Anglie 24)

Zoufalec se vrací na scénu, jupí. Aby opět potěšil a pozvedl na duchu všechny, kdo si myslí, že se mají blbě a že se k nim štěstěna obrátila zády. I když opravdu doufá, že to všechno byla jen záležitost LEDNA a že dneškem jeho bídný rok končí s definitivní platností. Nejen doufá! Přeje si to a pevně tomu věří! Slyšíš, vesmíre, přeje si to!!! Tohle nemůžeš ignorovat!

Původně jsem sem na blog nechtěla zatahovat své osobní věci - i svůj příběh o noze jsem považovala za značně intimní. Ale pro dnešek udělám výjimku. Taky proto, abych dokreslila realitu a dokázala své tvrzení, že můj leden byl prokletý, za starou bačkoru stojící. Krom toho třebas tím potěším značnou řadu nepřejícných a škodících anonymů a podobných internetových kreatůr a oni pak nebudou mít takovou potřebu škodit někde jinde. Alespoň dnes :-)

Můj osobní příběh a nejčerstvější důvod k současnému plácání v sebelítosti se začal odehrávat, když jsem se zaregistrovala na badoo.com , znáte, ne? Ne nutně kvůli hledání partnera, přesto mi hned po registraci přistál ve schránce hezký a zajímavý vzkaz od ještě hezčího a zajímavého kluka, se kterým jsem se už po 5 minutách (hezkého a zajímavého- jak jinak :-) ) psaní domluvila na rande a moje srdéčko se vydalo celkem vzápětí na výlet, kam nechodí moc často a to sice do galaxie poblouznění a zamilovanosti (no, nejsem já blbá? :-D Ale srdci neporučíš, znáte to). Zvažujíce všechny další okolnosti jsem tohoto člověka vyhodnotila jako naprosto ideálního životního partnera pro mě a nabyla jsem dojmu, že ten děsný začátek roku i všechny následné smůly byly prostě jen daň za to, co se mi teď hodlá stát.

A tak jsem se těšila na setkání. Jenže den předtím jsem dostala takovou chřipku, že jsem byla ráda, že ležím v posteli a tak jsme setkání posunuli na další týden. Doprovázeno tedy ještě jeho zprávami typu: nepotřebuješ něco? Ovoce, léky, slepičí vývar? Kdyby něco, jsem tu pro tebe.   Ach! Byla jsem ztacená! Rozuměj teda pokud do teď ne, tak nyní už určitě na tuty zamilovaná. V den schůzky jsem se probudila a těšila se jako nikdy (když to vezmu do důsledku, tak vlastně opravdu doslova NIKDY...no, to je fuk), když jsem dokončila zešlechťovací proces (se kterým jsem byla nadměrně spokojená), kouknu na mobil, jestli nějaká nová zpráva od něj....ano! Dnes jsem to já, kdo je nemocný, promiň, je mi to fakt líto.

O,k,, jsme lidi a nemoce nechodí po horách, ale po lidech. A tak jsem se ještě víc těšila na další sobotu- ta je mimochodem právě dnes. Ale protože sedím místo v kavárně doma na netu, tak se asi něco posránkovalo, že?! Tentokrát už definitivně a s žádným příslibem budoucím. SMS, která přišla včera, zněla jasně a dost bolestivě (teda pro mě): Neztratil jsem odvahu tě vidět, ale potkal jsem jinou holku a začali jsme spolu chodit, promiň.

Kreténská chřipka. Kreténský anglický počasí, které k ní definitivně přispělo.

Tak co, existuje ještě nějaký větší loser, než jsem já? Těžko. Opravdu nevím, jak dlouho ještě budu nacházet důvody se přetvařovat k úsměvu.  --------I když teda v uplynulém týdnu jsem (paradoxně) zažila svou dosud nejvtipnější au-pair historku - asi to byla příprava na tuhle včerejší "nepříjemnost" - jakože nasmě se do zásoby, ať to pak vydržíš a překonáš.

  -> Večeřeli jsme všichni u stolu, kluk vstal a že musí něco hned najít na PC, co je blízko jídelnímu stolu. A přitom se začal drbat mezi nohama. A Otec mu povídá: nech toho pinďoura na pokoji (o.k., možná si to někdo překládá jinak, ale to nechám na vašem osobním vkusu - rozhodně neřekl "penis" :-) ) a kluk říká: " ale mě to tak svědí". A následuje butální kosící věta host otce (připravte se!) : " Hele, většina lidí u tohoto stolu tvůj problém nepochopí, takže nic nevysvětluj a prostě se přestaň drbat, je to neslušné."  :-D Na vysvětlenou, ať chápete pointu: u stolu seděly: Otec, Matka, dcera a já (čili 3:1 ve prospěch estrogenu :-D ). Hustej chlápek, ale na toho minulého nemá, sorry, pantáto :-P

 Kromě toho jsem objevila Ameriku v podobě jedné TV stanice, která mě kosí pokaždé, když ji zapnu (Mimochodem po vzoru výchovného stylu rodičů vůči tady těm dětem si počítač dopřávám už jen 3x týdně, taky proto ted nepíšu tak často, protože potřebuji většinou vyřídit strašně moc věcí, když na něm už nejsem každý den - prostě jsem si řekla, že to žere moc času a že to jsem už rovnou mohla zůstat doma v ČR, když většinu volného času trávím na internetu - takže když už zabíjet čas, tak radši koukáním na anglické programy, které doma nechytnu). No a při procházení těch několika stovek programů, které tady na telce mám, jsem konečně narazila na naprostou bombu - na stanici s názvem "výzva" se vysílají soutěže typu pevnost boyard, takešiho hrad, vědomostní hry apod. a je to hrozná prča...většina z nich je totiž stará jak metuzalém, a koukat na studiovou soutěž z roku 1979 plnou umakartových kýčových kulis, nevkusného oblečení a účesů a soutěžících, kteří píšou odpovědi tužkou na papír a moderátor za nima běhá s přenosným tyčovým mikrofonem, a hlavní výhrou v soutěži je magnetofon s gramofonem (hned po sadě broušeného skla :-D ) je fakt sííla :-) Jsem tak ráda, že to hrozné období bylo i tady :-D (připouštím, možná trochu dřív než u nás). 

Našla jsem ukázku jednoho dílu i na youtube. Pokochejte se taky :-) (Jestli ale zrovna jíte polévku, tak se asi poprskáte :-)) )

Není potřeba rozumět, já ani po druhé epizodě pořádně ani nechápu pravidla, to je v pohodě :-) Hlavní je to všechno okolo. Kam se na to hrabou první díly našeho Riskuj nebo Kolotoče, že? :-))) A co teprve legendární soutěž Šest ran do klobouku! :-D http://www.youtube.com/watch?v=Hg5SkHSH0Kw

Dost humoru. Teda...možná spíš naopak. Ještě takové malé ohlédnutí za tím minulým loserovským týdnem, aby byl popis kompletní a dokreslil atmosferu příšerného ledna, který naštěstí včera SKONČIL!  Tak například jsem si jela koupit boty. Vezmu to stručně. Ve chvíli, kdy jsem konečně obevila TY pravé a rozhodla se je koupit, jsem se mrkla na hodinky a zděsila se - chybělo 5 minut do odjezdu autobusu - tak jsem boty odhodila na podlahu a pádila z obchodu. Autobus mi ujel asi o 3 minuty (protože jsem to spletla- autobus nejel o čtvrt, ale už v deset), takže jsem neměla ani boty, kvůli kterým jsem do města jela, ani autobus. Co dodat, moje lednová klasika. Ucho s naušnicí, které jsem si v září nechala propíchnout, mi začalo opět hnisat, ačkoliv dříve jevilo známky perfektního zahojení. Co dodat, moje lednová klasika. Kamarádka, o které jsem se zminovala v minulém příspěvku, že se přestěhovala pár kilometrů ode mě, si to rozmyslela, a bude se stěhovat zase pryč. Moje lednová klasika. Zmokla jsem snad stokrát během jednoho týdne. Nesnáším Anglii!! :) Následkem toho jsem chytla hrozný krkobol, už jsem se viděla u místního doktora s angínou, ale druhé ráno už to nebyla taková trága, jen jsem pak naopak přišla o hlas a doteď krákorám jako vrána. A když jsme u těch zvířátek, koupila jsem si úžasný svetr (aspoň něco, když nevyšly ty boty), jenomže neskutečně smrdí a to i po vyprání v aviváži...a to byl značkový obchdom celkem dobrého jména s kvalitním zbožím..nechci si ani

představit prostředí, ve kterém ho vyráběli, puch je to hrozný. Smrdím jako kuna, když si ho obleču. Takže si ho moc neoblékám a čekám, jestli to nějak samo vyvane...zkoušela jsem hafo věcí - kromě vyprání ještě předtím dát ho na celou noc na radiátor (pomáhá po flámech v zakouřených hospodách, známe, že :-) ), ale ani bohatá dávka parfému nepomohla!!! Takže jsem pochopila, že to je zbytečné ho na něj plýtvat. Ten svetr prostě všechny vůně žere a přeměňuje je na puch!!! 

Takže....leden se nepovedl. Vůbec. Ale to je vlastně šumák, protože zítra jedu do Londýna (poprvé po tom ultimátním Silvestru :-D A dávám si Silvestr repete...tentokrát teda na čínský způsob. Ano, budu oslavovat čínský nový rok, jehož slavnosti tento víkend probíhají...průvod v maskách, tance, ohňostroj...takže to beru tak, že Nový rok začíná pro mě až zítra a leden se prostě nepočítá. VŮBEC. 

A doufám, že konečně ochutnám a vyzkouším čínskou sušenku štěstí - takovou tu se zapečeným papírkem, na kterém je věštba, a ta moje bude velmi šťastná. Díky předem :-) Nechci to zakřiknout, ale dobrým znamením je už snad to, že rodinka jeden zítra do Londýna taky a prý mě tam hodí taky...(sice teda finančně mi to zas tak moc nepomůže, protože zpáteční jízdenka je tady vždy jen o fous dražší než jednosměrná jízdenka, trošku blbý, ale je to tak), ale nebudu se muset trmácet na vlak, který je hodinu pěšky odsud. Jo a to nejlepší na závěr, ať to nějak vyvážím: moravské červené víno už padlo za vlast :-) a dokonce načli už i to bílé, které normálně vůbec nepijí. Že by to znamenalo, že jim tolik chutnalo? Dotaz nebudu riskovat...beztak by ze zdvořilosti řekli, že bylo moc dobré v jakémkoliv případě. 

Loserům zdar! 

:-)

sedí vždy u domu v ulici k nádraží <3