Přihoříváá

Nebo taky předehra, prolog, předkapela, předskokan...zkrátka vše, co předchází začátku mého plnění snu...je to tak, datum příletu do Finska je na dosah :-)
Ty poslední dny jsou ale fakt krušné, najednou se vše musí prostě komplikovat a zamotávat a štvát mě...snad ta odměna bude stát  za to...Ale popořádku:
Na můj au-pair profil na webu zareagovalo celkem 6 rodin, takže bylo z čeho vybírat. Přestože jsem na začátku svého hledání byla naprosto přesvědčená, že rodina se dvěma dětmi (a ne úplně malými) bude pro mě akorát, udělala jsem něco "šokujícího" - vybrala jsem si rodinu se sedmi dětmi (bude ze mě Sněhurka a sedm trpaslíků, no, není to fajn? :-D Přičemž nejmenší má 1 rok. Možná mi hráblo, kdo ví, ale změnila jsem v jednom okamžiku svůj názor o 180˚. Možná proto, že mě jako první od nich kontaktovala Češka - která tam dělá au-pair nyní a hned na začátku mailu mi napsala, ať se toho počtu neděsím. Tím, že jich je tolik, mám značnou jistotu, že to nebudou rozmazlení nevychovaní nesamostatní sobečští spratci, a že to bude rodina s velkým R - tudíž i já budu její součástí. Krom toho pět z nich chodí do školy, takže na hlídání budu mít jen dvě nejmladší. A domácí práce ve většině případů obstarávají (nebo minimálně participují) právě školní děti v rámci jejich výchovy k samostatnosti. Zbytek mých pochybností zrušil telefonát s touto rodinkou. Pochopila jsem, že je to přesně TA rodina, kterou hledám, a lepší jen těžko najdu. Takže jsem přijala. Mám ráda výzvy (čím těžší, tím lepší) a čtenářská obec mého blogu jistě ví, že na Islandu jsem byla "překřtěna" na drsnou severskou ženu :) takže není důvod ke strachu (a když jsem navíc zvládla i praxi ve finském stacionáři pro lidi s mentálním postižením, kde neuměl anglicky vůbec nikdo ani ředitelka, nemají obavy a pochybnosti v mém životě žádné podstatné místo - kéž by to platilo i o mém zítřejším třetím pokusu o získání řidičáku...což je zároveň můj poslední pokus, protože btw. 9. září je můj šťastný den a v 19:40 opouštím tuto zem. A já tam řidit fakt budu potřebovat, protože...se (nečekaně) jedná o samotu v lese, nejbližší civilizace 7 km daleko, autobusy tam nejezdí, záchranka tam jako fakt nepříjede, prostě kdo nemá auto, je odepsaný...a tahle rodina má auta dvě a už počítají s tím, že mi ho budou půjčovat :o) takže na zítřejší rozhodnutí pana komisaře slušně řečeno kašlu.   Žádný kreténský Čech mi mou budoucnost prostě kazit nebude TEČKA.  (Joo, samozřejmě, že mám ze zítřku trému, zvlášť když jsem včera seděla poprvé v autě, se kterým tu zkoušku zítra budu dělat...a šlo mi to jak psovi pastva, šestkrát mi to zdechlo na křižovatce a bylo mi důrazně doporučeno, abych si ještě přikoupila další jízdu dnes, jinak ve čtvtek na tu zkoušku půjdu zase zbytečně. Přiznejte se, kdo jste mě proklel?? :-))  ).
Co ještě všechno řeším před odjezdem?

1.  Prověrky osudu, jestli je mé odhodlání dostatečně silné...Jak jinak si vysvětlit, že v okamžik, kdy jsem s nadšením četla mail od mé vyvolené rodinky  a začala vážně uvažovat nad tím, že to vezmu, mi zazvonil telefon a tam: " Máte ještě zájem o pracovní pozici, na kterou jste se hlásila?" Jako tvor maximálně nerozhodný jsem se ve vteřině změnila na tvora maximálně rozhodným, když jsem odpověděla, že už mám bohužel jinou pracovní nabídku :) Myslím, že už v životě nebudu mít problémy s rychlým rozhodováním, když jsem ustála toto.
2. Zdravotní pojištění. Věc se má tak, že jste pojištěncem buď státu, ve kterém pracujete (což ale většinou neplatí pro au-pair, to prý není podle právních ujednání práce...no, to si povíme za pár týdnů :-D ) a tudíž se smíte odhlásit z pojištění v ČR, ale vrátíte kartičku,  nebo zůstáváte pojištěncem tady, ale musíte si to platit jako samoplátci (pokud ještě nestudujete), dělá to 1080Kč na měsíc a platí se na jejich účet vždy do 8. dne v měsíci. Což je i můj případ, protože rodina ve F. za mě bude platit jen nějaké "nehodové pojištění" pro případ náhlého průšvihu. Což je ale pro mě i fajn, protože tím se vyřeší moje noční můra : a co když bych se odhlásila z českého pojištění a po příletu zpátky mě hned před letištěm srazilo auto??? Pak by se na mě asi v nemocnici koukali jako na načerno pracujícího ukrajinského dělníka :-) (nic proti ukrajinským dělníkům). Super je, že pojištění si jako samoplátce hradím jen za CELÝ kalendářní měsíc, tzn. když odlétám až 8.9. a do toho dne jsem vedena na ÚP, tak se nemusím ještě vůbec starat o září, jsem zaplacena státem. To jsem si to krásně vybrala :)
3. Konec evidence na ÚP ..bez problémů...sice by se to mělo nahlašovat týden před plánovaným odjezdem (ukončením evidence), ale ...
4. Divné nákupy :-) Např. nákup vánočních dárků (ty skvělé věci, co jsem koupila, bych určitě po návratu už nesehnala!) Krom toho nemám v plánu se vracet ani na vánoce, naopak chci konečně zažít pořádné pravé fisnké vánoce ve velkém rodinném kruhu :-)) Ale těch 7 dětí..pf, to asi utratím všechny peníze, které tam do té doby vydělám :-))  Na příjezd jsem jim koupila nějaké tužky z KOH-I-NOR (s potiskem krtečka :-) ) a magické pastelky (s vícebarevnou tuhou, pamatujete?), hru černý Petr s motivem krtečka a razítka...opět s motivem krtečka :-)) tomu nejmenšímu broučkovi mám v plánu koupit nějakou dětskou žínku s maňáskem, celé rodině  pak tu velkou orion čokoládu a puzzle Hradčan . A protože jsem chtěla udělat radost i sobě, tak jsem se opět přehnala přes antikvariáty a Levné knihy, kde to jako vždy stálo za to :-)) (mimochodem i zde jsem před časem posílala na inzerát svůj životopis, ale bohužel...). Udělala jsem radost svému morbidnímu já se zvrhlým smyslem pro humor a koupila mu Kapesní průvodce posmrtným životem, aneb 91 míst, kam se můžete po smrti dostat :-D No, neříkejte, že by vás tento název nechal v klidu :-))) 
5. Přeobjednání se k doktorům.
6. Napsání plné moci mamce
7. Vyřešení paušálu a studentského účtu v bance - v bance mě móóóc potěšili, prý mi platí studentský účet až do konce března, i když už nestuduji, paráda, díky moc :-)
8. Zbavování se nepotřebných krámů 
9. Ututlání této informace před co nejširším pásmem okolí. Nemám náladu se s nikým loučit, s nikým to slavit, nikomu vysvětlovat co a jak...prostě jsem už ze všeho v této zemi tak znechucená, že bych nejradši jen luskla prstem a byla pryč!!!! Za minulých 24 let jsem v ČR nasbírala tolik nenávisti, že bych ji mohla prodávat po kilech. 

...Připsáno o den později...vidím, že včera jsem byla hodně v loji z té autoškoly...jelikož mi ale instruktorka na rovinu řekla, že je to hrůza a že to vypadá dost beznadějně, tak jsem tam šla na zkoušku naprosto smířená (ale řeknu vám: jít do předem prohrané bitvy to chce hodně odvahy :-) takže mě potěšilo alespoň to, že jsem se dokázala vzepřít svému strachu, když už nic jiného..Nojo, jsem ostudnice, ani třetí pokus nebyl na fanfáru, ale byla to zatím má nejlepší jízda:-) Úžasně pohodová, nedá se to srovnat s těma minulýma, po kterých jsem byla úplně v zádeli. Asi si ťukáte na čelo, ale já odcházela naprosto klidná, srovnaná, s úsměvem na rtech, dokonce mě ani nezaštípalo v očích...! A celý zbytek dne jsem si krásně užila, usmívala jsem se na lidi kolem sebe, oni se usmívali na mě...a bylo to takové moc fajn, v duši jako v pokojíčku (čemuž se snad skoro ani nedá věřit, když jsem si po minulém nezdařeném pokusu už už hledala větev, na kterou ten provaz uvázat :-D Ale zkrátka: kvalita života se neměří řidičákem, že! Jsou i horší věci, než tohleto, moji klienti v charitě by vám mohli vyprávět...a poslouchat byste to fakt nechtěli, věřte tomu. I když je dnešní společnost nastavena na úspěch (a taky peníze a mládí a krásu a prostě dokonalost), tak nemám dojem, že by se svět přestal otáčet a slunce vybuchlo. Na řidičák je času dost, délka života žen (dožití) u nás je prý 80 let,  takže já jsem v klidu X-) A hlavně: ZA TÝDEN LETÍÍÍÍM DO FINSKA!!! Žít svůj sen...