Den 120-127

Jsem trochu ve skluzu, tak snad si na něco vzpomenu :-) mám na to celou noc na helsinském letišti...letí mi to až v 6:50
Joo, už vím. To byl ten kouzelný víkend po mé málem smrti, kdy do rodiny přišla epidemie střevní chřipky...jo, takže v sobotu jsem se probudila živá a skoro zdravá, teda necítila jsem se jako mrtvola, proto nebyl důvod slíbenou návštěvu rušit. Naštěstí!!! Byl to skoro nejlepší víkend, co jsem ve Finsku měla. Přesně druhý nejlepší (první byl ten, který jsem strávila u mých kámošek v Oulu). Výborné pestré jídlo, nákupní den ve městě, plynulá konverzace v angličtině a dokonce!! se dostala ke slovu i televize!!! Já se normálně skoro rozplakala dojetím (vím, zní to hrozně, ale duše si prostě nedá poroučet :) ), když jsem skoro po 4. měsících viděla ty pohyblivé obrázky se zvukem v té kouzelné bedýnce. Sice běžel Tanec s vlky, který není za normálních okolností mým šálkem kávy, ale v té chvíli bych se dívala klidně i na dokument o páření jepic. Po večerní procházce vesnicí (dopoledne jsme se s děckama sáňkovali...a jejich pes dováděl s uřízlou losí nohou :-) ) televize běžela znovu a tentokrát mě jako fakt dostali (a to už jsem si myslela, že díky mé au-pair rodině už mě fakt nepřekvapí nic), byl tam nějaký naprosto šílený pořad 4 Finů, který dělají absurdní šílenosti a natáčí se u toho. Je to takový mix skryté kamery, kde šokují nic netušící Finy, nebo extrémní výstupy na jejich farmě a okolí. Za všechno, co jsem tam viděla, pár příkladů...jeden si vylezl s pilou na strom na větev a uřezal si ji pod sebou...pak žuchl dolů do papírových krabic, které tam předtím připravil. Nebo všichni kempovali někde u jezera, jeden z nich dal do pití tomu druhému silné prášky na spaní a když usnul, tak ho s ostatními vysvlékl do naha, odvezli ho do města a pustili mu do auta nějaký kouř a zavolali policajty, ti pak vyrazili dveře a vyhnali toho naháče ven mezi čumící šokované lidi ....Bože, ti Fini jsou fakt divní! Ještě mi vysmátej tatík, co má všechny díly na DVD, říká, že oni reprezentují skutečné Finy a jejich humor!!! Šmarja, jakou zemi jsem si to vybrala?! Tady fakt nejsou žádní normální lidi! Buď jsou tady pámbíčkáři žijící 100 let za opicema, kteří neuznávají žádný jiný způsob života (víte, koho myslím) nebo takoví šílenci. Koneckonců, kousek jedné epizody můžete vidět tady. Mluví anglicky, protože v USA jsou nesmírně populární a vydělávají hroznejch peněz (říkal ten tatík...btw: víte, co byla téměř jeho první věta, když jsme měli spolu možnost mluvit? "Dáš si pivo?" To mě málem rozsekalo!! Kdybych ještě den předtím neměla takové záchodové dobrodružství, tak bych si určitě dala, ne že ne :-)

Také se u toho můžete naučit trochu finsky :-) abych pravdu řekla, někdy jsem rozuměla víc těm titulkům, než té mluvené angličtině :-D
Noc byla ještě úžasnější (jako vážně), po sauně jsem se s jednou z jejich dcer usadila v pokoji a až do půlnoci jsme koukaly na Madagaskar 3, který jsem ještě neviděla, jupí. Druhý den po pořádné vydatné snídani (která neměla nic společného s obligátním müsli s jogurtem nebo ovesnou kaší jako tam u TĚCH) jsme se vydali na nákupy, kde kvůli mně dokonce navštívili pár sportovních obchodů, protože jsem sháněla jednu speciální košili, kterou jsem viděla tam u TĚCH - za celou dobu mi nebyli schopni říct, jak se to jmenuje, od jaké je to značky, kde to seženu...takže jsem musela při vysvětlování hodně improvizovat...a stejně jsme to neobjevili...kdo by se taky divil, žejo. Za to jsem ale dostala od rodinky dáreček - hrníček s obrázkem Santa Clause (v designu od jednoho slavného finského malíře) a plechovou pixlu s Múmínkem :-)
Doma jsme měli výborného lososa a pak...jsme koukali na Harryho Pottera ! (A já zas měla nedaleko k slzám, tentokrát ze stesku po domově). Skvostný víkend prostě. Nabil mě energii na poslední (!) zbývající týden. Když mě dovezli zpátky k TĚM, dozvěděla jsem se, že celý víkend se u nich nesl v duchu střevní chřipky, zbývající zdraví jedinci padli. ...
No a poslední týden hrozně rychle utekl a mám dojem, že všichni se ke mně tak nějak snažili chovat líp...možná to byl ale jenom můj dojem umocněný tím, že už to mám za pár :-))  A v pátek jsem měla "rozlučkovou párty", na kterou jsem upekla muffiny s borůvkama, dvě české bábovky a připravila chlebíčky s vyráběnou pomazánkou (mrkev, sýr, jogurt, máslo, sůl, koření, mňam) na to vařené vajíčko a okurek a tečku brusinkového pyré...ti čuměli :-) A Matka šokovaně řekla, že je to fakt dobré :-D To bylo mé největší vítězství tady. Na mé moučníky měly návštěvy také velmi kladné recenze, pokud to tedy mysleli vážně :-)
Super bylo, že celá rodina byla opravdu ten večer pryč, Matka v práci, Otec s děckama na florbalu...a plný dům hostů (to zajistila hlavně ženská s 10 děckama, o které jsem vůbec nevěděla, že příjde...když jsem zvala jednu z jejich dcer, tak jsem fakt netušila, že z toho budou mít rodinný výlet :-) ale neva. Ovšem tím dárkem na rozloučenou -pytlíkem salmiaki bonbonů (slaná lékořice, velmi populární finský hnus :-D) to fakt trochu ehm...ale mysleli to asi dobře. (Ted si ovšem vzpomínám, že jsem té dceři říkala, že tu jejich lékořici nesnáším!) Pak tam byla ještě ta rodinka, u které jsem strávila zmiňovaný předposlední víkend a Matčina ségra, o které Downík pořád zvučí (nazývá jí "kakki", což je prý slangově hovno, mně samotná "Kakki" říkala, že prý je to jeden finský pták, který hrozně hlasitě kráká...tak teď babo raď :-D ).
Poslední den v rodině jsem strávila na sněhu...naštěstí jsem nelyžovala, to bych teď asi neseděla na letišti, ale někde úplně jinde :-) ovšem i to bobování s malejma stálo za to...mám modřinu snad přes celý zadek