Anglie 18)

Ho, ho, ho, mně začaly vánoce už dnes :-) Koho si totiž vybrala ta anglicko-finská rodina za svou příští au-pair? ;-)) Ten život je fakt legrační...Takže nejdřív jedu do Finska dělat au-pair finské rodině, potom do Anglie do česko-anglické rodiny a nakonec (přísahám, že toto je už fakt poslední štace!) opět v Anglii do finsko-anglické rodiny. Ha, ha. Takže si vybrali mě (chudáci :-)) ). Ne, slibuju, že tentokrát už fakt budu ta nejlepší au-pair na světě :-D Kluk 6 let, holka 3 roky a dva ťuťu ňuňu King Charles Spaniel Cavaliers (moje nejoblíbenější psí plemeno, o jehož koupi jsem nedávno uvažovala- až po kočkách, samozřejmě. Mno, uvidím, možná že díky soužití s nimi pod jednou střechou změním názor :-)) )
Tématem dnešního týdne byla....(co bych pro sledovanost blogu neudělala, že? :-D) nová epizoda Pata a Mata v mém podání. To bylo tak. Chtěla jsem si vyprat prádlo. V přihrádce na prášek byla ale ztvrdlá dávka z minula, která svou konzistencí připomínala šutr. Tak co udělám? Vytáhnu a rozmlátím kladivem, žejo? Mno, kladivo jsem nenašla. Bohužel. Tak jsem si vzpomněla na drcení čokolády a šutrák putoval, do sáčku, který ale nebylo čím rozmlátit. O.k. nevadí, prostě se sáčkem rozmáchnu a udeřím s  ním o  kuchyňskou linku (je ze dřeva mimochodem) :-) Nebyl to teda moc dobrý nápad, uznávám, ale já drsná dívka ze Severu se s ničím moc nepářu. Ani s tím "kráterem", který zůstal na zmíněné kuchyňské lince po bližším setkání s hroudou pracího prášku, která šutr připomínala nejen vzhledově, ale hlavně vlastnostmi - nebyl sice tak těžký, ale ostrý teda zajisté. Takže v kuchyňské lince asi 0,5x0,5x0,5 cm ďoura. No a nebyla bych to já, abych okamžitě nezahájila restauratérskou činnost. Vyhlásila jsem pátrání po tmelu, kterým bych krátůrek vyplnila a pak něčím dřevu-podobným přetřela :-)) Pátrání bylo korunováno úspěchem. Nebo něčím takovým. V garáži jsem našla kyblík sice-nevím-přesně-s-čím (ani google to nepřeložil), ale psali na tom něco o dřevu a konzistence byla uspokojivá a zdála se i vhodná, tak jsem ji použila (něco jako malta?) :-D Ještě zahladit šroubovákem (zednické dláto jsem kupodivu nenašla..) a hurá počkat na výsledek. Držím se zásady, že lak na nehty opraví vždycky všechno, takže jsem jeden tělový šoupla i na tohle. To už začalo dílo i barevně připomínat kuchyňskou linku. Protože mám smysl pro detail, zaťoupala jsem do schnoucí vrstvy laku ještě zlatobronzový oční stín :-) To už jsem se musela smát fakt nahlas, takže se mi trochu klepala ruka, ale zvládla jsem to. Mno, řeknu to takhle: nevím, jestli to vypadá hůř nebo líp než předtím, ale mám rozhodně pocit dobře odvedené práce. Při bližším zkoumání je sice poznat, že "tady něco nehraje", ale povrch je celistvý a hlavně nikdo si ještě ničeho nevšiml (kromě mě). Počítám sice, že nejpozději zítra to možná praskne (to dělá panimáma většinou větší ordunk v kuchyni), ale pořád lepší objevit něco, co vypadá jako skvrna na kuchyňské lince, než díru na kuchyňské lince, no ne?
To jen tak pro změnu, abych pořád nepsala o harantech...už mě to jejich vyvádění fakt přestává rozrušovat. Ve středu jsem to sice viděla trochu jinak, když jsem do školky opět táhla za ruku vzpouzející hystericky vřískající monstrum, od  kterého mi musela jedna dobrá duše ve školce pomoct tím, že mi ho "vyrvala" z náruče -drželo se jak klíště, hajzlík (i přes mé varování a zakazování se hned za rohem baráku rozeběhlo a protože byla mokrá silnice, hodilo tlamičku hned v první zatáčce, začalo vřískat a chtělo svou deku, která byla doma, a ten druhý sobecký prevít mi nedovolil pro ni domů zajít, takže tak....)
Mimochodem: ve středu jsem s velkou radostí odvezla narvanou tašku svého oblečení a JEJICH hraček (které vůbec nezaznamenali, že chybí, přesně jak jsem čekala, a bedna s hračkama vůbec nevypadá, že by v ní bylo méně věcí než před tímto bohulibým činem) do charity (na děti s rakovinou). Hrozně jsem se musela smát, když jsem viděla o půl hodiny později ve výloze toto:

(své červené boty, které jsem koupila v obchodě s oblečením "vše za 5 liber" a které byly ultra nepohodlné, takže zbavit se jich byla jasná volba...měla jsem je tak asi 3x. Jejich současná cena? 6,5 liber :-D

P.S. Dnes mi došla naprosto zásadní věc (a nemyslím balík nebo dopis) totiž to, že tady ta (příšerná) západní výchova (alias všechno mu dovolit a čím víc sobecký a bezohledný rozmazlenec z něj vyroste, tím líp - nadneseně řečeno) má vlastně (bohužel) své opodstatnění - tenhle dravý bezohledný sobecký svět totiž takové lidi potřebuje nebo jak to říct...prostě přizpůsob se nebo zhyň...tak to teda asi vidí ti rodiče, že takovou výchovou mu poskytují to nejlepší pro jeho budoucnost. Protože doba se hnula, vyrůstá nová generace, která je a bude někde jinde než já nebo vy...proč vychovávat skromného slušného ohleduplného člověka? Vždyť takového by dav převálcoval nato tata. Takový už se nanosí, vyšel z módy...takový už by v dnešním světě (nebo spíš ve světě až dnešní generace dětí dospěje) jen trpěl..Je to smutné, ale je to tak. Je úplně jedno, jestli s tím nesouhlasíme, protože tak to prostě je a zákon přírody: přizpůsob se nebo zhyň, je neúprosný. (ámen :-D )

A mě čeká poslední víkend s rodinkou...nezlobila bych se, kdyby mě vzali někam na výlet...na rozloučenou...ale asi zůstane jen u zbožného přání. No...Legoland stejně nebude, s tím už jsem se smířila dávno...tak je to asi fuk.

Lékárna? Ne, tradiční bonbonkárna :-)

Hallowen je za dveřmi...mňam