Anglie 2)

Au-pairkovství není jen o vodění dětí do školy, přidržování pindíka mladšího při čůrání a udržování morálky a spokojenosti těch dětí na únosné mezi. Je to taky o užívání si života v Anglii, vstřebávání nových informací a ....ano, co si budeme povídat...o nakupování :-)

Takže tentokrát o mimopracovních věcech (kromě poznámky o mém dementorství, se kterým jsem v minulém příspěvku napsala, že malej bude mít v sobotu 3. narozeniny...opravdu by mě zajímalo, kde jsem na to přišla :-D Narozeniny budou za prvé až příští týden a za druhé ne toho mladšího, ale toho staršího :-D Jo a prý pojedeme do Legolandu, woooow! Teda přemítám, jestli si budu muset zaplatit vstupenku sama, to už by nebylo tak woooow, že).

Začínám ochutnávat populární anglické pochutiny - teda na octové brambůrky jsem ještě nesebrala odvahu, ale právě se láduju worchesterovýma ....to asi, zdá se, bude předstupeň octových. Bůh žehnej Anglii, že tady prodávají chipsy po opravdu miniaturních porcích (32,5g). :-) S nelibostí zjišťuji, že opravdu s jídlem roste chuť a já jím každým dnem víc a víc jídla...jsem opravdu zvědavá, o kolik (desítek) kilogramů víc se mnou přicestuje domů...po 8 a půl dnech zde naštěstí moje váha (kupodivu) nezměnila. Teda ty worchesterové...ty jsou docela kekel, příště jdu radši do krevetových :-)) Jo a bacha na čokoládu...některé tyčinky vážně nechutnají tak dobře, jak vypadá jejich obal. Obzvlášť se mějte na pozoru před touhle:

Možná jsem se už minule stihla pochlubit, že jsem ji musela nemilosrdně vyhodit do koše hned po dvou soustech, protože to bylo tak sladké, že se to prostě nedalo!! Fakt se mi udělalo fyzicky zle. (Když 52g tyčinka obsahuje cca 24g cukru, tak žádný div! Alespoň, že to na obalech přiznají).

Celkově jsou všechny sladkosti (zvlášť dorty a koláče) hrozně přeslazené: koblihy, muffiny, mrkvový dort obzvlášť! a podobné. Myslím, že tady neumí udělat MÍRNĚ sladkou sladkost. Obávám se, že lidi už jsou tady tak zdrogovaní tím cukrem, že by po něčem takovém (z předešlé věty) vlastně ani netoužili. Zajímala by mě statistika cukrovky >:-) Já jsem místo toho závislá na opečených toastech...už by mě ani nenapadlo strčit do pusy ten měkký houbovitý neopečený toast, fůůj.

Pryč od jídla. Koupila jsem si britský cosmopolitan. K mé radosti v něm bylo mrtě vzorků včetně toho, který mě zajímal nejvíc. A to CC krém L'Oreal, o jehož fialové odrůdě už psala Černá Moora, jež mi tím vyfoukla CC Lorealové recenzo -prvenství v českých vodách :o) Ale zas taková škoda není. Já se kromě fotky totiž zmůžu jen na popis: WTF?! A to si někdo zdravý jako fakt koupí? 

(Reálně ta ruka vypadala až fosforově!! Je však pravda, že na obličeji to nějakým zázrakem tak oranžové nebylo - ale zkusila jsem jen malý kousek, nechtěla jsem riskovat, že si budu muset celý obličej zase odličit.

Přesto mám chuť si myslet, že ten třetí (zelený) sourozenec s této Loreal CC rodiny už nemůže být tak zlý, že alespoň jeden se přece musel povést :-D Uvidíme.

Btw:

Vy vidět můžete také a na vlastní oči, tady vám pošlou vzorek zdarma :-)

http://www.loreal-paris.co.uk/cc-cream/sample-login.aspx

Abych pravdu řekla, ten časopis jsem si koupila jen kvůli dárku, co v něm byl, opravdu mě nezajímají britské drby či dějiny britského boje za rovnoprávnost žen  (jo, to tam fakt je!). Na to, že to má být zázrak britského kadeřnického světa, moje vlasy zvysoka kašlou a vesele ho ignorují :)

Taky máte dojem, že české časopisy na své čtenáře tak trochu kašlou? Já si úplně představuji, že si v redakci mezi sebou všechny vzorky rozdělí a čtenáři utřou nos :-))

Klíčovým sdělením tohoto příspěvku je ale můj první výlet za útratou ve společnosti dvou dalších českých au-pairek z okolí, juhůů.

Jeli jsme do nákupního centra (kam jinam tady taky :-)). A já si udělala ukrutnou radost běžeckýma botama, mýma prvníma opravdovýma Adidaskama :-))

Už se těším, až s nimi budu brázdit místní a okolní hrabství :-))

A pak jsem taky vkročila do populární drogerie The Boots

a trochu škodolibě a trochu chlubivě a hlavně hodně nadšeně vám musím ukázat výsledek ....

Tadáááá!

V ČR nejsou a ani nebudou, jak jsem četla - popravdě ale asi bych za ně 75Kč ani nedala, ty 2 libry anevímpřesněkolik, ale přes 2,50 to asi bylo, nemůžu najít účet, přece jen trhají žíly míň :-) Já ty plechovčičky (jak minibalení nivea krému) miluju. Ten obsah žádný světový zázrak není, ale voní (a naštěstí nechutná! :-)) ) fenomenálně. 

Ale abych udělala radost nejenom sobě, udělala jsem útratu i v oddělení domácích potřeb (nutně jsem potřebovala voňavou svíčku...teď ji tu mám a nemám ji čím zapálit :-) ) a vyzbrojila se na pečení (což je věc, která mi dost možná pomohla v tom, že si ze zbylých kandidátů vybrala rodinka právě mě!), hlavně proto, že jsou příští týden ty narozeniny a já se chci taky nějak zapojit...

 Myslím, že za sušenky ve tvaru dopravních prostředků (na kterých teď malej mocně ujíždí) mi zmiňovaný utrhne ruce :-)) 

A pro toho staršího na narozeniny toto:

A na závěr ještě něco méně materiálního ...vlastně teda peníze jsou taky materiál, co? :-)) Tak teda alespoň něco, co jsem si nekoupila. Dozvěděla jsem se totiž něco fakt geniálního, čím vám taky rozšířím obozory (teda doufám, že nejsem jediná, kdo to doposud nevěděl :-) ). Jde o britské mince (mimochodem ještě pořád v nich mám totální guláš, připadá mi, že jsem ještě neviděla v peněžence dvě stejné :-) No, posuďte sami. A to mi ještě chybí dvou libra. Alespoň, že na rubu jsou jednotné :-)

A teď k tomu obr zjištění. Některé mince (podle roku vydání a sérií) mají totiž jiné rytiny, než vidíte výše, a to konkrétně části královského erbu. Pence všech hodnot (správného roku vydání) dají dohromady kompletní erb. Já mám zatím jen 4 kousky...taky proto, že 50pence s tím znakem je hrozně vzácná. Dokonce ji někteří lidé prodávají na ebay apod. 

Spousta Britů se snaží nasbírat kompletní obrázek, který pak vypadá takto:

Odsud

Tak vzhůru za novými zážitky!