Anglie 6)

Tak jsem navštívila Cambridge, jak jste si mohli přečíst v minulém díle, a o týden později konečně i Londýn...ale o tom až později. Nejprve je na řadě, co přinesl uplynulý týden. Zlobení dětí asi vynechám, to už by mohlo začít nudit. Rozhodně se nic nezměnilo, nezoufejte :-) Jen mi to už začíná být taky jedno, to ječení a křik na cestě do/z školy. To, že mě už zná celá vesnice - tedy alespoň ta část, která doprovází své ratolesti taky do školy, a že mě pak zdraví už kde kdo ba dokonce na mě mává plno neznámých lidí z auta :-D Dobrý způsob nenásilného a přirozeného sbližování :-))

Odhodlala jsem se konečně jít zaregistrovat k místnímu lékaři, abych dostala své číslo pojištěnce, kdyby náhodou něco. Sice pochybuji, že bych ho někdy doopravdy dobrovolně vyhledala, ale jsem ten typ, co má rád jistotu. Už vyplňování vstupního dotazníku byl dobrý zážitek. Jen pro vaši informaci, aby jste byli připravení, až budete taky vyplňovat v Anglii takový dotazník, byly tam otázky na obvod pasu, frekvenci cvičení, nemoci v rodině, formu antikoncepce, kterou používám...jestli si pravidelně samovyšetřuji prsa (muži varlata) a ještě tam byl alkohol test, kolik a jak často piju...pak se stejně ještě na to samé ptali při vstupní prohlídce, takže nevím. Mno, tak jsem to zanesla tam, kde jsem to dostala, a prý, že mám přijít na prohlídku (?), tak jo, teda. Měla jsem mega strach, že jim nebudu rozumět. A opravdu jsem té zdr. sestře nerozuměla :-D (ujala se mě totiž sestra, mají tady mnohem víc kompetenci, můžou předepisovat i nějaké léky, prostě lehčí případy jdou k sestrám a ty rozhodnou, jestli je pošlou k doktorovi..). Tak ona začala i znakovat, no připadala jsem si jak blbec, ale pak jsem se rozmluvila, tak to bylo o.k. Zvážila mě, změřila, změřila mi o obvod toho pasu :-D, tlak mi taky změřila a ještě jsem dostala lahvičku, že mám ráno donést moč, že test na cukrovku...proč ne, žejo? Ale na výsledky jsem si už nevolala, páč mi to přišlo zbytečné (stejně jako celé testování). A tak jsem se teda stala u lékaře zaregistrovaná, hurá :-)

Udělala jsem velký jazykový pokrok :-D Už se nestydím přiznat, že něčemu nerozumím :-D Dřív jsem byla schopná všechno odkejvat a za nic na světě nedát znát, že nevím, jaká bije. Už s tím přestávám...taky proto, že se pořád někdo něco přiváží - jako kurýr třeba. Také je tu móda kupovat jídlo přes internet, čehož hostmáti hojně využívá, takže jsem už nejednou přebírala a podepisovala faktury...a u toho by bylo docela dobrý rozumět tomu :-)

A protože nemám roupama co dělat a přišlo mi to jako bezva nápad,  vytvořila jsem - i když nad tímto fenoménem vrtí značná část inteligentní veřejnosti hlavou nebo je dokonce znechucena, stránku na facebooku  pro Přiznání Au-pair. K mému překvapení je tam už přes 170 lidí a přiznání opravdu chodí, občas nestačím ani vkládat. A občas se teda nestačím divit...když tam napsala třeba jedna rozhořčená matka, co má sama au-pair. No jo, bez skandálu by to nešlo, přece :-) Opravdu zajímavá přiznání mi chodí, to by jeden nevymyslel. Jestli chcete, mrkněte, pomluvte a podobně :-) Podle libosti.

A ke kávě nebo k čaji moje první povedené cookies :-) (změkly teda až 3.den, ale to ještě dopiluji, pokusů bude ještě dost. Hlavně, že chutnaly).

Příště se podívám na zoubek Londonu. Bye!