"Veselé" finské vánoce

Veselé teda fakt nebyly, ale snažila jsem se :-) Předsevzala jsem si, že se prostě budu celý den tvářit mile, abych nikomu nezkazila tak velký den.

Matka řekla, abych přišla v 8,00, takže jsem nedobrovolně vstala už v 7:50. Den jsme zahájili rýžovou kaší se slizovou polevou (aneb kiiselli ) a já pak začala pilně kmitat kolem myčky nádobí a kuchyňské linky. Nutno podotknout, že Máti se v noci fakt činila, protože všude bylo uklizeno ještě víc než předtím (a to jsem to pár dnů předtím vzala fakt důkladně)...kdybych věděla, že to vydrží jen ten 1 den, tak bych si ten pohled užila víc :)

Škrábala jsem brambory a připravovala zeleninový salát k večeři. Pak jsme všichni společně šli ven do blízkého "lesa" (což znamená asi deset metrů před barák :-D), kde Otec vybral strom a syn ho uřezal :) Vrátili jsme se přesně když na internetové televizi začínal tradiční vánoční program, který sestával ze zpěvu nějakých národních písní, finské hymny a vojenského pochodového marše. Pak to hned vypnuli, takže pohádky se nekonaly...možná, že tady v televizi ani neběží, těžko říct.

Já se pak na chvíli uklidila do pokoje a pak pro mě došlo jedno z dětí, ať jdu na vánoční kávu...což byla první chvíle, kdy se jedlo nějaké "cukroví" tady (s hořkou slzou vzpomínám na vánoce doma, kdy do sebe rvu sladké od rána do večera :-D). Vévodily jim samozřejmě moje vanilkové rohlíčky, které šly na dračku tak rychle, že Matka omezila jejich konzumaci na jeden kus na dítě a den :-D Sice vůbec nestihly změknout, ale to oni neví, žejo. Dále byly na talíři jejich perníky, které jsem upekla. A dál typické finské sladké pečivo pulla. A listové "větrníky" (vánoční dortík) - ty jsem taky pekla den předtím sama...naštěstí z "polotovaru", pláty zmraženého těsta už byly hotové z obchodu, já je musela jen ROZSTŘÍHAT nůžkama na správných místech (ano, čtete správně) a přetvořit je do této podoby. Přidat navrch povidla a šup s nima do pece.

suomitaly.blogspot.com

U kafé se mě také vyptávali na české vánoce...tak zas vůbec nic nechápali...jak může Ježíšek jako dávat pod stromek dárky tak, aby ho děti neviděli, a pak zazvonit na zvoneček?? (oni mají obývák i kuchyň i pracovnu vše v jedné ústřední místnosti, takže chápu, že nechápou, že to někdo může mít i jinak). Byli zaskočeni, že tradičním štědrovečerním jídlem jen jenom kapr a bramborový salát (polévku jsem přidala až o den později, když jsem jim ukazovala fotky vánoc u nás doma). Což jsem taky vzápětí pochopila. Po kávě totiž začala už příprava večeře, kterou jsem samozřejmě měla zas pod patronátem já. Na kuchyňskou linku se vyskládaly všechny části (všechny misky a talíře a nádoby s jídly, všechno se naservírovalo a přidaly se lžičky).

Menu se skládalo z těchto částí: pečená vepřová kýta (i přes svůj prasečí charakter byla dobrá, musím uznat), brambory v celku, bramborový nákyp, mrkvový nákyp (vyráběla jsem), tuřínový nákyp (vyráběla jsem...a chutnal přesně tak hnusně, jak to zní :-D), losojátrový nákyp, zeleninový salát, kupovaný houbový salát, bramborový salát (chutnal spíš jak vlašák, přemíra majonézy), italský salát, rybí salát (zvaný pěna), rosolli (na kostky mrkev, nakládaná okurka a červená řepa...se smetanovou růžovou sladkou šlehačkou :-D ), syrový losos, omáčka (známá trojka: máslo, mouka a voda :-D Pilo se mléko..vzhledem k tomu, že jsem Matce připomněla příliš pozdě, že na sváteční tabuli chybí ještě domácí pivo (samozřejmě bez alkoholu!), o kterém se zmiňovala jednou Matka, když jsem se už dřív ptala, co se pije u štědrovečerního stolu...a to se musí přes noc uležet, takže bylo až 25.

Máti si nemohla odpustit ani na štědrý večer tradiční (tentokrát vánoční) šok, když mi přikázala vyžehlit igelitový plášť přes sváteční ubrus, protože byl moc nakrabatěný. Dala mi do ruky plínu, že to mám žehlit přes ní, aby se ten igelit nepřichytl...Podle mě to zas tak super efekt nemělo, ale lepší než předtím to asi trochu bylo.

Před jídlem jedno dítě předčítalo z nějaké tlusté bichle, tipuji to na Bibli. Potom všichni zpívali nějakou náboženskou zrůdnost (svou náboženskou toleranci jsem pobytem v této rodině dávno pohřbila :-) ).

Po  jídle jsem uklidila stůl a děti šli do sauny. Když vylezly, následovali je rodiče a mimino. My zatím seděli na pohovce a jedno dítě hrálo na klavír nějaké vánoční písně. A čekali jsme na Santa Clause. Najednou nám někdo zaťukal na okno...ne, nebyl to Santa. Byl to Otec, který nahatej i s nahatou Matkou vyběhli ze sauny ven a začali se válet ve sněhu...Tak tohle byl okamžik, který má právo kandidovat na titul "veselý okamžik" vánoc. Pak přišli (už oblečení) a vyzvali mě, ať jdu taky do sauny. Že kdyby přišel Santa, tak mě zavolají. Tak jsem šla.

A protože jsem se na to fyzicky i psychicky připravovala už nějakou dobu, opravdu jsem jim také zaťukala na kuchyňské okno zvenku. Nahatá. Původně jsem žádné intimnosti se sněhem neměla v plánu, ale když se tři kluci s jednou holkou nahrnuli k oknu a zírali na mě (a já moc dobře cítila, že rozhodně nekoukají na mou..odvahu :-D), tak jsem instinktivně zalehla do sněhu, ani jsem nad tím moc nepřemýšlela :-) A musím říct, že to vážně nebylo vůbec studené. Nebo ne tak moc, jak jsem si myslela a jak by se při -12°C stupních čekalo :-)) Jediné, co mě záblo, byla kolena, ty mě brněla ještě dlouho, jinak pohoda. Samozřejmě jsem v tom sněhu neležela až do jara, žejo, hned jsem zas vyskočila a ještě se tím sněhem pořádně "namydlila" a hajdy do sauny (105°C) zpátky . Když na to tak vzpomínám, tak mám dojem, že v té chvíli, kdy jsem ležela v tom sněhu, jsem na kratičký okamžik zažila nějakou extázi nebo co, bylo to nepopsatelné :-) Už asi vím, proč to ti Finové dělají :-))

Rodiče mě sice neviděli, ale Otec mi pak zatleskal :-)) A je na místě tady také poděkovat svému tělu, že takový šok vůbec přežilo...změnu více než o 110°C během tak krátké doby,  Finská hrdinko, ty ses asi musela úplně zbláznit!!? A druhý ani třetí den jsem se v horečkách neprobudila, takže se nezdá, že by to na mě zanechalo nějaké následky.

No a pak jsme všichni čekali na Santa Clause....dal si fakt na čas, ale přišel...asi tak o půl sedmé večer..

Na ksichtu měl potápěčské brýle, takže jsem mu nerozuměla vůbec nic (což by asi tak dopadlo stejně, ale...) a břicho vycpané polštářem, který mu při odchodu vypadl :-D Zatímco Santa huhlal k dětem, Otec ke stromečku dotlačil tašky a pytel s hračkama. Děti Santovi zazpívali nějakou písničku a po jeho odchodu se vrhly na dárky. Vypadalo to přesně jak v nějakém americkém filmu: strkanice u hromady dárků, rozdávání dárků, chaos, trhání balícího papíru, balíčky i papír létaly na všechny světové strany a   během chvíle se krásně uklizený pokoj změnil na skladiště. Chcete důkaz? Tady je!!!

A to není na fotce zahrnutý kuchyňský stůl, který na tom byl ještě hůř a zákoutí klavíru, o kterém se radši ani nebudu zmiňovat! A hádejte, kdo to pak ráno všechno uklízel?? (řečnická otázka! Ale aspoň jsem nemusela s nima do kostela...prostě jsem nevstala v předem daný čas a hotovo. Místo toho jsem uklízela ten svinčík).

Všichni toho dostali spoustu a většina těch věcí stejně skončila zahozená na zemi, dokonce jsem ještě při úklidu našla 2 nerozbalené balíčky. 

Já jsem rodině dala tohle (samozřejmě jsem řekla, že to pro ně u mě v pokoji nechal Ježíšek!)

 A dostala tohle:

Bonbonieru nechutných želatinových bonbonů v čokoládě, ručně vyrobené naušnice, dřevěnou pixlu na čaj s Mumínkovým čajem a vrcholem byl zřejmě ten kovový nevímco, o kterém ale přesně vím, odkud pochází - z pozůstalosti po zemřelé kamarádce Matky, kde v listopadu konal "bazar s názvem: Vem všechno, co uneseš". Radši bez komentáře k celé záležitosti s dárkama....jen vám můžu říct, že jsem s  kyselým úsměvem vzpomínala na jeden komentář na blogu, kde mi někdo psal, že měl taky nějakou "praštěnou" hostitelskou rodinku, ale k vánocům pak dostal iPod. Ne že bych čekala zrovna iPod, ale...

Ale přesně si představuji, co by mi na to napsala ta milá anonymka, kvůli které jsem musela tento blog zamknout pro veřejnost: "A cos čekala, když jim mlátíš děcka a pomlouváš je, kde můžeš???! I to, cos dostala, je pro tebe škoda"  :-D :-D

Ale mohla jsem dopadnout i hůř, to uznávám. Tady u toho je alespoň šance, že si to fakt odvezu domů (i když ta kýčovitost od té mrtvé ženské...no, nevím). Dárkovou statistiku mi ale významně pozvedla jedna moje skvělá finská kamarádka, od které jsem pár dnů předtím obdržela balíček, a v něm se skrývaly pletené rukavice. Od druhé jsem zase dostala bezvadné přáníčko alá adventní kalendář (24 okýnek, ve kterém se vždy skrýval obrázek)...s motivem Krtečka!!!!

No a naštěstí jsem se vánočně obdarovala i já sama, takže moje vánoce nakonec vůbec nebyly tak špatné :-)

S tou bomboškou jsem se trochu plácla přes kapsu (8€), ale co bych pro sebe neudělala, když jsem toho tady tolik vytrpěla, žejo? A pod tím roztomilým panáčkem (to je Joulupukki - "otec vánoc" teprve z vánočního kvízu na centrum.cz jsem se dozvěděla, jak je to vlastně s původem vánoc tady ve Finsku...že dřív chodil k dětem člověk -Nuuttipukki-, který se halil do kozí kůže, a strašil je, aby byly hodné...až později se z Pukkiho stal Santa Claus (po příchodu křesťanství, pokud se nepletu).. což mi vůbec tihle chytráci neřekli, možná to ani sami nevědí :-D Na památku toho Nuuttipukkiho je dalším z vánočních symbolů ve Finsku toto:

Tady ho mají taky vystaveného na skříňce v rohu místnosti.

(Abych dokončila myšlenku s tím plstěným panáčkem na mé fotce...pod ním se skrývá ještě miniatura Koskenkorvy :-D Docela mě překvapilo, že v Alko shopu, kde jsem to kupovala (ta druhá lahvička je Havana Rum) nebyla Finlandia vodka :-) Přitom v ČR je určitě Finlandia populárnější než Koskenkorva, ne?

Tak a teď už víte o finských vánocích a mých vánocích skoro vše :-) Btw: druhý den mi Matka povídala, že pro mě měla vyhlídlý dárek, ale pak už se do toho města nedostala....no, taky co jiného říct, když jí bylo trapně, že já jim toho dala tolik.

Ještě musím připustit, že strávit první vánoce bez rodiny bylo těžší, než jsem si myslela, sentiment pracoval na plné koule, alespoň jsme si s našima večer zaskypovali.

Připouštím, že tahle změna měla něco do sebe, když si vezmu, že já bych se doma stejně jen válela u TV u pohádek a zobala cukroví, ale...