Nový článek...a je to tady zas!

Měsíc se s měsícem sešel...a já už dnes večer zase budu zažívat více či méně trapné chvilky při seznamování a vítání s novou host famílijí :-) Já už snad ani nemám strach, předchozí zkušenosti ze mně udělaly totálního flegmatika :-D Já už si snad dokonce ani nepřibalím slovník, chi chi. Ne že bych si myslela, že umím tak skvěle anglicky...dokonce jsem se vydlábla na své předsevzetí, že se celý měsíc, co budu v ČR budu učit angličtinu..nehnula jsem ani prstem..Ehm. A přesto je mi to úplně jedno. Jestli ono to nebude tím, že včera mě porazil nějaký vir či bakterie (to se dělá??!) a já měla co dělat, abych si vůbec nafoukla kufr svýma krámama (na to, že jsem si říkala, že si toho s sebou moc nevezmu, protože v anglických sekáčích všechno můžu dokoupit, je až nehezky narvaný. Ten kufr.) Je ovšem pár věcí, které jsem koupit a zabalit fakt musela, protože v Anglii to buď neseženu, seženu obtížně nebo seženu velmi draho. Vanilkový cukr třeba. Sušené droždí, pudink, vařečku, musli tyčinky, a hlavně léky - ve smyslu doplňků stravy a volně prodejných. Ty jsou tam nechutně drahé. Za tubu šumivého Céčka se zinkem už podruhé přes 150 Kč fakt dávat nebudu! Takže můj kufr je z poloviny lékárna a z druhé půlky zimní nepromokavá a neprofoukavá bunda :-) 

Tak mi držte palce, ať je to do třetice všeho dobrého, dík. Pořád ještě věřím, že ta rodinka bude fajn. Vždyť jsem jim přece napsala podrobně všechnu tu hrůzu, co mě obklopovala ve Finsku. Přece by hostmatka nebyla taková svině a neřekla by si: Aha, tak když přežila tohle všechno, tak to my jí taky můžeme naložit :-)) Snad ne. Nesmí!!
Jo a minulá rodina mi dosud neodpověděla a slíbenou fotku neposlala...a to jsem psala i sms na číslo HM. Asi našla tenhle blog :-)) Jinak si to neumím vysvětlit. (Tím pádem zdravím do Marstonu, paní I.) :-)
Zato jiná věc z mého pobytu na Ostrově č. 1 slibuje ještě možná dost zajímavé dobrodružství...Prosímvás, doufám, že se vám neudělá šoufl, ale já jsem trošku pitomá a dosud jsem ignorovala asi 5 měsíců starý červený fleko- kopeček, který se mi jednoho dne v Anglii udělal (štípanec od ováda?? Komára jsem tam totiž nepotkala ani jednoho...nebo to ovšem taky mohl být jeden z těch hnusných černých pavouků, které jsem ve svém pokoji potkávala naopak nejednou (dokumentační foto v článku Anglie 9). Mno a ta milá červená věc na mé noze nejenom že za těch několik měsíců nezmizela, ona je furt větší, napuchlejší (asi jako by mi pod kůží rostl hrášek, minimálně stejně tvrdá je) a na dotek dost bolí. A já jsem tak pitomá, že jsem s tím nikam v ČR nešla. (Že by se mi poprvé mé hrdinství a nehypochondrovství vymstilo?). Takže možná mě čeká ještě dost zajímavá chvilka  u anglického doktora. Mno, alespoň konečně poodhalím skutečnou tvář anglického zdravotnictví...už jsem tady (teda tam :-)) ) o něm slyšela dost. Ale radši bych si to nechala ujít. Snad mi ta noha neupadne než se 19. prosince vrátím oslavit Vánoce do vlasti. :-)

A pro odlehčení a pro reklamu tady přidávám pár fotek z úúúžasného vodního (lodního) výletu z Děčíná do Drážďan se skvělým panem kapitánem :-D Doporučuji minimálně se podívat sem . To chcete ;-)