Den 116-119

Tomu říkám výsměch! Sotva jsem se jakž takž zmátořila (to používá moje máma :-) ) z virózy, přišlo něco ještě horšího...Už den před Silvestrem (btw: nejet s nima na tu oslavu bylo nejlepší rozhodnutí mého života - bylo tam v jednom domě celkem 5 rodin! Hostitelská rodina samotná měla 11 dětí...) měla jedna z dcer nějaké žaludeční potíže. 2.1. začal zvracet nejmenší (ten průběh si neumíte představit! Ale chápu, že o popis nestojíte, tak to nechám na vaši fantazii. V noci z 2. na 3. se pozvracela ta malá hysterka. Dvakrát. Do postele....jak mě Matka nezapomněla hned 3. informovat a taky mi přikázala, abych vydezinfikovala celý barák...tzn. dezinfekcí utřít všechny kliky, vypínače, madla...na co se tak nečastěji sahá. Myslím, že zapálit barák by bylo účinnější :-D A ano, čekáte správně. V noci z 3. na 4. jsem téměř přesně okopírovala hysterku...Naštěstí to nebylo do postele...ale i tak jsem měla dost práce, než jsem místo činu dala do pořádku. A přichystala si pod polštář pytlík, kdyby náhodou. A ono náhodou jo, takže to bylo velmi dobré rozhodnutí. Ráno to bylo snad moje nejkrušnější vstávání v dějinách mého života. S žaludkem jak na vodě jsem nějak zvládla připravit a vyhodit z baráku toho Downíka. A pak jsem to vzdala a zamířila rovnou k pohovce a i přesto, že mimino už bylo vzhůru (dokonce jsem mu ještě zvládla dát snídani), usnula jsem jak špalek. Mimino naštěstí bylo tolik empatické a inteligentní :-D , že též zamířilo do ložnice ke spící hysterce a spaly tam spolu až skoro do 11 hodin, což mi na regeneraci trochu stačilo. Pak jsem šla ovšem navštívit WC. A definitivně si musela připustit, že střevní chřipka je tady :-( Samozřejmě rohlíky nebo piškoty tady nevedou, takže jsem jako správná mučednice trpěla hlady. A ještě uklidila barák, jako každý pátek. Včetně vysávání celého přízemí. Mno, endiaron a živočišné uhlí bylo dosud jediné, co jsem ze své nadité lékárničky tady nevyužila, takže konečně mám příležitost :-D 

Matka se vrátila o něco dřív. A složila se  na zem v předsíni. A pak mi trpitelským hlasem řekla: "Neumíš si představit, jak je můj žaludek velmi nemocný." Ne, Matko, neumím :-)  Když jsem jí i já sdělila tajemství svého zažívacího traktu, tak...!! se rozesmála!!! Kdybych měla ještě nějakou sílu, tak k ní jdu a dám jí pěstí, fakt. Naštěstí mě poslala brzo si lehnout, takže jsem dovařila oběd, sobě si uvařila rýži (což bylo jediné dietní jídlo, které jsem tam našla....jo, btw, perlička, oni na držení diet při střevní chřipce nehrajou!!! Všichni ti pozvracení normálně hned potom baštili, co chtěli...tak, hlavně, že jim chutnalo. Kupodivu to u nich byla jen jednorázová záležitost. U mě to asi bude veselejší...právě jsem si naměřila 38°C. A to mám na víkend domluvenou jednu návštěvu jedné rodiny, u které jsem už byla, a byla to jediná normální rodina, kterou jsem tu potkala!!! Musím zítra prostě vypadnout, jinak se už tady dočista zblázním!!! Už mi ukázkově šplouchá na maják. To mi navíc ještě Matka oznámila, že mě do Helsinek odvézt nemůžou, protože ona má celý víkend práci. Takže asi budu muset jet vlakem! Pěkné. Předešlou au-pairku odvezli až na letiště sousedi a příbuzní. Ne, že by mi vadilo cestování vlakem...ale mám docela obavy, že oni neplánují mi jízdenku koupit, takže těch 60€ (jo, cestování je tu sakra drahé) budu muset dát ze své kapsy....což mi příjde jako vrchol nespravedlnosti, ještě v kombinaci s tím, jak mě odírají na platu (viz článek kdysi o tom, že ta druhá hlídačka, co tu pár dnů dělala se mnou, když rodiče byli na Kanárech, dostala na den 2x tolik co já, přitom skoro nic nedělala! A já jsem byla tak hloupá, že jsem jim to neřekla :-( ) Nejlepší by bylo v pondělí zkolabovat a zbytek pobytu strávit (na jejich náklady) v nemocnici. Helsinské, samozřejmě, ať to mám blízko na letiště. Naštěstí mi letadlo letí už za 248 hodin a 10 minut :-)

Už jste někdy někdo viděli takovéto saně? Že jsou jak po prababičce?