Zítra odjíždím!

Cože? Už zítra? Taky vám to uteklo tak rychle jako mně? Musím říct, že nemůžu uvěřit, že jsem tady byla (a přežila) 4 měsíce! Je to tak neuvěřitelné! Už teď mi to všechno, co jsem tu vyfotila a napsala na blog připadá jako sci-fi...Jak to vidíte vy, čtenáři? Taky máte "zkreslené vnímání času" co se týče mého finského dobrodružství?
No, asi si nebudu otvírat a vylévat srdce až tak moc, je právě 23:33 a já zítra vstávám docela "brzy" (na to, že je víkend...)...už mám sbaleno skoro vše, jen na stolku mám ještě trochu chlív (ale ve srovnání s tím, co jsem tady uklízela ..:-D ). Teď jsem dopsala malý vzkaz se slovníčkem nejčastějších finských výrazů, které jsem se tu naučila, pro mou nástupkyni - Španělku, která sem přijede v pátek, myslím. Vyhazuji vše, co nepotřebuji - včetně sekáčových úlovků...za ty by se mi na letišti (jakožto nadváhu) platit nechtělo. Já si teda nemyslím, že bych přešvihla těch 23kg...a navíc mám z minulého návratu z Finska velmi příjemnou zkušenost - paní za přepážkou blahosklonně mávla rukou nad tou mírnou nadváhou mého kufru...ale to jsem, pravda, neletěla z Helsinek. Nejbáječnější zpráva (ano, ani pobyt tady mě neoprostil od materialismu :-) ) dne: Taťka (ten zdejší) mi zaplatil jízdenku!!!!! Miluju Tě, Taťko! :-D Ten můj je samozřejmě lepší, ale tenhle taky nebyl úplně špatnej (což se teda nedá říct o Matce...ale tak přežily jsme to obě, takže si můžeme pogratulovat :-) )
Jak vypadal můj poslední den tady?
Ráno jsem vstala asi 8:30 a po snídani byla ještě chvíli společenská na návštěvu, která přijela den předem na mou rozlučkovou párty :-))) fotili jsme se, udělala jsem oběd, najedli jsme se...u toho jsem nadhodila před Taťkou právě i téma moje jízdenka...jakože je škoda, že mě nemůžou do Helsinek odvést, že jízdenka je tak drahá...oho, jsem dobrá intrikánka :-)) oblékla mimino a s malýma mě Taťka zavezl nejdřív pro Matku, která skončila v práci, a pak do lyžařského areálu, kde větší děcka lyžovala, hysterka se lyžovat učila (dostala nové lyže před pár dny) samozřejmě ji to po dvou sjezdech na tréninkovém místě přestalo bavit... a Downík sáňkoval nebo spíš boboval- se mnou! Neumíte si představit to jelito, co mám na zadku, a co mi zpříjemňuje každé sednutí! Oni tady totiž mají spešl přemísťovadla. Vypadá to jako UFO a taky se to tak jmenuje. A fakt debilně se na tom sedí....alespoň co se týče 24letých au-pairek z Česka :-D
Naštěstí jsme tam nebyli 8 hodin, jak strašili včera, ale po 16. hodině mě Matka s těma předškolákama zavezla domů (a ještě s jedním nejmladším školákem -který celou cestu v autě řval...radši jsem se ani neptala proč, určitě to zas byla nějaká nepředstavitelná chujovina). Doma jsem uklízela, uvařila rýžovou kaši a zatopila v sauně...a šla se rozloučit s kocourkem :-/ nejsem si jistá, jestli moje informace o zítřejším odjezdu pochopil, ale konzerva s lahodnou masovou paštikou mu evidentně chutnala :-)
Pak jsem se osaunovala - naposled!! v jejich sauně, dopotřebovala všechny hygienické prostředky, které jsem u nich v koupelně měla...tolik šamponu moje vlasy asi ještě nezažily - o kondicioneru ani nemluvě...a co teprve sprcháč! :-) Když jsem vylezla ze sprchy, byl úžasně prostřený stůl (tzn. přes nechutný roztrhaný ubrus byla přehozená jakási bílá plachta a na ni malý háčkovaný ubrus), spoustu svíček - přičemž všechna světla zhasnutá, takže to bylo fakt žúžo...jako nečekejte, že by odněkud všichni vyskočili a zavolali "překvapení" nebo něco takového..prostě jsme se v poklidu postupně všichni (až na tu starší holku...kterou jsem poslední dny teda fakt nemusela, protože byla dost protivná - roste přesně do role své Matky) slezli na večerní "svíčkové pohoštění" jak to nazvali - měli jsme čaj, mou bábovku, českou čokoládu, kterou dostali od mých rodičů k vánocům, mou pomazánku ze včerejška s vekou...a Matka začala mluvit. Musím říct, že jsem fakt měla celou dobu trochu vítr z této chvíle, kterou jsem očekávala, a v hlavě jsem měla připraveno tisíce vět, co jí vše řeknu, abych to všechno nějak "zharmonizovala" a "urovnala", kdyby byly nějaké ohavnosti, výčitky, kázání...ale nic z toho se nekonalo!!! Prostě mi jenom poděkovala, zmínila pár důležitých okamžiků, které se udály za tu dobu, co jsem s nima byla, a každé z dětí mi lámanou angličtinou za něco poděkovalo (jako za to, že jsem je učila anglicky, že jsem jim vařila, dohlížela na ně, že jsem si s nima hrála, pomáhala Downovi nachystat se ráno do školky. No, já bych věděla i o dalších věcech, ale ať nežeru...
Potom jsme se ještě bavili o mé zítřejší cestě...jelikož se lístek bude dát koupit až ve vlaku a to bude asi dražší, zeptala jsem se, jestli si mám ten lístek koupit ještě teď přes net (mně to teda nejde zaplatit kartou přes net, takže Matka navrhovala, že to zaplatí a já to zaplatím jí), no a Taťka prostě hned zapl jejich kompl...zařídil, koupil, vytiskl jízdenku a já šla pro peněženku, že to jako zaplatím...ale vy už výsledek znáte. Díky, díky, díky!

to je ten krasavec z předminulého článku :-)

V noci jsem ještě duchaplně promazala vše ve služebním mobilu, tj. všechny složky se zprávami, všechny obrázky, videa, co jsem pořídila. Historii na internetu. Ó, já jsem tak chytrá :-)
A pak už se oddala sladkému poslednímu spánku v tomhle domě.
A co bylo další den?..