Čechystán 1.0.

Jsem tu už skoro měsíc. A to si žádá (re)kapitulaci...navíc, když už se mi přihodilo tolik důvodů k psaní..a to jsem ani nežádala. Začínám mít dojem, že osud asi usoudil, že bych snad měla být za to všechno nedávné anglické martyrium ještě potrestána....nebo si naopak uvědomit, že to fakt nebylo tak strašné, že to vlastně bylo jen zahřívací kolo. Ale pěkně popořádku.
Hlavní (=jediná) pozitivní věc byla, že už týden po příjezdu jsem držela v ruce pracovní smlouvu, i když jen k brigádě v personální agentuře, která mě posílá do prodejny C&A...Chacha, cože jsem to psávala o konzumu a materialismu? :-D Inu, terapie vyháněním čerta ďáblem ;-¨) Uznávám, že je to pořád lepší než mekáč nebo dílování drog, jak jsem měla v záloze :-D A taky, jak vysvětluji všem spolupracovnicím, které se diví, že magistra skládá oblečení, uklízí kabinky a obsluhuje zákazníky: každá zkušenost se počítá.
A že těch zkušeností opravdu je!
- "Prosímvás, a myslíte, že se tenhle svetr vytáhne?" (ééé, no, asi jako všechny, ne?)
- " Prosímvás, moje maminka má stejnou postavu jako vy, myslíte, že by vám tady tohle bylo??" (té zákaznici bylo přes 30)
- "Co to je ta alpaka v tom složení?" (díky bohu za mou maturitu z biologie, že jsem věděla, že je to zvíře...nicméně mi to po vyslovení přišlo tak absurdní a paní se dívala tak  nedůvěřivě, že jsem to sama zpochybnila s tím, že to asi bude něco umělého)
-"slečno, která košile mi sluší víc?"
Po dvou prvních směnách už jsem dokonce začala posílat zákazníky na správná místa, do správného patra apod. :-)
Převlíkala jsem figurínu (a je to teda fakt makačka), našla a odevzdala mobil s peněženkou ve zkušební kabince, poznala jsem "zákulisí" tohoto obchodu s oděvy a útroby jednoho nákupního centra, když jsem v 7:30 s ostatníma prodavačkama  dovážela na stojanech oblečení z kamionu, které ten den pan kamioňák přivezl. Jinak trochu pakárna...30x za den třeba musím přeměnit chaos na stolích s původně poskládanýma halenkama  na něco koukatelného. Podezírám některé lidi, že do toho obchodu chodí vyloženě jen proto, aby to tam pořádně rozhrabali a poházeli. Nevadí, vždy když někoho takového uvidím u stolků s oblečení, pmyslím si v duchu: Joo, pořádně to rozhrab, máš na to!! A hned mám o důvod víc se usmívat :) Dokonce i anglicky tam občas poklábosím (a už nekoktám a nezdrhám ;-) ), takže prima.

A to je tak v kolonce pozitivní vše. Jo, vlastně ještě, poprvé jsem upekla mrkvový dort (silně inspirovaná Anglií, kde jsem ho jedla snad stokrát). Dle receptu má být k nerozeznání od toho ze Starbucks..mno, řeknu vám...ten můj byl teda mnohem lepší a hezčí :-P
Recept je k nerozeznání od toho na stránkách Apetit, jen tu polevu jsem trochu přizpůsobila českým chutím...polevu z půl kila philadelphie a 3 HRNKŮ!!! moučkového cukru....fůůj, to může dělat fakt jen cvok. Já dala 3 LŽÍCE a tubu jesenky, trochu másla a bylo to...prostě labůžo!

A pak už jen směrem dolů...slinivka, která byla porouchaná ještě před cestou do Anglie, se mi tím HNUSNÝM anglickým fast foodem, polotovarama a hlavně kořeněnýma blivajzama od té muslimské divoženky (aneb: co nepálí, to není jídlo) fakt nezlepšila, spíš tak nějak naopak, já čekám, jestli budu muset po dalších vyšetřeních do nemocnice nebo ne, každopádně jsem dostala takovou dietu (zákazem čokolády počínaje, kávou!!! a alkoholem konče, přes tučné, smažené a kořeněné, mléčné....), že se mi zdá, že budu asi jediný Čech, který přes Vánoce zhubne :-D
Nejhorší den mého letošního roku však přišel teprve v pondělí (a jsem si jistá, že do konce měsíce už ho nic netrumfne).
1) Měla jsem mít v 15 hodin schůzku s kámoškou v Brně (mám to 50km, takže když už do toho Brna jedu, tak se snažím toho zařídit co nejvíc) a v 16 h. už rande a v 17 mě měli vyzvednout naši a jet se mnou pro můj nábytek, který jsem si objednala přes net a oni mi ho poslali k vyzvednutí na pobočce, kde zavírali v 18 hodin.
Takže: jak možná víte, v Brně zrovna kolem 15 v pondělí totální kolaps dopravy, tramvaje nejezdily...čekala jsem na zastávce asi 20 minut, když přijel náhradní autobus, byl naprosto narvaný a ve snaze nastoupit mi zabránila přímo před nosem jedna baba důchodkyně, která mě brutálně odstrčila...s kámoškou jsem se setkala až v 15:45 a po pěti minutách (kdy jsme si stihly jen předat dárky k vánocům, už se totiž další měsíc neuvidíme) už jsem musela utíkat na rande....
2) Během toho marného čekání na zastávce mi volala šéfová z personální agentury. Rozhovor vypadal takto:
SLEČNO XY, VEDOUCI Z OBCHODU C&A NA VÁS POSLALA STIŽNOST, ŽE S VAŠI PRACÍ
NEBYLA SPOKOJENA, ŽE PO VÁS MUSELI VŠE PŘEDĚLAVAT A ŽE VÁS VIDĚLI V
PRAC.DOBĚ POVÍDAT SI S NĚJAKÝM KLUKEM, MŮŽETE MI TO VYSVĚTLIT?
já (šokovaně se snažim vymyslet, co to ma sakra znamenat, když mě vedouci vždy do oči chválila): ALE MNĚ VEDOUCÍ NIC TAKOVEHO NEŘÍKALA A
NEJSEM SI VĚDOMA, ŽE BYCH NĚCO TAKOVEHO UDĚLALA. BYLO TO VE VAŇKOVCE
NEBO OLYMPII? (chodím do poboček v těchto dvou nákupních centrec)
jizliva odpověd: NO TAK TO BYSTE SNAD MĚLA VĚDET SAMA, KDE JSTE SE
PROVINILA...NEBO JSTE SE MOZNA TAK ŠPATNĚ CHOVALA NA OBOU MÍSTECH,
VIDTE??
 ja: ALE JA JSEM OPRAVDU NIC TAKOVÉHO NEDĚLALA. JEDINY PAN, SE KTERÝM JSEM SE DÉLE BAVILA, BYL ZAKAZNÍK, RADILA JSEM MU S KOŠILEMI...(pak 5minut hleda stižnost, přečte mi ji, žádné konkrétni jméno...) a ja se ptam: "a jsem tam někde doslovně jmenovana já??? Ona (zarazí se): vy myslite, ze by to mohl být někdo jiny??? Byl tam jeste nekdo dalši od nás?" Já (suše): "dalši minimalně 3 brigadnice...". Najednou absolutni změna toniny "tak my to prošetřime a zavoláme vám, ano?" ja (přemáhám se, abych ji neposlala do mist, kde slunce nesviti): "to by od vás bylo ovšem velmi milé, děkuji."
PROČ?? PROČ jsou lidi takové svině? Podotýkám, že dosud mi nikdo nic k tomuto tématu nezavolal, nevysvětlil, neomluvil se mi za takové nespravedlivé nařčení! Copak ti pitomci nechápou, že když vypouští do svého okolí zlo, tak logicky prostě ta společnost nemůže být dobrá, naopak vše souvisí se vším a jakékoliv zlo se řetězovou reakcí mění na ještě větší zlo? No, ještě že alespoň v mém světě existuje spravedlnost a voda se nakonec na každou svini přecejen uvaří. Zdá se, že bych měla začít být vděčná za tu úžasnou anglickou průpravu, která mě i když trochu drsným způsobem připravila brát svině víc s nadhledem.
A do třetice (den ještě nekončí) : Večer bylo Brno naprosto zasekané autama, totální zácpa..naši se ke mně dostali místo 17:00 až 17:20 a asi kilometrovou vzdálenost jsme jeli 40 minut, až do chvíle, kdy obchod zavřel. A to jsem v půlce cesty vyskočila z auta s tím, že to pěšky půjde rychleji (to bylo 17:50) a zbývajících 500metrů UTÍKALA...k obchpdu jsem doběhla v 18:04, obchod samozřejmě už zamčený, ještě jsem teda zastihla prodavače na tramvajové zastávce, ale ten mi jen mohl s politováním oznámit, že on sám nemá přístup do systému objednávek, že to může jen majitel a ten je už fuč.
Tak, to byl můj úžasný den.  Druhý den mi přišel  mail, že na konkurzu o místo v nízkoprahovém klubu, kterým jsem s byla takřka jistá (minimálně v tom, že mě pozvou na pohovor, protože můj motivační dopis byl prostě geniální :) ), nepostupuji do dalšího kola...Nemůžu se dočkat, co se stane zítra...Třeba bych si mohla rozbít hlavu, nebo by mě mohl někdo postřelit, to se mi letos ještě nestalo! :-D To bych ovšem měla jít své smůle naprosti a vylézt z baráku ven, mezi čtyřmi stěnami jsou možnosti značně omezené...
Snad jsem přesvědčila aspoň jednoho zoufalce, že na tom není tak zle, jak si dosud myslel.