Anglie 5)

Takže tu jsem měsíc, hurá! Zjistila jsem za tu dobu mnoho věcí...k těm, co jsem ještě neuvedla do dřívějších příspěvků, patří tyto:

- ty děti jsou zplozenci Satana, to jinak není možné

- jejich babča z anglické (spíše tedy skotské) větve má příšerného psa o velikosti statné dogy..(je to kříženec z útulku a jedna z jeho půlky je pudl, takže si to dejte dohromady :-)) a to monstrum si sem přivezla na návštěvu - ještěže mám pokoj v patře...hned jak se nám ho podařilo vystrnadit na zahradu, udělal tam pořádnou hromádku...teda spíš hromadu. Doufám, že k nim ta babča nejezdí moc často

- mátová pěna je i přes svůj obskurní název fakt moc dobrá...hlavně dobře osvěží dech

- auta běžného typu (tedy volant vlevo :-) ) jsou zde také možná, ale nelze je tu pojistit

- pohled do ČR - jako známka tím myslím, stojí 88p (88 x 0,3=cca 24 Kč) a trvá to jen 2 dny, paráda

- předevčírem jsem potkala prvního (po skoro měsíci!) fakt hezkého Brita, ha ha ha. Vždycky (rozuměj: potkala jsem ho tu dvakrát) na mě tak krásně mrkne

- lidi se tu zdraví mnohem víc než v ČR, šokovali mě hlavně zdejší důchodci, kteří zdravili i mě (cizáka a navíc mladou žábu!)  jako první. Tak teď už zdravím taky všechny. A usmívám se u toho tak, že když dojdu domů, mám sanici ztuhlou v křeči

- trendem je tu nakupovat potraviny přes internet, dodávka s chladícím boxem vám to doveze až domů a vy tak nemusíte mrhat svým časem blouděním mezi regály

- lidé tu podle mě vypadají neuvěřitelně tuctově...řekněme, že takové filmy s Harry Potterem jsou výmluvným průřezem britskou populací - nemůžu si pomoct, prostě

Co bych dodala k těm kojotům, které tu mám drezúrovat? Že mám naštěstí příliš krátkou paměť, takže výpis všech jejich faulu tu nebude následovat. Fakt si to nepamatuji. Věci, co mě štvou, prostě rychle zapomínám. Shrnula bych to takhle: malej je umanutý panovačný usmrkánek, který začne vyvádět kvůli každé blbé odchylce v jeho očekáváních (čili: když není po jeho) a jedná se často o absolutně absurdní věci: třeba to, že je na jeho talíři, který mu podávám z myčky, a na který si má položit sušenku, je kapka vody!!! Chápete? A on kvůli tomu řve, jako by ho někdo píchal vidlema do zadku (hm...krásná představa...). Nebo mě nutí, abych jezdila autíčkem přesně za ním a nesmím vybočit z "dráhy" (na koberci žádná není, je to prostě jen jeho pocit) ani o píď, jinak začne ublíženě ječet, že musím jet "touhle" cestou! Nejvíc mě asi vytáčí, že naprosto neumí improvizovat a po jakémkoliv neúspěchu se hned vzdává (a nemá s ničím trpělivost, hned to háže kolem sebe - hračky, knihy, puzzle..všechno), divím se, že se naučil vůbec chodit s takovmhle přístupem. Takže místo aby něco zkoušel znova, tak hned na mě: pomož mi, pomož mi. Arrrgh! Taky nezná mírů, takže už mám od něj plno modřin, vyškubal mi už plno vlasů (musím si zapsat, že nesmím zapomínat dělat si culík). Prostě ďábel...který ani neumí pořádně mluvit, patlá a moje "hluchota" k jeho nesrozumitelnému projevu ho ještě víc dráždí a nejednou přivodí hysterický záchvat. Jo, rodiny, ve kterch je vše o.k., si přece nemusí pořizovat au-pairku, že! V posledních dnech už ale vidím plamínky naděje alespoň v tom, že se snaží podržet si při "wee-wee" sám pindíka! :-)

Teď ten starší. Provokuje malého - ví, že malej prostě ještě spoustu věcí nedokáže, že není tak obratný, chytrý, bystrý...apod., a využívá toho....takže k těm milionům důvodů jeho hysterčení se přidává ještě důvod: škádlení ze strany bratra. Taky má teď období až moc velké fantazie a moc kouká na dětské seriály v TV- špatná kombinace, tuze zlá. Takže teď pořád zkouší v obýváku karate (želvy Ninja), nebo zápasy s imaginárními Pokémony...hraje si na to, že má velkou zoo (no, to je fakt, zvířecích figurek má alespoň 50), na evakuaci při  požáru a jinch katastrofách....a vždy se do toho tak zabere, až mě tím vytáčí do běla (ne, teď nemůžu jít do školy, teď musíme evakuovat zoo!) Uááá. No a seriál Horrid Henry (hrozný Henry) ho zas inspiruje k drzosti a odmlouvání a hrozným hovadinám... Tak třeba dnes....to bude příběh Dne s výborným rozuzlením:-)

1)  Takhle se to ráno odehrálo. Bylo hezky, jasno, ale starší trval na deštníku (protože s ním dělá ptákoviny- střílí s ním po lidech, ptácích apod., roztáhnutý je jako štít proti asteroidům, dále je to satelitní přijímač na TV apod. , a cesta pak trvá 2x déle... prostě pitomec hroznej, takže jsem mu ho samozřejmě zakázala (krom toho jako jindy bych ten deštník i dnes musela ze školy nést milostpánovi já sama) a on začal natahovat, porvali jsme se o něj, já vyhrála a dala deštník na skříň do kuchyně. On mezitím vylovil mega tátův deštník :-/ Už jsem neměla chuť se s ním hádat. Vytáhla jsem kočár pro malého (sporťák, protože Malej je ke všem svým mínusům ještě hrozně líný, takže radši beru kočár, než aby měl hysterák na ulici, že nikam nejde a že ho musím nést....), posadila jsem ho na něj.  No a Starší si na něj vylezl taky! Nejenže na takovou váhu není ten kočár evidentně stavěný  -už je kvůli tomu rozglancanej dost, ale taky se stává neovladatelným, co je značná komplikace na děsivě křivé a strmé cestě, která je na ulici (kočárek se pořád stáčí doleva z cesty do příkopu...). Tohle udělal tento týden už poněkolikáté. Do toho ještě šavloval tím obřím deštníkem. No já kýpěla zlosti. Lidi na ulici měli dobrou šou. Pak se ten deštník vymrštil z jeho rukou a přistál na kapotě jednoho auta u silnice!! Takže to byla poslední kapka! Deštník šel pod kočár a harant šel z kočáru dolů ....samozřejmě se nevzdával a znovu na něj si 3x vylezl...já ho pokaždé sundala...tak mi po zbytek cesty alespoň do kočáru kopal a skákal na něj, snažil se ho pořád zabržďovat....Byla jsem tak naštvaná, že jsem se s ním ani nerozloučila u školy. Odpoledne jsem na něj vyzrála tak, že jsem kočár nevzala. Vzala jsem tříkolku pro malého na niž se nikde jeho školní taška umístit nedá (jak je zvyklý u kočáru), což se mu samozřejmě nelíbilo. Tak jsem mu řekla, že je to trest za to, jak se choval ráno. To se mu samozřejmě nelíbilo a začal trucovat. Tašku hodil na zem a že dál nejde :-D Ještě říkal, že mu nemám co poroučet a že mě nebude poslouchat (jo, btw,už jsem psala, že když odmítnu udělat, co si milostpán umane, tak do mě začne bušit nebo řekne, že jsem blbá případně idiot?). Když děcka zlobí (obzvlášť tenhle), tak s ním mluvím anglicky, protože češtinou, jak jsem vypozorovala, pohrdá a ignoruje ji zcela. Mno, takže jsme všichni 3 stáli poblíž školy a čekali kdo s koho. Naštěstí jsem ta tvrdohlavější (i když hodilo by se spíš tvrdošíjnější, razantnější) tady ještě pořád já, takže se nakonec přece jen rozešel (i s taškou v ruce!)...bylo to po mé přednášce, že nejsem jeho služka a že nebudu dělat cokoliv, co on řekne, tak ať si to uvědomí.

Pak přišla domů máti a já se rozhodla, že už fakt konečně promluvím (do tohoto dne jsem nechtěla bonzovat, abych nenarušila naše vzájemné sbližování). A řekla jsem ji to o tom kočárku ráno, to ostatní mi přišlo nepodstatné. A u večeře ona na něj udeřila, jestli dneska náhodou nezlobil...on se na mě podíval (:-D) a pípnul, že trošku možná...a tak máti na něj, že co dělal špatného...a on ji začal vykládat o tom, jak si nechtěl nést tašku domů a jak trhal sousedům z trávníku kytky (jo, to taky dělal, ale tím už se nevzrušuju, já mu to zakážu, ale on to stejně udělá...já vždycky jen sleduju, jestli se někdo z okna nedívá....stejně čekám, kdy kdo na nás vypustí čokla, nebo si příjde domů stěžovat...jo, anglick trávník, to je pojem! :) ), no, máti nestačila zírat :-D A já se málem zakuckala bramborou, jak sám sebe udal!!! Fakt jsem se v duchu tak smááála. Ha ha.  Nakonec došel až k tomu ranímu incidentu...máma mu vyčinila, a že mě musí poslouchat, když mu něco zakážu....hm, tak to jsem zvědavá. Taky jste zvědaví? :-)

A zítra Cambridge, johó.