4.0.7,

Blýská se na lepší časy??

Raději to píšu ještě ted, než se navrátíme všichni do starých kolejí po dovolené. Protože zítra už bych možná musela napsat něco jiného. A já chci konečně napsat něco pozitivního!

Hned den po minulém článku (a tedy po katastrofickém pádu podrobně rozepsaném tamtéž J ) se ukázalo, že můj úraz nebyl úplně zbytečný a tak můj rozbitý loket, jelito přes půl paže a nemožnost v klidu usnout (na zádech neusnu a otočit se na bok znamenalo probudit se bolestí) byly vykoupeny neuvěřitelnou UDÁLOSTÍ, které jsem sama ani nemohla uvěřit.

Ono za to může štastná shoda okolností, nejen můj úraz, všechno to bylo tak nějak skvěle načasováno (že by nějaký zásah z vyšších míst? Moje zasloužená odměna? J ). Výsledkem bylo, že na MOJE SLOVA KONEČNĚ DOŠLO!!!  

·         Na play date (aneb sousedovo děcko si příjde na půl dne hrát a pak si ho vyzvedne jeho rodič) k nám přišel její stejně starý spolužák. Neumím si představit víc odlišné dítě než byl on. Nedělal hysteráky. Poprosil, poděkoval, nevymýšlel si kraviny. Nesnažil se na sebe za každou cenu strhnout pozornost. Nekřičel. Samostatně si hrál.  SNĚDL oběd ode mě a ještě si přidal. Když ho naše Máti viděla, cítila se podle svých slov před tou jeho maminkou trapně.  Tak to má být :-D

·         Malá rozmazlenkyně otevřela ve svém pokoji bez dovolení okna!!  Což jsem samozřejmě nabonzovala Máti a ta se namíchla ještě víc než já.

·         Jak byla malá rozvrkočená z návštěvy toho kluka, chovala se jak utržená ze řetězu ještě i po jeho odchodu…takže skákala po pokoji, poručila mi postavit pro ni stan v obyváku a v tom stanu s ní otáčet! Když jsem řekla, že už to dělat nebudu, řekla, že je to její stan, tak jí to nemůžu zakazovat a musím ji poslechnout!  (a já doufala, že ten můj rozbitý loket z minulého dne jí natolik poznamená, že minimálně po zbytek týdne bude sekat latinu….). To už naštěstí slyšela Máti a poprvé jsem ji slyšela na ní zvednout hlas („Okamžitě vylez z toho stanu a přestaň se chovat jako princezna nebo uvidíš!“). Pipinky odpověď: „A co uvidím? Co uděláš?“

Ta má takovou kliku, že jsou v Británii zakázané fyzické tresty…

Místo ve stanu tak začala poskakovat po obyváku…a samozřejmě na mě skočila/spadla (další modřina…). To už byla fakt poslední kapka pro máti a následovalo ostré vyloučení z místnosti a odeslání do jejího pokoje, kam s hysterickým brekem (ona neumí vystát, když na ní někdo zvýší hlas) odešla.

Máti se obrátila na mě: „Takhle se chová i před tebou??!“ A moje chvíle konečně přišla: „Mno, občas ano a občas i hůř“. Čímž byl osud malé rozmazlenkyně zpečetěn. Alespon pro ten večer.

Máma vlítla do jejího pokoje a způsobila jí další důvody k hysterickému pláči. Ozývaly se věty jako:  „už žádné nové hračky, žádné nové oblečení, žádná nová DVD…“ a „Na světě nejsi jenom ty, ale i jiní lidé…!“ (myslela jsem, že špatně slyším :-)))

Když přišel  pan Snob, začalo druhé kolo, dokonce snad i těžší, protože podle něj je jeho dcera naprosto dokonalá a chová se samozřejmě úplně v pořádku, a pokud s ní má někdo jakýkoliv problém, je to problém jedině toho „někoho“. Host otec je vždy abnormálně v klidu, ale tentokrát neváhal se za svého rozmazleného spratka tvrdě postavit a bojovat zuby nehty, takže jsem ho poprvé slyšela zvýšit hlas. Bohužel se pohádali i kvůli mně. Paradoxně vůbec nevím v jaké souvislosti, protože jakmile jsem uslyšela své jméno, tak jsem v rámci zachování svého duševního zdraví místo s hrnkem ke zdi šla raději cvičit se sluchátkama na uších. Když mě zavolali k večeři, měla jsem teda žaludek až v krku a připravovala se i na „nejhorší“ (i když v případě tohoto pobytu, myslím, že „nejhorší“ nebude slovem na svém místě :-)) ).

Máti začala taktikou tichá domácnost a mluvila jen se mnou :-) Když na ní promluvila ta malá, tak se na ni Máti ani nepodívala !! Pak si to ale rozmyslela (protože malá se dál chovala, jakoby žádné předtím nebylo a dál si žvatlala jak batole, jak u jídla skoro vždy dělá, a čekala, až jí Máti začne krmit! (Jo, takhle to tam funguje!) . Takže Máti jí a Papánkovi opět udělala přednášku, jak je malá rozmazlená (a tentokrát to fakt nebylo s hrdostí v hlase :-D) , že si ničeho neváží a že je nesamostatná a bezohledná (nééé, tohle jsem jí vůůůůůůbec před měsícem sama neříkala, že?!). A že musíme udělat nová pravidla soužití. Přikázala jí, aby se mi omluvila za to, jak se ke mně chová. (V každé z mých předešlých rodin se mi děcko alespoň jednou za něco omlouvalo... a já stále nevím, jak v takových chvílích reagovat.  Nechci pokrytecky kuňkat, že je to o.k., že přece o nic nejde…když ve skutečnosti jde. Co se na omluvu říká? Děkuji? ).

Je fakt, že nakonec otec (alespoň vizuálně) kapituloval a vynadal malé alespoň za ta otevřená okna bez dovolení. Takže tohle se snad už nebude opakovat.

Co se týče dnů do prázdnin…optimisticky věřím, že se něco začalo měnit. Není a nebude to ze dne na den, to je nad slunce jasné. Ale třeba se doopravdy stal zázrak a Máti se chytla za nos. Nechám se překvapit….

Moje dovolená v ČR utekla trapně rychle a už zítra zase letím zpátky :-/ takže jsem se tu ani neohřála…a to doslova…horší počasí v posledních dnech už jsem si vybrat asi nemohla…no, aspon to nebude takový skok. Šoků jsem měla při návratu do vlasti po 7 měsících fakt požehnaně. Nemohla jsem se ubránit koukat se na věci kolem sebe „zápaďáckýma“ očima, fuj! Támhleto je špinavé, tohle rozbité, nedodělané, neupravené, škaredé. Hanba mi, no :-) a i když se mi to opravdu těžko přiznává, (když tady furt píšu, jak nesnáším ten konzum a materialismus, ve které jsem nucena ted žít) připadalo mi to, jako bych se z 5* hotelu vrátila do kozího chlívku…nebo pod stan. I když s odstupem si zas naopak říkám, že to s tou naší zemí nebude tak hrozné, jak se mi snažila namluvit ta moje povedená host rodina a jak si asi myslí bez uzardění  spousta lidí v Anglii. Vlaky a autobusy u nás jezdí, letadla létají…dokonce internet je zaveden _:-) Jídlo se dá koupit v supermarketech. A spousta lidí se dokonce může pyšnit něčím, jako je selský rozum. Nedostatkové zboží v té mé famíliji.

No, uvidíme…