Škola je zpátky, hurááááá! Zpátky ke starým pořádkům...v tom dobrém, i v tom špatném, bohužel. Úplně jsem přes ty prázdniny zapomněla, co mě tady vytáčelo jako vývrtku během šk. roku. Nic se nezměnilo, všechno, na čem jsem se snažila o prázdninách s tou rozmazlenou fiflenou pracovat, bylo zbytečné. Není nad smyslupnou práci, viď? :-D Aby mé naivity nebylo málo, tak jsem taky v koutku duše čekala nějaké hezké zakončení prázdnin. Lepší společná večeře, dort nebo alespoň jedno obyčejné dík, jak ses skvěle starala o malou a připravila jí ty nejlepší prázdniny.
Kdybyste jen viděli, co my všechno dělali!! A to jsem neměla nic připravené dopředu, vždycky improvizace (teda kromě sbírání ruliček od toaletního papíru, ty jsem sbírala od června, abychom z nich pak mohly vyrábět blbiny...jako třeba poslední týden vesmírnou raketu, se kterou lítala po celém baráku a otec jí u toho i natočil :-) ), ukázala jsem jí, jak se vyrábí bambule z vlny, udělala papírovou čepici, vějíř,velký úspěch měl také bublifuk z jaru a vody, který jsme nabíraly tenisovou pálkou na bedminton :-) Dóóst dobré, doporučuji. Sbíraly jsme na zahradě kamínky a zakopávaly "poklady" tamtéž. Pro mě byl nejvtipnější zážitek, když jsem jí u mě v pokoji dovolila, aby si hrála s mýma šmínkama a zmalovala mě jima jak plakát. Nechápu, kam zmizel můj pud sebezáchovy, když jsem jí bez mrknutí oka (doslova!!) dovolila i "namalovat" mi oči řasenkou. No a nakonec nadšeně řekla: jéé, vypadáš jako jedna příšerka z Monster High :-D
JO, snažila jsem si to léto užít, protože jsem si říkala, že TADY v této famíliji, která neumí ocenit skutečné hodnoty (...), to stejně nikdo mou snahu opravdu neocení, takže to musím dělat hlavně pro sebe než pro ni, přesto jsem tam někde v koutku duše doufala.....No, tak nic. Může mi někdo vysvětlit, jaký faktický rozdíl tedy je mezi tím, kdybych nechala holku celé léto bez činnosti jen koukat na TV nebo si kreslit (a jsou i takové au-pairky, to byste se divili!!) a tím, co jsem pro ni opravdu udělala? Kdyby mě aspon vzali někam na výlet nebo cokoliv...Je ovšem fakt, že první týden školy mě Snobka nepožádala o vůbec žádnou práci (asi má oprávněný strach, že bych si řekla o víc peněz).
Ještě stále čekám na slíbené jízdní kolo, které mi ovšem slíbili už v květnu...vlastně ještě před svým nástupem sem...minulý týden jeli za prarodičema, odkud to kolo měli přivézt...ráno jsem s nima schválně o tom ještě mluvila a připomínala jim to. No, tak nic.
A když jsme se na to zeptala, kdy ho teda jako chtějí přivézt, tak místo konkrétní odpovědi mi řekli, že ho nesmím nikde nechávat, ani zamčené, prostě že s ním nebudu moct jet na nádraží a nechat ho tam, nebo před obchodem...Takže vlastně napůl ztrácím důvod ho pořád ještě chtít...ale cyklostezek je tady v okolí taky dost.
Každopádně já si konec prázdnin užila na max. Aspoň já jsem se totiž odměnila...
Mrkvový dort , citronový koláč a třešňový koláč (zprava), to chceš! A podnos jsem po sobě neuklidila a dokonce nechala na stole drobečky. Taková úleva :-) Ještě jsem jim měla zaprasit záchod :-P
Dostala jsem totiž nabídku - úkol, ale placený!! :-)) hlídám dva psy jedné rodinné známé, která včera odletěla na dovolenou do Afriky. Takže jsem u ní doma, odvážně bojuji s peřím všude v posteli, na které jsem alergická (a fakt mě nenapadlo, že když už ani moje babička nepoužívá polštáře a duchny z peří, takže zrovna tady u takové posh dámičky mě něco takového zaskočí - takže se musím přikrývat dekou pro psy, jiná tady není :-))) ) dále statečně překonávám neočekávané noční budíčky, (dnes v 1 v noci) kdy se psům asi zachtělo dělat pozdní dízu a napadlo je, že by mě mohli pozvat taky, tak se jeden z nich uráčel doručit mi pozvání až do postele.
Pak mě ale milostivě vzbudili až v 6 ráno místo v pět, jak mě připravovala jejich panička, super, ne? Bože, to byla má smrt, ale po jejich venčení a snídani jsem jejich nechápajícím čumáčkům oznámila, že jdu ještě spát, protože tohle není fakt pro mě ještě čas na vstávání, a že slušní lidé o víkendu tak brzo nevstávají :-D Snad to pochopili, protože mi dali pokoj, ale evidentně jejich "paní na procházky" má asi jiný názor, protože dorazila po 8. ráno (vůbec jsem nečekala, že příjde, vždyt jsem tady přece já, proboha!!! No, to tak nic.
Za chvíli je ale beru ven já a na to se moc těším. Za prvé je chci pořádně utahat, ať v noci spí, za druhé už je tady fakt hrozný puch (věděli jste, jak moc knírači prdí??? Aspoň tihle teda! Co jim to dává za žrádlo, proboha? Ale tohle je celkově takový prdící národ, ono s těma stravovacíma návykama to není až takové překvápko...fazole jako součást populární anglické snídaně, chipsy jako plnohodnotné jídlo k obědu, dušená zelenina (hlavně hrášek) ze všemu hlavními jídlu a hlavně ten fast food, bílá mouka, tuna cukru ve všem...takže žádné překvápko, jak tady Angláni povýšili prdění na téma č. 1 k vtípkování
Opravdu jsem měla problém koupit bráchovi normální přání k narozeninám :-) To byla samá přáníčká: "Veselé narozeninové prdění" apod. (a ještě hůř). Já už se tak těším na to "nekvalitní" východoevropské jídlo :-D :-D
Příští týden mám ale skvělý důvod utnout všechny své stížnosti na rodinu hned v zárodku: dozvěděla jsem se totiž naprosto úžasnou věc (ano, je to zároveň škodolibá radost, ale ...kdo by byl v mé kůži, ten by pochopil). Dostala jsem totiž velmi zajímavé informace o au-pair (mé nástupkyni) v minulé host rodině. Před mou kamarádkou se totiž vyjádřila o té malé bosorce, o kterou se musí starat (taky jsem tady asi nenapsala nic hezkého :-D ), že je to zplozenec ďábla, že jí každou chvíli kouše - že má plno modřin všude, a že je tam víc jako psí služka a že už toho má plné zuby...no, stejně by měla už ted v září končit a všechny tyhle radosti čekají na další Finsku. Ha ha ha ha! :-D Jen doufám, že to o tom zplozenci ďábla řekla i té Matce, aby viděla, že nejsem jediná, kdo měl s tím sratkem problémy!!!!! LOL!
Ráno jsem mimochodem zjistila, že můj mobil s českým číslem ( tady víc používám to anglické, beztak) je opravdu fuč (včera jsem ho tu stoprocentně měla) a jelikož mi jeho prozvánění vždy někdo típnul, tak myslím, že bude patrně v něčích rukou. Tak jsem na své číslo napsala SMS: AHOJ VESPOLEK! NEZNÁM TĚ, ALE MÁŠ MŮJ MOBIL. JSEM SI JISTÁ, ŽE TAKOVÝ STARÝ (*následuje slovo, které má jako tady kde co, spoustu významu, počínaje KŘÁPEM, přes HOVNO až po SRAČKU....opravdu jsem jediná, komu kvůli těmhle multivýznamovým slovíčkům příjde angličtina úplně kreténská??) NEPOTŘEBUJEŠ, TAK MI HO PROSÍM DONES NA ADRESU...HEZKÝ DEN, MARTINA.
Tak jsem zvědavá, jestli mě tam něco po mém návratu čeká. Vzhledem k tomu, že to byla ta nejtragičtější parodie na mobil, kterou lze v současné době ještě spatřit (véčko nokia, mohutně otřískaná ze všech světových stran, kupovaná asi před 9 lety...), tak by si ji nechávalo jenom magor, měla jsem ho jen jako záložní mobil, abych měla kam dát českou SIM, a před odjezdem jsem ho tady chtěla steně vyhodit...ale toho čísla by byla škoda...
Tak mi držte palce, dík :-)
P.S. Právě koukám na anglické TV na reklamu na Toyotu Yaris Hybrid točenou v Praze (v ČR doufám běží taky, jinak by to bylo fakt trapné), je tááák hezká.



Žádné komentáře:
Okomentovat
Za každý urážlivý komentář zemře ve světě jedno koťátko...