Den 100-102

15.12.

Vánoční trh v tělocvičně nebyl sice žádné hogo fogo :), ale na tamní poměry určitě velká kulturní událost :-) Odnesla jsem si háčkovanou ozdobu do pokoje a u "tombolového" stánku, kde jsem si za 1€ mohla vylosovat výhru, jsem si vylosovala...nákupní tašku :-D Takže putovala do skříně rodičů.

Panímáma mě nechala milostivě na 1,5 hodiny odpoledne prospat, když zjistila, že jsem na ten tuřínový pudink čekala až do jedné hodiny v noci, než se upekl :-D

Nejlepší perlička dne byla jednoznačně ta, když jsem vyšla večer ven najít dětí a najednou vidím před sebou na hromadě sněhu to nejmenší mimino ležící spící...alespoň, že nemělo tvář zabořenou do sněhu. (Bylo -9°C). Tak jsem ho hned popadla a odnesla domů a vyčítavým hlasem to řekla Matce. Jestli jako já čekáte, že si začala sypat popel na hlavu, tak se nedočkáte...ona jen prohlásila: To je normální. ! Takže tak jako. Myslím, že ona asi nechápe význam slova "normální" - to by vysvětlovalo skoro všechny šokující situace, které tady každodenně zažívám.

Extra činnosti: umyla oba záchody, navozila na velkých bobech hromadu dřeva  (přes ty závěje půlmetrového sněhu fakt lahoda..) do sauny a do krbu v kuchyni, rozdělala oheň v sauně (až na potřetí, kruci!), udělala večeři. Až už jsem se chystala spát, řekla mi matka, že pokud chci zítra vařit něco s masem, tak ho musím vytáhnout v mrazáku teď. Byla jsem už v pyžamu a tím "mražákem" byla míněna stará nefunkční lednička, která ale svým umístěním venku vedle vchodových dveří v tomhle mrazivém počasí slaví velký comeback, takže se v něm skladuje všechno to maso z pěti prasat, které Otec nedávno zabil.

16.12.

Jak se zvětšuje počet přežitých dnů v této rodině, stávám se pochopitelně čím dál duševně křehčí (nebo méně poeticky řečeno: nestabilní a přecitlivělá), takže mě dnes pokusila klepnout Pepka, když jsem ráno vyrazila na záchod. Zvedla jsem prkénko...no, jasně, muselo být hnědé podělané zrovna dneska, když jsem včera oba dva záchody tak hezky vydrhla. Spolkla jsem tisíc nadávek a šla pro hadr. Čistící prostředek byl na druhém WC. Takže po další procházce přes celý dům, jsem konečně tu zrůdnost vyzmizíkovala, položila čistící prostředek pod umyvadlo, vyhodila hadr do koše, všimla si, že došel toaletní papír a náhradní rolička byla samozřejmě na druhém WC, tak jsem pro ni došla, nainstalovala a s pocitem dobře odvedené práce jsem se konečně chtěla natrůnit na záchod i já sama. Po tomto zážitku samozřejmě na ten druhý. Tak tam jdu, zvednu prkénko....a tam hnědo ještě víc než na tom prvním!!

Zvláštní, tentokrát jsem dokonce toho Downíka, který to měl na svědomí, ani  neměla chuť zabít, jako když to udělal poprvé někdy v říjnu (to se ovšem týkalo jen jednoho záchodu), jen jsem cítila naprosto intenzivní pocit ZMARU! Jako tak, že v tomhle idiotským domě je jakýkoliv úklid ZBYTEČNÝ, Matce to už naopak příjde jako samozřejmost, takže se vůbec nepozastavuje nad tím, když naprosto dokonale vyklidím stolek v kuchyni, na kterém se válela pošta za celý minulý měsíc!!! A spousta krámů, rozsypaného jídla, oblečení...naopak, s radostí na něj hned po návratu z práce hodí spoustu nových krámů, papírů, jídla....takže to během vteřiny vypadá zas úplně stejně jako před mým velkým úklidem.

Něco mi říká, že těch mých posledních 29 dnů tady bude ještě hodně dlouhých!

Odpoledne jsme jeli na vánoční ...nevím, co, ale bylo to na tom místě, kde se schází tady ta místní sekta. Teď jsem si překládala ten název toho místa, a google translator mi odpověděl, že je to kemp :-D No, tak budiž. Konala se tam vánoční slavnost. Netuším, proč tak brzy, ale jestli to znamená, že o vánocích už se tam nic konat nebude a já tam tudíž nebudu muset, tak je to to jedině dobře!!!

Program otřesný jako vždy a tentokrát samozřejmě i s bonusem...Po hodinovém kázání toho faráře, přišel na řadu hraný výjev z Bible...a to samozřejmě na téma Betlém. Když vchodovými dveřmi začaly postupně na podium chodit postavy v hábitech, s hadrama na hlavě a se zapálenýma svíčkama, tak už byla představa o sektě naprosto kompletní :-D

Pak tam cosi zpívali, přišli tři králové poklonit se Ježíškovi, zase zpívali a pak odešli. Následovala úplně nejtrapnější "zábavná" scénka (aneb zábava na způsob tady té sekty) o Santa Clausovi, který letěl nadělovat dárky na Sibiř, jenže Rusové si mysleli, že je to UFO, tak ho sestřelili, zajali, vyslýchali (trapné, jak se snažili napodobit ruský přízvuk! A megatrapné, jak znárorňovali Rusy), uvěznili, vyslali místo něj k němu domů nějakého ruského špiona (podotýkám, ještě stále tam byly děti, které čekaly na nadílku od Santa Clause), který v jeho tajném souboru v počítači zjistil informace o Baracku Obamovi, co dělal, když byl malé dítě a tak...no, pointu to nemělo vůbec žádnou (a to mi to všechno tlůmočila jedna paní) , ale hrozně se tomu všichni tlemili.

Postavy četli své repliky přímo ze scénáře, nač si dělat zbytečné stresy, že jo :-) 

Kdybyste to nepoznali, tohle mají být Rusové...jeden z nich je Putin (ta holka vlevo)

Ne že bych nějak milovala Rusy, ale tohle mi fakt přišlo trapné a kdyby si nějakou náhodou vzali do huby ČR (teda spíš Československo, tady furt myslí, že to tak je, ani se moc nedivím, tady jsou celkově tak nějak pozadu...), tak přísahám, že i když nejsem žádný patriot, normálně bych vstala a šla jim dát přes držku.  (Teprve tady ve mně ten pobyt probudil pročeské cítení :-)) To ještě nevíte, co mi řekla jedna ženská tam!!! Ptala se mě, jak doma slavíme vánoce, když nejsme věřící, a pak z ní vypadlo, že generace mých rodičů není věřící PROTO, že je to nikdo nenaučil, páč za komunistů se nikdo věřit v Boha u nás neodvážil. Nejdřív jsem se jí chtěla zeptat, jestli neupadla, ale ovládla jsem se a říkám, že ten, kdo chtěl, v Boha věřil, protože myšlenky nikdo zakázat nemohl, ale že moji rodiče věřit NECHTĚLI, mohli, ale nechtěli! Tak se opovržlivě zeptala, co moji rodiče dělají a po mé odpovědi překvapivě pronesla: Hm, takže oni pracují!?  Tady prostě neumí ti idioti pochopit, že někdo může být i ateista...ale já se hrozně těším, že až bude příležitost, řeknu těm rodičům konečně, že jsem hrozně šťastná, že mí rodiče nevěří v Boha, protože mi tak dali svobodnou volbu, jestli chci věřit nebo ne, zatímto jejich děcka žádnou svobodnou volbu nemají...oni musí věřit, protože věří i jejich rodiče....sice to nepochopí, ale za to pozdvižení v celé té jejich sektě (Matka si to samozřejmě nenechá pro sebe) mi to stojí :-))

17.12.

Dnes jsem se rozšoupla, myslím, že z toho chudáci rodiče vůbec ani nebudou spát :)) Za prvé jsem Matce, která nadšeně vyprávěla o VČEREJŠÍ vtipné scénce se Santa Clausem, bez obalu řekla, že mi to přišlo fakt blbý, protože dělat si legraci z jiného státu, je prostě trapné, což ona vůbec nepochopila a vytasila se s tím, že 1) ve Finsku je svoboda slova, takže oni můžou říkat co chtějí (jo aha, vy si myslíte, že u nás v ČESKOSLOVENSKU se ještě za špatné slovo popravuje, ahá!), 2) Švédové si taky pořád dělají legraci z Finů a nikomu to nevadí (jasně, takže když si oni dělají legraci z vás, tak vy to musíte osladit zas jinému státu, jasně) a hlavně 3) byli tam i mnohem straší lidé než je Matka a těm se to líbilo a nepřišlo jim na tom nic nevhodného. Ty vole, argumenty jak noha, že jsem radši nedržela pysk. To je jak hučet do dubu tady. Ale už se polepším, PMS mi snad už brzo skončí a další už tady neproběhne :-D :-D Jo a ta druhá věc: Pak byla večeře, kde byla dnes výjimečně celá rodina a všechno bylo jakési slavnostní (to proto, že byli na návštěvě u kluků nějací dva usmrkanci...takže všechno muselo být tip, ťop...konečně vidím kus české mentality: před návštěvou se musíme ukázat, aby nás nepomluvili :-)) No a první věc, co Matka řekla Otcovi u večeře bylo, že mi přišla ta úžasná scénka se Santa Clausem blbá, jak se tam pomlouvali Rusové....Měla jsem chuť na ně zařvat, aby se proboha z toho nepo* ! Bohužel jsem si v té zlobě nedokázala dát dohromady, jak se to anglicky řekne :-) No a stejně by mi nerozuměli, takže v poho. No ale stala se jiná věc. Oloupala jsem miminovi 2 brambory (jak víte, brambory se tady zásadně vaří vcelku ve šlupce...) a dala mu je na talíř. A ta jedna (starší) dcera sedící vedle mě (která se den ode dne víc a víc podobá svým buzerováním Matce) na mě svým uječeným hlasem FINSKY povídá (sice jsem tomu doslovně nerozuměla, ale bylo to naprosto zjevné, po čase v této rodině byste už taky ovládli ten grif : rozumět beze slov), že jsem mu ty brambory nerozmačkala. No a já KONEČNĚ řekla: "Můžeš to udělat sama" a na její šokovaný výraz jsem dodala: "máš 2 zdravé ruce!!" (Krom toho ona seděla hned vedle něj, já až ob jednoho). A bylo to. Můžu si v duchu napsat jedno bezvýznamné plus v boji proti její rozmazlenosti. (Jak to pokračovalo: Ona se obrátila vyčítavě na Matku a řekla, že ona nemůže, protože má v ruce jen lžičku - a vidlička ležela tak daleko, rovných 10 cm od ní! Tak po ní Matka hodila další vidličku, kterou měla u talíře. A pak to konečně udělala!!!  Ať už je ten konec světa, prosím. Nikdo si ho nezaslouží víc než tidle, to mi věřte :-D 

Dnešní extra činnosti: převléct postel miminovi, vyžehlit snad stoleté plátěné záclony (každou tak 10 minut a stejně nebyla úplně hladká) a 3 pitomé košile (které stejně i po mé snaze vypadají, jakoby je požvejkala kráva a vyplyvla.)

Zítra mám pověření péct perníky, těsto už je asi měsíc v ledničce, no to bude zážitek...

Pardon za ten román, já jak jednou začnu... (ale knihu se mi ještě nikdy napsat nepodařilo, na to mám málo námětů).

 Zatím dobrou s kobrou, myslete na mě!