Den 89-94

Přijel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr :o)) Jo, letos se mi nejspíš poštěstí mít po letech opravdu bíílé vánoce. Já bydlím v ČR na jednom z nejteplejších míst, takže si tady ty mínus dvacítky užívám. On naštěstí není vítr, jinak by to nebylo snesitelné ani z poloviny (to si dobře pamatuji ještě z minulého pobytu ve Finsku, který se odehrával až za severním polárním kruhem). 

Kromě bílého koně a Mrazíka k nám ze dne na den přišel také vánoční čas. Jak už jsem psala minule, interiér nahodil trochu vánočnější atmosféru...červené závěsy, vánoční světýlka, o trochu víc uklizeno v centrální místnosti...což ovšem neplatí o předsíni, která je naopak zabordelenější kvůli většímu počtu i objemu zimního venkovního oblečení a bot, včetně několika párů bruslí (led na jezeře už je silný dost na to, aby unesl lidi....já jsem teda měla ještě trochu obavu na něj šlapat, ale když už jsem se proběhla i po zamrzlém moři v Kemi, tak proč ne tady, že? :-)

Abych nezůstala pozadu, dala jsem i já svému pokoji slavnostnější háv...Vyrobila jsem si (improvizovaný) adventní věnec na dveře, megálně jsem si s pomocí jednoho dítěte uklidila (ta holka prý hrozně ráda uklízí, sama se mi nabídla...ale já myslím, že je to hlavně proto, že mi chtěla prošmejdit pokoj, co kde mám :-D Při té příležitosti jsem s ní navázala rozhovor a dozvěděla se třeba, že "peklo" je u nich sprosté slovo a nesmějí ho říkat! (Tak vzhledem k jejich náboženské příslušnosti se zas tak moc nedivím, ale i tak...). Taky mi tu navěsila po pokoji modrá světýlka (jiné na mě nezbyly :-( Ona má v pokoji červené...na druhou stranu, ráno, v noci ve tmě to u ní vypadá jak ve vykřičeném domě :-D To jsem jí radši neříkala. 

Minulý týden (ještě před červenýma závěsama) Matka uspořádala předvánoční setkání pro mě a děti...přišlo pár dalších děcek z jedné rodiny, bylo to celkem fajn, konečně někdo mluvil anglicky, hráli jsme nějaké hry..

A ještě jsem si vyzdobila pokoj červenýma "tunturi" (vánočníma skřítkama, je to tady symbol vánoc), když už tady slavím ty vánoce, tak se snažím jít do všeho naplno :-)

Krom toho byla vánoční besídka předškoláků, do kterých patří jedno z dětí, takže jsme všichni jeli na vánoční besídku do tělocvičny, kde se hraje každý pátek florbal. Matka opět zabodovala :-) Když jsem se jí ptala na program, co budou děti dělat, tak řekla, že obvykle se hraje nějaký vánoční příběh o Ježíškovi, o tom, co se tenkrát DOOPRAVDY stalo (se zvláštním důrazem na slovo doopravdy) :-D Ale nakonec se ukázalo, že učitelky v mateřince nejsou takové psychopatky a tak se jednalo o pásmo písniček ve vánočním úborech. 

 Po vystoupení následovala velmi příjemná část a to vánoční "káva", na které se konzumoval Glög (doporučuji všem! Upalujte do Ikei a doufejte, že tam ještě nějaký pro vás zbyl), samozřejmě bez alkoholu a vánoční pečivo (kytka z listového těsta, uprostřed je povidlí). Pochopila jsem, že před vánocema Matka povoluje opratě dětem v konzumaci sladkého, halelujah!! :-) 

Aby těch vánočních zpráv na vás nebylo málo, tak ještě dodám, že ta nejstarší holka má za úkol prodávat (teda spíš objednat a pak prodat) co nejvíc cukroví (připomíná mi to, jak skauti v Americe prodávají sušenky :) ), za to pak její třída dostane peníze na nějaký výlet či co. Tak jsem si teda taky taky 2 krabice objednala. Původně jsem nechtěla, protože v katalogu to všechno vypadalo hrozně barevně (=chemicky) a my si přece všechno upečeme čerstvé doma v peci, ale nakonec jsem podlehla kouzlu vánoc a objednala si krabici karamelek a krabici čokohrudek v kokosu, ty si tady sama neuplácám a ať mám alespoň trochu připomínku českých vánoc. 

6.12. ve čtvrtek byl velký den. Den nezávislosti. Nojo, i tady ho mají. Finsko se r. 1917 osamostatnilo od vlády Ruska (předtím zas bylo pod Švédskem) a vznikla tak Finská republika.Víte, že kompletní finská vlajka (teda státní - na rozdíl od národní) není jen modrý kříž na bílém hadru, ale ....?

Takže bylo volno, všichni byli doma (teda moc dlouho ne, Otec šel s klukama na lov, Matka si jela přivydělat nějakým úklidem baráku) a já zůstala doma sama s miminem, uklízela a vařila oběd...a pak ještě večeři. Přitom jsem fandila ČECHŮM (Já! to jsou věci!) v MS ve Florbale, hráli zrovna ten den proti Finsku a kluci to sledovali na internetu...o, jak já si moc přála, aby je Češi porazili, abych se jim mohla zasmát (kluci tady ten florbal hrozně žerou, ale fakt hrozně, jsou úplně posedlí, mě by ani nepřekvapilo, kdyby se šli zabít, kdyby Fini prohráli...ale to nezjistím, protože Fini samozřejmě vyhráli....pfff, 4:1  Ale byl by to dobrý mazec,  porazit je zrovna na den jejich samostatnosti, ha ha. Slavnostní den jsem oslavila úspěšným zatopením v sauně (chytla hned napoprvé! A vytopila se na úžasných 105 °C) a taky úspěšným zatopením v kotli v kotelně (což jsem dělala poprvé v životě!), abych měla teplou vodu ve sprše. 

Den před svátkem odvezla jejich teta toho Downíka a hysterku na prodloužený víkend k sobě, zázrak!!! Takže mám teď těžkou pohodu, žádné vřískání, žádné hysterické scény, žádné obtěžování. Škoda, že to už v neděli skončí....ale tak už to snad nějak do konce doklepu. Když je řeč o Downíkovi...ve středu ráno zas dobré drama...rozhodl se, že se prostě do té kombinézy oblíct nechce, takže to trvalo...a pak najednou vidím, že taxík už stojí přede dveřma, tak jsem na něj jen rychle natáhla čepici (boty už měl), popadla jeho, popadla jeho tašku a jen tak ve svetru a v bačkorách jsem s ním vylítla ven do toho sněhu a -15 nacpat ho do taxíku... Věřte, že mi ani v té chvíli nebyla zima, protože jsem byla úplně rozžhavená zlostí na to líné rozmazlené děcko, gr!!! Já viděla už tolik lidí s Downovým syndromem na báječné úrovni, na kterou jim jejich rodiče a učitelé pomohli...ale tady těm pitomcům asi nikdo neřekl, že jeho vývoj závisí nejen na jeho IQ, ale taky a hlavně na JEJICH intervenci, na jejich stimulaci...a já to prostě bohužel nevytrhnu, to chce systematický přístup. Po jeho odjezdu jsem si obula holínky, že odnesu žrádlo psovi...a ukrutně mě začala bolet jedna noha...moje fantazie začala pracovat naplno...říkala jsem si, že mám třeba únavovou zlomeninu (i když to teda víc bývá v pubertě, když rychle narostou kosti) apod. Ale nic, co by tomu nasvědčovalo, jsem neobjevila. Holeň mě bolela jen v holínkách - přitom v nich se nic bolest působící neukrývalo. Odpoledne po příjezdu Downíka ze školky jsem však záhadu vyřešila! Táhla jsem ho zas před sebou do předsíně, aby si zul boty a kombinézu, a on zas jako vždycky zuřivě kopal kolem sebe...jasně, že i mě do té holeně! Já si prostě jen tu bolest v návalu zlosti, že zas neposlouchá, neuvědomuji.  Mám na té holeni výstavní 10cm modřinu. 

 Nebudete věřit, co jsem udělali v sobotu! Normálně jsme jeli do města na nákup! Všichni (pánská část teda mířila na florbalový zápas...jak jinak, že :) ) Mně Máti posadila k sobě dopředu, že jí budu děla závozníka - navigace, hlášení o stavu na vozovce a tak :-D strčil mi do ruky mobil, což jsem pochopila, že je jako GPS, ale než mi došlo, že ta trasa, která je v GPS nastavena, vlastně neplatí, protože ona nechce jet po dálnici :-D , tak jsme si jednou zajeli, protože já jí samozřejmě navigovala podle GPS...jeli jsme do dvou rodin pro nábytek, který prodávali. Když ho nacpali do auta, bylo fakt nemožné si představit, že se tam ještě vejde nějaký živý člověk :-) Ale vlezli se všichni 3. No a Matka mě pak zavezla do nějakého shopping centra, že ona jde nakupovat vánoční dárky, tak jsem zas vlezla do obchodu...velká chyba...myslím, že to byl můj poslední nákup :-D Ta cena se mnou u pokladny skoro praštila. Ale tak, nikdy nevím, kdy se zas příště dostanu do obchodu, tak je lepší mít nakoupeno do zásoby, že jo. No, ale už  mám vánoční dárky. (Jo, já vím, ta rodina mi za utrácení fakt nestojí, ale když já tak ráda obdarovávám). Myslím, že jsem vybrala fakt skvěle...pro děti: DVD Madagaskar, DVD Mašinka Tomáš a CD Sněhurka a sedm trpaslíků. Už si představuji, jak krásně to zabalím, huí. Koupila jsem si svíčku Brise s nádhernou vůni, ale myslím, že jí nakonec daruji Matce, aby ode mě taky něco dostala. Vánoce jsou prostě časem smíření, a to nejen mezi lidmi, ale taky s věcmi, fakty...prostě už začínám (:-) brát tu rodinu se vším všudy, i s jejími diametrálně odlišnými ...vším :-) Je to jejich život, vybrali si tenhle styl života a nejdůležitější je, že to vyhovuje jim. Co je jim po nějaké au-pairce z ČR, že :o) Heleďte, třeba ještě před koncem pobytu dosáhnu osvícení :-))

A ještě pár fotek z mé každodenní procházky...došlo mi, že mě to sice přijde tady jako normálka, páč to vidím každý den, ale ty, co tady nejsou se mnou, by třeba zajímalo, jak to tady teď vlastně vypadá.

 Tyhle fotky nejsou černobílé, i když se to zdá.

 silnice. Takto to vypadá až do nejbližší 7km daleké obce :) A     

    nikdo nepoužívá sněhové řetězy. 

 jezero

 Tohoto efektu docílíte, když se vrátíte po dlouhé procházce ze zamrzlého venku do vyhřáté místnosti a zamlží se vám objektiv :)