Anglie 8)

Pokračujeme. Vši s námi. No jo, je to boj na dlouhé lokte :-) Nejen s vešmi. Začaly se tu dít další "zajímavé" věci...třeba by to spolu mohlo nějak souviset, nebo já už fakt nevím. Věc se má tak, že tento týden řešíme každý den strašné chování toho staršího mladšího...Ten si totiž rád hraje na české Velikonoce a mlátí mě vším možným! Včera cestou ze školy vzal před barákem bambusovou tyčku a začal mě s ní doma švihat. Jen tak, z legrace, dobrý, ne? Den předtím mě zas kopl do ledviny, když jsem seděla na zemi (takže navíc útok zezadu ve znevýhodněné pozici!). Navádí proti mně navíc toho mladšího, který ničemu nerozumí a rozum u něj ještě ani neklíčí, takže ideální cíl ke zmanipulování - starší na něj zařve třeba: "Zabij ji" a malej harant už se na mě sápe. A když to neudělá, zmydlí ten starší mladšího...

Proč? Soudím toto:

- koukají moc na televizi - a na špatné pořady, to jsou samí Pokemoni, želvy Ninja ...

- starší se potřebuje vydovádět - ve škole je totiž za vzorného šprta, takže si to chce asi doma vynahradit

- já jsem jim sem nepřijela dělat služku nebo je rozmazlovat, od toho jsou rodiče a prarodiče, že. Takže chápu, že když někdo neskáče tak, jak oni pískají, a když se poprvé setkají se slovem "ne", je to šok. 

Ale já to nevzdávám. Kupodivu ani nemám chuť je (za)bít a to ani v sebeobraně. 

Jedinou pozitivní věc, kterou na tom vidím, a za kterou bych mohla toho staršího přece jen pochválit je, že nelže a nevymýšlí si, obvykle stačí trocha otcova naléhání a už sype z rukávu (pravda, neochotně), jak to doopravdy bylo a že říkám pravdu.  

Je to na palici, mno. Vždy když začne zlobit a já na něj křiknu, že to povím rodičům, začne dělat psí oči a prý : prosííím, neříkej to, prosííííííííím. A o chvíli později zas vesele pokračuje. Začnu si zapisovat přesný seznam toho, co vyvede, a pak to sem zapíšu, to se nasmějete. K těm dnešním prohřeškům (já totiž naštěstí rychle zapomínám, pokud v tom nejde o mou osobu) patří např: v půlce cesty ze školy si vyzul botu a šel jen v ponožce až domů - a to jsem mu asi 100x řekla, at se OBUJE!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Vyhazoval ji do vzduchu, plácal se s ní po hlavě, po zadku, plácal malého. Pak ji hodil i do silnice. Když se malej nevezl v kočáře a šel pěšky, žduchnul do ten starší přímo do silnice, naštěstí nejelo zrovna auto, ale malej samozřejmě, jak byl tím žduchancem rozjetej, přeběhl půl silnice až na ostrůvek, kde se naštěstí zastavil před autama - ta se zastavila taky a všichni řidiči čekali, až si pro něj příjdu a odvedu si ho nazpátek!!! To, že skákal na kočárek za jízdy a mlátil se s tím mladším, nezmiňuji - to je taková rutinní záležitost, že to ani není zajímavé. 

Už dost o něm, xxxx! Názor a pojmenování si udělejte sami. 

Teď naopak z toho veselého soudku. Moje nejlepší "atrakce", kterou jsem tu navštívila, a na kterou jsem se těšila, jakmile jsem dočetla první knihu od  NI! Poklekla jsem před hrobem Agathy Christie! 

Dlaní zdůrazňuji nápis "Agatha Christie", který ale beztak není na fotce vidět...

Můj život je naplněn, už můžu umřít :-D Nebo se vrátit do ČR (Mimochodem: to několikrát už dnes zmíněné ďáblovo sémě mi včera řeklo: "Go back to Czech Republic"  a hned začalo manipulativně na mladšího: že ji tady taky nechceš??! Že jo?" Mladší odkýve všechno, takže samozřejmě začal přizvukovat, milé. 

Když o tom ještě píšu, musím připustit, že moje "trauma" z Finska není úplněně zahlazené...mám některé nehezké následky pořád u sebe - např. že si všechno kladu za vinu, že když má třeba máti špatnou náladu, už v tom hned vidím nějakou příčinu z mé strany apod. Třeba minulý týden mi lehce přeskočilo, když jsem po návratu ze školy požalovala matce, co zas vyváděl (víte kdo) a když pak přišel domů táta a odvedl si ho stranou a začal na něm vyzvídat, co provedl, já mu to po delším mlčení ze strany toho ďábla řekla, a otec se na mě podíval naštvaně a že prý chtěl, aby mu to řekl sám...A pak jsem slyšela, že se o mně v kuchyni s matkou baví, ale nerozumněla jsem přesně co. Ten den si měli jet vyzvednout nové auto - rodiče, já měla hlídat děti, jenže malej začal dělat cavyky, že musí jet taky, a tak to matka nabídla i tomu staršímu (i když měl zaracha a měl ve svém pokoji přemýšlet, co dělal :-)) No a tak všichni odjeli a já dostala hrozný strach, že se v autě dohodnou, že mě pošlou domů. Je fakt, že jsem těsně před jejich odjezdem dostala ještě opožděný dárek k narozenininám - dvě knihy od Agathy Christie, které ten den zrovna přišly, ale stejně mi ta záležitost úplně zkazila náladu. ...A začala jsem uklízet jako divá :-D Mešuge, no. Jak je vidět,ještě nejsem úplně "zahojená" po jistých událostech ve Finsku. Ale tak nejsem tady ještě ani polovinu pobytu, času dost :-)

Naopak skákat radostí jsem mohla minulý víkend, kdy jsme navštívili všichni společně (po dlouhé době) v jejich novém autě nedaleké Safari. A viděli jsme hrochy, žirafy, opice, tygry, lemury...no, prostě, podívejte se tady.

To je pro dnešek vše, dámy a pánové, ale buďte v klidu, už teď vím, na co se v dnešním díle nedostalo :-)