I pád na hubu

....je krok dopředu :-) Ale to je pro většinu lidí ve chvílích největší krize naprosto bezpředmětné. Když se stane něco nemilého, na co nejste dost připravení (a na některé věci se zkrátka nelze připravit nikdy), je vám nejspíš úplně jedno, že "všechno zlé je pro něco dobré" a že "člověk musí nejdřív padnout na úplné dno, aby se z něj zase mohl odrazit.
Je úplně jedno, jestli se jedná jen o krátké schování slunce za malý obláček nebo rovnou o explozi slunce s následným pohlcením všech planet včetně Země do nově vzniklé černé díry. Je to naprosto subjektivní a to, co jiným může připadat jako banalita, může pro druhého znamenat konec světa...(takže nic nezkazíte tím, když si svůj problém necháte zmenšit svým okolím - aneb když stokrát uslyšíte, že to "nic není" a že to bude dobré, tak by vás to snad mohlo alespoň částečně přesvědčit, že to opravdu není tak horké, jak to cítíte vy,  a že to opravdu dobré bude).
Ale teď něco z kurzu první pomoci pro duševní úrazy všeho druhu  Aneb pár tipů co můžete udělat hned, když píchnete a uchází vám duše...

1. Dýchej! Zhluboka.
Mozek potřebuje lépe okysličit, aby mohl pracovat
2. Zaběhej si.
Spojíš tak první bod s fyzickou aktivitou, která, jak víme, napumpuje tělo důvodem k lepší náladě
3. Vypiš se z toho 
Deníček není přežitek. Stačí i kus papíru (a pak jeho ničení...hmmm, lahoda :) ). A koneckonců i emaily mají něco do sebe...no, a od čeho taky máme blogy, že :-) Ale papír je papír a pořád ještě bývá  líp po ruce než net. Najednou vypadá problém úplně jinak, když ho hodíte na papír, viďte?
4. Zaposlouchej se.
Hudba musí zafungovat na každého, vliv hudby na vlny v mozku je prokázán. Ale ne vždy je možný. Je ale možné čerpat hudbu i odjinud...obchodní centra nikdy nezklamou, lepší jsou teda spíš přirozené zvuky přírody - ptačí zpěv, zurčení potůčku....ale to je na vkusu..a na dostupnosti, že. Kdekoliv ale stačí zavřít oči a poslouchat, co uslyší....odvede se tím pozornost, zaměří se jinam.
5. Plánuj
Nechce se, chápu. Ale plánování dobře odvede pozornost od akutního problému a zvedne náladu (nechceš plánovat zrovna sebevraždu, že ne?), protože vědomí závazku a otevřené budoucnosti je k nezaplacení. Odvážnější mohou přistoupit i k rozkrokování řešení krize (pokud to je možné).

Nic světoborného, jsou to věci, které vlastně nevyžadují nic speciálního, ani přítomnost jiné osoby (což zas otevírá úplně jiné možnosti) - protože to není samozřejmost. Krize se neptají, jestli mohou přijít, a přepadnou člověka bez ohledu na místo - třeba i o samotě v hlubokém lese.
 Ano, já vím, že určitě všechny tyhle věci znáte...ale když je pak člověk přímo v té situaci, tak si obvykle na nic nevzpomene. (Taky máte za sebou takové ty experimenty typu: když chceš vybuchnout, napočítej nejdřív do 10?...já si teda nikdy nevzpomněla, že to mám udělat, takže efektivnost této rady neznám. Ne že bych byla takový cholerik, právě proto jsem ani neměla moc příležitostí to zjišťovat). Píšu jen o věcech, které se mi už mnohokrát osvědčily a mám tedy důvod myslet si, že pomůžou i někomu dalšímu.
Jestli máte nějaké tipy, co dělat v nouzi, když vám festovně teče do bot, nenechávejte si je pro sebe ...a kam jinam s nimi než zrovna na blog? (vydat v dnešní době knihu je dost riskantní počin :-) )
Do budoucna přidám ještě spoustu dalších osvědčených rad z receptáře na dobrou pohodu a žádné předčasné vrásky (na duši).