Den 103-107

18.12. 
Dneska mě den zhusta pozvedl na duchu. S rodinou jsem se zúčastnila vánoční školní akademie (o které děcka mluvila jako o "školní párty" a když jsem se smála a řekla jim, že párty je akce, na které se tančí, poslouchá hudba a pije alkohol, tak z toho byli úplně vyplesklí :-) ) a uklidnila se, že rodiče jsou sice už úplně ztracení, ale děti na tom nejsou ještě stále tak zle, protože program dětí se zdál byl zcela nevinný a uvolněný a o mnoho lepší než ta vánoční šaškárna v té jejich sektě v neděli.  Zpívaly se vánoční písničky, scénky neměly nic společného s Ježíškem a dokonce tam dvě třídy i rapovaly!!! :-) Předtím jsem však doma zápasila a ztrácela odvahu při pečení perníků, kterým mě Matka pověřila. Abyste věděli, nemám nic proti perníkům. Ani proti pečení. Ale tady neznamenají perníky to samé, co v ČR. A v kombinaci naprosto idiotského těsta, které mělo konzistenci (a dokonce i chuť!) měkkého marcipánů (sladké jak cumel, ani se nedivím, že ho děcka chodila do ledničky uždibovat) a rozpadalo se mi pod rukama (strávilo asi 2 týdny v ledničce, takže naprosto přesušené) a navíc se muselo vyválet hodně tence, protože finské perníčky jsou prostě hodně tenké a křupavé (jsou to vlastně takové sladké keksy :-)) ), to bylo fakt o nervy. Jo a měli tady jen samá velká vykrajovátka, o důvod víc, proč jen málokterý těstový perník skončil opravdu na plechu...bylo téměř nemožné je zdárně nožem nabrat a přenést. Po pěti a půl hodinách dřiny jsem nakonec přece jen nad perníkama zvítězila (ale dlouho to vypadalo na porážku, musela jsem obětovat svá záda i pocit pohody).
Na vánočním vystoupení jsem se opět setkala s budoucí au-pairkou. Před jejím příchodem do "hlediště" (opět tělocvična, kde se konají každý pátek florbalová utkání, nedávno vánoční trh, a vlastně asi všechny kulturní akce) mě Matka vyhnala, ať pro ni zajdu...důvod mi došel záhy...ona si ji totiž chtěla posadit vedle sebe (kde jsem dosud seděla já) a celou dobu si s ní povídat. Milé, viďte? Pak s námi ještě jela domů a přespala u nás. To, že ji vezl domů z tělocvičny Otec, který to vzal se zastávkou v supermarketu, aby všem dětem a jí nakoupil zmrzlinu, a já místo toho pomáhala nosit Matce do jejího auta zbylé krabice vánočních sušenek, které se na akademii neprodaly, je jen taková perlička na okraj...Když jsme všichni dojeli domů (moment, jak se v předsíni vzal její kufr se zimníma věcma, které si k nám už přestěhovala, aby to nemusela tahat na svátky do Španělska?? Byl tam, už jak jsem s Matkou přijela domů, ale nebyl tam, když jsme odjížděli na akademii...a Otec přijel na akademii rovnou z práce a celou dobu tam byl s námi...?!!), opět rodiče předváděli scénku "Když ptáčka lapají,pěkně mu zpívají" a snažili se před ní prezentovat naprosto dokonale :-D Ale tentokrát už konečně milá slečna viděla alespoň trochu reálnou podobu tohoto domu (= bordel a chaos). Poslali mě samozřejmě kvůli ni roztopit saunu, alespoň jsem ji mohla vysvětlit, jak se to dělá (Ó, já velká odbornice :-D), když mi ale Matka začala "rádoby vtipným tónem" poroučet, že potřebují na stůl nějaké dobroty a dobrý čaj, vždyť přece mají návštěvu!, tak jsem s úsměvem odpověděla, že to je sice fajn, ale moje pracovní doba už skončila. A nazdar! A ona hned oukej, oukej, promiň, samozřejmě!  (!). Komedie hadr, jsem zvědavá, jak dlouho u nich Španělka vydrží, tipuji to tak na 2 týdny :-D
19.12.
Tento den začal ten opravdový vánoční úklid (a samozřejmě pod mou taktovkou). Matka sice měla odpolední směnu v práci, což vždycky začínám pracovat později, ale ona mě tentokrát požádala, abych vstala ráno jako vždy, vypravila downíka do školy a pak si můžu jít ještě lehnout. Nevidím jediný důvod, proč to nemohla udělat sama, byla ráno taky vzhůru (asi to bylo za mou vzpouru předešlého dne :-D) A pak mě zavalila úkolama, co má ten vánoční úklid obsahovat (o den později totiž odjíždí na 2 dny na pohřeb, jupí!). Dnešní část měla podobu vyklizení a umytí interiéru ledničky, vyskládání, uklizení a naskládání jídla v potravinovém šuplíku a umytí a vyleštění všech skříněk, madel a skel v kuchyni. Ještě mi dala vtipný úkol udělat pořádek v talířích a nechat na obvyklém místě jen 10 hlubokých a 15 mělkých ovšem STEJNÉHO druhu, ostatní dát do jiné poličky. To, že tolik kusů stejného druhu tady ani nemá, snad ani nemusím psát - je tu asi 5 hnědých, 3 pruhaté, 2 bílé, 4 s modrým pruhem...sorry, z toho 10 prostě nevykouzlím :-) Dále jsem dnes měla tu čest připravit jejich tradiční pokrm ...černé palačinky....jejichž hlavní ingrediencí je ....sobí krev. Jo, v tekutém stavu. No, další zážitek do konce života :-D

21.12.
Kulminace vánočního úklidu. Přišlo mi, že jsem udělala jen to, co každý pátek, ovšem efekt byl nepopsatelně větší (o.k., možná jsem totiž vyhazovala více věcí než obvykle :-D) , když Otec přišel domů, hned po příchodu mě dojatě objal, že je hrozně šťastný, jak jsem krásně uklidila :-)) Když teda bylo tak hezky uklizeno, chtěla jsem i hezky povečeřet, takže jsem udělala hezkou večeři, hezky jsem prostřela stůl...a jeden hajzlík si vlezl pod stůl a začal hrát hru na odsouvání židlí...když jsem vždy židli zase přisunula ke stolu, přitvrdil a začal židle odtahovat do různých částí místnosti (!!!), když se ani po mém důrazném napomenutí a plesknutí přes ruku neuklidnil, rozhodla jsem se taky přitvrdit a na pár chvil mu svázala ruce obvazem :-)  Každá AKCE vyvolává reakci! Už  by je to ty smrady měl někdo naučit. No a kdo jiný než já, že jo (když rodiče se k tomu asi nikdy neodhodlají). Ale slibuji, že se zkusím "polepšit" a už se těch zbývajích pár dnů nenechám vytočit. Nikým. Ničím. (Musím říct, že nám to ale hodně vylepšilo vztahy, teď už se ke mně ten kluk chová nepopsatelně líp a máme k sobě blíž).
Takže nejenže mi nikdo nevynadal (pravda, Otcova angličtina se tak daleko ještě asi nedostala), ale ještě mi bylo přislíbeno, že s ním můžu jet zítra na nákupy do města (tam už se naštěstí jeho angličtina dostala :-D )....čehož jsme náležitě využila a pořádně se na ty svátky nasyslila, abych to tady v klidu a míru vydržela (páč radši očekávám nejhorší....jako třeba hromadné návštěvy těch nejtupějších a nejnepříjemnějších lidí, které mají s touto rodinou něco společného, zbožné rozjímání o narození Ježíška  a hlavně (falešný ale o to procítěnější) zpěv  písní vánočních, v podání této rodiny spíše pohřebních). Až to nějak strávím, podám podrobný report i s obrázky, jak vypadá slavení vánoc ve Finsku.
Zatím vám na ukázku posílám tuto tradiční finskou koledu (typická pro děti)

Neříkám, že je špatná, ale za srdéčko mě víc bere tahle:

Když jsme u těch vánoc, tak vám už teď mohu prozradit, co ode mě (respektive od mámy) dostanou rodičové: sypaný čaj, kávu, vánoční vyšitý ubrousek, dřevěnou vařečku (tady nevedou), CD Dvořák&Smetana (už vidím ty jejich ksichty, až to rozbalí....protože tady "smetanu" znají...ale tu bílou, ve stejném významu jako v ČR, dostalo se to sem myslím právě z Českých zemí (dále jsem zatím zjistila stejnosti s českým jazykem ve slovech: auto a sauna :-)) ale jinak se tu žádné anglicismy a germanismy nevedou, škoda) a já přikoupila ještě ručně vyráběné mýdlo.
A pokud si tento článek přečtete před večerem 24.prosince, budete mít poctu jako první vidět balíček, který ode mě dostanou děti a se kterým jsem se dnes pižlala celé odpoledne a řízla se kvůli němu do prstu...

(Ten "kloubouček" je víčko od rumu Havana, který jsem si v sobotu -konečně- koupila, pro nejhorší případy, kdyby vánoce v této rodině nabraly ještě horší směr, než který očekávám :-D Znáte tu vánoční hitovku "štěědrýý večer náástáál, když jsem doma chláástáál"...od Xindla? Asi to vezmu doslovně :-D)

A kdo byl celý rok hodný a nezlobil, ten se za odměnu může podívat na tento krásný východ slunce jednoho rána asi v 9 HODIN ráno!!

Jinak v těchto dnech opět pokořujeme teplotní "rekordy" (nikoliv na místní poměry, ale na mé poměry rozhodně! Ráno -25°C a přes den jen -23°C...už mě to začíná dost vyčerpávat...kromě toho jsem zjistila, že tyhle extrémní mrazy opravdu fyzicky bolí...ne že by to štípalo do tváře nebo takové ty srandičky, co dělá náš normální mráz v ČR, tady z tohoto mi začíná být opravdu fyzicky zle...bolí mě z něj na plicích, hlava...i přes tlusté rukavice mě zebou prsty, praská mi kůže na rukou, takže mám na kůži pořád nějaké oděrky, jako bych se řízla, a pak se divím, kde jsem k tomu přišla :-(

Do prdele už s tím debilním mrazem!!!!! 

:-D

Tak šťastné a veselé a jen ty nejhezčí vzpomínky na ně! :) (kéž by to platilo i u mě...nakonec mě homesick přece jen dohnal, zvlášť při představě vánoční večeře, která se tu bude skládat z vepřového masa, které už po každodenním jezení nemůžu ani cítit a do smrti už po návratu domů nevezmu do huby! A při představě žádné vánoční pohádky v TV....skoro žádného cukroví (kromě mých vanilkových rohlíčků, které ale asi nestihly změknout, protože Matka je šoupla do plastové krabice...tady se všechno jídlo šoupe do plastových krabic, bez ohledu na jeho povahu). ...No, ale o tom až příště :)