Můj černý pátek aneb labilkám vstup silně doporučen

community321.com

Přestože mám pro vás rozepsáno už několik zajímavých článků, mám akutní důvod napsat tento velmi neobvyklý a závažný článek. Protože si ještě nejsem jistá, jestli je úplně vhodné zveřejnit článek na takové ožehavé a navíc "intimní" téma, možná tu nakonec vůbec nebude, každopádně považuji jeho napsání za velmi dobrou formu terapie, kterou teď opravdu potřebuji. Za zveřejnění ale mluví fakt, že by se možná jednou (nikdy nevíte...) mohly mé draze a těžce získané zkušenosti někomu hodit (samozřejmě netvrdím, že všichni musí v dané situaci reagovat a cítit jako já, ale co kdyby náhodou...prostě nikdy nevíte a kdyby právě moje drobky citového odhalení pomohly a ulevily alespoň jednomu zoufalému človíčku, nebude moje oběť zbytečná... 

  Ponurá, úzkostná, beznadějná, dramatická, fatální, bezvýchodná - lepší písničku jsem jako předehru k tomuto článku nemohla vybrat.

Takhle a ještě o sto takových písní hůř se moje duše včera ocitla. Nevím, jestli důvod je potřeba nějak zvlášť pitvat, i když pro dokreslení scény beznaděje a zoufalství je to asi potřeba. Koho to nezajímá, nechť přeskočí následující odstavec až po symbol * Vy ostatní směle do toho (a já taky směle do toho - do psaní, protože to nebude nic jednoduchého, pořád to dost bolí a na mém obličeji ještě stále občas přechází dešťové přeháňky...!) Ano, i mně zkrátka "bouchla kamna". Stručně řečeno (ale nic není nikdy tak jednoduché, že!) jsem byla podruhé vyhozena od zkoušky v autoškole (přestože testy jsem tentokrát dala na 50 bodů, to byly nervy :) ). Kdyby bylo moje vyhození z jízd alespoň spravedlivé! Kdyby můj učitel nebyl zmetek, kterému víc záleží na penězích než na tom, aby jeho žáci u zkoušek obstáli!! Kdyby mě aspoň doprdeleně jednou jedinkrát povzbudil, za něco pochválil!!!! Ne! Ne a ne! Výcvikové jízdy probíhaly probíhaly stylem buzerace, buzerace, výsměch, buzerace ( a když jsem si párkrát opovážlivě DOVOLILA ohradit nebo své počínání ospravedlnit, přišla ještě větší buzerace, výsměch a naschvály), minimálně jednou během každé jízdy měl telefonát a pak se hrozně divil, že jsme zajeli někam, kam vlastně vůbec nechtěl nebo proč jsem něco udělala špatně, když mě na to kvůli kvákání do mobilu neupozornil, že! Ale to není vše. To, že jsem ho samozřejmě musela vozit tam, kam chtěl, a kde si následně něco zařizoval (nákup v obchodě, vyzvednutí věcí u něj doma, vykecávačka s kamarádem...) a já na něj samozřejmě musela čekat v autě (ani nápad, že by pak o poměrný čas čekání jízdy prodloužil, že!!). Velmi záhy jsem pochopila, že pro něj jsou nejdůležitější peníze a čím víc neúspěšných studentů u zkoušek, tím líp, protože budou další prachy, žejo!!! Takže proč by se milostpán obtěžoval vůbec někoho něco naučit? Nebo ho nedejbože (jak by učitelé měli dělat!!!) za něco občas pochválit. Což se první neúspěšnou zkouškou potvrdilo...že by třeba trochu lidskosti typu: " Z toho si nic nedělejte, to se může stát každému, příště to zvládnete..." (Pche, moje naivita, zdá se, nezná mezí). Místo toho jen: "Doporučuji vám kondiční jízdu, protože další termín je až za 3 týdny (COŽ NEBYLA PRAVDA, JEDNA STUDENTKA SI NA NĚJ DOŠLÁPLA A VYHROŽOVALA MU, ŽE PŘESTOUPÍ K JINÉ AUTOŠKOLE A TO NAJEDNOU VOLNÉ MÍSTO  ZÁZRAČNĚ BYLO MNOHEM DŘÍV!!!), stojí to 600 a za další opravnou zkoušku platíte autoškole 400 a magistrátu taky". Za aroganci, se kterou to řekl, si už v té chvíli koledoval za nakopání do prdele! A to ještě nevíte, že mi během jízdy každou chvíli nenápadně šlapal na pedály a tím znesnadňoval řízení...zatímco studentovi, co jel přede mnou pomáhal, co to šlo...ale taky to nedal :)
O.K. Sice to byl můj první neúspěch v životě, takže jsem se cítila jako zpráskaný pes, ale byla jsem rozhodnutá, že nejlépe se tomu hajzlovi pomstím tím, že to příště UDĚLÁM! A tak, abych mu udělala "radost" a on mi byl pozitivně nakloněn, že ze mě vyrýžoval další prachy, jsem si ty kreténské kondiční jízdy u něj objednala den před zkouškama. Hned na začátku jsem myslela, že mi uletí ruka a přistane na jeho tlamě, když si zaúčtoval ještě 300 kč za to, že jsem jednou nedorazila na jízdy, protože jsem si to o den popletla - jasně, moje chyba a za to se platí, jenže on mi to neřekl! Tvářil se tenkrát, že je to úplně v pohodě (ještě aby ne, těšil se, že budou další prachy!) a když jsem ho na to upozornila, že mi to NEŘEKL, tak arogantně zadržkoval, že ...no, to je fuk, já už nemám sílu to tady popisovat, když jsem řekla, že stačilo říct mi to dopředu, abych s tím počítala (měla jsem nachystané peníze přesně na ty poplatky, nic navíc), tak začal píčovat, že prý to je na jeho webových stránkách (někdo by mu měl vysvětlit, že mezi webovou stránkou a databází všech autoškol v ČR, na kterých má každá autoškola jen minimum informací, je rozdíl). Z toho všeho asi chápete, že můj názor na tohoto šmejda je stručný: KOKOT. A on to ví, protože já se neumím a ani umět nechci přetvařovat. Krom toho mu musí být jasné i to, že moc dobře jsem prokoukla jeho strategii popsanou výše (aneb nejdůležitější jsou prachy, na studentech nezáleží, čím víckrát budou opakovat zkoušku, tím líp!! Budou totiž další prachy, jupí!!). No a druhé zkušební jízdy dopadly ještě hnusnějším způsobem než minulé...pan Kokot mi totiž před křižovatkou se stopkou stoupl na brzdy - já jsem samozřejmě už připravena zabrzdit, ale byl rychlejší, takže zastavil ještě před hranou křižovatky, což samozřejmě není podle předpisů správně. A inspektor to ještě bral tak, že mi tím bržděním Kokot pomáhal nebo co! Byla jsem tak rozladěná, že jsem málem (ale jen málem!) vjela do zákazu vjezdu a tím má krasojízda skončila :-D Inspektor ještě zdůrazňoval (hlavně teda kvůli mé spolujezdkyni, která to samozřejmě taky nedala), abychom si přikoupily kondičky. Opravdu mě mrzí, že jsem hlasitě neřekla, že to radši vyhodím peníze oknem, než abych je cpala tomu šmejdovi! A že jsem měla kondičku den předtím a taky to bylo prd platný! Ale byla jsem tak paralyzovaná náporem propukávajícího návratu mé depresivně úzkostné poruchy, že jsem se zmohla jen na ironický úsměv, aby ten zmrd věděl, že MĚ neponížil...ale opak byl samozřejmě pravdou. Neumíte si nikdo ani představit, kolik úsilí mě i jiných lidí stálo, aby se mé sebevědomí zvedlo z popela , kde se mým složitým dětstvím ocitlo, a dostalo se alespoň tam, kde dosud bylo. Kolik terapií, léků a hlavně odvahy a vůle stálo za tím, abych se dokázala zase usmívat a cítit se na světě dobře a patřičně. A pak si přijde jeden šmejdský kokot a všechno tohle šmahem zprzní a zabije!! Už to samo o sobě zní velmi depresivně ...já prostě nebyla vychovávána k tomu, že se mezi námi pohybuji i jiní lidé, než milí, dobrosrdeční, čestní, pomáhající si...a věřte nebo ne, nemám potřebu vyhledávat ty "opačné", můj život ničím neobohacují a jsou jenom plevelem této společnosti.
Víte, normálně bych se jako vždy oklepala, použila něco ze svých zaručených triků, které mě ještě nikdy nenechaly na holičkách....jenže tentokrát...se sešlo těch "průserů" příliš (když se daří, tak se daří), stěhování do Finska (můj dlouholetý sen) se nekoná, naopak ale člověk, kvůli kterému se to tak (ne)stalo, se nedokáže vyjádřit, jestli se mnou vlastně chodí nebo ne, dále v srpnu musím každopádně najít nový podnájem, protože spolubydlící mě už stihly vyšachovat z bytu (není nad takové "kámošky", ty vole!), 1.8. jsem se musela zaregistrovat na pracáku, taky bezva. A mohla bych pokračovat a pokračovat.  * Každopádně je potřeba zdůraznit, že NEZÁLEŽÍ na objektivní závažnosti důvodu, který vás sráží na kolena, 1) NEZAPOMEŇTE, ŽE JEDINÝ, KDO MÁ PRÁVO VÁŠ PROBLÉM BAGATELIZOVAT, JSTE VY SAMI! VŠICHNI OSTATNÍ SI MŮŽOU TRHNOUT NOHOU!
O.K., je tu krize, zatemňuje mozek a člověk ztrácí schopnost reagovat racionálně, ztrácí trochu kontakt s realitou, má chaos ve svých pocitech (to píšu proto, kdyby náhodou někdo měl to štěstí, že to ještě nikdy nezažil, tak aby tak nějak aspoň tušil, o co jde).
Pak přišlo to nejhorší. Přišla jsem domů, napustila si vanu a zůstala v ní sama se svým zoufalstvím. Se svým pocitem křivdy a nespravedlnosti. S bezmocí, což je vůbec nejhorší a nejzraňující psyhologická veličina. Se svými myšlenkami, které mi beze studu podsouvaly vlezlou otázku, jestli má cenu vůbec žít, když kokoty, které jsem potkala dnes, budu potkávat bez varování celý svůj život kdekoliv, protože kokotismus je věčný :-( A náhle jsem pocítila chuť nežít, protože jsem si nemohla vzpomenout, proč bych vlastně žít měla. Bylo to dost deprimující.
Z vlastní zkušenosti vím, že v takové chvíli je opravdu složité uvědomit si nějaké chytré poučky pro krizovou intervenci (přestože jsem ji měla ve škole) nebo cokoliv jiného. Zkrátka vám všechny ty kecy jako:
" člověk musí nejdřív spadnout na dno, aby se od něj mohl odrazit" nebo
" není ostuda upadnout, ale zůstat ležet",
 "přece bys tomu šmejdovi neudělala takovou radost, že by ses kvůli němu zabila a vůbec se nějak trápila"
"to si nikdo z tvých rodičů, kamarádů, známých nezaslouží"
"máš tady spoustu závazků, lidí, kteří na tebe spoléhají"
ATD. ATD. ATD. ATD.
....stručně řečeno, v takové chvíli jsou vám všechny ty kecy naprosto bezpředmětné a nezáleží vám na ničem, natož na vašem životu. A proto si pamatujte alespoň JEDNU věc!!!!!!
2) NIC ZÁVAŽNÉHO NEROZHODUJTE! BYLO BY TO ZMANIPULOVANÉ ROZHODNUTÍ. AŤ UŽ SE TO TÝKÁ ČEHOKOLIV (VČETNĚ DILEMA ŽÍT NEBO NEŽÍT), UVĚDOMTE SI, ŽE KDYBY JSTE NEMĚLI KRIZI (ŘÍKEJME TOMU TŘEBA TAKHLE, PROTOŽE SLOVO DEPRESE JE VELMI ZNEUŽÍVANÉ) POČKEJTE V KLIDU, AŽ SE BUDETE CÍTIT LÉPE, POKUD JSTE SI I VE STAVU ZOUFALSTVÍ ŘÍKALI, ŽE SMRT JE NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ, BUDE VÁM SMRT PŘIPADAT JAKO NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ I POTÉ, CO ZOUFALSTVÍ OPADNE - A POKUD NE, ZNAMENÁ TO JEDINÉ: NEJSPÍŠ TO ZKRÁTKA NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ NEBUDE :-D


3) OPRAVDU FUNKČNÍ RADA PODLE MĚ (netvrdím, že zafunguje všem, ale za pokus "nic" nedáte, mně opravdu pomohla) OBRÁTIT SE NA LIBOVOLNÝ POČET SPŘÍZNĚNÝCH DUŠÍ A NECHAT SI OD NICH POMOCT. MYSLÍM SI, ŽE V PŘÍPADĚ EHM..ABSENCE CHUTI ŽÍT, NENÍ ÚPLNĚ NEJCHYTŘEJŠÍ PROZRAZOVAT ÚPLNĚ VŠECHNO, SPOUSTA LIDÍ PROSTĚ NENÍ PŘIPRAVENA VÁM POSKYTNOUT PROFESIONÁLNÍ KRIZOVOU INTERVENCI, KTEROU BYSTE TEĎ POTŘEBOVALI ZE VŠEHO NEJVÍC (NA DRUHOU STRANU HOVOR NA LINCE DŮVĚRY JE NEOSOBNÍ, PROTOŽE TI LIDÉ VÁS NEZNAJÍ TAK, JAKO VAŠE NEJ KÁMOŠKA...KTEROU BYSTE ALE OPRAVDU MOHLI SVOU UPŘIMNOU SDÍLNOSTÍ TYPU :"CHCI SE ZABÍT" DOST VYDĚSIT.. 


Mě tedy jediné, co napadlo a čeho jsem byla schopná , bylo napsat decentní sms s dotazem, jaký je smysl života, že já jsem ho nějak zapomněla ...několika spřízněným duším a čekala jsem, kdo se chytne.    A doufala jsem, že je NĚCO napadne. Přesvědčila jsem se, že má intuice mě nezklamala, za minutu jsem se dočkala báječného půlhodinového telefonátu, který mě zase pomalu ale jistě postavil zpět na nohy. A proto: HÝČKEJTE SI SVÉ SPŘÍZNĚNÉ DUŠE, nikdy nevíte, kdy vám zachrání život! A nezapomeňte taky rozdávat vy. Protože kdo nic nedává, nemůže ani nic dostat, žejo!

A poslední důležitý bod:
4) NEBERTE TO JAKO SELHÁNÍ! NEDOVOLTE, ABY VÁM TATO EPIZODA ZPŮSOBILA POCITY MÉNĚCENNOSTI A VÝČITEK SVĚDOMÍ. PŘESTOŽE JE V TÉTO SPOLEČNOSTI BRÁNA NECHUŤ ŽÍT (JINAK ŘEČENO SEBEVRAŽEDNÉ MYŠLENKY) STÁLE JAKO TABU A AUTOR TAKOVÝCH MYŠLENEK JE HNED OZNAČEN ZA BLÁZNA, VY TO VŮBEC NEŘEŠTE!! KAŽDÝ Z NÁS SE MŮŽE LEHCE DOSTAT DO MEZNÍ SITUACE, KTEROU PROSTĚ BUDE MÍT POCIT, ŽE NEZVLÁDNE. DŮLEŽITÉ JE, ABY TO PRO VÁS NEBYL DŮVOD PŘESTAT SE MÍT RÁD A MÍT K SOBĚ ÚCTU JAKO PŘEDTÍM (TEDA JEŠTĚ VĚTŠÍ, PROTOŽE JSTE NAKONEC TU KRIZI ZVLÁDLI, ŽEJO!!!)
Mimochodem, není ani žádná ostuda obrátit se na odbornou pomoc. S některými stavy si neporadí ani ta nej nej nej kámoška a rozhodně to není její chyba, ani vaše, každý prostě neumí vše, no. Pokud se za "krizí" skrývá nějaká dlouhodobější epizoda (nemoc), platí, že čím dřív ji začnete léčit u odborníka, tím dřív si sbalí kufry a vyrazí o dům nebo planetu dál :-)

Jak říkám, nenechte se hlavně vyděsit tím, že ve chvílích největší krize nejste schopni vymyslet žádný důvod, proč to všechno nevzdat, a je vám všechno ÚPLNĚ jedno a nejspíš nejste schopni ani nějakého fyzického výkonu. Zkuste ale pomyslet na to, jak vám bude zase úžasně a jak na sebe budete PYŠNÍ, že jste to překonali a nevzdali. I krize patří k životu, ale byla by škoda ho kvůli ni předčasně ukončovat, opravdu si to nezaslouží :-)

Doufám, že jste si to přečetli jen pro zajímavost a ne proto, že se zrovna se smyčkou kolem krku chystáte udělat něco bolavého a nezvratného...chci se tu s vámi všemi setkat zase u dalšího článku (který už mám rozepsaný), jasné?! :-)

A na závěr na odlehčení ještě 2 písničky, protože ty řeknou víc než 1000 slov, že!
                                                                     1
                            text písně - tahle mi taky dělala v pátek společnost ve vaně...

                                                                       2