Maličkost?

Co je vaše životní krédo nebo přesvědčení, kterým se řídíte? Samozřejmě vám nechci vnucovat to moje! Jen mám potřebu zveřejnit tady jednu povídku, která mě kdysi dávno přivedla k jednomu pro mě hodně důležitému životnímu názoru, kterým se snažím vždy řídit....
Je od John W. Schattera, jmenuje se MALIČKOST, najdete ji v Polévce pro slepičí duši a podle mě je prostě geniální.

Když se Mark jednou vracel ze školy, všiml si, že chlapec, který šel kousek před ním, zakopl a vypadly mu všechny učebnice, s nimi dva svetry, baseballová pálka, jedna rukavice a malý kazetový magnetofon. Mark se sehnul a pomáhal mu posbírat rozházené předměty. Měli společnou cestu, a tak mu s nákladem pomohl. Po cestě Mark zjistil, že se chlapec jmenuje Bill, že má rád videohry, baseball a dějepis, že má problémy s předměty, které mu nejdou, a právě se rozešel s děvčetem.

Billův dům byl blíž, a tak Bill pozval Marka na cocacolu a na televizi. Strávili spolu příjemné odpoledne, hodně se nasmáli a napovídali, dokud se Mark nevydal domů. Chlapci se začali scházet, jednou nebo dvakrát šli spolu na oběd a oba zároveň postoupili na střední školu. Dostali se na stejnou školu a zběžně se vídali i dál. Dočkali se toužebně očekávaného posledního ročníku a tři týdny před jeho koncem se Bill zeptal Marka, jestli by si mohli popovídat.

Bill začal mluvit o dni, kdy se před léty poznali. "Nebylo ti divné, že jsem tehdy nesl tolik věcí?" zeptal se Bill. "Víš, vyklidil jsem tenkrát svou skřínku, protože jsem nechtěl, aby ji po mě musel někdo uklízet. Nastřádal jsem si máminy prášky na spaní a šel jsem se domů zabít. Ale když jsme si spolu tak povídali a smáli se, došlo mi, že kdybych se zabil, tak bych o to přišel a přišel bych i o spoustu dalších odpolední, která mohla být taky taková. Tak vidíš, Marku, když jsi mi toho dne posbíral učebnice, udělal si pro mě mnohem víc. Zachránil si mi život."


Možná se konec může zdát trochu patetický, ale jedno (spíš dvě) je jisté: nikdy nemůžete vědět, co se druhému honí hlavou (jestli třeba taky nepřemýšlí o něčem...co už se nedá vzít zpátky...) a kdy vaše slovo, úsměv nebo jen pohled ovlivní něčí život. Bylo by fajn mít tohle neustále na paměti, i když zrovna nemáte svůj den a život vám připadá jako sprosté slovo, a nešetřit zbytečně svou laskavostí. Protože nikdy nevíte...