice za mého dětství několikrát navštívili na rodinném výletě, ale jen kvůli westernovému městečku, takže o zámku, hradu a jiných místech jsme neměli ani tucha. A tak bylo potřeba naše nevědomosti napravit :)
Hned na náměstí se mi podařil celkem vtipný snímek. Že by byly Boskovice baštou psů? Bylo to před potravinama...

Viděla jsem ještě spoustu hafíků, ale kočku ani jednu :-( Přitom v sobotu 11.8. se zde bude konat mezinárodní výstava koček!! (Což jsme s mámou nevěděly a tak byly lehce zklamané, že jsme náš výlet načasovaly takhle blbě). No nic, popojedeme...fauna budiž vystřídána flórou (moc ráda fotím přírodu a jsem zatížená hlavně na detaily).

Jínan dvoulaločný alias Ginkgo biloba. Ten už jsem tu dlouho neviděla.

Fotka s Jínanem nemůže chybět :-) Máma sice fotit moc neumí, ale někde se to naučit musí, žejo.

A teď už něco z kultury...

Moje nejoblíbenější fotka - taky jsem si s ní hrála asi 5 minut, než jsem zachytila ten správný okamžik

Zámek z vnitřního nádvoří. Škoda, že neslyšíte tu historickou hudbu, která vycházela z otevřených oken

                                        Pro odlehčení. Jako jo, vypadám skandálně, ale z toho úhlu by nikdo nevypadal o moc lépe (když má navíc ještě těžký splín z předešlého dne)

Boskovický hrad

Pánovi je asi špatně :-D

Na non-stop fast foodu

 Ale pozor, to nebylo zdaleka vše....nyní příjde ještě jeden extra zvířecí koutek...cestou zpět jsme se totiž zastavily s mamkou v oboře Holedná (Brno), kterou obývají....no, podívejte se sami :)

Nikoliv, nejsou mrtví! Jsou jen z toho horka přepadlí

Ale čunče, olympiáda je v Londýně a ne v Brně! To jsi nějak nevychytalo :-)

No a na žádném správném výletu nesmí chybět nějaký úúúlet. A čím větší, tím lepší :-)

24-letá magistra. Ha, ha :-D :-D

Sečteno a podtrženo, Boskovice doporučuji minimálně k pohodovému výletu. Nebo třeba taky ke svatbě :)) viděly jsme tam během dopoledne dvě. Kostel i obecní úřad je na jednom náměstí :-) A tamtéž se nachází i docela prima cukrárna. Dále se zde nachází (mimojiné) dvakrát sekáč, zelený krámek (přírodní kosmetika), krásné květinářství a tak různě. Bylo tam hezky.

Tak, kam to bude příště? Třeba právě k vám :-)

Islandská odysea II.

Protože se můj foťák na Islandu opravdu moc snažil a já nemůžu dopustit, aby se cítil zbytečně zneužitý :) , rozhodla jsem se ještě jednou projít fotoarchív a věnovat mé dobrodružné dovolené další článek, tentokrát zaměřený víc na "civilizaci" na Islandu, když minule to bylo hlavně o přírodě.

Např. protože spousta čtenářek je zároveň autorkami fashion nebo beauty blogů, nemůžu sem nedat jednu speciální fotku výlohy jednoho suvenyr shopu asi 60 km od hlavního města blízko nejznámějšího vodopádu na Islandu (Gulfoss).
Nelze pochopitelně říct, že by všichni Islanďané chodili takto oblečení !! To je opravdu hlavně pro turisty, kteří si chtějí dovézt nějakou hand-made islandskou památku na oblečení :-) Na prvním místě je samozřejmě praktičnost, takže z materiálů převažovala hlavně 100% vlna (připomínám teplotu okolo 13 stupňů během celého našeho  týdne, a to je téměř teplotní vrchol roku :-))

Pro mlsouny tu mám naopak fotky několika dobrot, na kterých jsme si zde mocně pochutnali :-)
1). nákup v supermarketu: Zde musím vypíchnout hlavně Milku Daim (máslovo mandlovo karamelové kousky, samotné tyčinky Daim už kupodivu seženete i u nás - např. Tesco nebo Ikea - je to ze Švédska, ale tuto Milku koupíte jen na západě (či severu :-) ) od nás. Psala jsem schválně na infolinku české Milky, kdy se uvedená čokoláda začne prodávat u nás ...ale tušíte správně: až naprší a uschne :-(
No a Dr Pepper je taky pro nás už exotika...kdysi jsem ho tu snad ochutnala, ale je to už let. Pro ty, co to štěstí neměli: jedná se o ...hm, americkou Kofolu? :-D To se musí zažít, no. Na netu píšou, že prý na pár místech je dostupná  i v ČR , tak příští týden zjistím :)


2).  Reykjavík je vyhlášený svou specialitou: hotdogem zvaným "pylsur". A ten jsme jim tam samozřejmě nemohli nechat :-) Navíc já nikdy předtím takový ten klasický hotdog neochutnala (vždy jen ten český párek v rohlíku), takže to byla nutnost! :-) A zážitek mě tedy určitě nezklamal. Do rozřízlé žemle dal prodavač nejdřív křupavou opečenou cibuli (kostečky) pak kečup, hořčici,  na to párek,  nějakou velmi spešl omáčku,  a ještě to posypal syrovou cibulí...Když v Reykjavíku řeknete "pylsur", tak vás snad každý automaticky řekne: 

"Bæjarins bestu", což je místo, kde prodávají ten nejlepší hotdog v celém Reykjavíku (to nevím, měla jsem ho jenom tam :-) ), ale asi na tom něco bude, protože má téměř stoletou historii a na informační ceduli se dočtete, že právě zde si na něm pochutnal i Bill Clinton. A přitom to vypadá jako nenápadný zapadlý krcálek :) I tady je vidět, že nelze soudit jen podle vzhledu :-)




3). Z trochu jiného soudku je další tradiční islandská pochoutka: SKYR ...což je "tvarohový jogurt" o různé hustotě- k dostání od nejtekutější formy (spíš jen takové ochucené mléko nebo probiotický nápoj) až po fakt hustý jogurt - a pozor, všechny tyto jogurty v obchodě mají na víčku rovnou přilepenou umělohmotnou lžičku, což mně, turistovi, přišlo opravdu vhod :-)

já si dala melounový jogurt s rebarborou (zvláštní, jogurt byl úplně bílý, ani na dně neměl tu "barevnou složku", jako mají třeba některé jogurty u nás). A pak borůvkové mlíčko, mňam :-)

A ještě několiv fotek z Reykjavíku:

Atlantik! Moje první blízké setkání s oceánem, jupí!

Někdy o půlnoci (byl polární den)

       V tom květináči- podívejte se dobře- je kapusta
(nebo něco v tom smyslu) :-)

Suvenýr shopy na každém kroku

U přístavu stojí toto moderní monstrum, prý státní opera nebo co :)
Uvnitř si připadáte jako ve včelím úlu :)
No, žejo? :-)

  Netuším, co se dělo, ale zrovna, když jsme šli po hlavní
 třídě v Reykjavíku, šel proti nám nějaký organizovaný průvod mažoretek a muzikantů  

A jedno naprosto speciální stavení: kavárna Babalú: místo, kde se schází intelektuální i pseudointelektuální a jinak alternativní vrstva Reykjavíku (včetně cizinců). Alespoň mně to tak přišlo. Měli tam úžasné bezedné překapávané kafe za cca 60Kč typu obsluž se sám: tady jsou hrníčky, tam konvice s kávou, zde je mlíko a cukr nebo med, dobrou chuť. Měla jsem asi tři velké hrnky, mňam. A ty panini, jééé. A OPRAVDOVÁ ZÁZVOROVÁ LIMONÁDA (ne ta pseudozázvorová od Sweps, kde víc než zázvor cítíte bublinky a cukr, blé) Stavte se :-)

street art

Jiné postřehy mě momentálně nenapadají...jo, byla jsem se podívat na hřbitově (skandinávské hřbitovy se mi prostě líbí), abych se přesvědčila, že lidé se tam opravdu jmenují podle svých otců podle vzorů: otec Olaf, dcera: X Olafsdottir, syn: X Olafson. Mazec :-) Dle informací z náhrobků navíc soudím, že průměrný věk je mnohem vyšší než u nás: běžně se tam lidé dožívají stovky. Inu, zdravý čerstvý vzduch, žádné tepelné elektrárny, žádné Mc Donaldy (pravda, KFC sem už dorazilo), hodně sportu (vede běh a jízda na kole), přísun mořských ryb, nekonečně krásná příroda. Není tam takový hektický způsob života.
Za dva dny v Reykjavíku jsem viděla POUZE dvě obézní osoby.
Podepsala jsem "petici" proti rybolovu velryb (pokud se nepletu, je legální pouze tam na Islandu a v Japonsku...nebo tak nějak), která je adresovaná islandské vládě - byl to pohled s jejich adresou, kde jsem podepsala, že nikdy nebudu jíst velrybí maso a že žádám isl. vládu, aby to lovení zakázala. A země původu. Pohledy rozdávaly dobrovolnice ve velrybích kostýmech :-) Je fakt, že původně jsem ochutnání velrybího zvažovala (nebo alespoň žraločího), ale nakonec jsem ráda, že to nevyšlo a dala jsem si v restauraci "Fish & chips" pouze mořskou štiku.
Co se týče ještě potravin, tak krom toho, že tam samozřejmě prodávali většinu úplně jiných věcí než u nás (hlavně z Británie jako třeba čokolády Cadbury, USA a ze skandinávských států - lékořice a variace na lékořici všeho druhu a úžasná finská čokoláda Fazer - v ČR  od něho např. Geisha), tak naopak zde byla i jedna známá značka Euroshoper (prodává Albert) a rozesmálo mě tekuté mýdlo této značky s českým nápisem "tekuté mýdlo - mango". Místo chladících pultů s mléčnými výrobky, masem apod. zde mají celé chladící oddělení se samozavíracími dveřmi, kde všechny tyto výrobky včetně ovoce a zeleniny mají. Myslím, že to tak bývá i v jiných nezaostalých zemích třeba v USA. Neseženete tu ale klasické pečivo typu rohlík (v supermarketech je jen samé trvanlivé balené pečivo) a v pekárnách je hlavně sladké pečivo (donuty, koblihy, koláče, muffiny apod.). A dále nekoupíte v supermarketech žádný alkohol, ani pivo! Od toho tu jsou speciální alkohol shopy, já jsem nakonec tradiční islandské pivo (VIKING) koupila na letišti, protože už jsem žádný z těch speciálních obchodů nestihla. Jo a střežte se ochutnání tradiční islandské pálenky Brennivin - koho neodradí jedovatě zelená barva, ten by měl zapochybovat při zjištění, že jde o pálenku z kmínu a zkvašených brambor. Má přezdívku Black Death  :-D Fuj, fuj, fůj!  I když dárkové balení ve tvaru tlusté knihy s nápisem "Naučte se islandsky za 5 minut" (uvnitř je pochopitelně tento alkohol a 2 skleničky) dost láká ke koupi :-) Přivezla jsem si ještě láhev s islandskou vodou napuštěnou na letišti - a dokonce i máma připustila, že cítí rozdíl, že ta islandská je mnohem lahodnější než to, co nám teče z kohoutku nebo pet lahví ;-)
Během psaní článku jsem spořádala jednu islandskou čokoládu, takže raději už končím. Snad se malý výlet po zajímavostech islandského života líbil. Případně ještě rozšířím, když si vzpomenu na něco zásadního, co byste určitě měli vědět :-)